Zákaz dětské práce: smí nám děti pomáhat?

Na kancelář Dostupného advokáta se obrátila paní Jarmila. Měla podle svého názoru bohulibý nápad: chtěla pomoci dvanáctileté dívce, jejíž rodina měla velké finanční těžkosti. Maminka dívky byla nezaměstnaná a otec zemřel. Paní Jarmila chtěla dívce pomoci tím, že by jí nabídla drobné pochůzky a výpomoc v domácnosti za odměnu. Nebyla si ale jistá, zda a jak lze takovou pomoc zprostředkovat.

Zákon zakazuje dětskou práci

Základní premisou, která v českém prostředí platí, je, že závislá dětská práce je výslovně občanským zákoníkem. zakázána. Zákon v této souvislosti hovoří o závislé práci dětí mladších 15 let, případně i starších, které dosud neukončily povinnou školní docházku.

Závislá práce je charakterizovaná především vztahem nadřízenosti a podřízenosti, obdobně jako je tomu ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance, a je za ní poskytována mzda či jiná forma odměny za práci. Dalšími atributy jsou pak pravidelná pracovní doba a výkon práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele.

Možná namítnete, že dětští herci ve filmu či reklamě také plní pokyny režiséra, dostavují se na “plac” v předepsanou dobu a za svůj výkon dostanou odměnu. Přesně takové činnosti ale zákon ze zakázané dětské práce výslovně vyjímá. Zákaz se tedy nevztahuje na uměleckou, kulturní, reklamní či sportovní činnost. I pro ni ale zákon počítá s jistým omezením. Taková činnost by měla být přiměřená věku dítěte, neměla by pro něj být nijak nebezpečná, neměla by bránit jejich vzdělávání či docházce do školy a nepoškozovat jejich zdravotní, tělesný, duševní nebo morální rozvoj. Výkon takových činností je navíc podmíněn souhlasem krajské pobočky Úřadu práce.

Mohou nám děti doma pomáhat?

Pokud od dítěte vyžadujeme pravidelně určitou činnost, musíme se zamyslet, zda nespadá do výše uvedené charakteristiky zakázané činnosti, resp. závislé práce.

Zákonný zákaz dětské práce nepochybně nemá směřovat k tomu, aby děti do svých patnácti či osmnácti let doma nehnuly prstem a při prosbě o vyklizení myčky jen významně poklepaly na přÍslušné ustanovení občanského zákoníku. Naopak: Pomoc rodičů je v běžné míře naopak žádoucí. V těchto případech ale půjde o drobné práce, příležitostné, vykonávané zpravidla bezplatně v situaci, kdy obdobně přispívá každý člen domácnosti dle svých možností, schopností a věku.

Výdělečná činnost se souhlasem soudu

Zákon připouští i variantu výdělečné činnosti nezletilého, k níž dá souhlas zákonný zástupce a posléze i soud, nicméně ani tato varianta nemá umožňovat desetiletým dětem práci v textilních továrnách, ale například umožnit sedmnáctiletému programátorovi rozběhnout svůj “bussiness” a začít podnikat.

Využití pomoci dětí ze sousedství

Chceme-li výpomoc sousedovic dětí, dostáváme se již pomalu na tenký led. Co v tomto případě bude či nebude zakázané, musíme dovodit z konkrétní situace a jejího průběhu.

Uveďme si nějaké příklady:

Pokud si osmdesátiletá sousedka zlomí nohu a my pošleme dvakrát své dítě na drobný nákup potravin, za který jim dá sousedka čokoládu či dvacetikorunu, můžeme zůstat klidnými. Zatknout nás ani sousedku rozhodně nikdo nepřijde.

Pokud ale soused ve vedlejším domě provozuje antikvariát a každý všední den podvečer potřebuje výpomoc na vybalování, třídění a katalogizaci knih a našemu čtrnáctiletému synovi nabízí sto korun za hodinu, pak bychom měli zpozornět. Můžeme si říkat, že se leccos zajímavého přiučí a práce mu neublíží. Dokonce i samotný syn může o brigádu dokonce velmi stát, protože si šetří na novou počítačovou hru. Z pohledu zákona je ale tato činnost již za hranou a soused by si měl najít staršího brigádníka s ukončenou školní docházkou.

Příklad z praxe

V námi konzultovaném příkladu paní Jarmila chtěla dvanáctileté dívce nabídnout finanční pomoc výměnou za drobnou výpomoc ve své domácnosti, kterou nutně potřebovala po prodělané nemoci. V praxi si představovala výpomoc jako pravidelné nákupy, drobný úklid, vynášení košů či umývání nádobí. Celkově asi hodinu denně.

Paní Jarmile jsme zdůraznili, že v daném případě s ní dítě nebydlí a v žádném případě se nebude jednat o žádoucí přispívání do společné domácnosti.

Nešlo by ani o výjimečnou, příležitostnou sousedskou výpomoc, na kterou by se zákaz rovněž nevztahoval.

Paní Jarmila namítala, že by tímto způsobem mohla dívka získat potřebnou praxi pro život a budoucí povolání. Ani takový argument ale neobstojí. K přípravě na budoucí povolání má dětem sloužit především vzdělávací systém, ať už prostřednictvím základní, střední, vyšší odborné či jiné školy. V rámci středního vzdělávání může být za přesně daných podmínek součástí i praxe, kdy se děti učí rozvíjet se nejenom teoreticky, ale také prakticky v určitém řemesle. V takovém případě jde ale o součást vzdělávání. U mladších dětí na základní škole se lze nárazově také setkat s obdobnou činností, jako například základy vaření či základy práce v dílně. Zde ale nejde o takovou práci, která by “zaměstnavateli”, tedy v tomto případě škole, přinášela nějaký užitek a jejíž výsledky by například prodávala či z nich jiným způsobem těžila.

Připustili jsme, že čistě teoreticky by paní Jarmila mohla dívce nabídnout dle jejích slov “získání určité praxe”, v takovém případě by ale nabídka nesměla splňovat žádný z atributů závislé práce. Měla by tedy být vykonávána bez nároku na odměnu, nesměla by být vykonávána v režimu nadřízenosti a podřízenosti a činnost dítěte by paní Jarmile nesměla přinášet žádný zisk či výhody (což úklid a nákupy bezpochyby přinášejí). Navíc by bylo žádoucí získat k činnosti souhlas rodičů a uzavřít s nimi o podmínkách takové výpomoci smlouvu. Ani v takovém případě nelze zaručit, že případná kontrola Inspektorátu práce by nevyhodnotila takovou činnost jako nelegální dětskou práci.

Tato hypotetická varianta se ale radikálně rozcházela s představou paní Jarmily, která naopak v každém ohledu k závislé dětské práci směřovala. Bohužel jsme tedy naší právní radu uzavřeli s tím, ať si najde starší výpomoc a rodině v nesnázi pomůže jiným způsobem. Případně, ať rovnou zkusí oslovit s nabídkou třeba maminku zmiňované dívky či jiné starší příbuzné.