Kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích

Vyhlášeno dne 7. listopadu 1958, datum poslední novelizace 7. listopadu 1958

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I

Aby naše národní hospodářství zvládlo úspěšně další úkoly socialistické výstavby, je třeba zvýšit ekonomickou účinnost jeho řízení přiblížením řízení výrobě a prohlubováním chozrasčotních vztahů, zvýšit odpovědnost podniků za jejich výrobky a odpovědnost řídících orgánů za výsledky jejich řídící činnosti a plně uplatnit účast pracujících na rozvoji výroby a řízení národního hospodářství. Proto se průmysl a stavebnictví nově organizují a vytvářejí se výrobně hospodářské jednotky, které odpovídají za zásobování národního hospodářství výrobky svého oboru nebo jeho části a za rozvoj oboru, a rozšiřuje se pravomoc národních výborů při řízení hospodářských odvětví celostátního významu. Tomuto organizačnímu uspořádání a způsobu řízení se přizpůsobuje zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích.

Čl. II

Zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, se mění a doplňuje takto:

1. Na místo § 1 se vkládají včetně nadpisu tato ustanovení:

„Základní ustanovení

§ 1

(1) Za účelem úspěšného plnění svého základního poslání zásobovat národní hospodářství výrobky vysoké technické úrovně v potřebném množství, druzích a jakosti při stálém zvyšování produktivity práce a nejúčelnějším využívání materiálových i finančních zdrojů společnosti se průmysl zpravidla organizuje a řídí podle svých odvětví a hlavních oborů.
(2) Vyžaduje-li to povaha výroby nebo jiná důležitá potřeba, může být výroba v odvětví nebo oboru organizována a řízena i podle územních hledisek.
(3) Ustanovení tohoto zákona platí i pro jiná odvětví národního hospodářství než odvětví průmyslová, pokud věcně příslušný ministr, popřípadě vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen „příslušný ministr“) v nich organizuje hospodářské organizace formou národních podniků; přitom se základních ustanovení [§§ 1 až 1d)] užije přiměřeně.

§ 1a

(1) Výroba téhož průmyslového oboru nebo jeho ucelené části (dále jen „obor“) se pokud možno zahrnuje do jedné výrobně hospodářské jednotky.
(2) V oboru zvlášť rozsáhlém nebo v oboru, který je organizován a řízen i podle územních hledisek, může být výroba zahrnuta do několika výrobně hospodářských jednotek.

§ 1b

(1) Výrobně hospodářská jednotka odpovídá za zásobování národního hospodářství výrobky stanoveného jí oboru a za rozvoj oboru v souladu s vývojem potřeb, který určují výhledové plány. Je proto povinna soustavně zvyšovat technickou, technologickou a ekonomickou úroveň oboru a zajišťovat nepřetržitý růst produktivity práce, stoupající jakost výrobků a snižování vlastních nákladů.
(2) Ve výrobně hospodářských jednotkách se soustřeďují všechny druhy činnosti potřebné k tomu, aby v těchto jednotkách probíhal ucelený pracovní proces až k dohotovení a odevzdání výrobku odběrateli a aby tyto jednotky mohly i jinak úspěšně plnit úkoly uvedené v odstavci 1 (např. činnost výzkumná, vývojová, projektová, montážní, odbytová).
(3) Výrobně hospodářská jednotka pečuje podle potřeb národního hospodářství také o výrobu z jiného oboru, která je v ní umístěna k využití zařízení nebo z jiného hospodářského důvodu.
(4) Je-li výroba téhož oboru zahrnuta do několika výrobně hospodářských jednotek, zajišťuje jednotné řízení oboru a jeho rozvoje nadřízený orgán, pokud nebyla tímto řízením ve stanoveném jí rozsahu pověřena některá organizace (§ 48).

§ 1c

Výrobně hospodářskými jednotkami jsou:

a) národní podnik určený za výrobně hospodářskou jednotku;
b) vedoucí národní podnik s jedním nebo několika podřízenými národními podniky nebo účelovými organizacemi (§ 47);
c) sdružení s podřízenými národními podniky a popřípadě s podřízenými účelovými organizacemi.

