Negativní recenze a poškození dobrého jména: Kdy už kritika překračuje hranice zákona?

Rychlý přehled

Negativní recenze sama o sobě není protiprávní, i když je velmi kritická. Zásadní rozdíl je mezi názorem a tvrzením o skutečnosti. Zákazník smí napsat, že na něj lékař působil arogantně. Pokud ale nepravdivě tvrdí, že lékař ordinoval opilý, může zasáhnout do jeho práv. Proti neoprávněnému zásahu se lze bránit požadavkem na odstranění obsahu, omluvou a podle okolností také peněžitým zadostiučiněním. U závažných případů může připadat v úvahu i trestný čin pomluvy.

Kdy je negativní recenze ještě dovolenou kritikou?

Představte si dvě recenze: „Advokát na mě působil arogantně a už bych jeho služby nevyužil.“ Případně: „Advokát mi ukradl peníze.“

Na první pohled jde v obou případech o negativní hodnocení. Z právního hlediska mezi nimi ale může být zásadní rozdíl. První výrok je především hodnotícím soudem. Autor popisuje svůj názor nebo subjektivní zkušenost. Druhý obsahuje skutkové tvrzení, jehož pravdivost lze ověřovat.

Právě rozlišení mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícími soudy představuje jedno ze základních vodítek při posuzování kritiky. Existují navíc i takzvané hybridní výroky – tedy hodnotící soudy, které stojí na určitém skutkovém základě. Negativní recenze proto není protiprávní jen proto, že je ostrá, nepříjemná nebo hodnocenému člověku či firmě škodí. Svoboda projevu chrání také kritiku, která je expresivní nebo přehnaná. Hodnotící soud zároveň nelze podrobit „důkazu pravdy“ stejným způsobem jako tvrzení o konkrétní skutečnosti.

Ani názor však není bezbřehý. Měl by mít rozumný skutkový základ a neměl by se změnit v samoúčelné zostouzení či hrubou urážku bez věcné souvislosti. Dobře to ilustruje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2758/2010, které se týkalo ostré kritiky při recenzování tiskárny. Kritický text obstál mimo jiné proto, že vycházel z prokázaného skutkového základu a nebyl vulgární ani samoúčelně dehonestující. Jinými slovy: zákon vám negarantuje internet bez špatných recenzí. Chrání vás ale před situací, kdy někdo názor vydává za fakta, která si jednoduše vymyslel.

Co když je recenzent přesvědčený, že má pravdu?

Subjektivní přesvědčení autora hraje určitou roli, ale není univerzální omluvenkou. Při posuzování neoprávněného zásahu do osobnostních práv se sleduje především objektivní obsah a účinek výroku. K zásahu tak může dojít i bez toho, aby autor cíleně zamýšlel někoho poškodit. Dobrá víra může mít význam například při hodnocení přípustnosti kritiky nebo při rozhodování o náhradě újmy.

U fyzických osob poskytují základní ochranu zejména § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které chrání mimo jiné důstojnost, vážnost a čest člověka. Právnické osoby chrání před neoprávněným zásahem do jejich pověsti zejména § 135 občanského zákoníku.

Kdy už může jít o pomluvu?

Slovo „pomluva“ se v běžné řeči používá poměrně volně. Z právního hlediska má ale konkrétní význam. Trestného činu pomluvy podle § 184 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku se může dopustit ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Může jít například o poškození v zaměstnání, narušení rodinných vztahů nebo způsobení jiné vážné újmy.

Zveřejnění takového údaje prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě zákon výslovně zachycuje v přísnější kvalifikaci v § 184 odst. 2. Samotný negativní názor proto zpravidla trestným činem pomluvy nebude. Tvrzení „s tímto lékařem jsem nebyl spokojený“ stojí právně úplně jinde než nepravdivé obvinění lékaře, že během výkonu práce požívá alkohol.

Nejhrubší urážlivé jednání může podle okolností představovat také přestupek proti občanskému soužití podle § 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Ten postihuje například zesměšnění nebo jinou hrubou urážku.

Jak se proti nepravdivé recenzi bránit?

Na internetu hraje velkou roli rychlost. Jeden příspěvek může během několika hodin získat komentáře, sdílení a dostat se k lidem, kteří by ho jinak nikdy neviděli. Proto má smysl začít jednat dříve, než se z jedné recenze stane reputační sněhová koule.

