Oblast práva duševního vlastnictví v posledních desetiletích zaznamenává turbulentní vývoj. Nelegální kopírování programů, využívání cizích fotografií, šíření hudebních alb či jiných autorských děl – je jen zlomek toho, s čím se v době internetu setkáváme. Na jeden z nejčastějších jevů – stahování a sdílení hudby a filmů – se nyní zaměříme.
Možná jste jako malí zažili, případně slyšeli od rodičů vyprávění, jak sedávali u kazeťáku se zapnutým rádiem a s prstem na tlačítku nahrávání čekali na oblíbenou zahraniční písničku, kterou si pak natočili. Dnes nám připadá takový postup zcela absurdní. Na dva kliky si seženeme nejnovější album či film a když máme opravdu velké štěstí, můžeme se z tepla domova dostat i k něčemu, co na pulty obchodů či obrazovky kin teprve přijde. Někteří u zhlédnutí či poslechu ovšem nezůstanou. Píseň či ukázky filmu použijí třeba ve svém novém videu sdíleném na youtube anebo je nabízejí ke stažení na sdílených serverech. Jak se k tomu všemu staví zákon?
Napište nám svůj dotaz a naši odborníci vám do 48 hodin zpracují odpověď s návrhem řešení vašeho právního problému.
Autorský zákon v prvé řadě vymezuje, co považuje za dílo, které je následně hodné ochrany. Je jím dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
Jako příklady takových děl lze uvést písničku, skladbu (dílo hudební), divadelní hru či muzikál (dílo dramatické či hudebně dramatické), choreografii (dílo choreografické), fotografii (dílo fotografické), knihu (dílo slovesné) či film (dílo audiovizuální, kinematografické). Výčet zdaleka nepostihuje všechny možnosti, zejména ve výtvarném umění, ale třeba i architektuře bychom jich nalezli daleko víc. Za dílo se považuje také počítačový program či hra, je-li autorovým vlastním duševním výtvorem.
Jakkoliv v médiích čítáme většinou o právech nahrávacích společností, producentů filmových děl či nakladatelů, kteří nepochybně významná majetková práva k dílům mají a pečlivě si je hlídají, autorské právo ve své základní podstatě má vždy autor díla, kterým je konkrétní fyzická osoba, která dílo vytvořila. Pokud dílo vzniklo tvůrčí činností dvou nebo více autorů, pak hovoříme o spoluautorství.
Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (nemyslí se jím ale pouhý nápad na dílo, námět díla apod.). Autorské právo pak přetrvává i v případě, kdy například dílo samotné (například socha či obraz) zanikne.
Právo autorské zahrnuje jednak práva osobnostní (rozhodnout o zveřejnění díla a osobovat si autorství) a dále práva majetková. Osobnostních práv se autor nemůže nijak zřeknout či je převést na jiného člověka. Zanikají smrtí člověka, ale ani poté si samozřejmě nemůže nikdo jeho právo k dílu osobovat. Majetková práva zahrnují například rozmnožování, pronájem či půjčování díla a tato část práv je převoditelná na jiného (například na výše zmíněné společnosti).
Dílo, u něhož uplynula doba trvání majetkových práv (obecně trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti, může každý bez dalšího volně užít. Takové dílo se považuje za dílo volné.
Pokud chcete dílo nějakým způsobem užívat, je to podmíněné tím, že jste majetková práva (či nějakou jejich část) získali, ať už samozřejmě tak, že jste vy sami tím autorem, nebo jste s autorem uzavřeli licenční smlouvu.
Specifikem sledování filmů či poslechu hudby v poslední době je, že se již téměř nekupují nosiče jako cd či dvd a majetková práva nezískáváte koupí, ale spíše pronájmem na některé z platforem typu Apple Music, Spotify či Netflix nebo HBO Max v případě filmů. De facto vám tedy nic nepatří a v okamžiku, kdy pronájem přestanete platit, veškerá hudba či filmy zmizí. Přesto bezpochyby určitá majetková práva získáváte.
