Kdy řešit spor mimosoudně a jak postupovat?

Existuje několik oblastí, kde se mimosoudní řešení často a s oblibou využívá. Tou hlavní jsou bezesporu obchodní spory, jejichž mimosoudní řešení může mít institucionalizovanou podobu ve formě arbitráže u arbitrážního soudu, ale i méně formální podobu u soukromého rozhodce. Druhou skupinu představují spory z rodinného práva, kdy právě mimosoudní řízení může vést deeskalaci problému a uhlazení hran. Specifickou kategorií jsou pak spotřebitelské spory, kde mimosoudní řešení představuje rovněž levnou a rychlou variantu sporu, který byste v soudní variantě dost možná ani neabsolvovali.

Odhlédnuto od věcné odlišnosti výše uvedených sporů, je také po právní stránce (tedy zejména z hlediska závaznosti a vymahatelnosti) diametrální rozdíl, zda své spory řešíte u rozhodčího soudu, Českého telekomunikačního úřadu či v kanceláři rodinné poradny.

Tím se dostáváme také k nevýhodám takového alternativního řešení. Nemáme-li přímo doložku o řešení sporu před rozhodcem sjednánu ve smlouvě (což lze z výše uvedených možností pouze u obchodních sporů), je podstatným principem takových řešení dobrovolnost. Druhého rodiče či prodejce v rámci spotřebitelského sporu tak nemůžete do uvedeného řešení nutit, pokud sám nechce. Z hlediska rodinných sporů lze pak apelovat pouze na vstřícnost a snahu neprohlubovat problémy v rodině, z hlediska spotřebitelských sporů pak na pozitivní PR podnikatele, udržení důvěry zákazníků a prozákaznický postoj.

Rodinné právo

Oblastí, kde může být mimosoudní řešení velkou úlevou pro obě strany, jsou spory týkající se rodiny, zejména tedy nastavení fungování (bývalé) rodiny v době po rozvodu a péče o děti. V okamžiku, kdy otec s matkou dospějí do bodu, kdy nechtějí za každou cenu “vyhrát” a porazit toho druhého, ale hledají řešení, které bude zohledňovat do maximální možné míry zájmy všech zúčastněných a zejména dětí, pak je mimosoudní řešení ideální cestou.

Je potřeba říct, že nastavení porozvodového modu vivendi je z pohledu soudu a právníků otázka práv a povinností, z pohledu rodičů i dětí je to ale rovněž otázka potřeb, emocí a pocitů, na které nebývá u soudu pochopitelně příliš prostor. V rámci mimosoudního řešení se ale i s touto rovinou dá pracovat.

Dodejme, že v rámci rodinné či manželské poradny lze řešit i řadu dalších témat. My jsme se zaměřili zejména na oblast, která se při nenalezení shody řeší dlouhé roky u soudu, což je pro fungování rodiny velká zátěž.

Výhodou je především flexibilita takového postupu. Narozdíl od závazného soudního rozhodnutí můžete společně pátrat po variantách, které vám budou vyhovovat, a pokud nevyhovují, pak je poměrně snadno opustit.

Pomoc právníka je i v rámci mimosoudního řešení nepochybně na místě, protože výsledek společné dohody je potřeba převést do podoby, kterou může schválit soud. Mimosoudní řešení vám totiž nemůže vyřešit rozvod samotný a navíc, i když dospějete k oboustranně přijatelnému řešení, z naší praxe víme, že právě díky přítomným emocím bývají podobné dohody někdy křehké a jejich zafixování a zakotvení do právně vymahatelné podoby je nezbytné. Ideální je tedy využití mimosoudního řešení, spolu s následnou právní pomocí k sepsání společné dohody, kterou lze předložit soudu v rámci návrhu na nesporný rozvod. Jejím obsahem může být například dohoda na poměru péče o dítě, výši výživného, způsobu předávání dítěte, nastavení péče o prázdninách a podobně.

Mimosoudní řešení u spotřebitelských sporů

Z důvodu zvýšené ochrany spotřebitele je zákonem zakázané sjednávat ve spotřebitelských smlouvách rozhodčí doložky a řešit spory se spotřebitelem v rozhodčím řízení (výjimkou je smlouva o rozhodci, tedy dohoda mezi stranami až v okamžiku, kdy je konkrétní spor zahájen). I tak má však spotřebitel možnost řešit spor z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb mimosoudní cestou.

Výjimku tvoří pouze smlouvy uzavřené v oblasti zdravotních služeb, včetně lékárenských, kde alternativní postup zvolit nelze.
Spotřebitelské spory mohou vznikat z běžných kupních či smluv o poskytování služeb, kdy na jedné straně stojí spotřebitel a na druhé podnikatel. Velmi často je předmětem sporu plnění v rámci stokorun či několika tisícikorun. Pokud by jediným možným postupem byl soudní proces, strany by si v praxi často spíše rozmyslely, zda jim taková položka stojí za soudní spor, i když by věděly s jistotou, že jsou v právu.

Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který funguje od roku 2016, byl u nás převzat z práva Evropské unie a podílí se na něm kromě ministerstva průmyslu a obchodu také Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Finanční arbitr, Česká obchodní inspekce, Sdružení českých spotřebitelů, Česká advokátní komora a Kancelář ombudsmana české asociace pojišťoven.

• Finanční arbitr řeší spory spotřebitelů s finančními institucemi, jako jsou banky.
• Energetický regulační úřad vám pomůže vyřešit nesrovnalosti s poskytovatelem plynu či elektrické energie.
• Český telekomunikační úřad se vás může zastat, jste-li v právu ve sporu s poskytovatelem služeb elektronických komunikací (tedy telefonních služeb či internetu).
• Česká obchodní inspekce a Sdružení českých spotřebitelů má v tomto ohledu pravomoc řešit spory z kupních smluv a smluv o poskytování služeb.
• Kancelář ombudsmana české asociace pojišťoven vám pomůže, pokud se rozcházíte v názorech se svou pojišťovnou.
• Česká advokátní komora nabízí možnost řešení sporu advokáta s klientem spotřebitelem, pokud se sami nedohodnou na oboustranně přijatelném kompromisu.

V praxi se může jednat o různé spory při reklamaci, problémy s nedodáním zboží, plněním pojišťovny apod.

Tuto metodu mohou využít fyzické osoby, když jednají jako spotřebitelé, to znamená, že nejde o jejich podnikatelskou činnost či samostatného výkonu povolání.

Co je pro takzvané ADR (Alternative Disputes Resolution) typické:

• finanční nenáročnost – strany platí výhradně to, co do “procesu” vloží, tedy například náklady za kopírování, cestovné, právního zástupce. Samotná mediace je zdarma a odměnu mediátora následně hradí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Právní zastoupení zde povinné není. V případě sporů o plnění vyšší hodnoty je lze ale více než doporučit. Na druhou stranu zde výše plnění není nijak omezena, teoreticky můžete jít do sporu o plnění v rámci desetikorun (pokud vám to tedy za tu námahu stojí).
• rychlost – řízení musí být ukončeno do 90 dnů od jeho začátku. To je v případě soudního postupu takřka nemožné. Pouze v případě komplikovanějších případů lze řízení prodloužit o dalších 90 dní.
• flexibilita – jako spotřebitel můžete účast v ADR kdykoliv ukončit. Navíc volba této varianty vás nezbavuje možnosti využít soudní řešení sporu.

V případě Českého telekomunikačního úřadu, Energetického regulačního úřadu a finančního arbitra získáte v závěru řízení rozhodnutí, které je platné a závazné pro obě strany. Ostatní výše zmíněné úřady a instituce, tedy především pro spotřebitelské spory významná Česká obchodní inspekce, nemohou v těchto situacích vydávat právně závazná rozhodnutí a výsledkem je dohoda obou stran. Přesto i taková dohoda zpravidla k vyřešení sporu stačí a strany se jí řídí.

Z hlediska spotřebitelů jsou nejčastějšími spory u České obchodní inspekce. V rámci ADR lze řešit spory z kupních smluv a smluv o poskytování služeb. Vždy je třeba, aby spotřebitel byl stranou příslušné smlouvy. Pro efektivitu sporu je nezbytné , aby byl spotřebitel schopen věrohodně doložit oprávněnost jím tvrzeného nároku. Nejčastějšími spory, které jsou v rámci institutu ADR řešeny, jsou spory z vadného plnění (reklamace zboží a služeb). Často je ale vyžadovánao, aby spotřebitel oprávněnost reklamace doložil znaleckým posudkem.

Obchodní spory

Arbitráže jsou v případě sporů mezi dvěma obchodníky známá a žádaná věc. Zejména v případě přeshraničních sporů mohou zaručit rychlé řešení. Pro řadu podnikatelů není nezajímavá i možnost vyššího utajení jejich obchodních záležitostí, neboť arbitráže jsou neveřejné. Umožňují rovněž předem zvolit odborníka, který se se specializuje na danou oblast práva a na němž se obě strany shodnou. Možná je pro řadu lidí překvapivá i snazší vykonatelnost arbitrážních rozhodnutí, což platí především pro přeshraniční spory, kde se uplatní Newyorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů. Pružnost a rychlost je na druhou stranu vykoupena absencí donucovacího aparátu, pokud jedna ze stran rozhodnutí neakceptuje a rovněž horší možností nápravy nekvalitních rozhodnutí.