V praxi je vhodné postupovat několika cestami současně:

• Zajistěte si důkazy. Uložte URL, pořiďte screenshot celé stránky včetně data, zachyťte profil autora, reakce, sdílení i případnou komunikaci s provozovatelem platformy.
• Přesně určete problematické výroky. Nestačí, že je recenze nepříjemná. Zaměřte se na konkrétní tvrzení, která považujete za nepravdivá nebo protiprávní.
• Vyzvěte autora k nápravě. Podle situace můžete požadovat odstranění obsahu či zdržení se dalšího zásahu.
• Obraťte se na platformu. Provozovatelé hostingových služeb musí mít mechanismus umožňující oznámit nezákonný obsah.
• Zvažte soudní ochranu. Pokud zásah pokračuje, autor odmítá reagovat nebo jde o závažný případ, může být namístě žaloba. V naléhavých případech lze zvážit také předběžné opatření.

Podle § 82 občanského zákoníku se fyzická osoba může domáhat zejména toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky. Podle okolností může vzniknout také právo na omluvu a při dostatečné intenzitě zásahu na peněžité zadostiučinění podle § 2951, § 2956 a § 2957 občanského zákoníku.

Tip z praxe: Než začnete s autorem recenze vést ostrou veřejnou debatu, zajistěte důkazy. Příspěvek může autor upravit nebo smazat a dokazování jeho původní podoby pak bude podstatně složitější. Za určitých podmínek umožňuje § 78 občanského soudního řádu zajistit důkaz ještě před zahájením řízení. Stav věci lze podle § 78a osvědčit také notářským či exekutorským zápisem.

Pomůže nahlášení recenze platformě?

Často ano a tato cesta může být rychlejší než soud.

Významnou roli dnes hraje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 o digitálních službách (Digital Services Act neboli DSA). Jeho článek 16 ukládá poskytovatelům hostingových služeb zavést snadno dostupný elektronický mechanismus pro oznamování nezákonného obsahu.

Oznámení by mělo být konkrétní. Uveďte, kde přesně se závadný obsah nachází a proč ho považujete za protiprávní. Dostatečně přesné oznámení může být důležité také pro posouzení toho, zda poskytovatel o konkrétním protiprávním obsahu věděl.

Český telekomunikační úřad v srpnu 2026 upozornil na použití DSA právě v souvislosti s uživatelskými recenzemi.

Platforma a soud přitom nejsou dvě cesty, mezi kterými si musíte vždy vybrat. Mohou se doplňovat. Platforma může představovat rychlejší cestu k omezení dalšího šíření obsahu, zatímco soud může autoritativně rozhodnout o právu a uložit například odstranění následků zásahu, omluvu či peněžité zadostiučinění.

Lze zjistit autora anonymní recenze?

Někdy ano, ale úspěch nelze zaručit. Přezdívka typu „Nespokojený_zákazník89“ samozřejmě sama o sobě mnoho neprozradí. Platforma však může mít k dispozici registrační, provozní nebo jiné údaje. Situace se liší podle toho, jaké údaje vůbec existují, kdo je uchovává, zda už nebyly smazány a zda jsou splněny právní podmínky pro jejich zpřístupnění.

V trestním řízení mají orgány činné v trestním řízení při získávání potřebných informací silnější právní nástroje. To ovšem neznamená, že má smysl podávat trestní oznámení pouze proto, abyste zjistili IP adresu autora. Trestní cesta patří k případům, kdy existuje skutečné podezření na trestný čin, například pomluvu podle § 184 trestního zákoníku.

Kolik můžete za poškození dobrého jména požadovat?

Univerzální „ceník za pomluvu“ neexistuje. Nejdříve je třeba rozlišit majetkovou škodu a nemajetkovou újmu. Majetková škoda může spočívat například v prokazatelné ztrátě klientů, zrušených zakázkách nebo ušlém zisku. Nejtěžší částí sporu přitom často není spočítat samotnou ztrátu, ale prokázat příčinnou souvislost – tedy že klient nebo zakázka skutečně zmizeli právě kvůli konkrétní recenzi.

Nemajetková újma se týká například zásahu do cti, důstojnosti, vážnosti nebo profesní pověsti. Tady už jednoduchá kalkulačka neexistuje.

Soud může hodnotit zejména:

• závažnost a pravdivost či nepravdivost tvrzení,
• intenzitu zásahu a velikost publika,
• dobu, po kterou byl obsah dostupný,
• jeho další šíření a opakování,
• skutečné následky v osobním nebo profesním životě,
• motivaci autora,
• jeho chování po zásahu, například zda příspěvek odstranil a omluvil se.

