Jak pořádat spotřebitelské soutěže v roce 2017?

Lidé jsou hraví. Využívají toho často marketingoví odborníci a doporučují pro posílení značky či získání kontaktů na potenciální zákazníky pořádat hry či různá slosování.

Stát má však na druhé straně zájem chránit spotřebitele před rizikem plynoucím z hazardních her a za takové riziko dlouho považoval i některé marketingové soutěže. Než se podíváme na to, jaká jsou pravidla pro pořádání těchto „her“ od nového roku, připomeňme, jak to bylo doteď.

Stará úprava

Starý loterijní zákon vymezoval několik znaků spotřebitelské soutěže:

• soutěž, anketa nebo jiná akce o ceny;

• slosování nebo jiný náhodný výběr;

• podmínka účasti, kterou může být zakoupení určitého produktu či služby nebo účast na propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele;

• výhry, kterými mohou být peníze (příp. cenné papíry, šeky atd.), nemovitosti nebo jiné věcné ceny.

Podle těchto znaků a míry jejich naplnění se rozlišovaly tři tipy soutěží.

Nepřípustné byly spotřebitelské loterie, které jsou vždy zakázané. Splňují všechny dané znaky. Zejména je výhra čistě náhodná a jednotlivá cena v hodnotě vyšší než 20 000 (přesně řečeno: pokud jsou v soutěži věcné ceny, souhrn všech nepeněžitých výher za všechny provozovatelem provozované hry v peněžním vyjádření přesáhne za jeden kalendářní rok částku 200 000,- Kč a hodnota jednotlivé výhry přesáhne částku 20 000,- Kč).

Takovou soutěž nebylo možné pořádat z marketingových důvodů, šlo již de facto o klasickou loterii, na kterou je potřeba zvláštní licence.

Dalším typem byly spotřebitelské soutěže podléhající registraci u Finančního úřadu. Ty také mohly naplnit všechny výše uvedené znaky, ale výhra u nich nepřesahovala limit 20 000,- Kč, resp. 200 000,- Kč. Bylo potřeba je jen registrovat.

Pokud však nějaká soutěž alespoň jeden znak uvedený výše vůbec nenaplnila, nepodléhala žádnému omezení. Většinou se právníci soustředili na koncept náhodnosti. Náhodná není výhra u tipovacích či vědomostních soutěží či her jinak záležejících na umu účastníka. Dokonce se někdy i uznávalo, že ten, kdo zavolá např. pátý po vyhlášení soutěže, může být odměněn, protože i to se „dá“ odhadnout a není to čistě náhodné.

Z toho také pramení televizní ankety typu: Kdo založil Karlovu univerzitu v Praze? A) Přemysl Otakar II. b) Karel IV. I taková otázka se uznává jako vědomostní, i když je to někdy trochu až obcházení zákona.

Pokud měla soutěž více fází, nesměl být prvek náhody přítomen v žádné z nich. Bylo tak zakázané např. slosování těch, kteří správně odpověděli na otázku.

Co tedy přináší nová právní úprava?

Zákonodárce se patrně rozhodl, že zastírání náhodného prvku je již trapné. Pravidla pro pořádání spotřebitelských soutěží se tedy „brutálně“ rozvolňují. Spotřebitelská soutěž totiž skutečně není hazardní hrou, ale spíše marketingovým nástrojem. V novém zákoně o hazardních hrách, který loterijní zákon nahrazuje, tedy spotřebitelské soutěže vůbec nejsou upraveny.

• Není tedy již potřeba omezovat výši výhry částkami 20 000,- Kč resp. 200 000,- Kč.

• Není potřeba soutěž registrovat na Finančním úřadě.

• Není potřeba složitě eliminovat či obcházet náhodný prvek.

Podmínkou však zůstává, aby taková soutěž nepodléhala žádnému vkladu. Pak už by se jednalo o hazardní hru. Nákup zboží ani účast na marketingové akci se však za takový vklad nepovažuje.

Přeci jen však není nově marketingová soutěž úplně ponechána „bez dozoru“. Nově ji budeme považovat za obchodní praktiku regulovanou zákonem o ochraně spotřebitele.

Taková praktika nesmí být nekalá či klamavá.

Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele.

O klamavou obchodní praktiku by pak šlo, např. pokud nebudou vyplaceny či vydány slíbené výhry nebo nebudou dodržena pravidla soutěže. Ta doporučujeme nepodcenit a všechny podmínky pečlivě dopředu upravit (včetně nakládání s osobními údaji). Někdy totiž na hru zaútočí různí hochštapleři nebo je naopak na poslední chvíli potřeba změnit výhry apod.

Za klamání či nekalé zacházení se spotřebitelem hrozí pokuta až 5 000 000,- Kč od České obchodní inspekce.