Jaké postavení mají v českém právu věřitelé? Jak jsou chráněni proti případné snaze dlužníka je poškodit? A jak je zakotveno jejich postavení v insolvenčním řízení a trestním zákoníku? Tím jsme se rozhodli zabývat v miniseriálu tří článků. V prvním z nich si příblížíme základní pojmy k tomuto tématu.
Obecná definice nám říká, že věřitel je osoba, vůči níž má dlužník vedenou pohledávku, kterou se zavázal uhradit dle předem domluvených podmínek ve smlouvě.
Zcela jednoduše si pod tímto výkladem můžeme představit třeba situaci, kdy nám soused půjčí dvacet tisíc, banka nám poskytne dvoumilionovou hypotéku na koupi bytu, případně nám obchodní partner dodal zboží, vystavil fakturu a čeká na zaplacení. V těchto všech situacích jsme popsali, jak může v praxi vypadat věřitel.
Věřitelem tedy může být fyzická nebo právnická osoba, která má nárok požadovat plnění po nás, coby dlužníkovi. Základem bývá závazkový právní vztah, jakým může být třeba smlouva o zápůjčce, úvěrová smlouva apod. Dlužník je povinen svůj dluh uhradit. A pokud se tak nestane, věřitel má právo svou pohledávku vymáhat soudně.
U vymáhání pohledávek samotným věřitelem mnozí dlužníci hřeší například na dosavadní dobré (rodinné, kamarádské či obchodní) vztahy a domnívají se, že jim donekonečna opakovaný příslib zaplacení bude procházet. V okamžiku, kdy s dlužníkem začnete komunikovat prostřednictvím advokátní kanceláře, zvýší se násobně jeho vstřícnost, stejně jako rychlost řešení jeho závazku. Často ani nemusí dojít na žádná soudní řízení.
Postavení dlužníků a věřitelů se typicky skloňuje v souvislosti s exekucí a insolvencí. Tyto pojmy bývají často zaměňovány, oba se zaměřují na vymáhání dluhů, ale vyjadřují zcela jinou situaci.
Exekuce se zaměřuje na vymáhání soudního rozhodnutí. Nejčastěji jde o placení dluhu, ale může jít rovněž o vystěhování, omluvu či cokoliv jiného. Bohužel ale některé dluhy jsou pro daného dlužníka fakticky nesplatitelné a v exekuci tak může strávit desítky let. Exekucí se totiž splácí celý dluh. Návrh na exekuci vždy podává věřitel.
Oproti tomu insolvence je typicky krokem dlužníka řešit své rozsáhlé dluhy, ačkoliv aktuálně nemá na jejich zaplacení. Návrh na insolvenci podává zpravidla on sám (může ovšem dojít k zahájení i na návrh věřitele) a po proběhnutí nezbytných kroků se vyhlašuje insolvence na 3-5 let. V tomto čase se musí dlužník značně omezit, žije pouze z nezbytného minima. Po uplynutí této doby ovšem má šanci na nový začátek, a to i když nebyly veškeré jeho závazky splněny.
Pokud si nejste jisti, jak svou problematickou situaci řešit, je potřeba se obrátit na advokáta.
Tip: Finanční situaci máte zcela pod kontrolou, nikde nedlužíte a pokud ano, tak řádně splácíte. Insolvenční rejstřík je tedy něco, co vás vůbec nezajímá. Možná by ale mělo. Jedná se o velmi praktický nástroj, který pro vás může být užitečný. Přečtěte si náš článek, ve kterém vám poradíme jak na vyhledávání v insolvenčním rejstříku. Dozvíte se, jak je složité se v něm zorientovat a co pro hledání v něm potřebujete vědět.
Věřitel je současně ten, kdo do určité míry riskuje a musí zvážit všechna rizika, když očekává, že se mu vrátí zpět, ideálně včetně úroků. To znamená, že musí vyhodnotit schopnost příjemce plnit své závazky. Věřitelem může být obchodní partner, který mi dodává zboží, ale také subjekt, který dlužníkovi umožňuje rozvoj, ať už osobní či v podnikání.
Vzhledem ke zmiňovanému riziku, které věřitelé podstupují, se často setkáváme s vyžadováním určitých záruk či jiných garancí, které jim pomohou získat alespoň částečnou náhradu, pokud příjemce úvěru nebo půjčky neplní zavčas.
