Kdy se jedná o bezdůvodné obohacení?

Pojem bezdůvodné obohacení

Občanský zákoník upravuje bezdůvodné obohacení v rámci “závazků z jiných právních důvodů”. Jde tedy o závazek mezi dvěma stranami, který ale nevznikl na základě smlouvy. Jedna strana tohoto vztahu má právo požadovat od druhé určité plnění a strana druhá je povinna ho poskytnout. Obě by pak měly poskytnout součinnost k plnění závazku.

“Jiným právním důvodem” není ani vzniklá škoda, která vede k povinnosti náhrady škody a nikoliv vydání bezdůvodného obohacení. Nadto bezdůvodné obohacení předpokládá vždy újmu jedné strany na úkor obohacení druhé, což pro náhradu škody neplatí.

Představte si, že jste poobědvali v restauraci. Číšník byl velmi pohotový, prostředí příjemné a oběd vám velmi chutnal. Chcete přidat k ceně oběda obligátních deset procent jako spropitné. Právní důvod máte ale pouze k platbě částky, která je napsaná na účtence. Nedojde tedy náhodou na straně restaurace k bezdůvodnému obohacení?

Občanský zákoník bezdůvodné obohacení rovněž charakterizuje jako platbu bez „spravedlivého důvodu“. Ačkoliv zde tedy právní důvod není, platba spropitného se dá považovat za spravedlivý důvod a o bezdůvodné obohacení nejde.

Právní důvod se ale přece jen objevuje při bližším vymezení bezdůvodného obohacení, kde jsou nastíněny typické příklady, kdy k bezdůvodnému obohacení může dojít. Může se jednat o získání majetkového prospěchu:

• plněním bez právního důvodu – neboli takzvané plnění nedluhu. K takovým situacím ovšem musí dojít na základě omylu ochuzeného. Ten například plní omylem jiné osobě, případně plní více než by měl, ale neuvědomuje si to. Jde o typický způsob, kterým k bezdůvodnému obohacení dochází.
• plněním z právního důvodu, který odpadl – na rozdíl od předchozího případu zde právní důvod (například smlouva) existoval, ale došlo například k odstoupení od smlouvy, a přesto bylo plněno.
• protiprávním užití cizí hodnoty – jde o příklady, kdy neoprávněně (trestnou činností) získám určitou věc, která mi přinese další prospěch. Například využívám auto, které jsem odcizil.
• tím, že za někoho bylo plněno, co měl po právu plnit sám – příkladem je situace, kdy má pan Ulč platit určitý dluh, nicméně zaplatí jej za něj pan Diviš, ačkoliv takovou povinnost nemá (nejedná se tedy například o ručitele). V takovém případě sice nedojde k přímému obohacení pana Ulče tak, že by se navýšil jeho majetek, ale dojde k němu tím způsobem, že nenastane snížení jeho majetku, k němuž by plněním po právu došlo. Proto i zde o obohacení hovoříme.

Předpoklady, které musí nastat, aby se jednalo o bezdůvodné obohacení:

• prospěch neoprávněného nabyvatele a jeho obohacení,
• újma jiného subjektu,
• příčinná souvislost mezi získáním obohacení jednoho subjektu a újmou subjektu druhého,
• obohacení je možno považovat za neospravedlnitelné.

Jak se postupuje v případě bezdůvodného obohacení?

Základním východiskem z takové situace je to, že kdo se na úkor ochuzeného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí mu vydat to, oč se obohatil.
Při prodlení s vrácením částky získané bez právního důvodu může být dlužník povinen zaplatit i úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení.

Co si ale na druhé straně počneme, pokud nebudeme moci předmět bezdůvodného obohacení vrátit? Například proto, že jej již nemáme? V takovém případě zaplatíme ochuzenému náhradu věci v penězích, ve výši obvyklé ceny.

Pokud se jedná o poctivého příjemce, který se v danou chvíli domníval, že se neobohacuje, ale věc mu po právu patří a věc postoupí dále (daruje ji, či prodá), může vrátit ochuzenému to, co za prodej věci utržil. Pokud si věc nechal, ale v mezičase ji nějakým způsobem opravil či vylepšil, má naopak právo žádat náhradu nutných nákladů, které jsme vynaložili.

