Promlčení přestupku

Rychlý přehled:

• Promlčecí doba přestupku je obvykle 1 rok od spáchání, u závažnějších přestupků až 3 roky.
• Tato lhůta se ale často přerušuje – typicky zahájením řízení nebo vydáním rozhodnutí. Po přerušení běží nová lhůta.
• Maximální doba, po které odpovědnost zaniká, je 3 nebo 5 let podle závažnosti přestupku. Samotné „čekání“ na promlčení tak většinou nefunguje.

Pokud řešíte přestupek a nejste si jistí, zda už je promlčený, doporučujeme nechat si situaci posoudit advokátem – často rozhodují detaily v řízení.

Promlčení přestupků

Snad nejčastěji se dopouštíme přestupků jakožto účastníci silničního provozu. V tomto ohledu má zářez i lecjaký na první pohled zcela bezúhonný občan. Situace je to samozřejmě nepříjemná a nejraději bychom na ni zcela zapomněli. Kdy na ni ale zapomene zákon a správní orgány, které přestupky vyšetřují?

V prvé řadě je třeba rozlišit dvě situace:

1. promlčení možnosti přestupek potrestat a
2. promlčení možnosti konkrétní sankci (typicky pokutu) vymáhat.

Promlčení možnosti přestupek potrestat

První situaci řeší zákon o odpovědnosti za přestupky. Podle něj je obecná promlčecí doba přestupku jeden rok. Vztahuje se přitom na drtivou většinu přestupků. Na tři roky se promlčecí lhůta přestupku prodlouží v případě, že jde o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Sem řadíme například některé přestupky na úseku podnikání či ohrožení poskytnutí zdravotní služby.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil i k délce promlčecí doby u těch přestupků, kde zvláštní zákon nestanoví horní sazbu pokuty ve výši 100 000 Kč, ale pouze způsob výpočtu pokuty (např. procentem z předem nejasné částky). Podle jeho rozsudku i u těchto přestupků činí promlčecí doba jeden rok.

Kdy je přestupek promlčený:

• Uplynula základní lhůta (1 nebo 3 roky).
• Nedošlo k přerušení (např. zahájení řízení).
• Neprobíhalo trestní řízení (stavení).
• Neuplynula maximální lhůta (3 nebo 5 let).

Běh promlčecí doby

Promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. U některých přestupků je ovšem jejich znakem účinek. V takovém případě promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Příkladem takového přestupku by mohlo být padělání cestovního pasu. V případě pokračujícího přestupku bude počátkem den následující po dni posledního dílčího útoku.

Nejste si jistí, od kdy přesně se lhůta počítá ve vašem případě? Každá chyba ve výpočtu může znamenat, že už se nebudete moc bránit – nechte si situaci zkontrolovat advokátem.

Přerušení a stavení promlčecí doby

Někteří pachatelé přestupků se domnívají, že různými formami maření vyšetřování, nepřebíráním korespondence, záměrným vystavováním vadné plné moci a jinými obstrukcemi dosáhnou promlčení a budou z průšvihu venku.

V minulosti takový postup zákon skutečně umožňoval, ale již několik let tomu tak není. Benevolence zákonodárců, spolu se zaneprázdněnými úředníky, kteří se často mnoho měsíců k řešení přestupku nedostali, totiž způsobila, že velká část přestupků zůstala nepotrestána.

Před několika lety byl proto zákon změněn. To, co zůstalo beze změny je, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Roční promlčecí lhůta ale již neznamená, že pokud vám do roka nedorazí rozhodnutí o pokutě, máte vyhráno.

Nově jsou upraveny situace, při nichž se promlčecí doba přerušuje, takovou situací je především oznámením o zahájení přestupku. A co víc, poté začne běžet nová, opět roční lhůta. Takže pokud by například správní orgán rozhodl o vašem přestupku až za rok a půl od jeho spáchání, ale řízení zahájil po půl roce od spáchání, je vše z pohledu zákona v pořádku a promlčeno nic není.

Pro úplnost dodejme, že se promlčecí doba přerušuje také vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným. Pokud je prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením, případně vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání.

Od přerušení promlčecí doby zákon odlišuje takzvané stavení promlčecí doby, kdy sice promlčecí doba neběží, ale na rozdíl od předchozí situace nedochází k vymazání již uběhnuté doby. Taková situace může nastat například kdy se vede pro tentýž skutek trestní řízení.

Stavení promlčecí doby se ovšem vztahuje vždy pouze k té osobě, která byla takto trestně stíhána (netýká se tedy trestního řízení vedeného pro tentýž skutek vůči jiné osobě).

Právě přerušení promlčecí doby bývá nejčastějším důvodem, proč lidé chybně předpokládají, že je přestupek promlčený. V praxi pak můžeme řešit i případy, kdy klient „čekal“, ale řízení mezitím běželo dál.

Lidé spoléhají na to, že přestupek „vyhnije“, ale podceňují moment zahájení řízení. Správní orgány dnes běžně zahajují řízení včas, čímž běh promlčení přeruší.

Jako maximální, tedy mezní doba, po které zaniká odpovědnost za přestupek, byly stanoveny tři roky od jeho spáchání, za předpokladu, že základní délka promlčecí doby byla jeden rok.

Činila-li základní délka promlčecí doby tři roky, pak zanikne odpovědnost za přestupek nejpozději za pět let. Do této mezní doby se ovšem nezapočítává doba, při níž došlo ke stavení.

Promlčení možnosti vymáhat uloženou pokutu

Tato situace nastává v případě, kdy byl přestupek projednán a sankce za něj uložena. Právo vybrat a vymáhat pokutu se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.

Roli tedy hraje, zda došlo k rozhodnutí o přestupku například v lednu (tím pádem se tato lhůta prodlouží na téměř sedm let) nebo v prosinci. Podobně jako v předchozím případě ovšem platí, že pokud je proveden nějaký úkon směřující k vymáhání pokuty, tak se i tato promlčecí lhůta přerušuje a počíná běžet nová.

Shrnutí

Promlčení přestupku nastává obvykle po 1 roce, u závažnějších případů po 3 letech, ale v praxi se tato lhůta často přerušuje zahájením řízení nebo vydáním rozhodnutí. Po přerušení běží nová lhůta, takže samotné čekání na promlčení většinou nevede k úspěchu. Maximální doba odpovědnosti je 3 nebo 5 let. Každý případ je ale individuální a rozhodují konkrétní kroky správního orgánu.