Berete za svou práci o mnoho tisíc méně než váš kolega? Neumožňují vám chodit na školení, zatímco vaše kolegyně je na něm každý měsíc? Všichni ostatní mají služební telefon, zatímco vám bylo doporučeno hradit si pracovní hovory ze svého? Dost možná jste se stali obětí diskriminace na pracovišti. Jak jí poznat a jak se proti ní bránit?
Diskriminaci můžeme základně rozdělit na přímou a nepřímou. Přímá diskriminace znamená, že je s jednou osobou zacházeno hůře než s jinou ve srovnatelné situaci, a to například z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, víry, světového názoru, pohlaví, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
Nepřímá diskriminace je zákeřnější. Je to jednání, kdy zaměstnavatel jedná zdánlivě v mezích práva, ale ve svých důsledcích je zaměstnanec diskriminován. Zvolí se totiž zdánlivě neutrální kritérium (například zákaz nosit pokrývku hlavy, který dopadá na všechny), ale ve svém důsledku se týká především určitých lidí (těch, kteří z důvodu určitého vyznání pokrývku hlavy nosí stále). Je ale třeba odlišit situace, kdy z objektivních důvodů jsou takové zákazy na místě, ať už z důvodů bezpečnosti či například hygieny v nemocnicích.
Za nepřímou diskriminaci se považuje i odmítnutí či opomenutí přijmout přiměřená opatření pro zajištění přístupu zdravotně postižených osob. O takovou diskriminaci by však nešlo, kdyby nějaké toto opatření bylo příliš velké zatížení pro zaměstnavatele. Většinou se jedná o náklady, které by převýšily užitek, který by z toho zdravotně postiženým mohl plynout.
Kromě dělení na přímou a nepřímou diskriminaci můžeme přejit k ještě specifičtějšímu dělení:
Váš případ posoudíme a do 24 hodin vypracujeme návrh právních služeb vedoucích k jeho vyřešení. Pokud se pak rozhodnete svěřit jeho řešení do našich rukou, máte vypracování návrhu zdarma.
Genderová diskriminace spočívá v diskriminaci založené na pohlaví zaměstnance. Jedná se tedy o diskriminaci žen nebo mužů specificky kvůli tomu, že se jedná o ženu či muže. Její typickou ukázkou jsou platové rozdíly mezi muži i ženami, které ještě stále na některých pracovištích přetrvávají. Jedná-li se o rozdílnou mzduza stejnou práci, vykonávanou za stejných podmínek, pak se s vysokou pravděpodobností o diskriminaci jedná. V posledních letech se platový náskok mužů pozvolna snižuje, nicméně podle údajů statistického úřadu z loňského roku stále přetrvává v tomto ohledu diskriminace žen, které čelí platové nerovnosti ve výši šestnáct procent.
Tento typ diskriminace směřuje na rasovou, etnickou nebo národnostní příslušnost jedince. Rasová diskriminace se může projevovat například horšími možnostmi ke kariérnímu růstu a postupu v hierarchii společnosti. S rasovou diskriminací je možné setkat se i v rámci výběrových řízení. Často je snadné identifikovat už na základě jména uchazeče romské, vietnamské či jiné národnosti. Rozhodně by to nemělo být vodítkem pro vyřazení (ale ani upřednostnění) daného člověka v rámci pohovorů.
Specifickou formou diskriminace může být také sexuální obtěžování a pronásledování. Obtěžování může mít mnoho různých podob, od verbálního po psaný projev, gesta nebo chování, ale musí být dostatečně závažné a vytvářet zastrašující, ponižující nebo urážlivou atmosféru. Není třeba se bát ženě (či muži) podržet dveře či pomoci do kabátu, jak se někteří lidé pod vlivem mediálních kauz obávají. Specifickou, ale naštěstí méně častou situací je sexuální nátlak, kdy je určitá výhoda na pracovišti (prémie, postup) přímo spojena s nějakou formou sexuální spolupráce.
Zákeřnou formou diskriminace je dlouhodobá šikana na pracovišti. Té se mohou dopouštět kolegové systematickým vyřazováním určité osoby z kolektivu, jejím zesměšňováním a ponižováním. V odborné terminologii se takové chování označuje jako mobbing. Dopouští-li se ho navíc šéf dotyčné či dotyčného, pak jej označujeme jako bossing. Osobní hranice každého člověka (jak pachatele, tak oběti) v takovéto situaci se mohou značně lišit, takže co je pro jednoho zcela nevinný žert, může představovat pro jiného dlouhodobý stres. Dokázat, že se nejednalo o vtípky, ale skutečně o závažnou šikanu je ovšem složité.
Pokud se domníváte, že vaše situace na pracovišti vedla až k neoprávněné výpovědi z práce, přečtěte si, jak postupovat.
S diskriminací souvisí povinnost rovného zacházení se všemi zaměstnanci. Ta by se měla uplatňovat v rámci celého pracovního procesu, neboť k diskriminaci na trhu práce může docházet právě již prostřednictvím inzerátu či pracovního pohovoru.
Dosud se můžeme setkávat s inzeráty, které zahrnují genderovou diskriminaci, tedy přímo vybízejí, ať se na pozici hlásí například mladá žena nebo naopak silný muž. Takové požadavky mohou mít opodstatnění, pokud hledáme tanečnice do baletního souboru či naopak pracovníka pro práci s těžkými břemeny (jež je ženám dle zákoníku práce zakázaná) nebo práce ve výškách jako je mytí oken, natírání fasád, kácení stromů, opravy střech atp. při kterých je zapotřebí speciální horolezecké vybavení a hrozí zvýšené riziko úrazu apod.
Jde-li ale třeba o pozice zdravotních sester (bratrů) nebo asistentek (asistentů) ředitele, neměli bychom se dopouštět automaticky diskriminace mužů tím, že v inzerátu hledáme pouze ženu. Obdobně to platí i pro typicky mužská povolání, jako jsou řidiči, technici či kurýři. To, že se nám přirozeně přihlásí do výběrového řízení převaha jednoho pohlaví, už je pak věc jiná.
Diskriminaci tedy můžete čelit už na samotném trhu práce. Mladá bezdětná žena může mít například problém najít práci, protože se očekává, že brzy uteče na mateřskou. Nebo naopak zaměstnavatel hledající pracovníka úklidu nepřijme muže, protože předpokládá, že nemá takový smysl pro pořádek jako žena. Dalším příkladem mohou být příslušníci určitých národnostních menšin, kteří mohou čelit obavám ze špatné pracovní morálky.
O diskriminaci ani nerovné zacházení se však nejedná v případě, kdy zaměstnanec nesplňuje nároky na dané pracovní místo. Ty však musí být dostatečně přiměřené k výkonu dané práce.
Zákonem přípustnou formou rozdílného zacházení je takzvaná pozitivní diskriminace. Je jí chování či postup, který má de facto odvrátit stávající nerovný stav. Příkladem pozitivní diskriminace je situace, kdy dáme ve výběrovém řízení ze dvou stejně kvalifikovaných kandidátů přednost muži, neboť na pracovišti je na stejných pozicích aktuálně zaměstnáno mnohem více žen.
Jak můžete vidět, diskriminace na pracovišti se vyskytuje skutečně v mnoha podobách. Pojďme se podívat na příklady diskriminace, se kterou se setkáváme nejčastěji:
Jaké má zaměstnavatel povinnosti v případě mobbingu na pracovišti? To se dozvíte v našem článku.
Máte-li pocit, že v práci čelíte diskriminaci, konzultujte vše s právníkem. Pokud se domníváte, že u vašeho zaměstnavatele dochází k porušení pracovněprávních předpisů formou diskriminace, můžete podat stížnost nebo podnět k prošetření události na příslušném oblastním inspektorátu práce nebo na Státním úřadu inspekce práce. Je ale dobré vědět, co vše můžete požadovat a kdo je tím správným orgánem, na něhož se obrátit.
Vadí-li vám situace na pracovišti a zvažujete dát výpověď ze zaměstnání, nastudujte si, co vše obnáší a jak na to.
Soud přichází na řadu až když jiné postupy selhaly. Nepodceňujte přípravu a i zde konzultujte postup s advokátem, který vám poradí a nastíní pravděpodobný výsledek soudního sporu. Došlo-li k diskriminaci, můžete se u soudu domáhat, aby byly odstraněny její následky. V určitých případech, kdy byla poškozena dobrá pověst či postavení ve společnosti, vznikne poškozené osobě právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši peněžité náhrady určí soud vzhledem k závažnosti a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Zároveň může být vyměřena pokuta.
Přečtěte si také, co dělat v případě, že mobbing a bossing naplňují podstatu trestného činu.
Diskriminace na pracovišti může být přímá, kdy je s osobou zacházeno hůře kvůli pohlaví, věku, rase či jiným charakteristikám, nebo nepřímá, kdy zdánlivě neutrální pravidlo znevýhodňuje určitou skupinu.
Mezi časté formy diskriminace patří genderová a rasová diskriminace, sexuální obtěžování a šikana (mobbing, bossing). Diskriminace se objevuje i při náboru, například ve formě věkových limitů v inzerátech nebo předsudků vůči matkám malých dětí. Pozitivní diskriminace je výjimkou, kdy se upřednostňuje méně zastoupená skupina.
Typickými projevy diskriminace jsou nižší mzda za stejnou práci, omezené možnosti povýšení, odmítání uchazečů kvůli jménu, věku nebo náboženským symbolům. Zaměstnanci se mohou bránit podáním stížnosti na inspektorát práce nebo soudní cestou, kde lze požadovat náhradu újmy a odstranění následků diskriminace.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
