Spor o ochranu osobnosti: O jaký případ šlo?
Celý spor se týkal zásahu do osobnostních práv žalobce, který požadoval náhradu nemajetkové újmy. V jádru případu stála otázka, jak vysoké odškodnění lze přiznat a zda by mělo mít pouze kompenzační charakter, nebo i funkci sankce vůči tomu, kdo újmu způsobil.
Žalobce se domáhal finanční satisfakce za újmu, kterou utrpěl v důsledku jednání žalovaného. Jak z nálezu vyplývá, šlo o situaci, kdy došlo k citelnému zásahu do osobnostních práv. Nižší soudy sice přiznaly náhradu, avšak jejich přístup byl čistě kompenzační – tedy stanovily částku, která měla nahradit utrpěnou újmu, nikoli odrazovat od podobného jednání v budoucnu.
Právě otázka sankční a preventivní funkce odškodnění se pak stala klíčovou při přezkumu Ústavním soudem.
Související služba
Řešení právního problému na míru
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Chci pomoct
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 5 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Tip na článek
Domácí porody jsou stále častější volbou některých žen, přestože zůstávají kontroverzním tématem z lékařského i právního pohledu. Kdo nese trestní odpovědnost, pokud při porodu doma dojde k úmrtí dítěte? Právě trestní odpovědností rodičky a duly se zabýval v nedávné kauze Ústavní soud. Více najdete v našem článku na toto téma.
Jak rozhodly nižší soudy?
Spor nejprve řešil soud prvního stupně, který žalobci přiznal náhradu nemajetkové újmy. Při stanovení výše odškodnění vycházel z dosavadní praxe, která se soustředila především na kompenzaci utrpěné újmy. Soud tedy posuzoval intenzitu zásahu do osobnostních práv žalobce, jeho dopady na jeho soukromý a profesní život a také okolnosti případu.
Žalobce se však domníval, že přiznaná částka není dostatečná, a proto se odvolal. Odvolací soud jeho nárok přezkoumal, avšak rozhodnutí soudu prvního stupně v podstatě potvrdil. Stejně jako nižší soud se držel výkladu, že náhrada nemajetkové újmy má pouze odčinit způsobenou škodu, nikoli trestat žalovaného nebo ho odradit od dalšího podobného jednání.
Právě tento přístup, který odmítal preventivně-sankční pojetí náhrady, se nakonec stal předmětem přezkumu u Ústavního soudu.
Nález Ústavního soudu: Zásadní posun v přístupu k náhradě nemajetkové újmy
Ústavní soud ve svém nálezu dospěl k závěru, že náhrada nemajetkové újmy by neměla sloužit pouze k odškodnění poškozeného, ale také k prevenci a sankcionování škůdce. Jinými slovy, výše přiznané částky by měla zohledňovat nejen míru utrpěné újmy, ale i závažnost zásahu a motivaci žalovaného.
Soud zdůraznil, že pokud má být ochrana osobnostních práv skutečně efektivní, nemůže být odškodnění nastaveno tak, aby se škůdci vyplatilo riziko soudního sporu. Při stanovení částky by se mělo přihlížet například k pohnutkám škůdce – zda jednal úmyslně, z nedbalosti, nebo například z touhy po zisku. Dalším důležitým faktorem je majetkový prospěch, který mohl škůdce svým jednáním získat. Pokud například zásah do osobnostních práv vedl k finančnímu zisku nebo jiné výhodě, může to být důvod k vyššímu odškodnění.
Soudy by měly také brát v úvahu společenské postavení škůdce – jiná měřítka mohou platit pro jednotlivce a jiná pro velké firmy či mediální domy, které mohou mít výrazný dopad na veřejné mínění.
Tímto rozhodnutím Ústavní soud narušil dosavadní praxi, která se soustředila výhradně na kompenzační funkci náhrady, a otevřel cestu k vyššímu odškodnění v případech, kdy je to důvodné.
Rozpor s dosavadní praxí Nejvyššího soudu
Ústavní soud se ve svém nálezu odchýlil od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, který dlouhodobě zastával názor, že náhrada nemajetkové újmy má výhradně kompenzační charakter. Podle Nejvyššího soudu měla být výše odškodnění stanovena tak, aby odpovídala intenzitě zásahu do osobnostních práv, avšak bez ohledu na to, zda má sankční nebo preventivní účinek.
Ústavní soud však tento přístup odmítl a zdůraznil, že efektivní ochrana osobnostních práv vyžaduje i možnost přiznat vyšší částky jako formu prevence. Tento posun znamená, že soudy by měly více zohledňovat motivaci škůdce, jeho případný prospěch a míru zavinění.
Rozhodnutí Ústavního soudu tak otevírá prostor pro změnu dosavadní soudní praxe, přičemž lze očekávat, že v některých případech budou soudy přiznávat vyšší částky, zejména pokud bude nutné odradit od opakování podobného jednání.
Jaké to bude mít dopady na budoucí soudní spory?
Nález Ústavního soudu představuje zásadní změnu v přístupu k náhradě nemajetkové újmy, což může mít výrazný dopad na budoucí soudní spory. Poškození budou mít větší šanci domoci se vyššího odškodnění, zejména pokud prokážou, že škůdce jednal úmyslně, získal zásahem do jejich práv prospěch nebo si byl svého jednání dobře vědom.
Tento nový přístup by mohl vést k větší ochraně osobnostních práv a také k tomu, že se lidé i firmy budou více zamýšlet nad tím, zda jejich jednání nezasahuje do práv jiných. Soudní praxe se tak pravděpodobně posune směrem k přísnějšímu postupu vůči zásahům do osobnosti.
Shrnutí:
Ústavní soud rozhodl, že když někdo výrazně poškodí vaši pověst nebo soukromí, odškodné nemá být jen symbolické nebo jen pokrýt způsobenou újmu. Mělo by také působit jako varování. Soudy by proto měly přihlížet nejen k tomu, jak moc byla oběť zasažena, ale i k tomu, jestli škůdce jednal úmyslně, měl z toho prospěch nebo byl k následkům lhostejný. To vše může ovlivnit výši odškodného. Ústavní soud tímto rozhodnutím změnil dosavadní praxi Nejvyššího soudu, který zastával názor, že náhrada nemajetkové újmy má sloužit jen k vyrovnání škody, nikoli k odstrašení nebo „potrestání“ viníka.