§ 1d

Základním článkem organizace výrobně hospodářských jednotek je národní podnik.“

2. § 2 zní:

„Národní podniky zřizuje v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství příslušný ministr. Před zřízením národního podniku je povinen si vyžádat vyjádření ministra financí, rady krajského národního výboru, v jehož územním obvodu má být sídlo národního podniku, jakož i vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu.“

3. V § 3 odst. 1 se škrtá ustanovení pod písm. c).
4. § 4 písm. e) zní:

„e) základní výrobní program národního podniku, popřípadě jeho základní úkoly.“

5. V § 14 se škrtá odstavec 3.
6. Za § 14 se vkládá § 14a, který zní:

§ „14a

Každou hospodářskou otázku je třeba řešit v jednotě s její politickou stránkou a danou hospodářskopolitickou směrnicí. Při rozhodování je nutno podřizovat v zájmu celého národního hospodářství úzce omezené zájmy potřebám celku.“

7. § 16 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Vedoucí jsou povinni vytvářet podmínky pro nejširší a bezprostřední účast pracujících na řízení národního podniku organizovanou Revolučním odborovým hnutím. Při zajišťování této účasti, uskutečňované zejména formou výrobních porad a socialistického soutěžení, jakož i rozvíjením hnutí vynálezců a zlepšovatelů vedoucí úzce spolupracují s příslušnými orgány odborové organizace.

(2) Vedoucí zajišťují, aby se orgány odborové organizace v podniku a závodě mohly účastnit příprav a sestavování plánu a jeho kontroly, a vyžadují si jejich stanovisko a návrhy i k zabezpečení technického rozvoje, k plánu práce, k otázkám odměňování a ke všem jiným důležitým opatřením.“

8. § 18 zní:

„(1) Národní podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu, kladoucích důraz zejména na to, aby podnik důsledně uhrazoval své výdaje na provoz i na svůj rozvoj z vlastních příjmů, neustále snižoval vlastní náklady a soustavně zlepšoval výsledky svého hospodaření působením podnětů spojujících hmotné zájmy celku i jednotlivých pracovníků.

(2) Uvnitř národního podniku se uplatňuje vnitropodnikový chozrasčot směřující k dosažení nejvyšší hospodárnosti ve výsledcích práce nižších útvarů.

(3) Úkolem všech pracovníků národního podniku je snižovat potřebu pracovního času, spotřebu materiálů, surovin, paliva a energie, plně využívat základních fondů, účinně pomáhat při zavádění nové techniky a pokrokové technologie a při zlepšování organizace práce a zabezpečovat tak neustálý růst produktivity práce a vysokou hospodárnost.“

9. § 19 zní:

„Stálé zlepšování úrovně hospodaření národního podniku a jeho řízení vyžaduje, aby vedení podniku soustavně vytvářelo podmínky pro zvyšování hmotné zainteresovanosti všech organizačních jednotek a pracovníků podniku na výsledcích jejich práce a práce národního podniku. Správné využívání hmotné zainteresovanosti spojuje zájmy jednotlivců se zájmy celku a napomáhá ke stále lepšímu uspokojování potřeb jednotlivců při současném uspokojování potřeb celku.“

10. § 20 odst. 2 zní:

„(2) V souladu se základními ustanoveními §§ 1c a 1d stanoví práva a povinnosti ředitele národního podniku statut (§ 59). Ředitel zejména

a) řídí sestavování plánu podniku a schvaluje jej v souladu se základními úkoly stanovenými podniku nadřízeným orgánem, zajišťuje rovnoměrné plnění plánu a jeho žádoucí překročení zvláště také rozvojem tvůrčí iniciativy pracujících a zvyšováním jejich účasti na řízení,
b) zajišťuje zaváděním nejvyšší techniky, pokrokové technologie a zlepšováním organizace práce neustálý růst produktivity práce a hospodárnost v činnosti podniku,
c) zajišťuje rychlé využití vynálezů, zlepšovacích návrhů a jiných poznatků, čerpaných z technických informací všeho druhu,
d) pečuje o neustálé zlepšování organizace podniku a zvyšování úrovně jeho řízení, zejména za pomoci kolektivních poradních orgánů podniku. Přitom pečuje o co největší pohotovost národohospodářské evidence a soustavnost technických i ekonomických rozborů,
e) řídí výběr, rozmísťování a výchovu kádrů a pečuje o stálé zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců,
f) dbá o zachovávání státní disciplíny, zejména o zachovávání státního, hospodářského a služebního tajemství, smluvní, finanční, technologické a pracovní kázně a mzdových předpisů,
g) dbá o důsledné uplatňování zásady odměňování podle množství a jakosti práce,
h) dbá o účelné využití a ochranu všeho majetku národního podniku,
ch) pečuje o ochranu zdraví a o bezpečnost při práci.“

11. § 21 odst. 1 až 3 a odst. 5 zní:

„(1) Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku a ředitele vedoucího národního podniku jmenuje a z funkce odvolává příslušný ministr po vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu; u ředitelů národních podniků, které jsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení, přísluší toto právo řediteli vedoucího národního podniku (sdružení), pokud si je nevyhradil příslušný ministr. Jmenování a odvolání se děje písemně.