Význam má také § 2957 občanského zákoníku, který počítá mimo jiné s úmyslností zásahu a s násobením jeho účinků uváděním ve veřejnou známost. Právě tento aspekt může být u sociálních sítí velmi důležitý.

Zajímavý příklad nabízí rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 27/2020, které se týkalo nepravdivých informací publikovaných na internetu o herci Oldřichu Kaiserovi a jeho rodině. Nejvyšší soud zohlednil internetový dosah i obtížnost úplného odstranění digitální stopy. V dané věci bylo přiznáno 100 000 Kč. Tuto částku však nelze chápat jako sazbu za internetovou pomluvu. Soud posuzuje každý případ individuálně a přihlíží také k částkám přiznávaným ve srovnatelných věcech.

Odpovídá za recenzi také provozovatel webu nebo sociální sítě?

Provozovatel hodnotícího webu automaticky neodpovídá za všechno, co jeho uživatelé napíší. Zároveň ale neplatí, že se ho obsah na jeho platformě nikdy netýká. Významným českým případem je rozsudek Nejvyššího soudu 23 Cdo 2623/2011 ze sporu společnosti PROLUX s provozovatelem internetového serveru Internet Info.

Nejvyšší soud se zde zabýval odpovědností hostingového poskytovatele za uživatelské příspěvky s ohledem na zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Zjednodušeně řečeno, poskytovatel nemusí preventivně hlídat každý uživatelský komentář. Jeho postavení se však mění ve chvíli, kdy se prokazatelně dozví o protiprávním obsahu a odpovídajícím způsobem nezareaguje.

Dnes je nutné tato pravidla číst společně s DSA, které zachovává princip absence obecné povinnosti monitorovat veškerý uživatelský obsah a současně upravuje mechanismus oznamování nezákonného obsahu. Záleží také na skutečné roli provozovatele. Jinou pozici má neutrální poskytovatel prostoru pro komentáře a jinou ten, kdo příspěvky sám vytváří, zásadně redakčně upravuje nebo nad jejich podobou vykonává rozhodující vliv.

Z evropské judikatury stojí za pozornost případ C-18/18 Glawischnig-Piesczek v. Facebook Ireland. Soudní dvůr EU dovodil, že zákaz obecné monitorovací povinnosti za určitých podmínek nebrání soudu uložit poskytovateli hostingu povinnost odstranit či blokovat nejen konkrétní nezákonný obsah, ale také obsah totožný a za stanovených okolností rovnocenný.

Pozor, odpovědnost může nést i ten, kdo příspěvek pouze sdílí

„Já to nenapsal, jenom jsem to sdílel.“ Na první pohled přesvědčivá obrana, z právního hlediska ale nemusí stačit. Sdílením totiž člověk zpřístupňuje informaci novému publiku a může tak původní zásah dále zesílit. To ovšem neznamená, že je každé sdílení problematického příspěvku automaticky protiprávní. Rozhoduje obsah, kontext, způsob sdílení, vědomost o nepravdivosti i další dosah. Je například rozdíl mezi komentářem „Je to pravda, dávejte si na něj pozor“ a sdílením stejného příspěvku za účelem jeho kritiky nebo vyvrácení.

Zajímavou analogii nabízí rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 3417/2024. Netýkalo se pomlouvačného textu, ale dalšího šíření podoby člověka na sociální síti. Soud potvrdil, že předchozí zveřejnění fotografie na profesním facebookovém profilu samo o sobě neznamená souhlas s jejím libovolným dalším šířením. Každé další užití je třeba hodnotit samostatně.

Podobná logika může být relevantní i u difamujícího textu: samotná skutečnost, že jste jeho původním autorem nebyli, vás automaticky nezbavuje odpovědnosti za jeho další vědomé rozšíření.

Shrnutí

České právo nechrání podnikatele, lékaře, advokáta ani jiného profesionála před špatným hodnocením. Zákazník má právo vyjádřit svou negativní zkušenost – a jeho kritika může být velmi ostrá. Právní problém vzniká zejména tehdy, když někdo prezentuje nepravdivé skutečnosti jako fakta, když hodnotící soud postrádá rozumný skutkový základ nebo když se kritika mění v samoúčelné zostouzení.

Pokud vás nepravdivá recenze poškozuje, jednejte rychle. Nejprve zajistěte důkazy, následně můžete požadovat nápravu po autorovi a oznámit nezákonný obsah platformě. U závažnějšího zásahu přichází v úvahu soudní ochrana a podle okolností také peněžité zadostiučinění. Trestní oznámení má své místo především tehdy, pokud jednání skutečně vykazuje znaky trestného činu.