Zákon 292/1993 Sb. Kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích

• 74. § 82 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:

Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků

• (1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
• (2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.“.
  • 75. V § 83 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“.
  • 76. § 83a včetně nadpisu zní:

Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků

• (1) Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku, a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
• (2) Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.
• (3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku jiných prostor a pozemků jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odstavci 1 oprávněn.“.
  • 77. § 83b odst. 1 zní:
• „(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
  • 78. V § 83b odst. 4 větě první se vypouštějí slova „vyhledávací orgán anebo“.
  • 79. § 83c včetně nadpisu zní:

Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek

• (1) Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
• (2) Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující.
• (3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.“.
  • 80. § 84 včetně nadpisu zní:

Předchozí výslech

Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.“.

• 81. Nadpis § 85 zní: „Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků“.
• 82. § 85 odst. 5 zní:

Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku

Ustanovení § 83, 83a, 84, 85 a 85a se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.“.

• 85. § 86 včetně nadpisu zní:

Zadržení zásilek

• (1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou jemu určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, aby je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli, anebo policejnímu orgánu.
• (2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů souhlas soudce podle odstavce 1, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.“.
  • 86. § 87 odst. 1 zní:
• „(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 smí otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
  • 87. § 88 včetně nadpisu nad ním zní:

• (1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jim budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.
• (2) Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. O vydání příkazu o délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna organizace obstarávající provoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude odposlech a záznam prováděn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán.
• (3) Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, a to i tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí.
• (4) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je současně i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.
• (5) Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.“.
  • 88. § 89 odst. 1 zní:
• „(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
  • a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
  • b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
  • c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu,
  • d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
  • e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem,
  • f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.
  • 89. V § 89 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“.
  • 90. V § 90 odst. 3 věta první zní: „O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán.“.
  • 91. § 91 odst. 1 zní:
• „(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech. Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.“.
  • 92. § 92 odst. 1 zní:
• „(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.“.
  • 93. V § 99 odst. 2 se za slovo „uloženou“ vkládají tato slova: „nebo uznanou“.
  • 94. V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství.“.
  • 95. V § 101 odst. 1 větě první se za slovo „výslechu“ vkládají tato slova: „nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2“.
  • 96. Za § 101 se vkládá nový § 101a, který zní:

Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují, vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.“.

• 97. V § 105 odst. 1 větě první se za slova „orgán činný v trestním řízení“ vkládají slova „a v řízení před soudem předseda senátu“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.“.
• 98. V § 106 na konci se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“.
• 99. V § 108 odst. 3 se vypouštějí slova „vyhledávací orgán,“.
• 100. § 110 odst. 1 zní:

Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.“.

• 106. § 127 odst. 4 zní:

Poznámka č. 2) pod čarou zní:

• 116. Nadpis části druhé zní: „VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ“.
• 117. Dosavadní ustanovení § 157 se označuje jako odstavec 1, slovo „vyhledávací“ se nahrazuje slovem „policejní“ a připojuje se odstavec 2, který zní:

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

• 122. V § 159 odst. 1, 2 a 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
• 123. § 159 odst. 4 zní:

• (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu vyšetřovatel doručí obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.
• (2) Nelze-li zahájit trestní stíhání podle odstavce 1 proto, že osoba, která může být obviněna, není ještě známa nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění, může vyšetřovatel nebo policejní orgán provádět způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Opis protokolu o těchto úkonech zašle do 48 hodin státnímu zástupci. Tento postup nezbavuje policejní orgán povinnosti neprodleně předat věc vyšetřovateli, je-li důvod sdělit určité osobě obvinění, a vyšetřovatele povinnosti sdělit osobě, která má být stíhána, obvinění v souladu s odstavcem 1.
• (3) Vyšetřovatel nebo policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyšetřovatel zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
• (4) Neodkladným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.
• (5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1.
• (6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v záznamu o sdělení obvinění právně posouzen, upozorní na to vyšetřovatel obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.“.
  • 126. § 161 včetně nadpisu zní:

Vyšetřovací orgány

• (1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie.
• (2) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi.“.
  • 127. § 163 včetně nadpisu nad ním se vypouští.
  • 128. § 163a odst. 1 zní:
• „(1) Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208, poškozování cizích práv podle § 209, ublížení na zdraví podle § 221, 223 a 224, ohrožování pohlavní nemocí podle § 226, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, krádeže podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249, podvodu podle § 250, podílnictví podle § 251 a 252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele podle § 256 a poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.“.
  • 129. V § 163a odst. 3 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
  • 130. § 164 včetně nadpisu zní:

