Shrnutí: Pokud dojde k porušení vašich základních práv, způsob obrany závisí na tom, kdo do nich zasáhl a o jaké právo jde. Ochrana lidských práv v ČR může probíhat prostřednictvím úřadů, veřejného ochránce práv a soudů, včetně Ústavního soudu. Pokud selžou dostupné vnitrostátní prostředky ochrany, může za určitých podmínek přicházet v úvahu také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Vysvětlujeme aktuální možnosti obrany v roce 2026.
Nejste si jistí, jak se bránit porušení lidských práv právě ve vašem případě? Rozhodující bývá nejen to, jaké právo bylo dotčeno, ale také kdo do něj zasáhl a jaké prostředky obrany už jste využili. Popište nám svou situaci a advokát vám doporučí vhodný další postup.
| Situace | Kam se zpravidla obrátit |
|---|---|
| Nezákonné rozhodnutí úřadu | Odvolání / rozklad → správní soud |
| Zásah jiné osoby nebo firmy | Příslušný úřad nebo obecný soud podle situace |
| Diskriminace | Veřejný ochránce práv, inspekční orgán nebo soud |
| Porušení ústavně zaručeného práva veřejnou mocí | Ústavní soud po vyčerpání dostupných prostředků |
| Porušení práva podle Evropské úmluvy | Evropský soud pro lidská práva po splnění podmínek |
Lidská práva jsou práva, která máme jednoduše proto, že existujeme jako lidské bytosti. Ač by se to na první pohled mohlo jevit jinak, tato práva nejsou poskytována žádným státem. Jsou vlastní nám všem, a to bez ohledu na národnost, pohlaví, původ, rasu, náboženské vyznání, jazyk, politické smýšlení nebo jakýkoli jiný status. Řadíme sem jak práva nejzákladnější, jako je právo na život, tak také ta, která jeho kvalitu zásadním způsobem ovlivňují, jako jsou například právo na vzdělání, práci či právo svobodně se vyjadřovat.
Trvalost lidských práv jde ruku v ruce s nemožností veřejné moci je odebrat či zrušit. Jednotlivci se jich nemohou vzdát nebo postoupit jiné osobě. Lidé jsou jejich nositeli od narození do smrti a v některých případech i před narozením a po smrti. O této „přirozenoprávní“ podstatě lidských práv se nicméně samozřejmě vedou dlouhodobě debaty. V praxi to totiž vždy musí být stát a konkrétní orgán, který daná práva vymezí a ochrání.
V historii jsme se již od středověku setkávali s různými dokumenty, jež některým skupinám připisovala jistá práva. Významnějšího zakotvení došla lidská práva až na konci 17. století v Anglii a ke konci 18. století v Americe (Bill of Rights). V Evropě ve stejné době přinesla v tomto ohledu zlom francouzská Deklarace práv člověka a občana. Přesto i v dalších desetiletích a staletích docházelo k masivnímu porušování lidských práv, jak se ukázalo zejména u soudů trestajících zločiny 2. světové války.
Z těchto důvodů byla ochrana lidských práv zařazena jako jeden z hlavních cílů Organizace spojených národů do Charty OSN. V roce 1948 pak byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Je uceleným seznamem lidských práv, který schválila většina členských států OSN, a inspirovala řadu dalších států a organizací k přijetí jiných lidskoprávních dokumentů. Na půdě Evropy byla nejdůležitější sjednanou úmluvou Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, zkráceně Evropská úmluva o lidských právech, a to v roce 1950.
Na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv se slaví po celém světě 10. prosince Den lidských práv (Human Rights Day).
Jaká práva mají národnostní menšiny v ČR? To se dozvíte v našem článku.
