Shrnutí: Zákoník práce umožňuje několik variant pracovní doby – od klasického rovnoměrného rozvržení přes pružnou pracovní dobu až po nerovnoměrné rozvržení pracovní doby nebo konto pracovní doby. Základním pravidlem přitom zůstává, že pracovní dobu zpravidla rozvrhuje zaměstnavatel, který určuje začátek a konec směn. Od roku 2025 ale může se zaměstnancem písemně dohodnout také to, že si bude pracovní dobu rozvrhovat sám.
Řešíte nastavení pracovní doby ve firmě? Nesprávně vytvořený rozvrh směn nebo špatně nastavené vyrovnávací období mohou zaměstnavateli způsobit problémy při kontrole i při sporu se zaměstnancem. Naši advokáti vám pomohou zkontrolovat pracovní smlouvy, vnitřní předpisy i konkrétní nastavení pracovní doby.
Mít jasnou představu o pracovní době je pro zaměstnance důležité. Předpokládají se přesčasy, volné víkendy a jak dlouhé jsou směny? Ovšem obzvláště pro zaměstnavatele tu jsou pravidla, které při nastavování pracovní doby musí dodržet, aby provoz šlapal a zároveň aby měli zaměstnanci čas si oddechnout.
Nejprve si pojďme ujasnit, co přesně se za pracovní dobu pokládá. Je to čas, kdy je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zároveň doba, kdy musí být na pracovišti k výkonu této práce připraven. S jejím začátkem je tedy potřeba, aby byl zaměstnanec pracovišti přítomen, ale také připraven vykonávat svou práci.
Pokud je tedy potřeba, aby se například převlékl do pracovního úboru, doba převlékání se do pracovní doby nepočítá. Zaměstnavatel může požadovat, aby zaměstnanci chodili do práce dříve právě kvůli tomu, abyste ve stanovený čas byli připraveni pracovat.
Základní pracovní doba je 40 hodin týdně. Existují výjimky, kdy je stanovená pracovní doba kratší například pro pracovníky v dolech, ale také ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém provozu.
Základním pravidlem je rozvržení pracovní doby zaměstnavatelem. Podle zákoníku práce zaměstnavatel pracovní dobu rozvrhuje a zároveň určuje začátek a konec jednotlivých směn.
Pracovní dobu je zaměstnavatel povinen rozvrhnout na určité směny v rámci týdne. Rozdíl mezi pracovní dobou a směnou je takový, že do pracovní doby spadají i přesčasy, kdežto směna je pouze to, co bylo původně rozvrhnuto, práce přesčas se do ni tedy nezahrnuje. Pravidlem pro zaměstnavatele však zůstává, že délka jedné směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
Zaměstnavatel může pracovní dobu rozvrhnout rovnoměrně nebo nerovnoměrně. Při rovnoměrném rozvržení připadá stanovená nebo sjednaná kratší pracovní doba na jednotlivé týdny rovnoměrně.
Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby naopak znamená, že zaměstnanec může v některém týdnu odpracovat více hodin a v jiném méně. Rozhodující je průměr za celé vyrovnávací období. To může činit nejvýše 26 po sobě jdoucích týdnů; pouze kolektivní smlouva jej může prodloužit až na 52 týdnů.
Tato varianta se hodí zejména tam, kde se množství práce během roku mění – například v sezonních provozech. Ani při nerovnoměrném rozvržení však délka jedné směny nesmí zpravidla přesáhnout 12 hodin.
Pokud je pracovní doba stanovena pevně, musí zaměstnanec na směnu přijít v přesně stanovený čas a zaměstnavatel i pevně stanoví konec pracovní doby. V případě pružné pracovní doby lze s trochou nadsázky říci, že zaměstnanec může přijít a odejít, kdy chce. Zaměstnavatel obvykle stanoví určité základní časové úseky (např. 10 – 14 hod), kdy pracovník musí na pracovišti být k zastižení a pak volitelné úseky, kdy záleží na zaměstnanci, zda bude pracovat. V průměru by však měl i pracovník v pružné pracovní době odpracovat 40 hodin týdně (pokud nemá pracovní dobu zkrácenou). Týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období, které určuje zaměstnavatel (nejdéle v období 52 týdnů). Ruku v ruce s rostoucí měrou volnosti formy práce pro zaměstnance, roste potřeba zaměstnavatele řídit tým na dálku. Důležité je evidovat čas, který zaměstnanec prací stráví a celkově zefektivňovat veškeré procesy pomocí digitalizace.
Jeden ze způsobů, jak se vyrovnat s nerovnoměrným rozvržení pracovní doby je tzv. konto pracovní doby, které může zaměstnavatel zavést vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou. Jedná se o poměrně složitý institut, a proto ho příliš mnoho zaměstnavatelů nevyužívá. Pokud se s ním však pracuje správně, může pomoci zaměstnavateli v situacích, kdy má třeba sezonní výkyvy v poptávce po svém zboží či službách a potřebuje tudíž větší flexibilitu.
Z advokátní praxe: U nerovnoměrně rozvržené pracovní doby bývá častým zdrojem sporů situace, kdy zaměstnavatel sice střídá kratší a delší pracovní týdny, ale nemá správně nastavené vyrovnávací období nebo zaměstnance včas neseznámí s rozvrhem směn. Problém se pak často projeví až při řešení přesčasů, mzdy nebo kontroly inspekce práce.
Nejste si jistí, zda máte pracovní dobu nastavenou správně? Zejména u nerovnoměrného rozvržení, směnného provozu nebo konta pracovní doby může mít chybný rozvrh dopad na přesčasy, odpočinek i odměňování zaměstnanců. Nechte si nastavení pracovněprávních dokumentů zkontrolovat advokátem.