Příklad: pan Vrba dostal z e-shopu kromě svého nákupu také kartičku s oznámením, že je šťastný výherce a vyhrává kulmu na vlasy v hodnotě 900 korun. Pan Vrba ovšem nemá ani dlouhé vlasy ani manželku, kterou by mohl dárkem potěšit, a proto kulmu za 500 korun prodá. Když mu později z obchodu zavolají, že se s výhrou spletli a vyhrál někdo jiný, může jim pan Vrba buď vrátit původní hodnotu kulmy, tedy 900 korun, případně to, co získal za její prodej, tedy 500 korun. Nejvíc by se mu ovšem v takovém případě vyplatilo mít manželku, protože kdyby jí kulmu daroval, nemusel by vracet nic.

Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení

Nechce-li obohacený vrátit bezdůvodné obohacení dobrovolně, je třeba využít žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a obrátit se s ní na soud.

Kdy nevzniká povinnost obohacení vracet?

Zákon dále hovoří o situacích, kdy například k obohacení došlo, ale současně tu nastala okolnost, kvůli níž nevzniká povinnost obohacení vracet.

Plnění dluhu

První takovou situací je, když se jednalo o plnění dluhu. Například když dlužník zaplatil věřiteli předčasně a věřitel platbu přijal, nemůže ji dlužník vymáhat zpět s tím, že zaplatí až později, jak byli domluveni. Stejný princip platí pro plnění promlčeného dluhu. Promlčením dochází sice k oslabení práva věřitele, nicméně toto právo stále existuje. Pokud by si například dlužník nebyl promlčení vědom a dluh splnil, nejde o bezdůvodné obohacení.

Vědomé plnění nedluhu

Pokud došlo k situaci, že jedna osoba druhé osobě poskytne nějaké plnění, ač ví, že k tomu není nijak povinna ani zavázána, jde z hlediska práva o takzvané vědomé plnění nedluhu, které se nemusí vracet. Důraz je třeba klást na to, že plnitel si je opravdu situace zcela vědom. V praxi bude taková situace velmi obdobná darování.

Bezdůvodné obohacení z užívání nemovitosti

To platí například i v situacích, kdy někdo bez právního důvodu obývá nemovitost – vzniká mu povinnost uhradit vlastníkovi bezdůvodné obohacení z užívání nemovitosti. Obohacení, tedy jeho finanční vyjádření by v takovém případě byla částka, tedy v tomto případě nájemné, vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy.

Zajímavou a veřejností ostře sledovanou situaci v této souvislosti řešil Nejvyšší soud, který přezkoumával jeden z případů squattingu (tedy neoprávněnému využívání opuštěné nemovitosti). Poměrně překvapivě dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že nemovitou věc nebylo vůbec možné v relevantním období pronajmout, užívací právo k ní tudíž mělo nulovou hodnotu, pročež by ani nemohlo být usuzováno na vznik obohacení subjektu, který ji užíval. Podle něj tedy o bezdůvodné obohacení v tomto případě nešlo.

Shrnutí

Bezdůvodné obohacení podle občanského zákoníku vzniká tehdy, když se někdo na úkor jiného neoprávněně obohatí bez spravedlivého právního důvodu. Může jít o omylem poskytnuté plnění (tzv. plnění nedluhu), plnění z právního důvodu, který později odpadl, protiprávní užití cizí věci, nebo situace, kdy někdo za jiného plní dluh, který nebyl jeho povinností. Aby bylo možné požadovat vydání bezdůvodného obohacení, musí být prospěch neoprávněného nabyvatele, újma druhé strany, mezi nimi příčinná souvislost a obohacení musí být neospravedlnitelné. Pokud obohacený nechce plnění vrátit dobrovolně, je možné podat žalobu na jeho vydání. Ne vždy však vzniká povinnost k vrácení – například u vědomého plnění nedluhu či plnění promlčeného dluhu, pokud si dlužník promlčení nebyl vědom. Pokud není možné předmět obohacení vrátit, nahradí se jeho hodnota v penězích. Poctivý příjemce má v určitých případech právo na náhradu nákladů, které do věci investoval.