Zákon 104/1974 Sb. Kterým se mění a doplňuje zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách

Zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, se mění a doplňuje takto:

• 1. V § 9 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
• 2. Za § 9 se vkládají § 9a, 9b a 9c, které zní:

Zřizuje se Sbor ozbrojené ochrany železnic (dále jen „sbor“), který působí v obvodu celostátních drah. Základním úkolem sboru je chránit plynulost a bezpečnost železničního provozu, objekty a zařízení, veřejný pořádek a bezpečnost osob i majetku v obvodu celostátních drah. Jednotlivé složky (útvary a skupiny) sboru zřizuje federální ministerstvo dopravy, které též určuje početní stavy, výzbroj a výstroj sboru, zásady jeho organizace, jakož i zásady výcviku a výkonu služby jeho příslušníků, a to v dohodě s federálním ministerstvem vnitra a federálním ministerstvem národní obrany.

• (1) Při provádění služebních úkonů, zákroků, jakož i při ostatní služební činnosti jsou příslušníci sboru povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastní a usilovat o to, aby občanům v souvislosti s touto činností nevznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu prováděného opatření.
• (2) Příslušníci sboru jsou oprávněni
  • a) požadovat na místě vysvětlení od osoby, od níž lze očekávat, že může přispět k objasnění závažných skutečností, týkajících se narušení nebo ohrožení bezpečnosti a plynulosti železničního provozu, veřejného pořádku nebo bezpečnosti života a zdraví, jakož i majetku, pokud není podezření, že jde o trestný čin nebo přečin. Vysvětlení nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn. Vysvětlení může odepřít ten, kdo by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání,
  • b) zjišťovat v místech, která nejsou veřejnosti přístupná, totožnost osob a jejich oprávnění se v těchto místech zdržovat,
  • c) zjišťovat totožnost osoby, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost železničního provozu, veřejný pořádek nebo bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku, a popřípadě i osoby, která byla takovému jednání přítomna,
  • d) předvést osobu, která nechce nebo nemůže v místech, která nejsou pro veřejnost přístupná, hodnověrně prokázat svou totožnost, nebo která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost železničního provozu, veřejný pořádek, bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku a odevzdat ji ihned příslušníku Sboru národní bezpečnosti anebo ji propustit, jakmile pominuly důvody k předvedení,
  • e) přesvědčit se, zda ten, jehož předvádějí, není ozbrojen, a podle povahy případu zbraň až do dalšího opatření příslušných orgánů odebrat,
  • f) v souvislosti s pátráním po ztracených nebo zavlečených zásilkách se přesvědčit, zda hledaná věc není ve skladištích nebo dopravních prostředcích, popřípadě v jiných prostorech na území obvodu celostátních drah,
  • g) po předchozí marné výzvě k jejímu vydání odejmout předběžně věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou, a ihned ji odevzdat příslušným orgánům,
  • h) ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty za přestupky.
• (3) Zakročuje-li příslušník sboru, užije - pokud to povaha zákroku vyžaduje a okolnosti dovolují - slov „jménem zákona“.
• (4) Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího příslušníka sboru.
• (5) O předvedení podle odstavce 2 písm. d) se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.
• (6) O předběžném odejmutí věci vydá příslušný útvar sboru potvrzení osobě, které byla odňata.

• (1) Příslušníci sboru jsou oprávněni v obvodu celostátních drah v zájmu ochrany drah a veřejného pořádku, zejména k odvrácení útoku na sebe nebo na jinou osobu, při služebních zákrocích proti výtržníkům a jiným nebezpečným osobám nebo k překonání odporu, který směřuje ke zmaření jejich služebního zákroku, úkonu či výzvy, jakož i k zabránění útěku předváděné osoby, použít hmatů a chvatů sebeobrany, kapesního slzotvorného prostředku, obušku, pout, služebního psa, úderu zbraní, výstrahy a varovného výstřelu do vzduchu.
• (2) Příslušník sboru je oprávněn použít střelné zbraně jen v těchto případech:
  • a) aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby;
  • b) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;
  • c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet;
  • d) je-li třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.
  
  Při použití střelné zbraně jsou příslušníci sboru povinni dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž služební zákrok směřuje. Pokud to okolnosti služebního zákroku dovolují, je příslušník sboru povinen před použitím zbraně použít prostředků uvedených v odstavci 1.
• (3) Jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, jsou příslušníci sboru před použitím prostředků podle odstavců 1 a 2 povinni užít domluvy, napomenutí a výzvy.
• (4) Příslušníci sboru jsou povinni použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1 a 2, který umožňuje řádné splnění jejich služebních povinností a přitom co nejméně poškozuje osobu, proti níž zakročují. Zároveň dbají, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.
• (5) Při služebním zákroku proti jednotlivé osobě nesmí být použito zbraně, slzotvorného prostředku, obušku, pout a služebního psa proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti vyjma případy, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněným zájmům nebo mimořádnost vzniklé situace nezbytně vyžaduje.
• (6) O služebních zákrocích podle odstavce 1 se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.“
  • 3. § 19 zní:

Státní správu ve věcech drah podle tohoto zákona vykonávají drážní správní orgány. Drážním správním orgánem je federální ministerstvo dopravy, pro dráhy městské a dráhy zvláštního určení příslušný ústřední orgán státní správy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a krajské národní výbory. Federální ministerstvo dopravy může pověřit plněním úkolů drážního správního orgánu orgány svých podřízených organizací.“

• 4. § 20 odst. 1 a 2 zní:

• (1) Drážní správní orgán je také oprávněn zjišťovat zdroje ohrožování, poškozování nebo rušení drážního provozu, drážních telekomunikací po vedení a drážních zabezpečovacích zařízení po vedení; přitom je povinen zachovávat provozní a bezpečnostní předpisy platné pro tato zařízení, jakož i pro objekty, ve kterých se tato zařízení nacházejí. Drážní správní orgán je oprávněn vydat k odstranění závady pokyn. Nevyhoví-li provozovatel rušícího zařízení tomuto pokynu, drážní správní orgán vydá po projednání s příslušným nadřízeným orgánem provozovatele rušícího zařízení rozhodnutí o jeho vyřazení z provozu.
• (2) Organizace, které jsou odpovědny za poškození drážních vedení, zejména drážního zabezpečovacího zařízení v podzemních kabelech, jsou povinny kromě náhrady způsobené škody, popřípadě pevné částky náhrady za poškození drážních zařízení (§ 8), zaplatit pokutu.
• (3) Za poškození kabelu drážního vedení v ochranném pásmu dráhy lze uložit pokutu do 50 000,– Kčs, za poškození kabelu položeného mimo ochranné pásmo dráhy pokutu ve výši do 10 000,– Kčs.
• (4) Pokuty ukládá drážní správní orgán; řízení o uložení pokuty může zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se o poškození drážního kabelu dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k poškození drážního kabelu došlo.
• (5) Pokuty plynou do státního rozpočtu federace prostřednictvím federálního ministerstva dopravy. Pokuty ukládané krajským národním výborem jsou rozpočtovým příjmem republiky.“
  • 7. § 28 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
• „(2) Ustanovení § 9 odst. 6, 7 a 8 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, se nevztahuje na drážní vedení, a to drážní telekomunikace po vedení a drážní zabezpečovací zařízení po vedení, pokud nejsou sama zdrojem ohrožování, poškozování nebo rušení jednotné telekomunikační sítě, popřípadě jiných telekomunikačních zařízení.“

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.