(2) Ředitel slíbí orgánu, který jej jmenoval, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně. Dnem složení slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve.

(3) Funkce ředitele zaniká odvoláním nebo vzdáním se funkce. Vzdání se funkce nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato orgánem, který ředitele jmenoval.

(5) Odvoláním nebo vzdáním se funkce pracovní poměr ředitele nezaniká; o jeho zániku platí obecné předpisy.“

12. § 27 zní:

„Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, je třeba k přijetí a propuštění zaměstnanců předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu; také jiné důležité otázky týkající se jednotlivých zaměstnanců, zejména jejich zařazování na pracovní místa, jakož i otázky týkající se všech zaměstnanců nebo jejich skupin musí být předem projednány se závodním výborem odborového svazu. Předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu není třeba k přijetí zaměstnanců získaných náborem prováděným výkonnými orgány národních výborů nebo přijímaných jen na dobu přechodné potřeby nepřesahující dobu šesti pracovních dnů. Není-li stanoveno jinak, je k přijetí a propuštění zaměstnanců též třeba předchozího souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.“

13. Za § 27 se vkládá § 27a, který zní:

§ „27a

(1) Společný zájem národního podniku a jeho zaměstnanců na úspěšném plnění úkolů podniku a vzorném plnění pracovních povinností vyjadřuje pracovní řád, který vydá ředitel podniku v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu podle vzorového pracovního řádu. Vzorový pracovní řád vydá vláda na návrh Ústřední rady odborů a vyhlásí jej v úředním listě.
(2) Za porušení pracovních povinností lze ukládat zaměstnancům kárná opatření důtky, veřejné důtky nebo dočasného převedení k jiné práci až na dobu 3 měsíců. Ukládání důtky a veřejné důtky řediteli podniku podrobněji upraví statut (§ 59), ukládání kárných opatření ostatním zaměstnancům podrobněji upraví pracovní řády, a to podle zásad vymezených vzorovým pracovním řádem.
(3) Pracovní řád je závazný, jakmile byl v podniku řádně vyhlášen.“
- 14. § 28 zní:
„(1) Ředitel národního podniku, popřípadě vedoucí závodu uzavírá jménem národního podniku se zaměstnanci zastoupenými příslušným orgánem odborového svazu kolektivní smlouvu, která zejména stanoví, jak budou zajišťovány hlavní plánované úkoly podniku a jak bude uplatňována pokroková technika, technologie, organizace práce, zásady mzdové politiky a hmotné zainteresovanosti jednotlivců a kolektivů, rozpočet podnikového fondu pracujících, jakož i vzájemné závazky vedení a zaměstnanců zaměřené k zvyšování produktivity práce, k zhospodárnění činnosti podniku, k zvyšování bezpečnosti při práci a k prohlubování péče o pracující po stránce sociální, zdravotní a kulturní.
(2) V dílnách a provozech se uzavírá mezi vedoucím těchto útvarů a příslušným orgánem základní organizace odborového svazu úmluva, která řeší otázky plnění základních plánovaných úkolů a péče o zaměstnance podle podmínek jednotlivých dílen a provozů.
(3) Ředitel národního podniku, vedoucí pracovníci a orgány odborového svazu kontrolují a projednávají plnění povinností stanovených kolektivní smlouvou a úmluvou a odpovídají za jejich splnění. Na plnění kolektivních smluv a úmluv dozírá orgán nadřízený podniku a vyšší orgán příslušného odborového svazu. Tyto orgány též společně rozhodují spory vzniklé z plnění kolektivní smlouvy a úmluvy.
(4) Podrobnosti o kolektivních smlouvách a úmluvách stanoví Ústřední rada odborů.“
- 15. § 29 zní:

„K rozvíjení tvůrčí iniciativy zaměstnanců a k podnícení jejich hmotného zájmu na plnění plánu přispívají podnikové fondy pracujících, které jsou v národních podnicích zřizovány podle zvláštních předpisů.“

16. § 32 odst. 1 zní:

