Jaký trest se bude ukládat?

Tresty v ČR upravuje trestní zákoník, který popisuje trestný čin. Například u trestného činu znásilnění se lze v trestním zákoně v prvním odstavci ustanovení § 185 dočíst, že za něj hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let. Proč ale většina pachatelů tohoto trestného činu odchází od soudu s podmínkou, a ve kterých případech může pachatel „vyfasovat” třeba sedm let ve vězení? Nebo jak je možné, že pachatel určitého trestného činu dostane trest obecně prospěšných prací, ačkoliv taková možnost není vůbec jako možnost v příslušném paragrafu uvedena? Odpověď nám poskytne bližší znalost trestního zákona i principů trestání.

Jaký účel má trest splňovat, jaký je význam sankce?

Trest neboli sankce má dle právní teorie specifický účel nebo význam, podle něhož rozlišujeme jeho několik funkcí:

• Výchovnou – má přispět k tomu, aby si odsouzený uvědomil, co spáchal a v ideálním případě již podobný skutek neopakoval.
• Preventivní – ukazuje, že podobné jednání se ve společnosti netoleruje a mělo by odradit další potenciální pachatele.
• Ochrannou – trest má dopad i na společnost, především jí má chránit například před nebezpečnými pachateli, kteří jsou umístěni do vězení.
• Restorativní – trestem by se měl také obnovit původní spravedlivý stav.

V ideálním světě by se při uložení trestu uplatnily všechny funkce trestu, nicméně ne vždy to je možné. Často již nemůže dojít k nápravě původního stavu, když došlo například k ublížení na zdraví či životě. Ani výchovné působení na pachatele nelze vždy zaručit. Soudy by se ale k naplnění těchto funkcí měly co nejvíce přiblížit. Proto je třeba zvážit velmi pečlivě všechny okolnosti případu a poznat i osobnost pachatele a ukládat trest opravdu „na míru” dané situaci. Navenek se někdy může jevit, že se za dva totožné trestné činy udělují dva zcela odlišné tresty, což tak ale nemusí vůbec být.

Okolnosti ovlivňující výši trestu

Při ukládání trestu se rovněž přihlíží k polehčujícím okolnostem (např. spáchání činu pod vlivem nátlaku, nebo při odvracení útoku) a naopak také k okolnostem přitěžujícím (např. spáchání činu z z rasové či náboženské nenávisti či surovým nebo trýznivým způsobem). Za přitěžující okolnost je také považováno spáchání trestného činu za krizové situace či živelní pohromy, což by se bezpochyby vztahovalo na tresty v nouzovém stavu, opakovaně vyhlašovaném v nedávné době.

Základním předpokladem je samozřejmě, že soudce smí udělit pouze trest, který stanovuje zákon. Kreativita a vymýšlení svých vlastních originálních trestů tedy samozřejmě na místě není, jakkoliv by novinářské zprávy ze soudních síní byly asi o mnoho zajímavější.

Jednotlivé skutkové podstaty, které popisuje trestní zákon pak mají zpravidla v 1. odstavci popsánu nejlehčí možnou variantu daného trestného činu, za kterou se ukládá nejnižší trest. V následujících odstavcích se pak závažnost jednání i výše trestu zvyšuje.

Jaké druhy trestů se smí v ČR udělovat?

Soudy v České republice smí v současné době ukládat následující typy trestů:

