Zásadní novinkou je však možné prolomení prekluzivní lhůty dvou měsíců na zpochybnění výpovědi z pracovního poměru. O co jde?

Dříve platilo, že pokud byl pracovní poměr rozvázán sporně nebo nepřátelsky, běžela lhůta dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit (například ode dne, kdy uplynula výpovědní doba). Během této krátké doby bylo třeba podat žalobu na neplatnost příslušné výpovědi. Nebyla-li žaloba podána, soud již výpověď zrušit nikdy nemohl, i kdyby byla od začátku zcela nesmyslná (viz § 72 zákoníku práce).

Mnozí odborníci dovozují, že toto pravidlo má čerstvě trhlinu. Nově totiž zákoník práce u některých rozvazovacích právních jednání uvádí, že se k nim nepřihlíží. Jedná se o výpověď, okamžité zrušení nebo výpověď ve zkušební době učiněné jinak než písemně. Následkem formálně nesprávně provedené výpovědi, tak není její neplatnost (které by bylo třeba se domáhat starým postupem s dvouměsíční lhůtou na podání žaloby), ale ještě závažnější zdánlivost (nicotnost).

Zdánlivé právní jednání jakoby neexistuje, nikdo ho nemusí respektovat a nemá žádné právní následky. Zdánlivosti se tedy není třeba domáhat ve dvouměsíční lhůtě, ale může být namítnuta i kdykoliv později, resp. patrně v obecné tříleté promlčecí lhůtě. To, co dříve opatrně dovozovaly soudy, je tak tedy nyní přímo v zákoně.