Zajištěný věřitel je takový věřitel, který má svou pohledávku zajištěnu prostřednictvím věci či právem z dlužníkova majetku. Typickým příkladem je již zmíněná hypotéka na nemovitost. Podmínkou jejího získání je totiž poskytnutí zástavního práva k nemovitosti. Pokud by dlužník dlouhodobě nebyl schopen své závazky splnit, může se v krajním případě stát vlastníkem nemovitosti banka.
Nezajištěný věřitel je pak logicky takový věřitel, který nemá svou pohledávku zajištěnou nějakou z výše uvedených forem. To ale neznamená, že si svůj závazkový vztah “nepojistí” jinak. Může si různým způsobem prověřit dlužníka (v insolvenčním rejstříku, doložení vlastnictví nemovitosti, doložení příjmů), další variantou je i zajištění závazku ručitelem.
Rozlišování zajištěných a nezajištěných věřitelů není pouhou teorií. Význam nachází především v rámci insolvence a povolení žádosti dlužníka o oddlužení. To je možné teprve, pokud vyplývá, že dlužník v oddlužení uhradí nezajištěným věřitelům alespoň 30 % z jejich závazků. V opačném případě by byla žádost o oddlužení zamítnuta pro nedostatek majetku či příjmů dlužníka a následoval by konkurs.
Tip: Uzavíráte důležitý obchod a potřebujete si svého potenciálního obchodního partnera dobře prověřit? Nebo jste již obchod uzavřeli, peníze nepřicházejí a vy chcete zapátrat, kde vězí háček? Využijte k tomu veřejné rejstříky. Poradíme vám, jak si ověřit, že prodávající není v insolvenci.
Zajišťovacími instituty podle insolvenčního zákona jsou:
Častým zajišťovacím institutem je smluvní zástavní právo. Zástavou nemusí být pouze nemovitost, ale také věc movitá, hmotná (automobil) i nehmotná (ochranná známka). Podstatné je, aby bylo možné se zástavou obchodovat a zpeněžit ji. Typické využití je ovšem prostřednictvím hypotéky.
Zadržovací právo umožní věřiteli ponechat si cizí movitou věc k uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje nebo jejího jiného zpeněžení.
Jedná se o obdobu zástavního práva, je využíván pouze u nemovitostí a uvádí se na listu vlastnictví u dané nemovitosti.
Tento institut se typicky používá k zajištění závazků. Jeho podstatou je převod práva dlužníka ve prospěch věřitele k zajištění pohledávky věřitele. Převedené právo musí mít majetkovou hodnotu. Typicky se využívá pro leasingové smlouvy a různé úvěry na movité věci.
V rámci postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele. Jedná se o obdobný institut jako je zajišťovací převod práva, s tím rozdílem, že zde je předmětem převodu pohledávka.
V určitých chvílích se insolvenční zákon staví na stranu dlužníka a umožňuje mu do jisté míry oddálit své povinnosti vůči věřitelům. Cílem nemá být pochopitelně zhoršení platební morálky dlužníka či podpora laxního přístupu k závazkům, ale naopak poskytnutí více času pro získání peněz a splnění svých závazků.
Dlužník tak může podat návrh na vyhlášení takzvaného moratoria. To mu umožňuje oddálit prohlášení úpadku až o 4 měsíce a získat tak dočasnou ochranu. Po tuto dobu je tedy fakticky odloženo právo věřitelů aktivně se podílet na řešení nepříznivé hospodářské situace dlužníka. Dlužník tak může napnout síly na podnikatelskou činnost a pokusit se tak odvrátit její zánik.
Jednou z podmínek jeho vyhlášení je ovšem souhlas většiny věřitelů počítaný podle výše pohledávek. Tato většina věřitelů je rovněž oprávněná kdykoli soudu navrhnout zrušení moratoria.
Vymáhání pohledávky prostřednictvím naší služby vám zpravidla zaručí rychlejší, efektivnější a výrazně levnější řešení. Ušetříte si týdny či měsíce proseb a upomínek o zaplacení a zpravidla ušetříte i za nákladné soudní řešení.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
