Jedna ze zásad trestního práva říká, že bez zavinění není trestného činu ani trestu. Existují ale různé formy zavinění. Pro některé trestné činy se předpokládá úmyslné jednání, pro jiné nedbalost. Jak se od sebe v praxi liší a jaké jsou příklady úmyslu a nedbalosti?
Aby bylo možné považovat určitý čin za trestný, vyžaduje se zavinění pachatele. Trestní zákoník přitom předpokládá zpravidla zavinění úmyslné, pokud nestanoví výslovně u konkrétního trestného činu (resp. tzv. jeho skutkové podstaty), že postačuje i nedbalostní zavinění.
U přestupků se uplatňuje výše uvedená zásada opačně. Zpravidla postačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon nestanoví výslovně, že je třeba úmyslné zavinění.
Uvedené dvě formy se od sebe liší výskytem dvou složek, a to vědění (vím s jistotou či s určitou pravděpodobností jisté skutečnosti) a vůle (chci něco učinit nebo jsem srozuměn, že k tomu dojde). Úmysl zahrnuje obě dvě složky, nedbalost pouze složku vědění. Není přitom podstatné, zda složka vědění a volní přesně odpovídá objektivní realitě. Například u zloděje peněženky nepředpokládáme, že ví, že je v peněžence šest tisíc korun, důležitý je jeho záměr ukrást peněženku.
Zavinění je definováno jako vnitřní psychický vztah pachatele k trestnému činu.
Pokud hledáte odpověď na konkrétní právní otázku, popište nám ji a my vám do 48 hodin připravíme odpověď. Vypracujeme písemné stanovisko s návrhem řešení.
Co je trestný čin a jak jednotlivé trestné činy dělíme, jsme rozebrali v samostatném článku.
Úmysl pachatele můžeme dále rozlišovat na přímý a nepřímý.
Úmysl přímý: Osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu a chce se ho dopustit.
Příklad: Pan Malý si připravil nářadí na překonání bezpečnostní mříže i zámku v obchodě. Tuší, že je v pokladně před koncem týdne větší obnos peněz, chce se ho zmocnit a ví, že se dopustí trestného činu krádeže.
Úmysl nepřímý: Osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu, není to přímo její záměr, nicméně je s tím srozuměna. Lidově řečeno to příliš neřeší, zda se trestného činu dopustí, či ne. Jedná tedy s určitým záměrem, kterým není přímo daný trestný čin, ale je zřejmé, že tím zřejmě k danému trestnému činu dojde. Úmysl nepřímý je považován za méně intenzivní formu zavinění než úmysl přímý.
Příklad: Pan Křivý omylem srazí autem chodce, vidí že se chodec nehýbá a silně krvácí, nicméně protože spěchá na letiště, tak se nechce dále zdržovat, chodce si dále nevšímá, od místa činu odjede a neposkytne ani nezavolá mu pomoc, i když ví, že se chodec nachází na nefrekventovaném místě, kde jej patrně nikdo nenajde. Kromě ublížení na zdraví z nedbalosti tak spáchá i trestný čin neposkytnutí pomoci, u nějž bychom prokazovali úmysl nepřímý.
Úmysl nepřímý se od přímého liší v tom, že pachatelův vztah k následku svého jednání není tak jasný. Jak přímý, tak také i nepřímý úmysl je třeba pachateli dokázat. Přitom na nepřímý úmysl nelze usuzovat, jen ze samotné lhostejnosti ve vztahu k možnému následku.
Úmysl se posuzuje z mnoha různých složek pachatelova jednání – například v případě těžkého ublížení na zdraví či vraždy zkoumáme verbální složku útoku (výhružky), použitý nástroj, způsob jeho používání, intenzitu úderu atd. K závěru o úmyslu pachatele by nás měl vést komplex těchto složek, které o něm vypovídají, nikoli pouze jedna z nich.
Příklad: Pan Starý v rozrušení vykřiknul na svou přítelkyni: „Ty jsi mi nabourala auto, já tě zabiju“. Jelikož je prchlivý a má sklony k násilí, doprovodil svá slova obří fackou. Slečna Mladá neutrpěla žádnou významnou újmu na zdraví, nicméně chování přítele nehodlá tolerovat a uvažuje o rozchodu s ním. Přestože byla vyřčena výhružka smrtí a bylo použito násilí, charakterizovali bychom (vzhledem k dalším okolnostem) jednání pana Starého jako hrubiánství, ale nikoli jako úmyslný pokus o vraždu.
Také nedbalost se dále dělí, a to na vědomou a nevědomou. Samostatnou kategorií je pak hrubá nedbalost.
Jde o situaci, kdy osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu, nicméně bez přiměřených důvodů se spoléhá, že se tak nestane.