Postup při vyšetřování

• (1) Vyšetřovatel koná vyšetřování zpravidla osobně. Úkony, které byly provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 158 odst. 3 a 4 se při provádění vyšetřovacích úkonů užije obdobně.
• (2) Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1).
• (3) Důkazy opatřuje vyšetřovatel bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
• (4) Vyšetřovatel může umožnit obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást otázky vyslýchaným svědkům.
• (5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Odepřít splnění pokynu státního zástupce může vyšetřovatel jen tehdy, má-li za to, že pokyn není v souladu se zákonem; trvá-li státní zástupce na svém pokynu, předloží věc státnímu zástupci bezprostředně vyššího stupně, který pokyn buď zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli.“.
  • 131. V § 165 odst. 1 větě první se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.
  • 132. V § 165 odst. 2 se slova „by se jednalo o úkon neodkladný“ nahrazují slovy „nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit“.
  • 133. § 166 včetně nadpisu zní:

Skončení vyšetřování

• (1) Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li vyšetřovatel navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní vyšetřovatel záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce.
• (2) Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom vyšetřovatel záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
• (3) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní některé rozhodnutí podle § 171 až 173.“.
  • 134. Oddíl třetí hlavy desáté části druhé (§ 168 až 170) se vypouští.
  • 135. V § 171 odst. 1 se vypouštějí slova „a ve v yhledávání prokurátor“.
  • 136. V § 172 odst. 1 a 2 se vypouštějí slova „a ve vyhledávání prokurátor“.
  • 137. V § 172 se připojuje nový odstavec 4, který zní:
• „(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.“.
  • 138. V § 173 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“, v písmenu d) se čárka za slovem „vyhoštěn“ nahrazuje tečkou, slovo „nebo“ a písmeno e) se vypouští.
  • 139. § 174 odst. 2 zní:
• „(2) Při výkonu tohoto dozoru je státní zástupce oprávněn:
  • a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
  • b) vyžadovat od vyšetřovatele nebo policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda vyšetřovatel včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
  • c) zúčastnit se provádění úkonů vyšetřovatele nebo policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro vyšetřovatele a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele,
  • d) vracet věc vyšetřovateli se svými pokyny k doplnění,
  • e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o zastavení a přerušení trestního stíhání nebo o postoupení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení vyšetřovatele a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu,
  • f) odejmout kteroukoliv věc určitému vyšetřovateli a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému vyšetřovateli.“.
  • 140. V § 175 se v dosavadním odstavci 1 písm. a) vypouštějí slova „a ve vyhledávání postoupit věc a zastavit trestní stíhání“, vypouští se odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
  • 141. V § 176 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávání“.
  • 142. V § 176 odst. 2 větě první se slova „obvinění vzneseno (§ 163) nebo sděleno (§ 169)“ nahrazují slovy „sděleno obvinění (§ 160)“ a v poslední větě se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“ a slova „či vyhledávání.“
  • 143. V § 177 písm. b) větě za středníkem se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“, písmeno d) zní:
  • „d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.“.

Písmeno e) se vypouští.

• 144. § 181 odst. 2 zní:
• „(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení směřovalo k vyřízení věci, včetně výkonu soudního rozhodnutí.“.
  • 145. § 182 zní:

Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.“.

• 146. § 184 zní:

Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.

• 147. V § 186 písm. c) se na konci připojují tato slova: „anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,“ a písmeno f) zní:

• „f) že věc není v potřebném rozsahu objasněna z hledisek, která soud potřebuje pro svoje rozhodnutí.“.

• 148. V § 187 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.“.
• 149. § 188 odst. 1 písm. e) a f) znějí:

• „e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných vad přípravného řízení nebo k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí, nebo
• f) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307.“.

• 150. V § 190 odst. 1 se čárka za slovem „objasnit“ nahrazuje tečkou a slova „zejména z hlediska možné nové obhajoby.“ se vypouštějí.
• 151. V § 191 se vypouští odstavec 3.
• 152. V § 196 odst. 1 větě první za středníkem se slova „byla-li trestným činem poškozena organizace, dá opis obžaloby doručit i jí“ nahrazují slovy „opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé“.
• 153. V § 197 odst. 1 se slovo „soudu“ nahrazuje slovem „senátu“.
• 154. § 200 odst. 1 zní:

Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o výslech svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, anebo o svědka, jehož totožnost musí zůstat ze závažných důvodů utajena, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást i otázky.“.