„(1) Ředitel je povinen do tří měsíců od zápisu národního podniku do podnikového rejstříku, popřípadě ve lhůtě stanovené nadřízeným orgánem vydat organizační řád (u podniků nově budovaných prozatímní organizační řád) vypracovaný podle zásad stanovených ve statutu (§ 59). Organizační řád národního podniku podřízeného vedoucímu národnímu podniku (sdružení) musí zároveň navazovat na organizační řád vedoucího národního podniku (sdružení). Do doby, než bude organizační řád vydán, ředitel učiní opatření nutná k zajištění řádného chodu podniku.“
- 17. § 33 zní:
„(1) Vyžadují-li to hospodářské potřeby, zejména styk s odběrateli, může příslušný ministr určit, že se některý místně oddělený útvar národního podniku zapíše do podnikového rejstříku jako odštěpný závod; odštěpný závod není právnickou osobou.
(2) Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem národního podniku právní úkony týkající se odštěpného závodu.“
- 18. § 34 zní:

„Příslušný ministr může převést národní podnik nebo jeho část do oboru působnosti jiného ministra v dohodě s ním.“

19. K § 37 odst. 2 se připojuje další věta tohoto znění:

„Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.“

20. § 38 odst. 2 prvá věta zní:

„Převádění, slučování, splynutí, rozdělování a zrušování národních podniků provádí příslušný ministr po vyjádření ministra financí a po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu, převádění národních podniků do oboru působnosti jiného ministra též v dohodě s ministrem předsedou Státního úřadu plánovacího.“

V druhé větě téhož odstavce se škrtají slova „nebo ústředních výborů příslušných odborových svazů“.

21. § 40 odst. 2 zní:

„(2) Přesun výrobního programu zvláštní hospodářské důležitosti, jakož i opětovný přesun výrobního programu během pěti let mezi výrobně hospodářskými jednotkami schvaluje vláda. Ostatní přesuny schvalují příslušní ministři s výjimkou přesunů mezi národními podniky téže výrobně hospodářské jednotky, které schvaluje ředitel vedoucího národního podniku (sdružení). Přesun výrobního programu je třeba předem projednat s ústředním výborem příslušného odborového svazu.“
- 22. Ustanovení §§ 42 až 60 zní:

„Oddíl desátý

Vedoucí národní podniky a sdružení

§ 42

(1) Nejde-li o národní podniky určené za výrobně hospodářské jednotky, podřídí příslušný ministr národní podniky a účelové organizace, které mají tvořit výrobně hospodářskou jednotku, jednomu z těchto národních podniků jako vedoucímu podniku; při větším počtu národních podniků nebo z jiného závažného důvodu může příslušný ministr zřídit sdružení a podřídit mu národní podniky a účelové organizace, které mají spolu se sdružením tvořit výrobně hospodářskou jednotku.
(2) Národnímu podniku jako vedoucímu může být výjimečně podřízena pouze účelová organizace.

§ 43

Sdružení je právnickou osobou, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisuje se do podnikového rejstříku; pokud není stanoveno jinak, platí pro sdružení přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

§ 44

(1) Vedoucí národní podnik a sdružení řídí podřízené organizace v rozsahu, který je nezbytný pro plnění úkolů výrobně hospodářské jednotky, a koordinují a kontrolují činnost podřízených organizací. Vedoucí národní podnik a sdružení obstarávají společné záležitosti výrobně hospodářské jednotky a provozují hospodářské činnosti, je-li jejich jednotný výkon hospodárnější nebo účelnější.
(2) Vedoucí národní podnik a sdružení zpravidla
- a) koordinují vypracování plánů organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku, sestavují návrhy plánů jednotky a rozepisují plánované úkoly na organizace této jednotky,
- b) pečují o technický a ekonomický rozvoj výrobně hospodářské jednotky,
- c) soustřeďují finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečují o jejich nejúčelnější využití v organizacích tvořících výrobně hospodářskou jednotku,
- d) plánují, řídí, popřípadě provádějí odbyt výrobků výrobně hospodářské jednotky a její zásobování,
- e) pečují o národohospodářskou evidenci v podřízených organizacích,
- f) usměrňují mzdovou a kádrovou politiku,
- g) provádějí komplexní rozbory činnosti organizací ve výrobně hospodářské jednotce.
(3) Při své činnosti vedoucí národní podnik a sdružení zabezpečují rozvíjení a využití široké účasti pracujících na řízení organizované Revolučním odborovým hnutím a vytvářejí předpoklady pro stálé zvyšování hmotného zájmu organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku i všech pracujících na výsledcích hospodaření jednotky.

