Cílem trestního řízení je rozhodnout o vině a v případě, kdy je obžalovaný shledán vinným, mu stanovit trest. Odnětí svobody patří k nejobávanějším trestům. Za jaké trestné činy jej lze udělit, co přesně ovlivňuje jeho výši a jak probíhá jeho výkon?
Cílem trestního řízení je rozhodnout o vině a v případě, kdy je obžalovaný shledán vinným, mu stanovit trest. Odnětí svobody patří k nejobávanějším trestům. Za jaké trestné činy jej lze udělit, co přesně ovlivňuje jeho výši a jak probíhá jeho výkon?
Odnětí svobody lze teoreticky zvolit jako trest při spáchání kteréhokoliv trestného činu, mělo by být ovšem zvoleno u závažnějších činů, zatímco v případě trestných činů menší společenské nebezpečnosti se jedná spíše o krajní prostředek trestání. V zákoně je to vyjádřeno tím, že za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze v případě, kdy by uložení jiného trestu nevedlo k nápravě pachatele. Do praxe se ovšem dané ustanovení promítá spíše podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody, namísto zamýšleného ukládání alternativních trestů (například peněžité tresty, zákaz činnosti apod.).
Tip: Podmíněnému odložení výkonu trestu jsme věnovali náš článek.
Váš případ posoudíme a do 24 hodin vypracujeme návrh právních služeb vedoucích k jeho vyřešení. Pokud se pak rozhodnete svěřit jeho řešení do našich rukou, máte vypracování návrhu zdarma.
Právní úpravu trestu odnětí svobody nalezneme nejenom v trestním zákoníku, ale rovněž v samostatném zákoně o výkonu trestu odnětí svobody a také ve vyhlášce, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.
Tip: Dalším druhům trestů jsme se věnovali v našem článku.
Trestní zákoník stanovuje pro každou jednotlivou skutkovou podstatu trestní sazbu odnětí svobody. Z ní lze usuzovat na závažnost trestného činu. U jednotlivého trestného činu je stanovena dolní a horní hranice délky trestu, přičemž horní hranice přináší pachatelům jistotu, že nebude moci dojít ke svévoli soudů a ukládání neadekvátních trestů, na druhou stranu poměrně široké rozpětí sazby (např. “od dvou do osmi let” dává soudci poměrně širokou možnost posoudit věc individuálně a přihlédnout i k osobnosti pachatele, jeho trestní minulosti, chování po spáchání trestného činu a rovněž k polehčujícím či přitěžujícím okolnostem.
Minimální sazba trestu odnětí svobody v trestním zákoně stanovena není, takže teoreticky se může jednat i o dny či jednotky týdnů. V praxi by ale ukládání takového trestu bylo spíše neúčelné a při nižší závažnosti spáchaného skutku by soudce raději zvolil alternativní či podmíněný trest.
Maximální možná délka trvání nepodmíněného trestu odnětí svobody obecně činí 20 let, pokud se tedy nejedná o tzv. výjimečný trest. Výjimečným trestem se rozumí trest odnětí svobody nad dvacet do třiceti let, případně doživotí. Takový trest předpokládá jednak velmi vysokou závažnost trestného činu, dále ztíženou možnost nápravy pachatele a u konkrétního zločinu musí možnost uložení takového trestu trestní zákoník uvádět. Typicky se jedná např. o trestný čin vraždy, obecného ohrožení, vlastizrady, teroristického útoku, teroru či genocidia.
Již zmíněnou variantu trestu odnětí svobody je podmíněné odsouzení. Jedná se de facto o pohrůžku trestem odnětí svobody v případě, že se pachatel nebude chovat během stanovené zkušební doby řádně. K takovému řešení lze přistoupit v případě, kdy trest nepřevyšuje tři roky, přičemž rozhodnou délkou není zákonná trestní sazba, ale délka trestu uloženého (a odloženého) v konkrétním případě. Současně musí mít při ukládání podmínky soud za to, že v daném případě není vzhledem k osobě a poměrům pachatele trest odnětí svobody pro nápravu nezbytný.
Základní rozmezí pro určení délky odnětí svobody nám tedy nabízí příslušná skutková podstata, resp. některá z jejích variant popsaných v jednotlivých odstavcích daného paragrafu.
Při určení konkrétní výše sankce přihlíží soud kromě povahy a závažnosti trestného činu také k poměrům, k dosavadnímu způsobu života pachatele, možnosti jeho nápravy, chování po činu, době, která uplynula od spáchání trestného činu a dalším okolnostem, jež stanovuje zákon.
K příklonu k dolní hranici trestní sazby mohou vést soudce některé polehčující okolnosti, které zákon nabízí. Jde například o spáchání trestného činu v silném rozrušení, ze soucitu, pod vlivem hrozby, v právním omylu. Přihlíží se také k dosavadnímu životu a k tomu, že jde o první trestný čin, případně že pachatel činu upřímně lituje.
Naopak přitěžujícími okolnostmi jsou například spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti, surovým způsobem, využívaje něčí závislosti či nouze, případně spáchání trestného činu vůči dítěti, nemocné osobě, zdravotně postižené apod.
Některé z polehčujících či přitěžujících okolností se ovšem mohou krýt přímo s popisem skutkové podstaty. V takovém případě nelze takovou okolnost znova při stanovení trestu započítat.
Příklad: Trestný čin zabití spočívá ve své podstatě v úmyslném usmrcení v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku či jiného hnutí mysli. Dojde-li tedy ke spáchání zabití v silném rozrušení, nelze to v daném případě chápat jako polehčující okolnost. Bylo by to možné ale například u trestného činu rvačky, který se o rozrušení nijak nezmiňuje.
V určitých případech, kdy soud usoudí, že by zákonem vymezená trestní sazba byla pro daného pachatele nepřiměřeně přísná a nápravy by bylo možné dosáhnout i při kratším trestu, může trest snížit pod dolní hranici. Tato varianta se aplikuje zpravidla za situace, kdy zde formálně existuje okolnost, která by podmínila vyšší trestní sazbu, nicméně reálně nedošlo k vyšší škodlivosti činu a i ukládání trestu ve spodní polovině sazby by mohlo být nepřiměřené. Podle dosavadních výkladů lze využít tohoto institutu za podmínky, kdy nastane více polehčujících okolností, které dohromady ve svém souhrnu podstatně sníží závažnost trestného činu, případně pokud je některá z nich nezvykle intenzivní.
Jako často uváděný příklad v této souvislosti je skutková podstata trestného činu u podpory a propagace terorismu, za níž zákon stanovuje odnětí svobody na pět až patnáct let. To je bezpochyby na místě například v případě aktivní podpory teroristického spolku, spolupráci s nimi a podílení se na jeho propagaci. Nicméně do této skutkové podstaty se “vejde” například i facebookový komentář ve znění „Jak jim chutná jejich medicína! Dobrá práce!” na konto videa zachycujícího pravicového extremistu, jenž v australské mešitě postřílel pět desítek muslimů. Jakkoliv je schvalování takto brutálního činu zcela neetické a potrestání je na místě, je třeba přihlížet k faktu, že například pachatel dokonaného teroristického útoku je ohrožen sazbou třemi až dvanácti lety, což je v jasném nepoměru. Internetoví komentátoři mají své nenávistné příspěvky jako určité hobby a často si neuvědomují jejich dopad a možnou trestnost. V daném případě se jeví spíše vhodný podmíněný trest, jako určité upozornění pachatele na nebezpečnost jeho chování a varování před jeho opakováním. Jak je výše zmíněno, při takto vysoké sazbě podmíněný trest uložit nelze. Proto by bylo na místě právě využití zmíněného institutu.
Ke snížení trestu lze přistoupit také například u pachatele, který napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil, nebo který prohlásil svoji vinu, případně u pachatele, jenž spolupracuje a přispěje tak k objasnění organizovaného zločinu
Tip: V případě trestných činů se můžeme setkat se situací, kdy jednání pachatele sice splňuje veškeré znaky, které zákon předpokládá pro daný trestný čin, a přesto není ani nemůže být trestný čin nijak potrestán, neboť uplynula příliš dlouhá doba od jeho spáchání. Hovoříme o promlčení trestného činu. Jak to přesně funguje si přečtěte v našem článku.
Opakem předchozího institutu je možné zvýšení trestu odnětí svobody. Opět nemluvíme o “běžných” přitěžujících okolnostech, které by vedly soudce k horní hranici trestní sazby. V tomto případě jde o něco jiného. Pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (tj. za něhož trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let), za který již byl v minulosti potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu. Přistoupit k takovému kroku lze při zvlášť vysoké závažnosti zločinu či ztížené nápravě pachatele.
Jedná se tak o možnost soudce ochránit společnost před nebezpečným pachatelem recidivistou.
Soud při stanovení trestu odnětí svobody rozhoduje rovněž o typu věznice, v níž bude vykonán. Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu. Konkrétně jde o věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
