Domácí násilí nezůstává za zavřenými dveřmi. Děti, které jsou svědky či oběťmi násilí v rodině, trpí nejen fyzicky, ale zejména psychicky – s dlouhodobými následky pro jejich budoucí život. Jaké jsou právní možnosti ochrany dětí, kdo může zasáhnout a jak postupují orgány sociálně-právní ochrany?
Děti vyrůstající v prostředí domácího násilí jsou vždy jeho oběťmi – a to i tehdy, když nejsou samy fyzicky napadány. Už jen samotná přítomnost při konfliktech mezi rodiči v nich vyvolává strach, úzkost a pocit bezmoci. Malé děti často nerozumí tomu, co se děje, ale vnímají napětí a agresi. Starší děti se snaží situaci „řešit“ – chrání slabšího rodiče, snaží se zabránit násilí, nebo si naopak vytvářejí obranné mechanismy, které je vedou k apatii nebo agresivitě.
Dlouhodobý pobyt v násilném prostředí negativně ovlivňuje duševní zdraví dítěte. Může vést k poruchám chování, problémům s učením, úzkostem, depresím a v krajním případě i k sebevražedným myšlenkám. Statistiky i odborné studie potvrzují, že děti, které byly svědky domácího násilí, mají větší riziko, že v dospělosti budou buď agresory, nebo oběťmi podobného vztahu.
Soudy i odborníci se dnes shodují, že domácí násilí není jen problémem mezi partnery – jeho následky si nesou i děti. Proto je důležité, aby se okolí nestavělo k těmto situacím pasivně a pomohlo ohroženým dětem co nejdříve.
Právní řád nabízí několik způsobů, jak dítě ochránit před domácím násilím. Základem je občanský zákoník, který umožňuje soudům zasáhnout do rodičovské odpovědnosti, pokud jeden z rodičů dítě ohrožuje. Soud může násilného rodiče omezit ve výkonu rodičovských práv nebo ho této odpovědnosti zcela zbavit. Cílem není trestání rodiče, ale ochrana dítěte před škodlivým prostředím.
Dalším důležitým nástrojem je institut předběžného opatření, kterým může soud dočasně upravit péči o dítě nebo zakázat násilnému rodiči kontakt. Nově má navíc i orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) pravomoc podat návrh na předběžné opatření, i když dítě nebylo přímo napadeno – stačí, že bylo svědkem domácího násilí.
V akutních případech může policie využít vykázání, kdy násilník musí na čtrnáct dní opustit společné bydlení.
Toto opatření je doprovázeno povinností policie odebrat násilníkovi zbraň (pokud ji vlastní) a informovat nejen intervenční centrum, ale také OSPOD a státní zastupitelství.
Toto opatření dává oběti čas na další kroky – třeba podání žádosti o delší ochranu soudní cestou.
Pokud domácí násilí dosáhne intenzity trestného činu, může být agresor trestně stíhán za týrání svěřené osoby nebo ohrožování výchovy dítěte. Stát tak má k dispozici různé možnosti ochrany – klíčové ale je, aby ohrožené dítě nebo jeho okolí situaci oznámili a využili dostupné právní prostředky k jeho ochraně.
Ocitli jste se situaci, která vyžaduje podání trestního oznámení? Jsme tu od toho, abychom vám pomohli. Spolehlivě ochráníme vaše práva a celý proces vyřídíme za vás. Vše zvládneme rychle a bezchybně, abyste se o nic nemuseli starat.
Říká se, že skutečně nejvíce nám může ublížit ten, kdo nás zná nejlépe. Jev, zvaný domácí násilí, je toho jasným důkazem. A jak mnoho obětí potvrzuje, nejhorší vždy nebývají rány, ale často spíše ponižování, zastrašování a obecně násilí psychické. Zranění z něj se totiž hojí mnohem déle. Blíže jsme se tématu věnovali v našem samostatném článku.
Dítě, které zažívá domácí násilí, se často cítí bezmocné a neví, kam se obrátit. Má ale více možností, než si myslí. Především by nemělo situaci tajit – je důležité svěřit se někomu dospělému, komu důvěřuje. Může to být učitel, školní psycholog, lékař, rodič kamaráda nebo jiný blízký člověk. Tito lidé mají často možnost situaci řešit dál a pomoci mu najít ochranu.
V Česku existují linky důvěry, kam může dítě anonymně zavolat a poradit se, co dělat. Například Linka bezpečí (116 111) funguje nonstop a zdarma. Dítě se na ni může obrátit kdykoliv a poradci mu pomohou najít bezpečné řešení.
