Zákon 47/1991 Sb. Kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci

Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, se mění a doplňuje takto:

• 1. § 1 včetně nadpisu zní:

Účel zákona

• (1) Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.
• (2) Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.“.
  • 2. § 2 odst. 1 se doplňuje písmeny g) a h), která zní:
  • „g) podle § 153, 155, 156 a 157 zákonného článku V trestního zákona o zločinech a přečinech z roku 1878, pro zločiny vzpoury, spáchané ve vztahu k ochraně náboženské svobody;
  • h) podle § 2 a 4 zákonného článku XL z roku 1914 o trestní ochraně úřadů, pro trestné činy shluknutí, spáchané ve vztahu k ochraně náboženské svobody“.
  • 3. § 2 odst. 2 zní:
• „(2) Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten rehabilitace, učiní soud i bez návrhu. Vztahuje-li se rehabilitace podle odstavce 1 jen na některý z trestných činů, za nějž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy rehabilitací nedotčené nebo od stanovení přiměřeného trestu upustí. Jinak trestní stíhání zastaví.“.
  • 4. § 2 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
• „(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Byla-li rozhodnutí vydaná v původním řízení, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující zrušena v plném rozsahu, může stížnost podat jen prokurátor.“.
  • 5. § 3 odst. 1 zní:
• „(1) Proti rozhodnutí podle § 2 odst. 2 může prokurátor ve lhůtě 60 dnů ode dne jeho oznámení podat námitky zejména, jestliže:
  • a) skutek, který je předmětem rozhodnutí, měl být posouzen podle jiného ustanovení, na které se rehabilitace ze zákona nevztahuje;
  • b) skutek směřoval k prosazení fašistických nebo obdobných cílů nebo byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo vyhnout se odpovědnosti za takový čin;
  • c) skutek měl za následek smrt, těžkou ujmu na zdraví nebo škodu velkého rozsahu nebo;
  • d) k postihu skutku je nebo byla Česká a Slovenská Federativní Republika vázána mezinárodní smlouvou.
  
  Námitky může prokurátor vznést i ve stížnosti podle § 2 odst. 3.“.
  • 6. V § 4 písm. c) zní:
  • „c) podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle § 270, pro trestný čin zběhnutí podle § 273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle § 275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona,“.
  • 7. § 4 se doplňuje písmenem f), které zní:
  • „f) podle druhého oddílu zákona č. 19/1855 ř. z.“.
  • 8. V § 5 odst. 1 se za slovo „druha“ vkládají slova „anebo na návrh osoby, jejíž práva či právem chráněné zájmy byly rozhodnutím dotčeny.“.
  • 9. § 10 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
• „(3) Odsouzený musí mít obhájce i tehdy, je-li neznámého pobytu. Obhájce má stejná práva jako odsouzený. V takovém případě stačí písemnosti doručit obhájci.“.
  • 10. V § 15 odst. 1 se na závěr připojuje tato věta: „Při hlavním líčení se ustanovení § 11 užije obdobně.“.
  • 11. V § 19 odst. 1 se za slova „ve zvláštním předpisu“ doplňuje odkaz „1)“, který zní:
  • „1) Vyhláška ministerstva spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.
    Vyhláška ministerstva spravedlnosti SSR č. 70/1980 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.“.

• 12. V § 22 se za slova „shledán důvodným“ vkládají slova „nebo který je účasten rehabilitace ze zákona“.
• 13. V § 23 odst. 1 písm. c) zní:

• „c) náhradu nákladů trestního řízení ve výši 200 Kčs, výkonu vazby ve výši 600 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody ve výši 150 Kčs za každý měsíc výkonu trestu, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla místo těchto náhrad poskytnuta náhrada skutečně zaplacených nákladů,“.

• 14. § 23 odst. 3 zní:

Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.“.

• 19. § 27 zní:

Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v § 1, náleží oprávněným osobám vedle nároků, které na ně přešly podle § 26, jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kčs. Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Vznikne-li tento nárok více osobám, rozdělí se uvedená částka mezi ně rovným dílem.“.

• 20. V § 30 odst. 2 se na závěr ustanovení připojuje text tohoto znění: „Tomuto postupu nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.“.
• 21. § 30 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v případech, kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý, třetí a pátý tohoto zákona, byl rozsudek zcela nebo zčásti zrušen do dne účinnosti tohoto zákona na základě mimořádného opravného prostředku podaného podle trestního řádu nebo podle zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 70/1970 Sb. Nárok na odškodnění je třeba uplatnit do 1. března 1993, jinak zaniká.“.

• (1) Plnění podle § 27 zákona č. 119/1990 Sb., která již byla vyplacena, se započtou na jednorázovou náhradu podle tohoto ustanovení, ve znění čl. I bodu 19 tohoto zákona.
• (2) Odškodnění vyplacená ze stejných důvodů podle jiných předpisů se započtou na odškodnění vyplacená podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1991.