Když dítě žije jen u jednoho z rodičů

Rychlý přehled

Po novele už soud dítě „nesvěřuje do výlučné péče“ jednoho rodiče. Pokud se rodiče dohodnou, může rozhodnout, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval přesný rozsah péče každého z nich. Když dohoda není, soud stanoví, jak bude každý z rodičů o dítě pečovat. V praxi ale stále existují situace, kdy dítě žije převážně u jednoho rodiče a druhý rodič je zapojen v menším rozsahu. I tehdy však oba rodiče zpravidla dál nesou rodičovskou odpovědnost.

Proč už není správné psát o výlučné péči jako o hlavní kategorii

Novela výslovně zrušila dosavadní rozlišování forem péče. Důvodová zpráva novely uvedla, že není rozumný důvod formálně odlišovat výlučnou, střídavou a společnou péči a že toto dělení vedlo k nerovnosti mezi rodiči a často i ke zbytečnému zostřování sporů. Místo toho se má mluvit o péči obou rodičů, případně o rozsahu péče každého z nich.

Nová úprava už nerozlišuje formální kategorie péče a vychází z principu rovnocenné rodičovské odpovědnosti obou rodičů.

Jak soud o péči rozhoduje dnes

Občanský zákoník po novele stanoví, že má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte. Může také schválit dohodu rodičů, pokud není zjevně v rozporu se zájmem dítěte.

Pokud se rodiče dohodnou, soud může rozhodnout, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich. Pokud takto nerozhodne, určí rozsah péče každého z rodičů. Stejný princip se obdobně použije i na rodiče, kteří spolu nežijí, i když nejsou sezdaní.

To je dnes správný právní rámec i pro situaci, kdy dítě fakticky žije hlavně u jednoho rodiče.

Kdy dítě v praxi žije převážně u jednoho rodiče

Nová úprava nepopírá, že v praxi může dítě trávit většinu času u jednoho rodiče. Jen už to nestaví do formální nálepky „výlučné péče“. Důvodová zpráva sama připouští, že existují případy, kdy je na místě péče převážně jednoho rodiče nebo kdy rodiče nejsou schopni fungovat bez přesnějšího určení rozsahu péče.

Takové uspořádání bývá časté zejména tehdy, když:

• jeden rodič byl dlouhodobě hlavním pečujícím rodičem,
• druhý rodič má omezené časové, zdravotní nebo jiné možnosti,
• rodiče bydlí daleko od sebe,
• dítě potřebuje stabilnější režim,
• mezi rodiči je slabá schopnost spolupráce.

Rozhodující ale zůstává zájem dítěte, ne „vítězství“ jednoho rodiče nad druhým.

Má druhý rodič právo vídat dítě?

Ano. To je jeden z nejdůležitějších praktických bodů. I když dítě žije převážně u jednoho rodiče, druhý rodič tím automaticky neztrácí rodičovskou odpovědnost ani kontakt s dítětem. Nová úprava výslovně počítá s tím, že rodičovská odpovědnost zahrnuje i udržování kontaktu s dítětem osobně i prostřednictvím dálkové komunikace a vzájemné sdílení důležitých informací o dítěti.

Občanský zákoník nově umožňuje, aby soud upravil i:

• nepřímý styk rodiče s dítětem,
• právo rodiče na informace o dítěti,
• podmínky péče rodiče o dítě, je-li to nutné v zájmu dítěte.

V praxi to znamená, že když dítě žije většinu času u jednoho rodiče, druhý rodič může mít upraven:

• osobní kontakt,
• předávání dítěte,
• komunikaci na dálku,
• i přístup k informacím o škole, zdraví a dalších podstatných věcech.

Jak se upravuje čas dítěte s druhým rodičem

Pokud se rodiče dohodnou, mohou si režim nastavit poměrně pružně. Když se nedohodnou, soud stanoví konkrétní rozsah péče. Typicky může jít o pravidelné víkendové pobyty, odpolední setkání během týdne nebo rozdělení svátků a prázdnin.

Je dobré, aby dohoda nebo soudní rozhodnutí řešily nejen běžný týdenní režim, ale i:

• letní prázdniny,
• Vánoce, Velikonoce a další svátky,
• narozeniny dítěte,
• nemoc dítěte,
• mimořádné situace,
• komunikaci rodičů o změnách režimu.

Nejčastější chybou bývá, že rodiče mají upravený jen „běžný víkend“, ale neřeší zbytek roku.

Výživné a finanční odpovědnost

Jestliže dítě žije převážně u jednoho rodiče, bývá zpravidla součástí uspořádání i výživné. Rodič, u něhož dítě nežije většinu času, finančně přispívá na jeho potřeby podle svých možností a schopností. Soud při stanovení výše výživného zohledňuje příjmy rodičů, potřeby dítěte, jeho věk, zdravotní stav i dosavadní životní úroveň.

Běžné výživné zpravidla pokrývá pravidelné potřeby dítěte, ale u mimořádných nákladů je vhodné mít mezi rodiči výslovnou dohodu.

Dopad na život dítěte a rodičů

Když dítě žije převážně u jednoho rodiče, tento rodič obvykle nese větší každodenní organizační a emoční zátěž. Zajišťuje školu, kroužky, lékaře, běžný chod domácnosti i okamžitou podporu dítěti. Na druhou stranu pro dítě může být takové uspořádání stabilní, pokud mu dává jeden jasný domov a předvídatelný režim.

Současně ale platí, že i při tomto modelu by dítě mělo mít možnost udržovat pevné vztahy s oběma rodiči. Právě to je jeden z hlavních důvodů, proč novela opustila staré formální dělení péče.

Shrnutí

Zákon nově nerozlišuje výlučnou, střídavou a společnou péči. Vyžaduje, aby soud při rozvodu nebo rozchodu rodičů určil, jak bude každý z rodičů o dítě pečovat, případně aby schválil jejich dohodu. V praxi ale dál existují situace, kdy dítě žije převážně u jednoho rodiče a druhý rodič je zapojen v menším rozsahu. Jde o péči, v níž dítě tráví většinu času u jednoho z rodičů při zachování práv a povinností rodiče druhého.