Příklad: Paní Malá věděla, že je na střeše jejího domu poškozená krytina, která může spadnout. Přestože byla varována, že by měla nechat krytinu opravit, nevěnovala tomu pozornost, protože se domnívala, že nic nestane. Během bouřlivého dne se ale část krytiny uvolnila a spadla na chodník, kde zranila kolemjdoucího.
Jde o situaci, kdy osoba neví, že se může svým jednáním dopustit trestného činu, ovšem vzhledem k okolnostem to však mohla vědět a vědět to měla. V takovém případě se při posouzení toho, co daná osoba měla vědět, vychází z konkrétních okolností a poměrů dané osoby.
Příklad: Paní Černá se vydala na návštěvu muzea. Expozice jí zajímala jen do té chvíle, kdy si všimla tlačítka požárního alarmu. Vzpomněla si na svá studentská léta a připadalo jí zábavné alarm spustit a utéct. Domnívala se, že spuštěním vyvolá příchod pracovníků a spuštění zvukového signálu. Neuvědomila si, že spustí současně i systém hasicího zařízení, který vypouští několik set kilo hasicího plynu. Škoda byla vyčíslena na tři miliony korun. Paní Černá byla obviněna z trestného činu poškození a ohrožení provozu veřejně prospěšného zařízení z nedbalosti.
Rozumí se jí vyšší stupeň míry nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, kdy přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o jeho zjevné bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem. Některé trestné činy přitom lze spáchat pouze z hrubé nedbalosti.
Příklad: Paní Tupá odjela na týdenní dovolenou a svým třem psům nechala v uzavřené kůlně jednu misku vody a jednu misku granulí. Jeden pes sedmidenní pobyt v uzavřeném prostoru bez vody nepřežil, ostatní dva jsou těžce dehydratovaní a v kritickém stavu. Paní Hrubá se dopustila zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, což je skutková podstata, která bývá spojována právě s hrubou nedbalostí.
Pojďme si celou problematiku nedbalosti ještě lépe přiblížit na příkladu ublížení na zdraví či usmrcení pro dopravní nehodě. Právě autonehody jsou totiž typickým případem, kdy dochází k trestným činům z nedbalosti:
V případě nepříčetnosti pachatele nemůžeme hovořit o zavinění. Nepříčetnost totiž způsobuje práva vymizení schopnosti rozpoznávací (kdy není možná ani nevědomá nedbalost) či složky ovládací (kdy chybí svobodná vůle).
Nemusí jít nutně o nepříčetnost v obecném pojetí, tedy ve smyslu nějaké duševní poruchy či omezení svéprávnosti. Může se jednat o okamžitý stav v řádu sekund či minut, způsobený například epileptickým záchvatem. Nepříčetnost může být i dlouhodobá, vyvolaná například schizofrenií, jinou nemocí či duševní poruchou.
Příklad: Paní Vetchou postihl epileptický záchvat, při němž shodila litinový věšák v obchodě a způsobila tak obchodníkovi škodu na majetku (zničená dřevěná podlaha a prosklená vitrína) a jinému zákazníkovi zlomeninu ruky a poranění střepy poté, co spolu s věšákem do vitríny spadnul. V tomto případě se ovšem nejedná o zavinění ani ve formě nedbalosti.
Výjimku tvoří případy, kdy by se někdo záměrně uvedl do stavu nepříčetnosti požitím alkoholu či jiné obdobné látky. Pokud by se prokázalo, že se pachatel uvedl do stavu nepříčetnosti s úmyslem spáchat trestný čin, pak je plně odpovědný za všechny činy, které spáchal.
Pokud se výše uvedený úmysl neprokáže, je pachatel souzen pro trestný čin opilství, za nějž hrozí odnětí svobody na tři až deset let. Pokud ale pro čin, kterého se daná osoba dopustila, předpokládá zákon trest nižší, pak se použije tento nižší trest.
Útočník vyhrožující zbraní či útok agresivního psa na dítě v parku. Může se jednat o okolnosti vylučující protiprávnost. Jaká pro ně platí pravidla a co vám hrozí? To se dozvíte v našem článku.
Aby byl čin trestný, musí být prokázáno zavinění pachatele. Trestní zákoník obvykle vyžaduje úmysl, pokud nestanoví, že postačí i nedbalost. Úmyslné zavinění zahrnuje vědění a vůli – pachatel ví, že čin spáchá, a chce ho spáchat (přímý úmysl) nebo je s tím srozuměn (nepřímý úmysl). Nedbalostní zavinění zahrnuje pouze vědění – pachatel buď ví o riziku, ale bezdůvodně spoléhá, že k němu nedojde (vědomá nedbalost), nebo si neuvědomuje, že čin spáchá, ale měl by to vědět (nevědomá nedbalost). Hrubá nedbalost pak znamená extrémní bezohlednost.
Nepříčetný pachatel nenese odpovědnost, pokud ztratil schopnost rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládat. Pokud se však do nepříčetnosti uvedl úmyslně, například konzumací alkoholu, odpovědnost za své jednání nese.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