§ 45

Vedoucí národní podnik a sdružení neodpovídají majetkově za závazky podřízených organizací, pokud se za ně nezaručily nebo pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, a podřízené organizace neodpovídají za závazky vedoucího podniku (sdružení) ani za závazky ostatních organizací výrobně hospodářské jednotky.

§ 46

Ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) odpovídá příslušnému ministru za činnost a plnění úkolů celé výrobně hospodářské jednotky; rozhoduje ve věcech této jednotky samostatně, pokud rozhodování o některé věci není vyhrazeno nadřízenému orgánu. Zásadní otázky, které se týkají výrobně hospodářské jednotky, je ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) povinen projednat s řediteli všech podřízených organizací.

Oddíl jedenáctý

Účelové organizace a pověření

§ 47

(1) K účelnějšímu a hospodárnějšímu výkonu vývojové, projektové, odbytové nebo jiné nevýrobní činnosti, zpravidla společné pro několik národních podniků, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci.
(2) Účelové organizace, které jsou zřízeny, jako organizace hospodářské, jsou právnickými osobami, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisují se do podnikového rejstříku; platí pro ně přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.
(3) Účelovými organizacemi jsou i výzkumné ústavy, jsou-li zřízeny jako hospodářské organizace; o zřizování a právních poměrech těchto organizací platí zvláštní předpisy.

§ 48

Podílí-li se na výrobě téhož oboru několik výrobně hospodářských jednotek, může příslušný ministr určit organizaci, která bude v rozsahu jím stanovené působnosti řídit odbyt, výrobu, rozvoj, popřípadě i jinou činnost oboru se týkající (gesce); tato organizace odpovídá v souladu s výhledovými plány za činnost, jejímž řízením byla pověřena. Jde-li o výrobně hospodářské jednotky v oboru působnosti několika ministrů, rozhoduje příslušný ministr o pověření v dohodě se všemi zúčastněnými ministry. U nejdůležitějších oborů rozhoduje o pověření vláda.

Oddíl dvanáctý

Řízení výrobně hospodářských jednotek a účelových organizací ministry

§ 49

Výrobně hospodářské jednotky ústředně řídí příslušný ministr; takto řídí i účelové organizace, které jsou mu přímo podřízeny.

§ 50

(1) Při řízení výrobně hospodářských jednotek a přímo podřízených účelových organizací příslušný ministr zejména určuje základní vývojové koncepce svěřených mu odvětví a oborů a zajišťuje jejich proporcionální rozvoj.
(2) V rámci tohoto řízení příslušný ministr
- a) organizuje průzkum potřeb národního hospodářství a jejich vývoje,
- b) zajišťuje vypracování výhledových (dlouhodobých i pětiletých) plánů, organizuje sestavování ročních plánů, rozepisuje úkoly a ukazatele plánů a kontroluje jejich plnění,
- c) vypracovává a zabezpečuje hlavní směry technického rozvoje odvětví, pečuje o výzkum, vývoj, vynálezectví, zlepšovatelství, technickou normalizaci a zavádění nových výrobků a nových způsobů výroby,
- d) soustřeďuje finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečuje o jejich nejúčelnější využití výrobně hospodářskými jednotkami a podřízenými účelovými organizacemi,
- e) řídí kádrovou politiku a pečuje o zvyšování kvalifikace pracovníků,
- f) uplatňuje zásadní mzdově politická opatření,
- g) řídí národohospodářskou evidenci,
- h) pečuje o organizaci bezpečnosti a hygieny při práci,
- ch) zajišťuje provádění komplexních rozborů,
- i) plní další úkoly náležející do jeho řídící a kontrolní působnosti.
(3) Příslušný ministr může pověřit ředitele vedoucího národního podniku, sdružení nebo národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku výkonem jednotlivých oprávnění příslušejících mu podle předchozích ustanovení.

Oddíl třináctý

Výrobně hospodářské jednotky a účelové organizace podřízené národním výborům

§ 51

(1) Aby krajské národní výbory mohly co nejšíře přispívat k rozvoji svého kraje v souladu s požadavky rozvoje celého národního hospodářství, svěřuje se jim řízení národních podniků na úsecích, kde tento úkol mohou obstarávat lépe a účelněji; tyto úseky určuje vláda.
(2) Pro národní podniky, jakož i sdružení a účelové organizace zřízené na těchto úsecích platí předchozí ustanovení s odchylkami uvedenými v tomto oddíle.

§ 52

Národní podniky, sdružení a účelové organizace (dále jen „podniky“) zřizuje krajský národní výbor, v jehož obvodu má být podnik zřízen; před zřízením podniku je povinen si vyžádat též vyjádření příslušného ministra.

