Ochranné opatření: sankce, která nemá primárně trestat

Význam ochranného opatření

Ochranné opatření nelze chápat jako mírnější formu trestu, jde o jiný typ sankce. Na rozdíl od klasických trestů (např. trest odnětí svobody) je možné je uložit nejen za trestný čin, ale i za takzvaný „čin jinak trestný“. Což je čin, který je v daném případě beztrestný, ačkoliv by za jiných okolností trestný byl. Takový čin může spáchat například nepříčetná osoba, případně mladistvý, který nemá požadovanou rozumovou vyspělost.

V určitých případech může ochranné opatření trest doplňovat, ale lze jej také uložit namísto něj. Jeho primárním účelem ovšem není pachatele potrestat (i když i k tomu zde pochopitelně dochází), ale především ochránit společnost. To je nakonec zjevné i ze samotného názvu této sankce. Mezi ochranná opatření podle trestního zákoníku patří

• zabezpečovací detence – vykonává se v ústavech se zvláštní ostrahou, v nichž mohou být uplatňovány různé léčebné, psychologické, vzdělávací, pedagogické či rehabilitační programy. Jejich spravování a ostrahu zajišťuje Vězeňská služba.
• zabrání věci – jeho předmětem je věc, která by mohla být předmětem trestu propadnutí věci, avšak tento trest nebyl pachateli soudem uložen. Předpokladem pro zabrání věci je, že se jedná o věc, které bylo užito ke spáchání trestného činu nebo která byla k jeho určená spáchána, nebo takovou věc, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj anebo o věc, kterou pachatel nabyl jen z části za věc uvedenou v předchozím případě.
• ochranné léčení – Smyslem jeho uložení je primárně terapeutické působení na osoby, které se dopustily trestného činu nebo činu jinak trestného. U nepříčetných osob často půjde o osoby, které jsou nebezpečné pro společnost, a je nezbytné zajistit ochranu společnosti izolací těchto nepříčetných osob od ostatních členů společnosti, neboť jejich pobyt na svobodě může představovat určité nebezpečí.
• zabrání části majetku -soud jej může uložit pachateli, který byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, případně pachateli vinnému z konkrétních trestných činů vyjmenovaných trestním zákoníkem.
• ochranná výchova podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Spadá sem také zabrání náhradní hodnoty a zabrání spisů a zařízení.

Při ukládání ochranných opatření není tolik podstatná závažnost činu. Nelze říci, že by se k ní nepřihlíželo vůbec, ale nedochází zde ke klasickému škálování jako například u zmíněného trestu odnětí svobody, kdy je přesně určeno, za jakou podobu trestného činu může následovat třeba rok, dva či pět let odnětí svobody.

Zásady ukládání ochranných opatření

Trestní zákoník specifikuje zásady pro ukládání ochranných opatření, podle nichž jej nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům.

Z uvedených hledisek je přitom podstatné právě zmíněné nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí. Jak jsme zmínili, ochrana je  primární. Pokud by například soudní znalci a následně především soudce usoudil, že dosavadní činy pachatele nebyly tolik závažné (například nešlo o dokonaný trestný čin), ale v budoucnu hrozí riziko mnohem větší, pak je ochranné opatření na místě.

Další pravidlo říká, že újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu. Ukládání ochranných opatření za splnění zákonných podmínek je možné samostatně i vedle trestu.  Vedle trestu však může být ochranné opatření uloženo jen za podmínky, kdy by jeho samostatné uložení nebylo dostatečné. 

Obecně lze uložit i více ochranných opatření vedle sebe, nestanoví-li zákon něco jiného. Tak například nelze uložit ochranné léčení vedle zabezpečovací detence, a zabrání části majetku nelze uložit vedle trestu propadnutí části téže majetku. Pokud je uloženo více ochranných opatření vedle sebe, které nelze vykonat současně, soud stanoví pořadí jejich výkonu.

Pokud jsou ochranná opatření ukládáná v kombinaci s trestem, pak se přednostně se přistoupí k vykonání trestu, a teprve poté se uplatní ochranné opatření.

Trestání mladistvých

Trestná činnost mladistvých se od dospělých v řadě věcí liší. Obecná struktura je zde podobná. Vyskytují se zde majetkové trestné činy, drogové delikty, násilné trestné činy i mravnostní delikty. Vzhledem k věku ale k určitým trestným činům nedochází. Jako příklad si můžeme u majetkových trestných činů představit krádež či loupež, méně často už ale dotační či úvěrový podvod.

Zásadní rozdíl oproti trestání dospělých pachatelů pak představují samotné tresty, v případě mladistvých tedy výchovná opatření, ochranná opatření a trestná opatření.

Ochranná opatření mladistvých mají působit na jejich mravní a duševní vývoj. Řadíme k nim:

• ochranné léčení – např. psychiatrické, protidrogové, protialkoholní či sexuologické,
• zabezpečovací detence – detenční ústav pro děti či mladistvé je něco na způsob ochranného léčení, nicméně je spravované vězeňskou službou,
• zabrání věci (či jiné majetkové hodnoty) – jde především o věci, které byly získány trestnou činností, nebo se to věcí, které byly získány trestným činem,
• ochranná výchova – probíhá ve speciálních ústavech pro mladistvé. Může být uložena pouze mladistvému, tzn. osobě, která dovršila patnáctý rok věku a nepřekročila osmnáctý rok svého věku a ukládá se v případě, kdy neskýtá výchova v biologické rodině či jiném dosavadním prostředí záruku řádného rozvoje.