Airbnb a poplatky za služby

Obrázek k článku Airbnb a poplatky za služby

3. 2. 2016 / autor: Ondřej Preuss

Svět je stále více „on-line“. Důkazem toho však není jen naše on-line právní služba, ale i mnohé další z různých oblastí života. Příkladem může být služba Airbnb. Ta po celém světě propojuje uživatele, kteří chtějí pronajímat své bydlení, s těmi, kteří ubytování hledají. Vnitřní úprava českých bytových domů na to však není připravena, a nejednou tak vzniká spor o poplatky za služby.

Dvojice amerických podnikatelů Brian Chesky a Joe Gebbia odstartovala Airbnb v roce 2008 v kalifornském San Francisku, jelikož měli volný gauč a ceny nájmů ve městě byly tehdy astronomické. Dnes je hodnota společnosti více než jedna miliarda dolarů.

Na jejím webu se lidé registrují jako hostitelé (v právní řeči pronajímatelé) či hosté (nájemci), případně obojí. Hosté si pak on-line pronajímají bydlení, které hostitelé inzerují. Může jít o celý dům, byt nebo jen gauč se snídaní (od toho také název - AirBed & Breakfast). Většinou jde o krátkodobé pronájmy v řádu dnů.

Popularita Airbnb ve světě roste. Jen v České republice najdeme až tisíce nabídek ubytování.

V čem je tedy problém?

Vždyť pro pronajímatele i nájemce je vše z právního hlediska bez značného rizika. Platí se přes server Airbnb a všichni jsou pravidelně hodnoceni. Služba tedy poskytuje komfort i bezpečí pro obě strany.

Biti jsou však často sousedé hostitelů (pronajímatelů) v bytových domech. Ten, kdo byt pronajímá přes Airbnb, většinou totiž přihlásí jen jednu osobu, přitom jich v bytě má téměř nepřerušovaně 4 či 5. Hosté vytvářejí přiměřený „ruch“ a samozřejmě i spotřebu. Hostitel také neodvádí místní poplatky, tak jako hotely či jiní provozovatelé ubytovacích služeb. Zkrátka přijde tedy i stát a obec.

Lze pronájem přes Airbnb zakázat?

Zde je nutné rozlišit, o jaký typ vlastnictví bytu půjde. Pokud jde o byt v osobním vlastnictví, tak s jeho pronájmem majitelé ostatních bytů v domě nemůžou prakticky nic dělat. Vlastník disponuje se svým bytem zcela volně a musí jen dodržovat základní hygienické normy a nerušit vlastnictví ostatních. Jediná šance je tak napadat konkrétní prohřešky např. proti domovnímu řádu.

V případě družstevního bydlení naopak může většina družstevníků pronájem přes Airbnb zcela vyloučit. Vlastníkem bytu je totiž družstvo jako celek a nikoliv jednotliví členové, ti mají byt formálně jen v nájmu. Většina družstev pak může dle stanov neudělit souhlas s podnájmem a tak zabránit těmto krátkodobým pronájmům úplně. Podnájmu jako takovému se budeme věnovat v jednom z našich dalších blogů.

Jak spravedlivě rozdělit náklady?

Zákon nedefinuje veškeré služby, které je možné v souvislosti s užíváním bytu či nebytového prostoru v domě s byty poskytovat. Naopak spíše preferuje, aby se obyvatelé dohodli. To je vždy nejrozumnější cesta.

Co když ale pronajímatel tvrdí, že v bytě dlouhodobě nikdo nežije, jen tam občas přespává pár známých (byt přitom soustavně pronajímá přes Airbnb)? U některých služeb se v takovém případě vyjde ze skutečné spotřeby (či z minulých let) nebo z podlahové plochy bytu. U některých však toto pravidlo nelze použít. Pokud se obyvatelé domu nedohodnou, vychází se podle zákona z počtu přihlášených osob, a to zejména u poplatků za odvoz odpadu, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě atd.

Osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb jsou pak podle zákona vlastník bytu nebo jeho nájemce a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.

Zde nastává problém, protože přes Airbnb se osoby střídají, takže většinu roku v bytě žije několik osob, ale žádná déle než 2 měsíce. Poctivý pronajímatel by to měl zohlednit. Pokud však není domluva možná, lze uvažovat i o soudním prolomení tohoto pravidla. Vyšší soudy by při správném předestření argumentů mohly dát přednost účelu zákona a vyložit pojem osoba tak, že jde vlastně o „nekonkrétní“ osobu právě za účelem měření spotřeby a ne nutně o konkrétního člověka. Takový spor má ale nejasný výsledek a také bude obtížné vše prokázat (např. statistickými metodami). Je ovšem možné, že se brzy judikátu dočkáme, nebo bude pod tlakem jednat i zákonodárce.

Ostatně, pokud jde o daňové úniky, některé státy už připravují speciální „Airbnb“ legislativu (např. Kanada), tak aby svázaly pronajímatele podobnými povinnostmi, jako mají hostely a hotely. V samotném San Francisu jsou již nájmy pod 30 dní bez zvláštní licence zakázány.

Poraďte se ohledně problémů, které mohou vyplývat z pronájmu bytu nebo si nechte sepsat nájemní smlouvu na míru. Můžete si rovněž stáhnout vzor nájemní smlouvy ZDARMA.
Ohodnoťte tento článek:

Mohlo by vás také zajímat: