Kdy využít k řešení obchodních sporů arbitráž?

Arbitráž je postup, který vám může zajistit ekvivalentní výsledek jako soudní řízení, ale často s řadou výhod jako je úspora nákladů či flexibilita. Pro řadu podnikatelů není nezajímavá i možnost vyššího utajení jejich obchodních záležitostí, neboť arbitráže jsou neveřejné. Umožňují rovněž předem zvolit odborníka, který se se specializuje na danou oblast práva a na němž se obě strany shodnou. Řada obchodníků na takovou možnost pamatuje už v úvodních smlouvách, které uzavírají.

Pravomoc rozhodců rozhodnout majetkové spory musí být dána písemnou rozhodčí smlouvou (což zahrnuje i elektronickou formu), a to buď ve formě:

• rozhodčí doložky – ustanovením, které je součástí hlavní obchodní smlouvy (případně obchodních podmínek, jež jsou její součástí). Zde se například stanoví, že veškeré spory vzniklé z této smlouvy bude řešit JUDr. Karel Novotný, Růžová 22, Praha. Může být blíže specifikován i průběh řízení a podoba rozhodčího nálezu. Rozhodců může být i více, což se v případě významných transakcí doporučuje. Platí ale, že jejich konečný počet je vždy lichý.
• smlouvě o rozhodci – i v případě, že strany předem nepočítají s možností řešení sporu alternativní cestou, mohou ji zvolit ve chvíli, když je spor na stole. Také v tomto případě lze dohodnout, že spor bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud.

Pokud i přes existenci rozhodčí smlouvy jedna ze stran spor jedna předloží obecnému soudu a druhá strana existenci platné rozhodčí smlouvy namítne (nejpozději současně s prvním úkonem v řízení), soud je povinen řízení zastavit.

Jaké spory nelze rozhodovat formou rozhodčího řízení?

V rámci rozhodčího řízení není možné rozhodovat spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení, či spory vzniklé v souvislosti s prováděním insolvence či exekuce, anebo spory, u kterých není možné o předmětu sporu podle občanského soudního řádu uzavřít smír.

Rozhodci a rozhodčí soudy v České republice

Hlavním zdrojem právní úpravy v České republice je zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Ten připouští mimo rozhodování individuálními rozhodci také možnost zřízení stálých rozhodčích soudů. V České republice zatím existují tři stálé rozhodčí soudy:

1. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – který je jediným stálým rozhodčím soudem s obecnou působností v České republice.
2. Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha – rozhoduje pouze spory z obchodů s investičními instrumenty.
3. Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno – rozhoduje jen spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno a na Obchodní burze Hradec Králové, event. i jiné spory, pokud jsou jejich předmětem jsou komodity, obchodované na těchto burzách.

Rozhodcem smí být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný. Stejně jako zákon nezbytně požaduje rozhodčí smlouvu v písemné formě, tak také přijetí funkce rozhodce musí být písemné. Nikdo není nucen danou funkci přijmout, ale pokud tak již učiní, tak se jí smí vzdát jen se souhlasem stran sporu, případně ze závažných důvodů. Obdobně jako to známe ze soudních síní, také rozhodce může být vyloučen z projednávání, pokud má nějaký vztah k některé ze stran nebo projednávané věci a je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Pokud se rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat, mohou se strany dohodnout na jiném rozhodci a neučiní tak, může nového rozhodce jmenovat soud na návrh kterékoliv ze stran. Stejně tak mohou strany navrhovat soudu i vyloučení rozhodce, pokud mají pochybnosti o jeho podjatosti. Každý rozhodce má povinnost zachovávat mlčenlivost ohledně skutečností, které se dozvěděl v souvislosti s rozhodčím řízením.

Postup v rámci rozhodčího řízení

Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci. Podání žaloby má stejné právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

Se svým obchodním partnerem se můžete dohodnout na postupu vedení řízení. Pokud takový postup sjednán není, postupují rozhodci tak, jak to považují s ohledem na danou věc za nejvhodnější, aby byl co nejdříve a bez zbytečných formalit zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Rozhodci by se přitom během řízení měli snažit působit na strany, aby směřovaly ke smírnému vyřešení sporu.

Řízení před rozhodci je zpravidla ústní a vždy je neveřejné, s čímž souvisí i nižší náklady řízení a jeho rychlost. Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem, které se na předmět sporu vztahuje. Strany je ovšem mohou pověřit, aby rozhodovali spor podle zásad spravedlnosti.

Rozhodci využívají pro zjištění skutkového stavu především listinných důkazů ve formě smluv, faktur, uznání dluhu, Na rozdíl od soudu mohou vyslýchat svědky, znalce i strany samotné jen na základě dobrovolného svolení z jejich strany.

Rozhodčí nález

Rozhodčí řízení končí právní mocí rozhodčího nálezu, který je exekučně vykonatelný. Rozhodčí nález musí být schválen většinou rozhodců, vyhotoven písemně a alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího nálezu musí být určitý a nález by měl obsahovat odůvodnění rozhodnutí (pokud se strany nedohodly na tom, že odůvodnění není třeba). Na rozdíl od soudního rozhodnutí se proti němu ovšem nelze odvolat. Můžete si ale sjednat možnost přezkumu jinými rozhodci, případně jako strana sporu mohou můžete do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu podat žalobu k soudu na jeho zrušení.

Mezinárodní obchodní arbitráž

Z médií známe mezinárodní arbitráže jako “oblíbený” způsob řešení přeshraničních sporů. Zde se obzvláště cení existence mezinárodních smluv, které se na tato řízení, resp. na výsledné nálezy vztahují, jako je například Newyorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů, která má mezinárodní platnost.

Oproti vnitrostátním sporů se u mezinárodních častěji uplatňuje při řešení využití obchodních zvyklostí, či rozhodování na základě ekvity (tzn. obecného chápání spravedlnosti).
Rozhodčí řízení je prakticky jediným způsobem, jak lze řešit spory mezi státem a mezinárodními investory, protože vedení sporů před vnitrostátními soudy by zákonitě vedlo k pochybnostem o jejich nestrannosti. Několika arbitrážním řízení čelí i samotná Česká republika. Podle tabulky, již zveřejňuje na stránkách ministerstvo financí, probíhá v současné době pět arbitráží v celkové výši asi 58 miliard korun. Mediálně nejznámější a co do výše plnění nejvýznamnější arbitráží je spor se společností Diag Human ohledně údajné pochybení Ministerstva zdravotnictví v průběhu zadávání veřejných zakázek na zpracovatele krevní plazmy a v průběhu rozhodčího řízení. Mediálně známou kauzou byla také arbitráž vedená společností CME proti České republice z důvodu neochránění investic do TV Nova.

Arbitráž je nástroj, který pomůže obchodníkům dobrat se rychlého a efektivního řešení v případě existujících sporů. Pružnost a rychlost je na druhou stranu vykoupena absencí donucovacího aparátu, pokud jedna ze stran rozhodnutí neakceptuje a rovněž horší možností nápravy nekvalitních rozhodnutí. I přesto, že mají obchodníci v ruce pravomocné rozhodnutí, které je ekvivalentní soudnímu rozsudku, může se stát, že soudy případnou exekuci jako neoprávněnou zastaví. Proto i nadále řada obchodníků dává přednost klasickému soudnímu řešení.