ze dne 11. dubna 1946
Vyhlášeno dne 3. května 1946, datum poslední novelizace 3. května 1946
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 2.
Osoby, jejichž pracovní (učební) poměry zanikly podle ustanovení § 1, jsou povinny pokračovati v práci v dosavadním působišti, je-li toho třeba ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených pro osoby přidělené k práci podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. září 1945, č. 71 Sb., o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství. O tom, zda pokračování v práci jest ve veřejném zájmu, rozhodne okresní úřad ochrany práce, v jehož obvodě jest závod, po slyšení zaměstnavatele, závodního zastupitelstva dotčeného závodu, příslušné zájmové organisace a příslušného orgánu jednotného odborového hnutí.
§ 3.
Pokud pracovní (učební) poměry osob uvedených v § 1 byly fakticky skončeny jakýmkoliv způsobem před účinností tohoto zákona, považují se za zrušené i po právu dnem, kdy se tak stalo.
§ 4.
§ 5.
Zaměstnanec, jehož pracovní (učební) poměr zanikl podle předchozích ustanovení, nemá nárok na plnění, které by mu jinak příslušelo podle zákona nebo smlouvy pro případ předčasného skončení pracovního (učebního) poměru.
§ 6.
Tento zákon se vztahuje na pracovní (učební) poměry založené soukromoprávní smlouvou. Neplatí pro pracovní poměry veřejných zaměstnanců bez rozdílu povahy jejich služebního poměru.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.