Kterým se doplňují a mění občanský soudní řád, notářský řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním

Vyhlášeno dne 23. prosince 1969, datum poslední novelizace 1. ledna 2014

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) se mění a doplňují takto:

1. Z ustanovení § 8 se vypouštějí slova „zejména řízení o pracovním sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí“.
2. § 9 zní:

§ „9

K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy.“

3. § 10 zní:

§ „10

Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství.“

4. V ustanovení § 11 odst. 3 se slova „Nejvyšší soud“ nahrazují slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.
5. Ustanovení § 12 odst. 3 se doplňuje touto větou: „Je-li jeden z těchto soudů na území České socialistické republiky a druhý na území Slovenské socialistické republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.“
6. § 13 se zrušuje.
7. § 16 odst. 1 zní:

„(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky rozhodne jiný senát téhož soudu.“

8. Ustanovení § 17 odst. 1 se zrušuje a vypouští se označení odstavce 2.
9. § 36 zní:

§ „36

(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Všichni soudci jsou si při rozhodování rovni.
(2) Ve věcech pracovních, a nestanoví-li zákon jinak, ve věcech upravených zákonem o rodině jedná a rozhoduje vždy senát. V ostatních věcech jedná a rozhoduje předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Předseda senátu jedná a rozhoduje jako samosoudce též v dalších případech, kde tak stanoví zákon. Ve všech případech, kdy jedná a rozhoduje předseda senátu, přísluší mu práva, která jsou vyhrazena senátu.
(3) V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat předseda senátu jako samosoudce, může jednat a rozhodovat jako samosoudce i jiný soudce z povolání.
(4) Jinak může předseda senátu nebo jiný soudce z povolání sám provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje.“
- 10. § 67 odst. 2 se zrušuje a označení odstavce 1 se vypouští.
- 11. Ustanovení § 82 odst. 2 zní:
„(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u komise pro pracovní spory, je řízení u soudu zahájeno také dnem, kdy postoupená věc došla soudu.“
- 12. V ustanovení § 88 písm. g) se nahrazují slova „rozhodčí orgán“ slovy „komise pro pracovní spory“.
- 13. V ustanovení § 105 odst. 2 se slova „Nejvyššímu soudu“ nahrazují slovy „Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky“.
- 14. Ustanovení § 108 odst. 2 se zrušuje a vypouští se označení odstavce 1.
- 15. V ustanovení § 135 odst. 1 se slovo „provinění“ nahrazuje slovem „přečin“.
- 16. V § 230 odst. 2 připojuje se věta tohoto znění:

„Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen.“

17. § 237 zní:

§ „237

(1) Ke stížnosti je oprávněn generální prokurátor Československé socialistické republiky, a jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky, některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), také generální prokurátor a ministr spravedlnosti příslušné republiky. Stížnost projedná nejvyšší soud republiky, jde-li o rozhodnutí některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky.
(2) Stížnost projedná příslušný soud v senátě.“
- 18. Ustanovení § 245 odst. 1 zní:
„(1) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné
- a) okresní soudy, není-li zákonem stanoveno jinak,
- b) krajské soudy, jde-li o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, nebo jestliže je tak stanoveno zákonem,
- c) nejvyšší soudy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí ústředních orgánů České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky,
- d) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí federálních orgánů Československé socialistické republiky.“
- 19. Ustanovení § 250 zní:

§ „250

(1) Proti rozhodnutí soudu není přípustná obnova řízení a s výjimkou případů podle odstavce 2 ani odvolání.
(2) Ve věcech důchodového zabezpečení je možno podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje nejvyšší soud republiky.
(3) Proti pravomocným rozhodnutím je možno podat stížnost pro porušení zákona.“
- 20. V § 274 se vypouští ustanovení písm. a) a v ustanovení písm. c) se nahrazují slova „rozhodčích orgánů v pracovních sporech“ slovy „komisí pro pracovní spory“.
- 21. Ustanovení § 275 odst. 2 zní:
„(2) Návrh na výkon rozhodnutí je třeba podat vždy u soudu.“

Čl. II

Ustanovení notářského řádu (zákona č. 95/1963 Sb.) se mění takto:

1. Ustanovení § 10 odst. 1 první věta za středníkem zní:

„jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne nejvyšší soud republiky, a jde-li o státní notářství v obvodech České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, rozhodne Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.

2. V § 10 odst. 3 se nahrazují slova „Nejvyšší soud“ slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.
3. V § 22 odst. 3 se nahrazují slova „Nejvyšší soud“ slovy „nejvyšší soud republiky“.

Čl. IV

1. Majetkové věci, o nichž bylo řízení zahájeno u místních lidových soudů, které nebyly rozhodnuty v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, postoupí se bez návrhu soudu, v jehož obvodu byl místní lidový soud; ve věcech, v nichž bylo místním lidovým soudem již rozhodnuto, platí o odvolání dosavadní předpisy, okresní soud je však povinen rozhodnout ve věci samé.
2. Přípustnost obnovy řízení a stížnosti pro porušení zákona u pravomocných rozhodčích výroků se posuzuje jako u rozhodnutí soudů.
3. Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky, vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu v takovém složení, které je předepsáno pro soud, jehož funkci plní.
4. Pokud se v civilněprocesních předpisech mluví o Nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky; pokud se mluví o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátor České socialistické republiky nebo generální prokurátor Slovenské socialistické republiky.
5. Pokud bude působnost nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky vykonávat dosavadní Nejvyšší soud, může jeho předseda podávat ve věcech skončených pravomocně před počátkem účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení zákona.
6. Ustanovení § 365 se použije obdobně i na rozhodnutí místních lidových soudů a smíry jimi schválené a na rozhodnutí rozhodčích orgánů v pracovních věcech a smíry jimi schválené, vydané před počátkem účinnosti tohoto zákona.