§ 53

Zřizovací listinu vydá a majetek, který se podniku svěřuje do správy, určí rada krajského národního výboru, který podnik zřídil.

§ 54

Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku, ředitele vedoucího národního podniku a ředitele účelové organizace přímo podřízené radě jmenuje a odvolává rada příslušného krajského národního výboru; ředitele sdružení jmenuje a odvolává krajský národní výbor, který si vyžádá též vyjádření příslušného ministra. U ředitelů organizací podřízených vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení přísluší toto právo řediteli vedoucího podniku (sdružení), pokud si je nevyhradila rada krajského národního výboru. Ředitel jmenovaný krajským národním výborem nebo jeho radou skládá slib předsedovi krajského národního výboru; vzdání se funkce ředitele jmenovaného krajským národním výborem nebo jeho radou nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato radou krajského národního výboru.

§ 55

(1) Výrobně hospodářské jednotky jsou podřízeny radě příslušného krajského národního výboru; to platí i o účelových organizacích, které nejsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení. Radě krajského národního výboru přísluší zejména
- a) činit opatření o majetku a závazcích podniků (§§ 11 a 12),
- b) schvalovat změny výrobních programů (§ 39),
- c) schvalovat přesuny výrobních programů, pokud jejich schválení nepřísluší vládě nebo řediteli vedoucího národního podniku nebo sdružení (§ 40 odst. 2),
- d) činit opatření při převodu plánovaných úkolů (§ 41).
(2) Příslušný ministr vykonává řídící působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, zejména při řešení zásadních otázek rozvoje odvětví a při uplatňování nejnovějších poznatků vědy a zavádění nejvyspělejší techniky.

§ 56

(1) Na slučování, splynutí, rozdělování a zrušování podniků a na převádění jejich částí se usnáší příslušný krajský národní výbor, který je povinen, jde-li o podniky plánované ministerstvy, vyžádat si též vyjádření příslušného ministra. Týkají-li se tato opatření podniků v různých krajích nebo má-li být podnik dotčený těmito opatřeními převeden do působnosti jiného krajského národního výboru, provádějí je příslušné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě.
(2) Ustanovení § 53 platí tu přiměřeně.

§ 57

(1) Působností, která podle předchozích ustanovení přísluší krajským národním výborům a jejich výkonným orgánům, může vláda zcela nebo zčásti pověřit okresní národní výbory a jejich výkonné orgány.
(2) Působnost, která podle předchozích ustanovení přísluší ústředním výborům příslušných odborových svazů, vykonává u podniků podřízených národním výborům příslušný krajský odborový orgán.

Oddíl čtrnáctý

Zvláštní organizační úpravy

§ 58

Vláda nebo orgán jí zmocněný může k hospodárnějšímu obstarávání výrobní, popřípadě i nevýrobní činnosti nebo k usnadnění řízení zřizovat zvláštní organizace (orgány), a to i jako právnické osoby. Jejich právní postavení a působnost upraví statut, který vydá příslušný ministr. Nestanoví-li statut jinak, platí pro tyto organizace, jsou-li právnickými osobami, přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

Oddíl patnáctý

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 59

Příslušní ministři vydají v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu podle zásad schválených vládou statuty, které podrobněji upraví pro jednotlivá hospodářská odvětví nebo obory právní poměry a organizaci národních podniků, sdružení a účelových organizací, vzájemné vztahy organizací ve výrobně hospodářských jednotkách, řízení výrobně hospodářských jednotek a organizací nadřízenými orgány, jakož i jiné otázky týkající se odvětví nebo oborů. Statuty vztahující se na výrobně hospodářské jednotky a organizace řízené národními výbory vydají podle zásad schválených vládou příslušní ministři po projednání s radami krajských národních výborů; rady krajských národních výborů mohou v dohodě s příslušným ministrem vydat k těmto statutům podle místních poměrů potřebné doplňky.

§ 60

(1) O závazkových právních poměrech, financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření organizací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.
(2) Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organizovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.“

Čl. III

Označení „odštěpný podnik“ v zákoně č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, se mění na „odštěpný závod“.

Čl. IV

Opatření učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona při reorganizaci národního hospodářství podle zásad schválených vládou považují se za učiněná podle něho.

Čl. V

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a přitom provedl průběžné číslování jednotlivých ustanovení.

Čl. VI

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Ing. Černý v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r.

Obsah zákona

67/1958 Sb.

Zákon