„Spotřebujte do“ vs. „Minimální trvanlivost do“: co o nich říká zákon?

Toto nedorozumění má dva následky: buď zbytečně vyhazujete bezpečné potraviny, nebo naopak riskujete zdraví. V tomto článku jsme pro vás proto shrnuli, co přesně tyto pojmy znamenají podle evropských a českých předpisů, jaké povinnosti z nich plynou pro výrobce, prodejce i e-shopy a jaká práva máte jako kupující.

Právní rámec „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost“

Označování potravin datem trvanlivosti nevychází z jednoho jediného českého zákona, ale z kombinace evropských i národních předpisů. Základ tvoří především nařízení EU o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, které definuje, co je to „datum minimální trvanlivosti“ a co je „datum použitelnosti“, u nás označované právě jako „spotřebujte do“. Na něj navazuje obecné nařízení o potravinovém právu, které stanoví, že na trh vůbec nesmí přijít nebezpečná potravina – tedy taková, která může ohrozit zdraví spotřebitele.

Tuto evropskou úpravu doplňuje český zákon o potravinách a tabákových výrobcích spolu s prováděcími vyhláškami; ty řeší technické detaily, jako je způsob označování, jazyk informací na obalu nebo jejich čitelnost. Do hry vstupuje také zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník, které upravují vaše nároky z vadného plnění (tedy zejména reklamace vadného zboží) a zároveň zakazují klamavé obchodní praktiky, například matoucí nebo neúplné údaje o trvanlivosti.

Na dodržování těchto pravidel dohlíží v praxi zejména Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která kontroluje bezpečnost, jakost a označování většiny potravin v kamenných obchodech i na internetu.

„Spotřebujte do“: datum použitelnosti a bezpečnost

Nařízení o informacích o potravinách rozlišuje datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti (v praxi psané jako „spotřebujte do“). potravin, které snadno podléhají zkáze z mikrobiologického hlediska a po krátké době mohou představovat bezprostřední nebezpečí pro lidské zdraví, se označují datem použitelnosti („spotřebujte do“).

Jednoduše řečeno: datum použitelnosti je poslední den, kdy je potravina při správném skladování považovaná za zdravotně nezávadnou. Po tomto datu už výrobce ani právo nezaručují, že potravina splňuje požadavky na bezpečnost.

Typicky jde o čerstvé, rychle se kazící potraviny jako je chlazené maso a mleté maso, čerstvé ryby, čerstvé mléčné výrobky (jogurty, čerstvé sýry, smetana) či lahůdkové saláty.

Co z toho plyne pro prodejce

Po uplynutí data „spotřebujte do“ nesmí být potravina vůbec uváděna na trh a musí se zlikvidovat, protože mohou představovat zdravotní riziko. Patří sem i zákaz používat potraviny po datu použitelnosti jako surovinu pro další výrobu (například do baget nebo hotových jídel).

Pokud obchod prodává potravinu po datu „spotřebujte do“, jde jednak o porušení zákona, a zároveň o vadu zboží vůči vám jako kupujícímu – už samotný fakt, že vám ji prodali, zakládá důvod k reklamaci. Dozorové orgány (zejména SZPI) mohou za podobné porušení uložit prodávajícímu pokutu až v řádu milionů korun.

Jak s takovými potravinami nakládat

Z pohledu práva je odpověď jednoduchá: po datu „spotřebujte do“ se potravina považuje za nevyhovující a doporučení je nekonzumovat ji. V praxi ale všichni víme, že realita je poněkud složitější – potravina se nezmění ze dne na den v „jed“, jen proto, že včera uběhlo datum na obalu.

Pokud je tedy taková potravina krátce po datu (například o den, dva), byla celou dobu správně skladovaná a nemá žádné znaky zkažení (nezapáchá, nezměnila barvu, obal není nafouknutý), můžete ji s klidem spotřebovat.

U vysoce rizikových potravin, jako je syrové maso, mleté maso, ryby či chlazené lahůdkové výrobky, je vhodné být výrazně opatrnější – pokud je datum použitelnosti delší dobu překročené, nebo si nejste jistí podmínkami skladování, je lepší potravinu vyhodit.

V každém případě má ale vždy smysl použít vlastní úsudek – podívat se, přivonět, případně ochutnat malé množství a pokud cokoliv nesedí, patří potravina do koše, i kdyby datum ještě neuplynulo.

Oficiální pravidla tedy nastavují přísnou hranici, od kdy už výrobce ani prodejce nepřebírají odpovědnost. V domácnosti ale vždy nakonec rozhodujete vy, a je na místě kombinovat znalost rizik s obezřetným, ale racionálním posouzením konkrétní potraviny.

„Minimální trvanlivost do“: kvalita vs. bezpečnost

Naopak „datum minimální trvanlivosti potraviny“ je datum, do kterého si potravina při správném uchovávání zachovává své specifické vlastnosti – tedy chuť, vůni, strukturu či barvu. Výrobce tím říká: „do tohoto data vám garantuji, že výrobek bude takový, jaký má být“. V některých případech je možné takto prošlé potraviny dokonce prodávat (viz další kapitola).

Po uplynutí minimální trvanlivosti je tedy potravina obvykle stále bezpečná, jen už nemusí chutnat, jak by měla – může být například méně křupavá, vůně může být slabší, káva může mít méně intenzivní aroma.