Jaká máme základní lidská práva, vyplývá z několika vnitrostátních i mezinárodních dokumentů. V České republice je zásadní především Listina základních práv a svobod, na mezinárodní úrovni pak například Všeobecná deklarace lidských práv a Evropská úmluva o lidských právech. Pojďme si ta nejdůležitější z nich představit blíže:
Základní lidská práva v České republice zaručuje především Listina základních práv a svobod. Jsou zaručena všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku rodu nebo jiného postavení. Současně je Listinou zaručeno, že nikomu nesmí být způsobena újma kvůli uplatňování základních práv a svobod.
Česká republika už několik desetiletí nepatří k zemím, ve kterých dochází k masovému porušování lidských práv. To ale neznamená, že se v jednotlivých případech nestává něco, co představuje zásah do těchto práv. Může se tak stát jednáním jednotlivce, společnosti, ale i nesprávným úředním postupem. V takovém případě nabízí náš právní řád různé možnosti obrany.
Způsobů porušení některého ze základních práv může být opravdu celá řada. Zaměstnavatel se například dopustí diskriminace na pracovišti z důvodu vaší barvy pleti, správní úřad vám bezdůvodně odepře právo se shromažďovat, případně byla ve vaší obci přijata vyhláška, která brání v uplatňování práv některé skupině osob. Všechny tyto situace mohou být porušením lidských práv, ovšem pokaždé by byl postup nápravy zcela jiný. Proto je na místě správné řešení konzultovat.
Neexistuje jediná univerzální instituce, na kterou by se bylo možné obrátit při každém porušení lidských práv. Správný postup závisí na povaze zásahu. Jinak se budete bránit proti diskriminaci zaměstnavatele a jinak proti nezákonnému rozhodnutí úřadu.
Tip z právní praxe: V praxi bývá jednou z nejčastějších chyb vnímání své situace pouze jako nespravedlivé bez současného určení, jaké konkrétní právo bylo porušeno a jaký právní prostředek lze proti zásahu využít. U ochrany lidských práv přitom může být právě volba správného postupu a dodržení procesních lhůt stejně důležitá jako samotná argumentace. Než podáte stížnost nebo žalobu, nechte si advokátem ověřit, zda volíte správný prostředek obrany a zda vám neběží lhůta. Advokát může váš případ posoudit a doporučit, kam se obrátit při porušení lidských práv.
Tým Dostupného advokáta vám pomůže vyřešit jakoukoliv svízelnou situaci. Do 24 hodin vám navrhneme řešení i jeho výslednou cenu. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. A pokud si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ochranu všem našim právům (nejen těm základním) by měly především poskytovat soudy v čele s Nejvyšším soudem. Vedle obecných soudů pak specializovanou kontrolu správnosti (zákonnosti) rozhodnutí orgánu státní správy představuje správní soudnictví, jehož vrcholným orgánem je pak Nejvyšší správní soud.
Ústavní soud bývá také někdy chybně označován jako nejvyšší instance, ke které se lze kdykoliv odvolávat, pokud ostatní prostředky selžou. Vyčerpání jiných možností právní ochrany je sice jednou z podmínek jeho pravomoci pro rozhodování, ale současně musí také platit, že rozhodnutím v řízení bylo porušeno některé z práv zaručené ústavním pořádkem.
Ústavní stížnost není další běžné odvolání proti rozhodnutí soudu. Je určena k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod proti zásahům orgánů veřejné moci. Zpravidla ji lze podat až po vyčerpání procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle zákona o Ústavním soudu se ústavní stížnost zpravidla podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Fyzická nebo právnická osoba navíc musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
U ústavní stížnosti mohou rozhodovat procesní podmínky i běžící lhůta. Pokud zvažujete její podání, nechte si včas ověřit, zda jsou ve vašem případě splněny zákonné podmínky.
Pakliže máte pocit, že bylo omezeno některé vaše právo zaručené Listinou základních práv a svobod, zkuste nejprve identifikovat, do kterého právního předpisu se dané základní právo promítlo a jak přesně byl porušen. Z toho následně vyplyne i způsob, jakým se lze práva domoci.
