Soud zdůraznil, že pravomocí Ústavního soudu není přezkoumávat výši trestu, pokud nebyla porušena ústavně zaručená práva – a i když byl trest shledán jako neadekvátní a nevhodný z morálního hlediska, zákonnou mez podle ÚS nepřekročil. Rozhodnutí pléna ÚS ovšem nebylo jednomyslné (poměrem 10:5 soudci zamítli zrušení rozsudku), pět soudců prosazovalo kasační zásah ve prospěch přísnějšího potrestání.
Ústavní soud znovu připomněl, že soudy musí při hodnocení trestných činů dbát nejen na skutkový stav, ale i na důstojnost a ochranu obětí. Svůj postup v případě ukládání podmínky by měly mimořádně pečlivě odůvodnit, aby nedošlo k popření preventivní funkce trestu. Ústavní soud považoval jak trest, tak také odůvodnění napadeného rozsudku za nepřijatelné, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že obětí trestného činu bylo dítě. Jasně také zaznělo, že symbolická forma spravedlnosti v takto závažných případech nestačí.
Pro poškozenou, vystupující v médiích pod pseudonynem „Anička“, měl i přesto tento nález svůj význam. Otevřel jí totiž cestu domáhat se od státu odškodnění za nesprávný úřední postup.