Co dělat, aby nedošlo k promlčení vaší pohledávky

Co znamená promlčení?

Použijeme-li v běžném hovoru výraz, to už “je promlčené”, míníme tím, že je něco minulostí a nemá to význam vůbec zmiňovat. Právní význam tohoto slova je ovšem trochu jiný. Promlčení je právní institut, díky kterému dojde pouze k oslabení určitého práva, a to po uplynutí takzvané promlčecí lhůty. Jak vidno, dané právo tedy nezaniká, zmíněné oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení namítnuto u soudu, ten k němu musí přihlédnout a nemůže tedy dlužníka nutit k plnění jeho dluhu. Pokud ale taková námitka u soudu nepadne, případně dojde k dobrovolnému splnění dluhu, nejedná se o bezdůvodné obohacení.

Jak se od promlčení liší prekluze?

Institut promlčení může být zaměněn s takzvanou prekluzí, která funguje obdobně s tím zásadním rozdílem, že po uplynutí určité doby dané právo zaniká úplně a s ním zaniká i vaše pohledávka. Pokud by byl plněn dluh, který podléhá této prekluzi, pak by se jednalo na straně věřitele o bezdůvodné obohacení. Na rozdíl od promlčení také k prekluzi soud přihlédne automaticky, tedy i bez vznesení námitky prekluze.

A jak poznáme, které právo podléhá promlčení a které prekluzi? Je to poměrně snadné, pravidlem je uplatnění promlčení. Prekluzi podléhají jen ta majetková práva, u kterých to zákon výslovně stanoví. Typickou prekluzivní lhůtou, se kterou se běžně setáváme, je lhůta pro reklamaci výrobků.

Délky promlčecích lhůt

V rámci promlčení rozlišujeme dva typy lhůt: subjektivní a objektivní. Jak název napovídá, u subjektivní lhůty je pro její počátek důležitá určitá okolnost, o které jsme se dozvěděli, případně dozvědět měli a mohli. Například u náhrady škody škody je pro počátek běhu promlčecí doby důležité mít povědomí o škodě i o tom, kdo jí způsobil.

Naopak objektivní lhůta je nezávislá na našem vnímání a počátek se se počítá zpravidla ode dne vzniku příslušného práva. Tato lhůta je tedy zcela nezávislá na vaší vědomosti o rozhodných skutečnostech týkajících se vašeho nároku.

Obecná subjektivní promlčecí lhůta je dle ustanovení Občanského zákoníku tříletá a obecná objektivní promlčecí lhůta je dle téhož ustanovení desetiletá. Není tomu ale tak, že by se na některá práva uplatňovaly subjektivní a na jiná objektivní lhůty. Subjektivní promlčecí lhůta totiž plyne zpravidla v rámci objektivní promlčecí lhůty. U výše zmíněného příkladu s náhradou škody se vám, jakožto věřiteli, může teoreticky stát, že se o škodě dozvíte až po deseti letech. V takovém případě vám již subjektivní promlčecí lhůta nepočne běžet, neboť již uplynula objektivní promlčecí lhůta.

V některých situacích zákon zvlášť stanoví jinou subjektivní promlčecí lhůtu. Například u pojištění se promlčí právo na pojistné plnění za deset let.

Jestliže se ovšem v průběhu promlčecí doby začnete domáhat svých peněz v rámci soudního řízení a v řízení řádně pokračujete, promlčecí doba se tím takzvaně staví, tedy po dobu řízení neběží.

Jak by nám běh promlčecích lhůt fungoval v praxi? Vraťme se znovu na úvod ke zmíněné půjčce sousedovi. Vyjděme z předpokladu, že jste se domluvili, že vám celou částku vrátí vcelku, a to nejpozději do dvou let. Promlčecí lhůta bude v tomto případě tříletá. Soused se ovšem sám k žádnému vracení peněz nemá, po uplynutí dvou let pouze slíbí, že brzy vše vrátí. Najednou s hrůzou zjistíte, že již uplynuly tři roky od chvíle, kdy jste mu půjčili. Nemusíte se ale ničeho obávat. Promlčecí doba začala běžet až po oněch dvou letech, tedy od chvíle, kdy mělo být splaceno. Celkem tedy po pěti letech bude dluh promlčený.

Pokud byste si ovšem žádnou lhůtu pro splacení dluhu nesjednali a soused by pouze přislíbil, že “vrátí brzy”, pak začne tříletá promlčecí lhůta běžet následující den po vzniku dluhu.

Možnou ochranu věřitelů představuje také uznání dluhu. Nevyžaduje žádné speciální náležitosti, stačí když se dlužník identifikuje a uzná, dluh vůči určité osobě v určité výši. Tím se stanoví nová desetiletá promlčecí lhůta, která se počítá buď od data sepsání dlužního úpisu či od nově stanovené splatnosti. Uznání dluhu je možné sepisovat opakovaně a tím promlčecí lhůtu dále prodlužovat, třeba do nekonečna.

Která práva promlčení nepodléhají?

Obecné pravidlo stanovené novým občanským zákoníkem říká, že se promlčují všechna majetková práva, pokud zákon nestanoví jinak. Pro ostatní práva platí pravý opak: tato práva se nepromlčují, pokud tak zákon výhradně nestanoví. Výjimky, které NOZ výslovně zmiňuje, je například právo na výživné, jež se nepromlčuje, promlčení ovšem podléhají práva na jednotlivá plnění.

Nepromlčuje se také vlastnické právo, právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty či právo na vykoupení reálného břemene.

Zákon dále uvádí, že v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.