Dlouhá léta byl ochranou lidských práv pověřený jeden ze členů vlády, tedy Ministr pro lidská práva. Před několika lety ovšem tato funkce zanikla. V rámci Úřadu vlády ČR existuje ale nadále funkce vládního zmocněnce pro lidská práva, která bývá spojena s předsednictvím či místopředsednictvím Rady vlády pro lidská práva.
Rada vlády pro lidská práva je poradním orgánem vlády ČR, nezabývá se ovšem řešením jednotlivých případů porušení práv, ale spíše koncepcí dlouhodobého vývoje ochrany lidských práv v ČR a připravuje návrhy a podněty ke zlepšení stavu dodržování lidských práv.
Veřejný ochránce práv není institucí zaměřenou přímo na základní či lidská práva, ale má obecně působit k ochraně osob před takovým jednáním úřadů a dalších institucí, které je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, případně i před jejich nečinností. Takovým postupem přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Veřejný ochránce práv ale nemůže přímo vaše práva vymoci, autoritativně rozhodnout. Přesto může pomoci a může např. podat i žalobu ve veřejném zájmu.
Pokud se ochrany základního práva nedomůžete v České republice, může v některých případech přicházet v úvahu stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Nejde ale o další odvolací instanci nad českými soudy. ESLP posuzuje, zda stát porušil některé z práv chráněných Evropskou úmluvou o lidských právech a jejími protokoly.
Jednou ze základních podmínek je vyčerpání účinných vnitrostátních prostředků nápravy. Stížnost je navíc potřeba podat ve lhůtě čtyř měsíců od konečného vnitrostátního rozhodnutí.
Stížnost se podává prostřednictvím oficiálního formuláře Evropského soudu pro lidská práva a musí splňovat náležitosti stanovené Jednacím řádem ESLP. Samotné zaslání obecného dopisu nebo nesprávně vyplněného formuláře nestačí.
Z praxe: Častou chybou je představa, že se lze na Evropský soud pro lidská práva obrátit ihned poté, co člověk nesouhlasí s rozhodnutím českého soudu. ESLP ale není „vyšší odvolací soud“ a před podáním je potřeba prověřit nejen to, zda jde o právo chráněné Evropskou úmluvou, ale také zda byly vyčerpány dostupné vnitrostátní prostředky a dodržena čtyřměsíční lhůta.
Zvažujete stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva? Nechte si nejprve posoudit, zda váš případ splňuje podmínky pro její podání.
Nebojte se poradit — jak jsme již výše naznačili, forem a možností ochrany lidských práv je opravdu celá řada a správný postup je třeba určit až s detailní znalostí konkrétní situace. Pokud nevíte s konkrétními dotazy rady, nebojte se zeptat odborníka v oblasti práva.
Ochrana lidských práv v ČR vychází především z Listiny základních práv a svobod a z mezinárodních úmluv, zejména Evropské úmluvy o lidských právech. Lidská práva jsou univerzální práva, která náleží každému člověku jen proto, že je člověk – od práva na život, svobodu a osobní bezpečnost, přes zákaz otroctví a mučení, svobodu projevu, náboženství, právo na práci, vzdělání a přiměřenou životní úroveň, po právo na spravedlivý proces nebo ochranu před diskriminací. V českém právním řádu se lidská (zde označovaná jako základní) práva promítají především do Listiny základních práv a svobod, která garantuje, že tato práva mají všichni bez rozdílu pohlaví, rasy, jazyka, víry či sociálního původu a že nikomu nesmí být způsobena újma za jejich uplatňování. Pokud dojde k jejich porušení (například diskriminací v práci, nezákonným zákazem shromažďování nebo přijetím obecní vyhlášky omezující určitou skupinu obyvatel), konkrétní způsob obrany závisí na povaze zásahu – může jít o stížnost, opravný prostředek, žalobu, podnět veřejnému ochránci práv nebo po splnění podmínek ústavní stížnost. Ochranu poskytují především soudy (včetně správních soudů a Ústavního soudu), významnou roli má také veřejný ochránce práv, který dohlíží na postup úřadů. Jestliže se ochrany práva chráněného Evropskou úmluvou nelze domoci v České republice a jsou splněny podmínky přípustnosti, může následovat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky a představuje základní katalog ústavně zaručených práv a svobod. Někdy se jí lidově říká i Listina práv a svobod, jde ale o tentýž dokument. Určuje, jaká základní lidská práva stát musí respektovat, chránit a naplňovat (např. právo na život, osobní svobodu, svobodu projevu, ochranu soukromí, práva menšin apod.). Listina je pro soudy, úřady i zákonodárce závazná.
