Kdy lze využít dovolání v civilním řízení?

Mezi mimořádné opravné prostředky, které nám nabízí Občanský soudní řád (OSŘ), řadíme žalobu na obnovu řízení, žalobu pro zmatečnost a dovolání. Prvním dvěma zmiňovaným opravným prostředkům jsme se věnovali v samostatném článku, nyní se zaměříme na dovolání.

Dovolání a dovolací důvody

Dřívější právní úprava dovolání obsahovala více dovolacích důvodů. Změnami prošla v souvislosti s nálezem Ústavního soudu, který část důvodů zrušil. Následně byla přijata nová právní úprava s účinností od 1. ledna 2013. Nyní se dovolání připouští pouze proti pravomocným rozhodnutím odvolacích (tedy krajských či vrchních) soudů.

Konkrétně může být napadeno rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva:

• při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – pro správné vymezení dovolacího důvodu je třeba popsat právní otázku, jež byla řešena odvolacím soudem v rozporu s raxí dovolacího soudu. Dovolatel by měl také uvést příslušné rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu a popsat, v čem rozpor spočívá.
• která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – zde je předmětem dovolacího řízení posoudit, zda už se danou právní otázkou Nejvyšší soud v minulosti zabýval či ne. Současně by řízení mělo přinést obecné řešení dané právní situace. Pro naplnění dovolacího důvodu není ovšem relevantní, zda se danou otázkou už zabýval například Ústavní soud, nicméně danou skutečnost je nepochybně vhodné v dovolání uvést.
• která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně – to znamená že zde nemáme jednotné řešení pro danou právní otázku, nebot jednotlivé senáty rozhodly rozdílně a je v zájmu veřejnosti zakotvit jednotný postup.
• která má být dovolacím soudem  posouzena jinak. V daném případě tedy již judikatura Nejvyššího soudu existuje, ale z pohledu dovolatele existuje důvod, proč se od ní odchýlit. Je tedy třeba označit judikáty, jichž se dovolání týká a vysvětlit, proč by se měl změnit pohled na danou věc.

Pro přípustnost dovolání stačí, když je naplněna i jedna z výše uvedených podmínek.

Dovolacím důvodem je nově pouze skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Určujícím kritériem pro přípustnost dovolání je tedy výhradně právní kritérium dané věci. Nové skutečnosti či důkazy nejsou v tomto případě relevantní. Zjednodušeně řečeno lze říci, že odchýlení se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v obdobných případech bude patrně znamenat nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, případně nutnost vyřešení právní otázky jiným způsobem. Dovolání lze podat pouze proti rozhodnutím odvolacích soudů (krajských či vrchních).

Nejvyšší soud

Dovolacím soudem je pouze Nejvyšší soud se sídlem v Brně. Kromě zrušujícího nálezu Ústavního soudu ovlivnila změnu právní úpravy dovolání také skutečnost, že byl Nejvyšší soud zavalen množstvím dovolání a narůstala tak délka řízení u něj.

Nejvyšší soud rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou dalších soudců, případně v jednom ze dvou velkých senátů kolegií, které se skládají z předsedy a dalších alespoň osmi soudců daného kolegia. Soudci tvoří dvě kolegia, trestní kolegium a občanskoprávní a obchodní kolegium. Velké senáty rozhodují jen tehdy, jestliže tříčlenný senát dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu.

Nepřípustnost dovolání

Zákon upravuje řadu případů, pro které možnost dovolání nepřipouští. Jmenujme alespoň některé. Jedná se o:

• většinu věcí týkajících se rodinného práva (tedy rozvody, výživné apod.), stejně tak i otázky upravené zákonem o registrovaném partnerství,
• rozsudky a usnesení vydaná v řízeních, jejichž předmětem byla žaloba o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 korun, s výjimkou vztahů ze spotřebitelských smluv a pracovněprávních vztahů,
• ve věcech odkladu výkonu rozhodnutí a exekuce,
• usnesení, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném, či rozhodnutí o nákladech řízení,
• rozhodnutí, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Lhůta a postup pro podání dovolání

Lhůta pro podání dovolání je zákonem stanovena na dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podává se ovšem stejně jako ostatní mimořádné opravné prostředky u prvostupňového soudu, ačkoliv je vždy napadáno rozhodnutí druhostupňové. Pokud by jej však účastník podal ve lhůtě u dovolací či odvolacího soudu, platí, že je lhůta zachována. Její promeškání ovšem nelze prominout.

Dovolání může podat účastník předchozího řízení, tedy ten, kdo byl účastníkem řízení před odvolacím soudem, případně jeho právní nástupci.
K dovolání je oprávněn pouze takový účastník řízení, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma. Dovolání tak nemůže podat např. účastník, jemuž bylo rozsudkem odvolacího soudu zcela vyhověno.

Vzhledem k vysoké odbornosti a důrazu na právní stránku věci, musí být dovolatel zásadně zastoupen advokátem (případně notářem v rámci jeho činnosti), pokud tedy nemá sám vysokoškolské právnické vzdělání. Výjimka je učiněna také pro dovolatele, kterými jsou právnické osoby, kraje, obce či stát, pokud za ně jedná osoba s právnickým vzděláním.

Co musí dovolání obsahovat?

• Proti kterému rozhodnutí směřuje. Tedy, zda se jedná o usnesení nebo rozsudek, dále označení soudu, který rozhodnutí vydal, a číslo jednací.
• V jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (tedy které výroky či které jejich části).
• Vymezení důvodu dovolání – označení, které právní posouzení provedené odvolacím soudem pokládá za nesprávné, a v čem tato nesprávnost spočívá.
• V čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. Je třeba uvést, proč se dovolatel domnívá, že by věcné posouzení jeho dovolání Nejvyšším soudem mělo být připuštěno, a to podle podmínek uvedených občanském soudním řádu.
• Čeho se dovolatel domáhá (např. zrušení rozhodnutí nebo jeho změna).

Postup a rozhodování Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud prakticky nepřezkoumává skutková zjištění a neprovádí dokazování. Rozhoduje tedy jen na podkladě spisového materiálu a jak bylo výše uvedeno, zkoumá tedy právní stránku věci. Nejvyšší soud se zaměřuje zejména na právní otázky, jejichž řešení má význam pro sjednocování judikatury. Zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání a tedy bez účasti veřejnosti.

Nejvyšší soud může:

• dovolání odmítnout, pakliže bylo podáno nesprávně či trpí nějakými vadami. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání je soud povinen vydat do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla věc předložena,
• dovolání zamítnout, pokud se domnívá, že druhostupňové rozhodnutí soudu bylo správné,
• nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu změnit, pokud je na základě spisu možné o věci přímo rozhodnout na základě spisu. To se děje ale spíše ve výjimečných situacích,
• nesprávné rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání.

Podle údajů uváděných v médiích vyřizují dovolání senáty v trestních věcech průměrně za 42 dnů, u civilních dovolání, je průměrná doba pro vyřízení asi 160 dnů. Existují ale i mimořádné případy, jejichž vyřízení může trvat až dva roky.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu účastníkům řízení opět doručují soudy I. stupně, účastníci mají ale možnost zjistit výsledek do 24 hodin po vydání rozhodnutí elektronickou formou na webových stránkách soudu.

Pokud nesouhlasíte s rozhodnutím Nejvyššího soudu, pak máte jedinou možnost obrany. Nejsou jí už ale další opravné prostředky, nýbrž ústavní stížnost, a to za podmínky, kdy by v dosavadním řízení došlo k porušení základních práv a svobod účastníka.