Dali jste svému kamarádovi peníze za vymalování bytu, které se ale nakonec nekonalo? Zapomněli jste ukončit trvalý příkaz a poslali na cizí účet o splátku víc, než jste měli? Možná vám bude druhá strana tvrdit, že se jednalo o vaše dobrovolné plnění, takže ho nemůžete chtít zpět, ale je to omyl. Druhá strana se tak totiž bezdůvodně obohatila. Co je charakteristické pro bezdůvodné obohacení a jak se domáhat plnění zpět? Poradíme vám.
Někdo se na vás bezdůvodně obohatil a vy nemůžete své peníze získat zpět? Popište nám svůj problém a my vaši situaci vyhodnotíme a navrhneme nejlepší řešení. Tím může být například předžalobní výzva.
Občanský zákoník upravuje bezdůvodné obohacení v rámci „závazků z jiných právních důvodů“. Jde tedy o závazek mezi dvěma stranami, který ale nevznikl na základě smlouvy. Jedna strana tohoto vztahu má právo požadovat od druhé určité plnění a strana druhá je povinna ho poskytnout. Obě by pak měly poskytnout součinnost k plnění závazku.
„Jiným právním důvodem“ není ani vzniklá škoda, která vede k povinnosti náhrady škody a nikoliv vydání bezdůvodného obohacení. Nadto bezdůvodné obohacení předpokládá vždy újmu jedné strany na úkor obohacení druhé, což pro náhradu škody neplatí.
Na naši kancelář se obrátil klient, který pronajímal malý byt v Brně. Nájemník měl nájemní smlouvu na jeden rok, ale po jejím skončení se z bytu neodstěhoval. Klient ho několikrát vyzval, aby byt opustil nebo podepsal novou smlouvu, nájemník ale přestal komunikovat a v bytě dál bydlel.
Situace byla o to zvláštnější, že nájemník mezitím začal byt krátkodobě pronajímat turistům přes internetovou platformu. Z malého bytu 1+kk se tak stal improvizovaný „apartmán“, který nabízela jeho přítelkyně. Za jednu noc si účtovali asi 1 200 korun.
Klient si toho všiml až ve chvíli, kdy mu sousedka poslala odkaz na inzerát – poznala totiž interiér bytu podle nábytku. Byt byl tímto způsobem pronajímán zhruba tři měsíce.
V tomto případě bylo bezdůvodné obohacení poměrně jasné. Nájemník už neměl žádný právní důvod byt užívat, přesto v něm bydlel a navíc na něm vydělával. Obohacoval se tedy na úkor vlastníka nemovitosti.
Klientovi jsme pomohli spočítat výši bezdůvodného obohacení podle obvyklého nájemného za dané období a zároveň jsme vyčíslili příjmy, které nájemník z krátkodobých pronájmů získal. Po předžalobní výzvě nájemník nakonec většinu částky dobrovolně uhradil a byt opustil.
V praxi se často ukazuje, že bezdůvodné obohacení vzniká právě u nemovitostí – například když někdo užívá byt bez smlouvy nebo když neoprávněně vydělává na cizím majetku. Takové situace je možné řešit výzvou k vrácení peněz nebo žalobou na vydání bezdůvodného obohacení.
Tip: Obecnými aspekty náhrady škody a postupem pro její řešení jsme se zabývali v samostatném článku.
Ať už vám někdo poškodil majetek, způsobil újmu na zdraví, nebo jste utrpěli finanční ztrátu kvůli chybě jiného – máte právo na náhradu škody. Zastoupíme vás v jednání s pojišťovnou, zaměstnavatelem i soudem a zajistíme, abyste dostali vše, co vám podle zákona náleží.
Představte si, že jste poobědvali v restauraci. Číšník byl velmi pohotový, prostředí příjemné a oběd vám velmi chutnal. Chcete přidat k ceně oběda obligátních deset procent jako spropitné. Právní důvod máte ale pouze k platbě částky, která je napsaná na účtence. Nedojde tedy náhodou na straně restaurace k bezdůvodnému obohacení?
Občanský zákoník bezdůvodné obohacení rovněž charakterizuje jako platbu bez „spravedlivého důvodu“. Ačkoliv zde tedy právní důvod není, platba spropitného se dá považovat za spravedlivý důvod a o bezdůvodné obohacení nejde.
Právní důvod se ale přece jen objevuje při bližším vymezení bezdůvodného obohacení, kde jsou nastíněny typické příklady, kdy k bezdůvodnému obohacení může dojít. Může se jednat o získání majetkového prospěchu:
Předpoklady, které musí nastat, aby se jednalo o bezdůvodné obohacení:
V praxi se nejčastěji setkáváme se situací, kdy lidé omylem pošlou peníze na nesprávný účet nebo zaplatí dluh někoho jiného. Mnozí se domnívají, že pokud druhá strana peníze nechce vrátit, nic s tím nelze dělat. Ve skutečnosti jde často právě o bezdůvodné obohacení, které lze vymáhat soudně.
Typické příklady bezdůvodného obohacení
Základním východiskem z takové situace je to, že kdo se na úkor ochuzeného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí mu vydat to, oč se obohatil.
Při prodlení s vrácením částky získané bez právního důvodu může být dlužník povinen zaplatit i úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení.
Co si ale na druhé straně počneme, pokud nebudeme moci předmět bezdůvodného obohacení vrátit? Například proto, že jej již nemáme? V takovém případě zaplatíme ochuzenému náhradu věci v penězích, ve výši obvyklé ceny.
Pokud se jedná o poctivého příjemce, který se v danou chvíli domníval, že se neobohacuje, ale věc mu po právu patří a věc postoupí dále (daruje ji, či prodá), může vrátit ochuzenému to, co za prodej věci utržil. Pokud si věc nechal, ale v mezičase ji nějakým způsobem opravil či vylepšil, má naopak právo žádat náhradu nutných nákladů, které jsme vynaložili.
Příklad: pan Vrba dostal z e-shopu kromě svého nákupu také kartičku s oznámením, že je šťastný výherce a vyhrává kulmu na vlasy v hodnotě 900 korun. Pan Vrba ovšem nemá ani dlouhé vlasy ani manželku, kterou by mohl dárkem potěšit, a proto kulmu za 500 korun prodá. Když mu později z obchodu zavolají, že se s výhrou spletli a vyhrál někdo jiný, může jim pan Vrba buď vrátit původní hodnotu kulmy, tedy 900 korun, případně to, co získal za její prodej, tedy 500 korun. Nejvíc by se mu ovšem v takovém případě vyplatilo mít manželku, protože kdyby jí kulmu daroval, nemusel by vracet nic.
Nechce-li obohacený vrátit bezdůvodné obohacení dobrovolně, je třeba využít žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a obrátit se s ní na soud.
Zákon dále hovoří o situacích, kdy například k obohacení došlo, ale současně tu nastala okolnost, kvůli níž nevzniká povinnost obohacení vracet.
První takovou situací je, když se jednalo o plnění dluhu. Například když dlužník zaplatil věřiteli předčasně a věřitel platbu přijal, nemůže ji dlužník vymáhat zpět s tím, že zaplatí až později, jak byli domluveni. Stejný princip platí pro plnění promlčeného dluhu, které se často zaměňuje s promlčením bezdůvodného obohacení. V případě bezdůvodného obohacení je však třeba sledovat jinou lhůtu – promlčecí doba začíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o obohacení dozvěděl.
Tip: Institut promlčení a promlčecí lhůty pohledávky jsme rozebrali v samostatném článku.
Pokud došlo k situaci, že jedna osoba druhé osobě poskytne nějaké plnění, ač ví, že k tomu není nijak povinna ani zavázána, jde z hlediska práva o takzvané vědomé plnění nedluhu, které se nemusí vracet.
Důraz je třeba klást na to, že plnitel si je opravdu situace zcela vědom. V praxi bude taková situace velmi obdobná darování.
To platí například i v situacích, kdy někdo bez právního důvodu obývá nemovitost – vzniká mu povinnost uhradit vlastníkovi bezdůvodné obohacení z užívání nemovitosti.