Od roku 2025 zákoník práce umožňuje také takzvané samorozvrhování pracovní doby. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem písemně dohodnout, že si zaměstnanec bude za sjednaných podmínek rozvrhovat pracovní dobu do směn sám.
Ani v takovém případě ale nejde o úplnou časovou volnost bez pravidel. Zaměstnanec musí dodržovat zejména zákonné limity délky směny a jeho průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna během stanoveného vyrovnávacího období.
Úprava pracovní doby je velmi různorodá: úvazky kratší či delší, pracovní doba pevná, nerovnoměrná. V našem dalším článku vám poradíme, na co máte při jednotlivých variantách právo a co zvolit, máte-li na výběr.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Jednou z flexibilních variant organizace práce je takzvané sdílené pracovní místo. Ve zkratce to funguje tak, že dva či větší počet zaměstnanců se střídá na jedné pozici tak, aby naplnili pracovní dobu, která nepřekračuje týdenní fond pracovní doby.
Jedno pracovní místo tak mohou sdílet ti zaměstnanci, kteří mají sjednaný pracovní poměr se stejným druhem práce a dohodnutou kratší pracovní dobou. V tomto případě však musí být sjednána individuální dohoda mezi zaměstnavatelem a každým zaměstnancem. Takovou dohodu je pak možné rozvázat jak dvoustranně, tak i pouze jednostranně i bez uvedení důvodu a s 15 denní výpovědní lhůtou. Pokud se dohoda rozváže jen s jedním zaměstnancem, nemá to pak žádný vliv na existenci pracovního poměru.
V této právní úpravě se pak počítá i s pevným rozvržením pracovní doby mezi zaměstnanci formou rozvrhu předloženého zaměstnavateli předem v písemné formě a to bez možnosti zástupu mezi zaměstnanci. Případný zástup je pak možný pouze se souhlasem zaměstnance. Toto opatření má zamezit situaci, kdy by oba zaměstnanci byli v neustálé pracovní pohotovosti.
Také při sdíleném pracovním místě musí být dodržena pravidla minimální mzdy. Pokud má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, měsíční minimální mzda se snižuje úměrně odpracované době. V roce 2026 činí minimální mzda při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin 22 400 Kč měsíčně nebo 134,40 Kč za hodinu.
U zaměstnanců s kratší stanovenou týdenní pracovní dobou (dvousměnný, vícesměnný nebo nepřetržitý provoz) zůstává měsíční minimum stejné, hodinová sazba je ale vyšší. Přehled sazeb pro jednotlivé typy provozu a další částky odvozené od minimální mzdy shrnuje účetní společnost Jake&James v článku o výpočtu minimální mzdy.
Klíčem k úspěchu pro správné fungování sdíleného pracovního místa je výběr kolegy se kterým bude druhý zaměstnance schopen dobře komunikovat. Dále pak je důležité dbát na přesné rozdělení úkolů. Nestačí pouze určit pracovní dobu, ale je nutné se domluvit i na přebírání odpovědnosti za jednotlivé úkoly. Standardní tedy může být i to, že se pracovní doby zaměstnanců budou překrývat, aby během této doby došlo k předání úkolů a vyřízení dalších organizačních záležitostí.
Důvodem zavedení sdílení pracovního místa je především určitá volnost v pracovněprávních vztazích. Z důvodu rekordně nízké nezaměstnanosti a tím, že především mladí lidé spíše upřednostňují životní styl před kariérou dochází k tomu, že jsou zaměstnavatele nuceni uchylovat se k různým atypickým formám zaměstnávání. Ačkoliv je to pro nás spíše novinkou, v zemích na západ od ČR je to stále více populárnější. V současné době v České republice využívá formu dohody, která je velmi podobná sdílenému pracovnímu místu zhruba 7 % zaměstnavatelů, kdežto například v sousedním Německu využívá sdílené pracovní místo polovina všech společností.
Sdílené pracovní místo s sebou přinese spoustu výhod pro obě stany. Počítá se se zvýšením efektivity zaměstnanců a je kreativnějším řešením faktické situace. Jelikož se říká, že víc hlav víc ví, může eliminovat i možné chyby. Pro zaměstnance to pak je skvělá příležitost jak se ve zbytku týdne rozvíjet i jiným směrem či trávit více času s rodinou.
Zákoník práce připouští různé varianty pracovní doby. Pracovní dobu zpravidla rozvrhuje zaměstnavatel, který určuje začátky a konce směn, ale za určitých podmínek si ji může rozvrhovat také zaměstnanec. Vedle rovnoměrného rozvržení existuje nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, pružná pracovní doba, konto pracovní doby nebo sdílené pracovní místo. U nerovnoměrného rozvržení se může počet hodin v jednotlivých týdnech lišit, průměrná týdenní pracovní doba však musí být dodržena za celé vyrovnávací období. Při nastavování všech variant je zároveň nutné respektovat maximální délku směny, odpočinek zaměstnance a další pravidla zákoníku práce.
Obecně musí zaměstnavatel zaměstnance s písemným rozvrhem pracovní doby nebo jeho změnou seznámit předem ve lhůtě stanovené zákoníkem práce, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.
Ano, typicky při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Za celé vyrovnávací období ale musí být dodržen příslušný průměr týdenní pracovní doby.
Ano, například při pružné pracovní době v rámci stanovených pravidel nebo na základě písemné dohody o samorozvrhování pracovní doby.
Ano, obecně platí, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
Samotný způsob rozvržení pracovní doby nemusí být automaticky součástí pracovní smlouvy. Rozhodující je konkrétní nastavení pracovního vztahu a způsob, jakým zaměstnavatel pracovní dobu rozvrhne.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Váš případ posoudíme a navrhneme, jak ho vyřešit za 390 Kč.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