Dítě má také právo být slyšeno v právním řízení. Pokud se například rozhoduje o jeho péči nebo styku s násilným rodičem, mělo by soud vyslechnout jeho názor. U starších dětí se k jejich přání přihlíží ještě důsledněji. Od července 2025 má dítě také výslovné právo být informováno o svých právech v řízeních, která se ho týkají – tuto povinnost mají například orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Nejdůležitější je, aby dítě vědělo, že za násilí nemůže a že existuje cesta ven. I když se může zdát, že situace nemá řešení, odborníci a právní systém mu mohou pomoci najít bezpečí.
Domácí násilí se často odehrává za zavřenými dveřmi, ale jeho dopady lze rozpoznat. Dítě, které žije v násilném prostředí, může být vystrašené, uzavřené nebo naopak agresivní. Může mít nevysvětlitelné modřiny, být neklidné nebo mít problémy ve škole. Pokud si okolí těchto signálů všimne, nemělo by je přehlížet.
Lékaři, učitelé nebo sociální pracovníci mají oznamovací povinnost – pokud mají podezření, že dítě je obětí násilí, musí informovat OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) nebo policii. Stejnou možnost mají i sousedé, rodinní příslušníci či přátelé – i když nejsou vázáni zákonem, jejich upozornění může dítěti zachránit život.
Důležité je jednat citlivě a dítě nezastrašit. Pokud se svěří, je potřeba ho ujistit, že mu někdo pomůže. Lze kontaktovat OSPOD, školního psychologa nebo některou z organizací pomáhajících obětem domácího násilí. Nově může OSPOD v některých případech podat návrh na předběžné opatření k ochraně dítěte – i když není přímo napadeno, ale pouze přítomno násilí mezi dospělými.
Ignorování varovných signálů může znamenat, že dítě v násilném prostředí zůstane. Proto je zásadní, aby se okolí nebálo zasáhnout – i anonymní oznámení může být prvním krokem k jeho záchraně.
Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) hrají klíčovou roli při ochraně dětí ohrožených domácím násilím. Jakmile obdrží oznámení – ať už od školy, lékaře, souseda nebo dítěte samotného – musí situaci co nejrychleji prověřit.
Prvním krokem je rozhovor s dítětem a jeho rodiči. Pracovníci OSPOD se snaží zjistit, jak závažná je situace a zda je dítě v akutním ohrožení. Nově mohou zasáhnout i v případech, kdy dítě není přímou obětí násilí, ale pouze přihlíží násilí mezi jinými členy domácnosti. OSPOD má také výslovné oprávnění podat návrh na předběžné opatření, pokud je to třeba k ochraně dítěte.
Pokud mají důvodné podezření, že dítěti hrozí nebezpečí, mohou navrhnout soudu předběžné opatření, kterým se dítě dočasně svěří do péče jiného rodiče, příbuzného nebo pěstouna.
V krajních případech, kdy je ohrožení dítěte vážné, může být nařízena ústavní výchova, tedy umístění dítěte do bezpečného prostředí mimo rodinu. To je však až poslední možnost, pokud nelze zajistit jinou formu ochrany.
OSPOD také spolupracuje s policií a soudy a může podat návrh na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti násilného rodiče. Cílem není dítě od rodiny oddělit, ale zajistit mu bezpečné a stabilní prostředí, kde nebude ohroženo fyzicky ani psychicky. Součástí nové právní úpravy je také povinnost OSPOD informovat dítě o jeho právech, pokud je zapojeno do řízení – i tím se posiluje jeho ochrana.
Domácí násilí není jen otázkou vztahu mezi partnery – zásadně ovlivňuje i dítě, a to i v případech, kdy není přímou obětí. Soudy dnes stále častěji berou v úvahu, že dítě by nemělo být vystaveno kontaktu s rodičem, který ohrožuje jeho bezpečí. Přesto ale není automatické, že by násilný rodič o styk s dítětem přišel.
Soud může kontakt upravit několika způsoby. Pokud existuje riziko ohrožení dítěte, může styk zcela zakázat nebo jej umožnit pouze za přítomnosti třetí osoby, například pracovníka OSPOD. Někdy se nařizuje dohled nad kontaktem v takzvaných dohledových centrech, kde jsou návštěvy monitorovány. Tato možnost se využívá častěji právě v případech, kdy byl jeden z rodičů zapojen do domácího násilí.
Jestliže byl rodič odsouzen za domácí násilí, soud často přihlíží k tomu, zda je jeho kontakt s dítětem v jeho nejlepším zájmu. Naopak právo dítěte na ochranu před traumatem má přednost.
Rozhodnutí o styku závisí na konkrétních okolnostech a důkazech. Klíčové je zajistit, aby se dítě necítilo nuceno kontakt udržovat a aby nebylo dále vystaveno psychickému nebo fyzickému tlaku. Pokud je kontakt rizikový, má dítě právo na ochranu. Od července 2025 je přitom domácí násilí právně definováno v občanském zákoníku – i to pomáhá soudům přesněji posoudit závažnost situace a adekvátně upravit rodičovská práva.
Je facka už moc, nebo patří do výchovy? Co je ještě v pořádku a co už lze považovat za týrání dětí? Každý nezletilý má právo na ochranu před všemi formami násilí, ať už jde o fyzické tresty dětí, psychické ubližování, či zneužívání dětí. Blíže se tématu věnujeme v našem samostatném článku.
Od 1. července 2025 platí novela občanského zákoníku, která zlepšuje ochranu obětí domácího a sexuálního násilí, včetně dětí. Nová právní úprava zavádí přísnější pravidla pro posuzování případů, kdy je dítě vystaveno násilnému rodiči, a posiluje práva obětí v soudních řízeních.
Jednou z klíčových změn je možnost rychlejšího omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti u osob, které se dopouštějí násilí v rodině. Zákon nyní výslovně ukládá soudům povinnost zohlednit existenci domácího násilí při rozhodování o rodičovské odpovědnosti i o styku s dítětem. Dosud se v některých případech stávalo, že násilný rodič měl nadále možnost ovlivňovat dítě, a to i přes opakované soudní spory. Novela také zdůrazňuje, že kontakt dítěte s násilným rodičem by měl být posuzován z hlediska bezpečí dítěte, nikoliv jako právo rodiče.
Zcela nově občanský zákoník definuje domácí násilí v § 3021. Patří sem nejen fyzické a psychické násilí, ale i ekonomický nátlak, izolace či omezování svobody a potřeb oběti. Tato definice zjednodušuje práci soudů, OSPOD i policie – mají jasnější kritéria, kdy jde o domácí násilí.
Další novinkou je posílení ochrany obětí domácího násilí v rámci předběžných opatření. Soudy budou mít jasnější pokyny, kdy je na místě kontakt zcela zakázat nebo umožnit pouze pod dohledem odborníků. Novela zároveň umožňuje, aby návrh na předběžné opatření mohl podat i OSPOD, pokud je dítě v ohrožení – byť jen jako svědek násilí.
Cílem těchto změn je zabránit sekundární viktimizaci dětí, které se často ocitají ve vleklých soudních sporech mezi rodiči. Nová pravidla mají zajistit, aby jejich ochrana byla na prvním místě.
Domácí násilí na ženách a dětech není jen soukromá věc za zavřenými dveřmi. Jde o vážný problém, který si žádá jasná pravidla a ochranu obětí. Právě to řeší Istanbulská úmluva – mezinárodní smlouva, kterou Česká republika sice podepsala už v roce 2016, ale dosud neratifikovala.
Úmluva zavazuje státy k prevenci násilí, ochraně obětí a stíhání pachatelů. Upozorňuje na to, že sexuální a domácí násilí často pramení z nerovného postavení žen a mužů, a právě na tuto nerovnováhu míří svými opatřeními. Nejde o žádné nové trestné činy – většinu z nich už české zákony obsahují. Úmluva ale zdůrazňuje, že právo musí fungovat v praxi: oběť se nesmí bát o pomoc požádat, policie má zasahovat rychle a soudy rozhodovat spravedlivě.
Statistiky mluví jasně – podle některých odhadů zažije domácí násilí každá třetí žena. Istanbulská úmluva není všelék, ale představuje ucelený rámec, jak s tímto násilím účinně bojovat. A právní jistota obětí by měla být přednější než ideologické spory.
Domácí násilí má na děti devastující dopad, ať už jsou jeho přímými oběťmi nebo svědky. Český právní systém nabízí několik nástrojů k jejich ochraně. Policie může násilníka vykázat ze společného obydlí až na 14 dní, což poskytuje okamžitou úlevu a prostor pro další kroky. Soudy mohou nařídit předběžné opatření, kterým se tato lhůta prodlouží až na 6 měsíců nebo upraví péče o dítě.
Klíčovou roli hrají také orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), které situaci monitorují, komunikují s dítětem a mohou samy navrhnout soudní zásah, pokud dítěti hrozí újma – a to i tehdy, když je „jen“ svědkem násilí mezi dospělými. Nově navíc zákon obsahuje výslovnou definici domácího násilí, která zahrnuje i psychické a ekonomické formy nátlaku, což pomáhá lépe chránit ohrožené děti i jejich blízké.
Důležité je, aby okolí nebylo lhostejné a včas reagovalo na známky násilí. Jen tak lze předejít vážným následkům pro dětskou psychiku, zdravý vývoj a pocit bezpečí.
Ocitli jste se situaci, která vyžaduje podání trestního oznámení? Jsme tu od toho, abychom vám pomohli. Spolehlivě ochráníme vaše práva a celý proces vyřídíme za vás. Vše zvládneme rychle a bezchybně, abyste se o nic nemuseli starat.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