• 160. § 211 zní:

• (1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.
• (2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba
  • a) zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo pro dohlednou dobu znemožňuje její výslech,
  • b) v hlavním líčení bez oprávnění odepřela vypovídat, nebo se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.
• (3) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
• (4) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.“.
  • 161. § 212 se vypouští.
  • 162. § 213 odst. 1 zní:
• „(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se do nich nahlédnout stranám, a pokud je to třeba, i svědkům a znalcům.“.
  • 163. V § 215 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
• „(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

• 164. V § 219 odst. 2 větě druhé se vypouštějí slova „, jestliže od odročení hlavního líčení uplynula delší doba“.
• 165. V § 220 se vypouští odstavec 3; dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
• 166. § 227 zní:

Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 2, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.“.

• 167. § 241 se vypouští.
• 168. V § 242 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
• 169. V § 243 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
• 170. § 259 odst. 3 a 4 znějí:

V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením sdělení obhájci, že obviněný je stíhán.“.

• 190. Oddíl třetí v hlavě devatenácté části druhé včetně nadpisu zní:

• (1) V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
  • a) obviněný se k trestnému činu doznal,
  • b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
  
  a vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
• (2) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
• (3) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil.
• (4) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
• (5) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.

• (1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje.
• (2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
• (3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].
• (4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má toto právo též státní zástupce.“.
  • 191. V § 314a odst. 1 se slova „dvě léta“ nahrazují slovy „pět let“.
  • 192. § 314a odst. 2 zní:
• „(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.“.
  • 193. V § 314c odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledáváním“ nahrazuje slovy „v přípravném řízení“.
  • 194. V § 314d odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil“; vypouští se středník a slova „uloží-li však nepodmíněný trest odnětí svobody, vyhotoví vždy rozsudek s odůvodněním“.
  • 195. Za § 314d se vkládají nové § 314e až 314g, které znějí:

• (1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
• (2) Trestním příkazem lze uložit
  • a) trest odnětí svobody do jednoho roku,
  • b) trest zákazu činnosti do pěti let,
  • c) peněžitý trest,
  • d) trest propadnutí věci.
• (3) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
• (4) Trestní příkaz nelze vydat
  • a) v řízení proti mladistvému, pokud v době jeho vydání nedovršil osmnáctý rok svého věku,
  • b) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
  • c) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
  • d) jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
• (5) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.

• (1) Trestní příkaz obsahuje
  • a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,
  • b) den a místo vydání trestního příkazu,
  • c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),
  • d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
  • e) výrok o náhradě škody (§ 228 a § 229 odst. 1, 2), jestliže byl nárok na její náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 2),
  • f) poučení o právu podat odpor.
• (2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.

• (1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.
• (2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
• (3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
• (4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.“.
  • 196. V § 321 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
  • 197. V § 321 odst. 3 na konci se připojuje tato věta: „Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.“.
  • 199. V § 331 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
  • 200. V § 331 odst. 2 větě druhé se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
  • 201. V § 331 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
• „(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

• 202. V § 333 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.“.
• 203. § 333 odst. 3 zní:
• „(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
  • 204. V § 334 odst. 3 větě první se slova „nápravně výchovný ústav“ nahrazují slovem „věznice“.
  • 205. § 358 se vypouští.
  • 206. § 360 včetně nadpisu zní:

Výkon vazby

Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.“.

• 207. V § 361 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
• 208. § 364 zní:

• (1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
• (2) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.
• (3) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
  • 209. V § 366 odst. 2 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
  • 210. § 367 včetně nadpisu zní:

Řízení o udělení milosti

V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby

• a) se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
• b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.“.

• 211. V § 380 odst. 1 se slova „předloží věc“ nahrazují slovy „po právní moci rozhodnutí věc předloží“.
• 212. V § 380 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

• 213. § 389 odst. 1 a 2 znějí:

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.“.

• 215. § 391b zní:

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, se mění takto:

§ 38 odst. 3 písm. b) zní:

• „b) orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;⁹)“.

• 1. V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v čl. I tohoto zákona se slova „prokurátor“ nahrazují slovy „státní zástupce“, slova „Generální prokuratura“ se nahrazují slovy „Nejvyšší státní zastupitelství“ a slova „generální prokurátor“ se nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce“.
• 2. K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.
• 3. Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.
• 4. Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.
• 5. Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.
• 6. Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.
• 7. Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).
• 8. V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.
• 9. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.
• 10. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.