Seznam základních lidských práv najdete na více místech. Pro mezinárodní rovinu je klíčová Všeobecná deklarace lidských práv (v češtině často prostě „deklarace lidských práv“). V českém právním řádu jsou pak základní lidská práva a svobody shrnuta právě v Listině základních práv a svobod.
Seznam těch nejdůležitějších obvykle zahrnuje zejména:
právo na život,
zákaz mučení a nelidského zacházení,
osobní svobodu a bezpečnost,
právo na spravedlivý proces,
svobodu projevu, náboženství a shromažďování,
ochranu soukromí a rodinného života,
právo na práci, vzdělání a přiměřenou životní úroveň.
Konkrétní výčet se může v jednotlivých dokumentech mírně lišit, ale princip je stejný: chránit důstojnost člověka.
Pokud máte pocit, že dochází k porušování lidských práv, je dobré postupovat ve dvou krocích:
Zjistit, jaké konkrétní právo bylo porušeno (např. podle Listiny základních práv a svobod či konkrétního zákona).
Zvolit vhodný způsob obrany – od podání stížnosti, odvolání či žaloby až po ústavní stížnost nebo podání k mezinárodnímu soudu.
Ochrana lidských práv v praxi probíhá hlavně před soudy (včetně správních soudů a Ústavního soudu). Významnou roli hraje také veřejný ochránce práv – často laicky označovaný i jako „veřejný ochránce lidských práv“, protože pomáhá tam, kde úřady postupují nezákonně nebo nespravedlivě.
Rada vlády pro lidská práva je poradní orgán vlády. Neposuzuje jednotlivé stížnosti, ale zabývá se koncepcí ochrany lidských práv – dává vládě doporučení, připomínkuje návrhy zákonů a navrhuje, jak systémově zlepšit ochranu lidských práv v ČR. V minulosti byl za tuto oblast odpovědný i ministr pro lidská práva, dnes je agenda lidských práv často svěřena jinému členovi vlády nebo vládnímu zmocněnci pro lidská práva.
Naopak veřejný ochránce práv (někdy v běžné řeči označovaný jako veřejný ochránce lidských práv) řeší konkrétní případy, kdy úřad postupuje v rozporu se zákonem nebo principy dobré správy. Nemůže sice sám změnit rozhodnutí úřadu, ale může mu doporučit nápravu, upozornit na problém veřejně a v určitých situacích využít i soudní prostředky.
Zejména tehdy, pokud stát porušil právo chráněné Evropskou úmluvou a stěžovatel předtím vyčerpal účinné vnitrostátní prostředky nápravy. Zásadní je také dodržet čtyřměsíční lhůtu.
Zpravidla po vyčerpání dostupných procesních prostředků ochrany, pokud orgán veřejné moci zasáhl do ústavně zaručeného práva nebo svobody. Obvykle platí dvouměsíční lhůta a povinné zastoupení advokátem.
Den lidských práv se slaví každoročně 10. prosince na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. Tahle deklarace lidských práv představuje základní mezinárodní dokument, který popisuje, jaká práva náleží každému člověku bez ohledu na národnost, pohlaví, rasu či víru.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 15 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Váš případ posoudíme a navrhneme, jak ho vyřešit za 390 Kč.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
