Kdy a jak podat ústavní stížnost?

Co znamená ústavní stížnost?

Ústavní stížnost poskytuje jednu z nejdůležitějších ochran práv a svobod občanů. Je to relativně jednoduchý a bezprostřední způsob, jakým se můžete bránit proti jakémukoli porušení svých práv nebo svobod, které doposud nebylo vyřešeno jinou cestou (tedy rozhodnutím soudu či správního orgánu).

Ústavní stížnost by ovšem nikdy neměla a ani nemůže nahrazovat jiné běžné prostředky ochrany práv, jako je odvolání, dovolání apod. Neslouží tedy jako náhrada běžného soudního sporu. Ústavní soud přezkoumává „pouze“ ústavnost, nikoli zákonnost či správnost soudních rozhodnutí.

Důležité je zdůraznit, že ústavní stížnost nemůže být směřována proti subjektům soukromého práva. Pokud se tedy domníváte, že vaše základní práva porušuje váš soused, nemůžete se nikdy obrátit na Ústavní soud přímo. Až v případě, kdy by údajné porušení základních práv posvětily i obecné soudy a využili jste veškeré běžné prostředky soudní ochrany, lze ústavní stížnost zvážit i v takovém případě.

Kdy lze využít ústavní stížnost?

Jak lze z výše uvedeného dovodit. ústavní stížnost využijete, pokud se domníváte, že bylo některé vaše ústavou (Listinou základních práv a svobod nebo i mezinárodní úmluvou) zaručené právo porušeno rozhodnutím či zásahem veřejné moci a nedomohli jste se spravedlnosti prostřednictvím standardního soudního procesu. Může ji vznést jakákoliv fyzická či právnická osoba.

Jako občan můžete například stížnost podat, pokud se domníváte, že bylo narušeno vaše právo na svobodné shromažďování nařízením vlády omezujícím počet lidí, kteří se mohou účastnit veřejných shromáždění. Na druhou stranu nesouhlas s jakýmkoliv právním předpisem či rozhodnutím by neměl být řešen ústavní stížností. Jde o závažný krok, který by měl být využíván jen v situaci, když je to opravdu nezbytné a byly vyčerpány jiné nástroje.

V každém případě by měl občan před podáním ústavní stížnosti vyhledat odbornou radu advokáta. To je třeba i z toho důvodu, že zákon předpokládá pro řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení. Výjimku tvoří pouze samotní advokáti, kteří nemusejí být zastoupeni jiným advokátem. Povinné zastoupení má zabránit zahlcení Ústavního soudu nekvalifikovanými podáními, neboť se přirozeně předpokládá, že advokáti nejenom znají náležitosti ústavní stížnosti, ale především situace a důvody, pro něž lze stížnost podat.

K podání ústavní stížnosti může dojít až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva, které nabízí právní řád, tedy včetně mimořádných opravných prostředků. Za takový prostředek ale zákon nepovažuje návrh povolení obnovy řízení.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který má stěžovatel ze zákona k dispozici. Nejčastěji tedy půjde o rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Dvouměsíční lhůta začne běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno (resp. jeho advokátovi).

Co musí obsahovat ústavní stížnost?

Stěžovatel musí v ústavní stížnosti uvést, jaké základní právo bylo v jeho případě porušeno, který orgán veřejné moci a jakým rozhodnutím, resp. zásahem tak učinil, a v čem konkrétně ono porušení základního práva nebo svobody spočívalo.

Ústavní stížnost může obsahovat dokonce i návrh na zrušení právního předpisu, ovšem pouze za podmínky, že byla základní práva porušena jeho uplatněním. Pokud by ale byla stížnost z nějakých (byť formálních) důvodů odmítnuta, nebude tím pádem řešeno ani případné zrušení zmíněného právního předpisu.

Postavení a postup Ústavního soudu

Ústavní soud je ustaven přímo Ústavou a má právo zasahovat do činnosti moci zákonodárné, výkonné i soudní. Při svém rozhodování není vázán běžnými zákony (mimo zákonů, upravujících řízení před Ústavním soudem), řídí se pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách.

Ústavní soud může návrh na ústavní stížnost odmítnout (byla-li byla podána ve věci, o níž již Ústavní soud nálezem rozhodl nebo o níž se již vede řízení, nebo že stěžovatel nevyčerpal všechny předepsané procesní prostředky, případně pokud stěžovatel žádá po soudu něco jiného, než co je v jeho pravomoci) nebo přijmout. Následně o ústavní stížnosti rozhodne Ústavní soud nálezem, kterým stížnosti zcela vyhoví, zamítne ji, anebo ji zčásti vyhoví a zčásti zamítne. V nálezu soud deklaratorně vysloví, které ústavně zaručené právo nebo svoboda byly a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Ústavní soud má pravomoc zrušit napadené rozhodnutí a orgánu veřejné moci přikázat aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Ústavní soud ovšem nemůže sám změnit napadené rozhodnutí nebo rozhodnout ve věci. Pokud je napadené rozhodnutí zrušeno, pak je věc s náležitým odůvodněním vrácena zpět k novému rozhodnutí.

Ústavní soud může přinášet často revoluční pohled na doposud pojímanou problematiku. Příkladem může být nález, který přisvědčil stěžovatelům usilujícím o právo chůze a jízdy k pozemku, na němž stojí jejich chalupa. Stěžovatelé se přitom snažili po deset let domoci nápravy napříč soudní soustavou.

Kdy je ústavní stížnost nepřípustná?

Jak je výše zmíněno, ústavní stížnost je nepřípustná zejména tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práv. Výjimkou by byla pouze situace, kdy stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, případně pokud v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Úspěšnost ústavních stížností

Úspěšnost ústavních stížností se pohybuje se kolem 5 %, což je poměrně nízké číslo. V praxi se může stát, že advokáti připraví dovolání i ústavní stížnost takřka totožné a porušení základních práv řádně neodůvodní. Následkem toho nemá podaná stížnost šanci na úspěch. Je proto velmi důležité najít pro své podání advokáta, který se ústavnímu právu dlouhodobě věnuje a umí v této oblasti vznášet relevantní argumenty.