Pojmy jako občanství, státní příslušnost nebo národnost se v Česku často pletou, a to nejen mezi laiky. Zmatek vzniká nejen při vyplňování oficiálních dokumentů, ale i při úředním styku. V tomto článku vám proto srozumitelně vysvětlíme rozdíly mezi těmito termíny a poradíme, co vyplnit do kolonek „státní občanství“ nebo „národnost“.
Kdo někdy vyplňoval úřední formulář, ví, že otázka, co napsat do kolonky státní občanství, není vždy tak jednoduchá, jak by se zdálo. Někdy je v dokumentu požadováno občanství, jindy státní příslušnost, a občas dokonce i národnost. A aby toho nebylo málo, některé úřady používají tyto pojmy jako synonyma, přestože se z právního i faktického hlediska liší.
Nejde jen o jazykové nuance. Některé z těchto pojmů mají právní důsledky, jiné jsou čistě deklaratorní (tedy jen vyjadřují osobní postoj, bez právních dopadů) a některé slouží především pro statistické účely.
Začněme tím nejzásadnějším — státní občanství ČR. Podle zákona o státním občanství jde o právní vztah mezi fyzickou osobou a státem. Tento vztah zakládá práva a povinnosti — například právo volit, právo na diplomatickou ochranu, ale také povinnost dodržovat zákony České republiky.
Občanství může člověk získat:
Co se týče rozdílu mezi státním občanstvím a státní příslušností, v českém právu je mezi nimi v podstatě rovnítko. Termín státní příslušnost se dříve používal hlavně v mezinárodních smlouvách a právních textech, ale dnes je fakticky nahrazen termínem občanství.
Přesto se termín „státní příslušnost česká“ stále objevuje v různých formulářích nebo v jazykově méně aktualizovaných dokumentech. Pokud tedy v žádosti najdete kolonku „státní příslušnost“, jednoduše tam uveďte to samé, co byste napsali do kolonky „občanství“: tedy Česká republika, případně „české“.
Využijte naši právní poradnu a zašlete nám svůj dotaz. Srozumitelně vám vysvětlíme i to, jak správně vyplnit úřední formuláře, a poradíme i s udělením či ověřením státního občanství ČR.
A teď přichází nejčastější kámen úrazu — národnost. Mnoho lidí má za to, že národnost a občanství jsou jedno a totéž. Ve skutečnosti se ale jedná o zcela rozdílné věci.
Zatímco občanství (a tedy i státní příslušnost) je právně definované a ověřitelné, národnost je subjektivní pocit příslušnosti ke kulturní, jazykové nebo etnické skupině. Jinými slovy jde o to, s kým se cítíte být spjati, ne o to, co máte napsáno v pase.
V České republice je uvádění národnosti dobrovolné — typicky při sčítání lidu. Lidé mají možnost napsat například „česká“, „moravská“, „slezská“, „romská“, „slovenská“ nebo třeba „vietnamská“. Není zde žádné správně nebo špatně.
Zmatek nastává, když se lidé ptají, zda mají napsat národnost česká nebo ČR. Odpověď je jednoduchá — stát je „Česká republika“, národnost je „česká“. Formulář tedy nevyplňujte „ČR“, ale „česká“ (pokud se tak identifikujete).
Národnost nemá žádný právní význam. I když uvedete, že se hlásíte k jiné národnosti než české, nijak to neovlivňuje vaše státní občanství nebo práva plynoucí z občanství České republiky.
Tady je jednoduchý návod:
Pokud formulář požaduje „státní občanství“, nejbezpečnější odpověď je „Česká republika“. Pokud se do kolonky nevejde celý název, můžete napsat „ČR“, nebo „české“. Ve většině případů to nebude problém.
Pokud je požadována „státní příslušnost“, platí totéž — odpověď „Česká republika“ nebo „česká“.
Příklady:
Pokud si nejste jisti, co napsat, řiďte se tím, co je uvedeno ve vašem občanském průkazu nebo cestovním pase. Tam najdete formu, kterou úřady preferují.
Tip: Z informací z nejnovějšího sčítání lidu vyplývá, že se k jiné než české národnosti hlásí asi 640 000 občanů a k české a současně i jiné národnosti dalších přibližně 360 000 občanů. Jaká práva mají národnostní menšiny ČR?
Zmatek mezi státním občanstvím, státní příslušností a národností nevznikl náhodou. Svou roli sehrála i historie Československa.
V dobách Československé socialistické republiky (ČSSR) a následně České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) se běžně používal pojem „státní příslušnost“. Každý občan měl zároveň „federální občanství“ a „občanství republiky“ – buď České, nebo Slovenské. Tato dualita právního postavení vedla k jistému zmatku, který přetrvává i po rozpadu federace v roce 1993.
Dnes už máme jen jedno státní občanství – České republiky. Přesto se v různých dokumentech nebo mezinárodních smlouvách občas objeví starší označení „státní příslušnost“.
Navíc v některých zemích se termíny „občanství“ a „národnost“ používají jinak než u nás. Například v Rusku nebo na Ukrajině má „národnost“ specifický právní význam, který se zapisuje do pasu. To může u cizinců žijících v Česku způsobit zmatky při vyplňování českých formulářů.
Pojďme si na závěr projít nejčastější chyby, kterých se lidé při vyplňování údajů o občanství, příslušnosti a národnosti dopouštějí.
Tip: Berete za svou práci o mnoho tisíc méně než váš kolega? Neumožňují vám chodit na školení, zatímco vaše kolegyně je na něm každý měsíc? Zjistěte, jak se bránit proti diskriminaci na pracovišti.
Je to jednodušší, než se zdá. Státní občanství / státní příslušnost = právní vztah se státem. Pokud jste občanem ČR, napište do formuláře „Česká republika“, „ČR“ nebo „české“.
Národnost = kulturní identita. Tady záleží na vašem přesvědčení, nikdo vám nemůže nařídit, co napsat. Můžete napsat „česká“, „romská“, nebo to nechat prázdné.
Občanství, státní příslušnost a národnost nejsou synonyma, i když se v českých formulářích často zaměňují. Státní občanství ČR (nebo státní příslušnost) označuje právní vztah mezi osobou a státem a zakládá konkrétní práva a povinnosti. Lze ho získat narozením, udělením nebo jinými způsoby a do formulářů se běžně uvádí jako „Česká republika“, „české“ nebo „ČR“. Oproti tomu národnost je subjektivní identita – např. česká, romská nebo vietnamská – a nemá žádný právní význam. Často je uváděna při sčítání lidu, ale její vyplnění není povinné. Historicky se v Česku používal termín „státní příslušnost“, a i když byl nahrazen „občanstvím“, v některých dokumentech přežívá. Nejčastějšími chybami jsou zaměňování těchto pojmů, uvádění „EU“ místo státu nebo nesprávné vyplnění kolonky pro národnost. Pokud si nejste jistí, co napsat, vycházejte z údajů ve svých dokladech.
V českém právu jsou tyto pojmy prakticky totožné. Oba označují právní vztah mezi člověkem a Českou republikou. Liší se jen historicky a jazykově.
Nejběžnější správná odpověď je „Česká republika“. V některých případech úřady akceptují i zkrácenou formu „české“ nebo „ČR“.
Národnost vyjadřuje osobní identitu, ne právní status. Vyplňuje se dobrovolně, nejčastěji při sčítání lidu, a nemá žádné právní důsledky.
Ne. Národnost není stát, ale kulturní nebo etnická příslušnost. Správná odpověď by byla například „česká“, „romská“ nebo jiná identita.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
