Pomluva – kdy je trestným činem a jak se bránit?

Trestný čin pomluvy

Co o pomlouvání jiných osob říká trestní zákoník? Lze stíhat cokoliv, co nepravdivého o jiném vypustím? Nikoliv. Pomluvy lze stíhat jen případy nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze účinně napravit prostředky soukromého práva.

Trestní zákoník na pomluvu pamatuje v ustanovení § 184, kde říká, že kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Vyšší trestní sazba, tedy odnětí svobody až na dva roky či zákaz činnosti se týká pomluvy spáchané tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobným způsobem.

Pojďme si zdůraznit, co odlišuje pomluvy charakterizované jako trestný čin od relativně běžných komentářů na jiné osoby. Trestný čin pomluvy musí obnášet následující znaky:

• Zveřejněný výrok je nepravdivý – pokud bulvár odhalí, že má známý politik vedle své manželky i milenku, ale článek se zakládá na pravdě, o pomluvu nejde bez ohledu na to,jakou újmu mu tento text způsobí.
• Výrok je způsobilý ohrozit značnou měrou vážnost, například v rodině či zaměstnání. Zde je podstatný pojem “značnou měrou” – což může v praxi znamenat například rozvod, vyhazov z práce nebo například zhatí plány obchodní, odklon obchodních partnerů apod.

Jak reagovat na pomluvy a jak se proti nim právně bránit?

Zcela banální pomluvy (myšleno z hlediska práva) – například když dvě kamarádky pomlouvají vzhled té třetí – je třeba prostě ignorovat, případně zkoušet vysvětlit tváří v tvář pomlouvajícímu. Jistě vás může takový čin lidsky mrzet. Ale z hlediska práva zde toho k řešení mnoho není.

První možností obrany je podání občanskoprávní žaloby u místně příslušného okresního soudu. Tato možnost vychází z občanského zákoníku, který říká, že každá fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy. V rámci řízení se posuzuje zda daná pomluva zasáhla např. do soukromí pomlouvané osoby, do její cti, vážnosti apod. a jaký to pro tuto osobu mělo důsledek. Výsledkem může být domožení se toho, že je od neoprávněného zásahu upuštěno, případně veřejné omluvy či finančního odškodnění způsobené újmy. Prvním krokem k nápravě může být předžalobní výzva. Často se díky ní úplně soudu vyhnete. Je však zpravidla potřeba, aby byla sepsaná advokátem.

Pokud by uvedená pomluva mohla způsobit zesměšnění pomlouvané osoby nebo jí přivodit újmu na cti, mohlo by se jednat o přestupek. Přestupkový zákon hovoří o jednání, které „jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí“. V takovém případě lze oznámit protiprávní jednání místně příslušnému obecnímu úřadu, který jej projedná ve správním řízení. Je třeba přesně popsat, o jakou pomluvu se jednalo, kdo a kdy ji vyřkl a jaké dopady pomluva měla. V rámci přestupkového řízení může být pomlouvajícímu uložena povinnost zaplatit pokutu až 15 tisíc korun, omluvit se pomlouvané osobě, případně i povinnost nahradit pomlouvané osobě újmu, která jí byla šířením nepravdivé informace způsobena.

O trestném činu pomluvy hovoříme tehdy, pokud je pomluva opravdu významná a intenzivnější a má větší potenciál škodit. Může tak značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvané osoby u spoluobčanů, poškodit ji v zaměstnání, narušit její rodinné vztahy (v důsledku pomluvy dojde k rozvratu manželství či k zpřetrhání jiných rodinných vazeb), nebo jí způsobit jinou vážnou újmu. Představme si třeba situaci, kdy o známém duchovním činiteli z katolické církve zveřejní noviny (nepravdivý) článek o tom, že je homosexuál a má několik sexuálních partnerů a zveřejní fiktivní rozhovor s jedním z nich. Ten může velmi záhy způsobit konec jeho kariéry a závažně ovlivnit i soukromý život dotyčného. Proti tomuto typu pomluv je možné domáhat se ochrany práv a oprávněných zájmů podáním trestního oznámení, kdy se danou záležitostí bude zabývat Policie ČR a následně bude trestný čin řešen v rámci trestního soudnictví.

Co podmiňuje možnost využití trestního řízení?

Jak jsme již výše zmínili, pro podání trestního oznámení a zahájení trestního řízení nestačí to, že nás někdo pomlouval a způsobil nám tím újmu. Mělo by být rovněž zřejmé, že situaci nelze účinně napravit prostředky soukromého práva. K tomu se velmi detailně vyjádřil ve svém nálezu také Ústavní soud.

V rozhodnutí č. II. ÚS 474/19 se věnoval recenzí advokátní kanceláře, kterou stěžovatelka zveřejnila ve znění: „Naprosto neseriózní jednání. Otřesná zkušenost. Spojil se s protistranou a chtěl stáhnout mou soudní žalobu. Musela jsem okamžitě vypovědět svou plnou moc. Podala jsem na něj žalobu k soudu ohledně vrácení zálohy. Neprovedl jediný právní úkon, přesto shrábnul mých 18 tis. Kč jako zálohu.”

V průběhu trestního řízení byla tvrzení spolehlivě vyvrácena a tvrzení stěžovatelky označeno za pomluvu. Recenze navíc byla způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost advokáta u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání. Soud nakonec uložil stěžovatelce trest při dolní hranici zákonné trestní sazby.

Podle Ústavního soudu nebyly sporné otázky skutkové; jinými slovy nerozporoval že se věc skutečně stala tak, jak ji soudy popsaly. Zdůraznil ovšem “zásadu subsidiarity trestní represe, respektive princip ultima ratio”. Dle tohoto principu se prostředky trestního práva mají a musejí užívat jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu, neboť již byly vyčerpány nebo jsou zjevně neúčinné či nevhodné.

Trestní právo totiž nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů.

Z toho důvodu i trestný čin pomluvy se má týkat pouze těch nejzávažnějších jednání a zásahů do osobnostních práv (cti a dobré pověsti jednotlivce), jelikož účelem trestního práva není upravovat běžné pomlouvačné jednání napříč populací.

Jaký trest za pomluvu hrozí?

Soud může pomlouvajícímu uložit trest odnětí svobody až na jeden rok.

V případě, že je čin spáchán tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným účinným způsobem, pak hrozí pachateli odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán. Soud může rovněž uložit nahradit újmu, kterou pachatel pomlouvané osobě způsobil.