• Odnětí svobody – patří k objektivně nejpřísnějším trestům, které lze udělit. Ukládá se pachatelům takových trestných činů, u nichž nepřichází v úvahu jiný možný způsob nápravy. Jak je již výše uvedeno, u jednotlivých trestných činů se předpokládá různá možná délka odnětí svobody dle jejich závažnosti až do délky dvaceti let. Výjimečný trest umožňuje odnětí svobody pachatele na více než dvacet (až do třiceti let), případně jej zavřít na doživotí. Tento trest může soud uložit pachateli jen za zvlášť závažný zločin, u kterého to zákon dovoluje.
• Domácí vězení – lze využít u méně závažných trestných činů. Odsouzený se musí zdržovat ve svém domově, přihlíží se ovšem k možnosti vykonávat zaměstnání či pečovat o děti.
• Obecně prospěšné práce – lze jej uložit u přečinů, i v případech když zákon tento trest u jednotlivé skutkové podstaty výslovně nezmiňuje. Obecně prospěšně práce mohou spočívat například v úklidu či údržbě veřejných prostranství a je možné jej uložit až ve výši 300 hodin.
• Peněžitý trest – typicky u majetkových trestných činů bývají pachatelé mimo dalších sankcí potrestáni také peněžitým trestem.
• Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – týká se například věcí, které pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, případně věcí, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu nebo která byly k spáchání trestného činu určeny.
• Zákaz činnosti – může se týkat například zákazu výkonu povolání lékaře při jeho pochybení, častým bývá také zákaz řízení u pachatelů dopravních trestných činů.
• Propadnutí majetku
• Zákaz pobytu
• Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
• Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání
• Ztráta vojenské hodnosti
• Vyhoštění

V České republice se již od roku 1990 neumožňuje ukládat trest smrti.

Trestání více trestných činů

Pokud spáchal pachatel současně více trestných činů, nesčítají se podle českého práva jednotlivé tresty, ale vezme se v úvahu trestní sazba nejpřísněji postihovaného trestného činu a ukládá se úhrnný trest. Ostatní trestné činy jsou pak chápány jako přitěžující okolnosti. Opačný postup volili například zákonodárci v Americe, kde se jednotlivé tresty kumulují. To se u některých zvláště zavrženíhodných pachatelů může jevit jako správný postup, na druhou stranu to pak někdy vede k absurdním situacím jako trest odnětí svobody v délce 126 let či dokonce 80 doživotních trestů.

Jinou situací ovšem je, dochází-li k uložení takzvaného společného trestu, kdy dochází k pokračování jednoho trestného činu. Soudci mají v takovém případě nelehkou situaci, kdy musí posoudit, zda došlo k opakování stejného trestného činu, či byl již od počátku jasně daný záměr jednoho trestného činu. Zloději se může například poměrně náhodou naskytnout příležitost s odstupem měsíce krást ve stejném domě a půjde o dvě samostatné krádeže, naopak si lze představit záměr na vykrádání firemního účtu, které se ale bude realizovat postupně, “odčerpáváním” malých částek. Ve druhém případě by šlo ovšem právě o pokračování jednoho trestného činu.

Podmínka nebo natvrdo?

Soudy mohou trest uložit nepodmíněně, což znamená že je bezprostředně po právní moci rozsudku vykonán, například když odsouzený nastoupí k určitému datu k výkonu trestu odnětí svobody v příslušné věznici.

Naopak podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody se může uložit za méně závažné trestné činy. Soud sice rozsudek odsouzení vydá, ale výkon trestu odloží pod podmínkou, že odsouzený během stanovené doby bude „sekat latinu”, tedy se bude řádně chovat. Podmíněně lze odložit jen výkon trestu odnětí svobody, které nepřevyšuje tři léta. V souladu s výše uváděným účelem trestu k tomu přistupují soudy, pokud se jeví pravděpodobné, že se jednalo spíše o exces v dosavadním řádném životě pachatele a výkonu trestu není vzhledem k okolnostem a jeho osobě třeba.

Výši trestů může do jisté míry ovlivnit i společenské klima, kvůli kterému je na určité trestné činy pohlíženo jako na méně závažné. To může být také důvodem již zmíněné skutečnosti, kdy téměř polovina pachatelů znásilnění odchází od soudu domů pouze s podmíněným trestem, ačkoliv nejtěžší možný průběh tohoto trestného činu umožňuje uložit až 18 let odnětí svobody.

Prominutí trestu

Trestní zákon umožňuje soudcům také za určitých podmínek upustit od potrestání pachatele. Může se tak dít například u nedbalostních trestných činů, kdy pachatel činu lituje a projevu snahu po nápravě. U již vykonávaného trestu lze po uplynutí poloviny doby jeho výkonu na žádost od výkonu jeho zbytku upustit, jestliže pachatel splní podmínky dané zákonem. V případě trestu odnětí svobody se přihlíží k chování ve věznici, plnění povinností a záruka řádného života a nápravy v budoucnosti.