Obohacení, tedy jeho finanční vyjádření by v takovém případě byla částka, tedy v tomto případě nájemné, vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy.
Zajímavou a veřejností ostře sledovanou situaci v této souvislosti řešil Nejvyšší soud, který přezkoumával jeden z případů squattingu (tedy neoprávněnému využívání opuštěné nemovitosti).
Poměrně překvapivě dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že nemovitou věc nebylo vůbec možné v relevantním období pronajmout, užívací právo k ní tudíž mělo nulovou hodnotu, pročež by ani nemohlo být usuzováno na vznik obohacení subjektu, který ji užíval. Podle něj tedy o bezdůvodné obohacení v tomto případě nešlo.
Právo na vydání bezdůvodného obohacení se může promlčet, pokud jej neuplatníte včas. Obecná lhůta promlčení bezdůvodného obohacení činí tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že došlo k obohacení, a kdo se obohatil. Nejpozději však můžete své právo uplatnit do deseti let od okamžiku, kdy k obohacení skutečně došlo.
Promlčení bezdůvodného obohacení znamená, že i když váš nárok formálně existuje, soud jej nepřizná, pokud se druhá strana promlčení dovolá. Proto je důležité jednat včas a nečekat, že se situace vyřeší sama.
Bezdůvodné obohacení podle občanského zákoníku vzniká tehdy, když se někdo na úkor jiného neoprávněně obohatí bez spravedlivého právního důvodu. Může jít o omylem poskytnuté plnění (tzv. plnění nedluhu), plnění z právního důvodu, který později odpadl, protiprávní užití cizí věci, nebo situace, kdy někdo za jiného plní dluh, který nebyl jeho povinností. Aby bylo možné požadovat vydání bezdůvodného obohacení, musí být prospěch neoprávněného nabyvatele, újma druhé strany, mezi nimi příčinná souvislost a obohacení musí být neospravedlnitelné. Pokud obohacený nechce plnění vrátit dobrovolně, je možné podat žalobu na jeho vydání. Ne vždy však vzniká povinnost k vrácení – například u vědomého plnění nedluhu či plnění promlčeného dluhu, pokud si dlužník promlčení nebyl vědom. Pokud není možné předmět obohacení vrátit, nahradí se jeho hodnota v penězích. Poctivý příjemce má v určitých případech právo na náhradu nákladů, které do věci investoval.
Ano, v některých případech ano. Pokud obohacený věděl nebo musel vědět, že peníze nebo jiný majetkový prospěch získal bez právního důvodu, může být povinen vydat nejen samotné obohacení, ale také úroky nebo jiný užitek, který z něj měl.
Povinnost vrátit bezdůvodné obohacení tím nezaniká. Pokud už nelze vrátit samotnou věc nebo peníze, musí obohacený nahradit jejich hodnotu v penězích.
Ano. Pokud osoba, která se bezdůvodně obohatila, zemře, může nárok přejít na její dědice. Ti odpovídají za dluhy zůstavitele do výše nabytého dědictví.
Výše obohacení se obvykle určuje podle hodnoty majetkového prospěchu, který obohacený získal. U užívání nemovitosti se například vychází z obvyklého nájemného v daném místě a čase.
Zákon to výslovně nevyžaduje, ale v praxi je to velmi doporučené. Předžalobní výzva může druhou stranu motivovat k dobrovolnému vrácení peněz a zároveň může snížit náklady soudního řízení.
V takovém případě je klíčové prokázat, zda skutečně existoval úmysl darovat. Pokud se prokáže, že šlo o omyl nebo že darovací smlouva nevznikla, může jít o bezdůvodné obohacení.
Délka řízení závisí na složitosti případu a vytíženosti soudu. Jednodušší spory mohou být rozhodnuty během několika měsíců, složitější případy mohou trvat i několik let.
Získejte náhradu za újmu či škodu – rychle a bez stresu. Posoudíme vaše šance, navrhneme strategii a připravíme výzvu. To vše do 48 hodin od objednávky. Když bude třeba, podáme posléze žalobu a zajistíme právní zastoupení. Postavíme se za vás naplno.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