Jiným způsobem získávání hudby či filmů je stahování ze sdílených serverů. Dobrou zprávou pro všechny majitele prémiových účtů na webech jako ulozto.cz či hellspy.cz je, že podle zákona se za užití díla nepovažuje “užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu”. Z této věty vyplývá důležité pravidlo, že stáhnout si album, film či knihu pro vlastní poslech či zhlédnutí není trestné ani jinak postižitelné.
Uvedená možnost volného užití se ovšem nevztahuje na užití počítačového programu, elektronické databáze, na zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu. Pro tyto případy už musíte získat licenci ve formě uzavřené licenční smlouvy.
Pokud si vytvoříte rozmnoženinu (kopii) či napodobeninu díla, měly by být označeny tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o rozmnoženinu a ta by měla sloužit pouze vám.
Tip: Ochranou autorského práva jsme se zabývali v našem samostatném článku
Jak jste z výše napsaných vět asi pochopili, tady už se dostáváme na tenký led. Pakliže jste si pro svou vlastní potřebu stáhli film či album, je to v pořádku. Mějte ale na paměti, že jste tím nezískali k dílu žádná autorská ani jiná práva. A pokud budete aktivně na internetu dále sdílet dílo, k němuž nemáte autorská práva, tak již zákon porušujete. Ti, kteří na zmíněných sdílených platformách autorská díla nejen stahují, ale také nabízejí ke stažení, případně uživatelé tzv. torrentů – peer to peer sítí, kde je sdílení v podstatě podmínkou, se vystavují postihu ze strany majitelů majetkových práv k daným dílům.
Zde není odpověď zcela jednoznačná a pokud si chcete být stoprocentně jistí, zda se nezpronevěřujete zákonu, zkonzultujte konkrétní příklad s advokátem.
Předpokládejme situaci, kdy například chcete vytvářet videa, která umístíte na youtube či jinou obdobnou platformu (nikoli tedy jen pro svou osobní potřebu) a chcete svůj výstup proložit například nějakými filmovými “hláškami” z filmu Vyšehrad či Pelíšků (či jinými ukázkami v původní podobě). Předpokládejme rovněž, že si pro tento případ nechcete zajít uzavřít licenční smlouvu s panem Hřebejkem, Štáfkem, resp. produkčními společnostmi těchto filmů.
Na podobně koncipované video by se dala vztáhnout zákonem umožněná “citace autorského díla”. Podle její definice do práva autorského nezasahuje ten, kdo:
V takovém případě nelze ovšem pochopitelně použít dílo celé či jeho většinu (nelze takto například využít celou písničku či filmovou hudbu). Rovněž je vždy nutno uvést, je-li to možné, jméno autora a název díla.
V případě že nesplníte podmínky citace dle autorského díla, bude se jednat o takzvané neoprávněné užití cizího díla. V takovém případě budou dotčení autoři oprávněni uplatnit proti vám postup autorského zákona.
Známým příkladem sporu o autorská práva je soudní pře Zdeňka Svěráka s obchodním řetězcem Bauhaus, který použil pro svou reklamní kampaň slavný motiv ze Svěrákovy písně “upeč třeba chleba”. Zdeněk Svěrák vysoudil po šesti letech na firmě Bauhaus omluvu a odškodné 200 000 korun. Soud mu tak dal za pravdu, že společnost porušila Svěrákova autorská práva.
Problematika stahování, kopírování a sdílení různých děl na internetu obecně spadá do práva duševního vlastnictví. Právo duševního vlastnictví se zabývá ochranou nehmotných statků, mezi které patří výsledky tvůrčí duševní činnosti. V České republice dále dělí na dvě oblasti:
Podle Světové organizace duševního vlastnictví, což je specializovaná odnož OSN, zahrnuje definice pojmu duševního vlastnictví na:
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