Datum minimální trvanlivosti najdete hlavně na suchých, trvanlivých potravinách, jako jsou těstoviny, rýže, mouka, dále na konzervách, kávě, čaji, kakau, sušenkách, čokoládě, trvanlivém mléce či mražených potravinách.

Jak s takovými potravinami v praxi nakládat

U těchto potravin je prostor pro selský rozum ještě větší než u potravin označených jako „spotřebujte do“. Samotné překročení data minimální trvanlivosti neznamená automaticky, že je výrobek nebezpečný. Třeba těstoviny nebo rýži lze jíst i několik měsíců po datu na obalu, ale jen pokud byl obal celou dobu neporušený, potravina nebyla vystavená vlhku ani extrémním teplotám a zároveň na ní nejsou vidět ani cítit známky zkažení – například plíseň, zatuchlý zápach, žluklá chuť u potravin s obsahem tuku nebo nafouknutá konzerva.

Zároveň platí, že pokud je obal zjevně poškozený, nafouknutý, zrezivělý nebo pokud potravina viditelně změnila barvu či vůni, je na místě ji vyhodit – i kdyby datum minimální trvanlivosti formálně ještě neuplynulo.

Stručně řečeno: „spotřebujte do“ se týká bezpečnosti, jde o datum použitelnosti u potravin, které se rychle kazí a po jeho uplynutí je nelze prodávat a je vhodné s nimi zacházet velmi opatrně. Naproti tomu „minimální trvanlivost do“ se týká hlavně kvality – výrobce garantuje do tohoto data chuť, vůni a strukturu, ale při správném skladování může být potravina i po jeho uplynutí nadále bezpečně poživatelná.

Trvanlivost u kosmetických přípravků

Kosmetické přípravky sice nespadají pod potravinové právo, ale z pohledu trvanlivosti a bezpečného používání fungují velmi podobně jako potraviny – i tady zákon řeší, jak dlouho je výrobek bezpečný a funkční, a jak se o tom má spotřebitel dozvědět z obalu.

U kosmetiky se běžně setkáte se dvěma typy údajů:

1. Datum minimální trvanlivosti: používá se u výrobků s kratší trvanlivostí (méně než 30 měsíců). Na obalu bývá uvedeno slovy (např. „spotřebujte do…“, „použitelné do…“) nebo ve spojení se symbolem přesýpacích hodin. Tento údaj říká, že do uvedeného data při správném skladování výrobek drží deklarovanou kvalitu a je bezpečné ho používat.
2. Doba použitelnosti po otevření: u výrobků s delší trvanlivostí (více než 30 měsíců) se místo konkrétního data uvede symbol otevřeného kelímku s údajem jako „12M“, „24M“, „6M“ apod. Tento údaj znamená, po jakou dobu je přípravek bezpečný a funkční od okamžiku otevření, opět za předpokladu, že dodržíte doporučené podmínky skladování (např. „chraňte před sluncem“, „skladujte při pokojové teplotě“).

Princip je velmi podobný jako u potravin: do uvedeného data (nebo doby po otevření) výrobce garantuje, že přípravek bude fungovat tak, jak slíbil, a bude bezpečný pro vaši pokožku. Po uplynutí této doby už výrobce tuto záruku neposkytuje. Neznamená to ale, že se přípravek přes noc změní v nebezpečnou látku, zvyšuje se však riziko toho, že aktivní látky ztratí účinek (například u krémů s vitamínem C nebo retinolem), že se změní konzistence či vůně (oddělený olej, hrudkovitost, žluklý zápach), nebo že se v balení namnoží mikroorganismy, které mohou způsobit podráždění kůže nebo alergické reakci.

V praxi tedy platí podobná pravidla jako u potravin: pokud je obal neporušený, výrobek byl správně skladovaný a nemění barvu, strukturu ani vůni, je možné kosmetiku používat i po datu minimální trvanlivosti. U přípravků, které už jsou otevřené a uplynula deklarovaná doba použitelnosti (např. 12M), je na místě vyšší opatrnost – zejména u produktů určených na oči, rtěnek a krémů v kelímcích, které přicházejí do častého kontaktu s prsty.

Stejně jako u potravin se tedy vyplatí sledovat nejen datum na obalu, ale i vlastní smysly. Pokud krém zapáchá, změnil barvu, odděluje se olejová a vodní složka nebo vás po nanesení pálí či svědí pokožka, je bezpečnější se s ním rozloučit.

Správné značené potravin

Zákony vyžadují, aby všechny povinné informace na obalu byly uvedené česky, čitelně, v nekódované podobě a na dobře viditelném místě. Výrobce ani prodejce nesmí datum schovat tak, že ho máte problém najít. Typickým problémem bývají případy, kdy je datum přelepené cenovkou, částečně setřené, nebo vytištěné tak droboučkým písmem, že ho bez lupy nepřečtete.

Kromě samotného data si vždy všímejte i doprovodného textu, tedy zda jde o „minimální trvanlivost“ nebo „spotřebujte do“. Právě formulace vám napoví, zda se jedná o údaj související spíše s kvalitou, nebo s bezpečností potraviny. Datum minimální trvanlivosti či použitelnosti musí být jasně identifikovatelné – ideálně přímo s příslušnou slovní formulací před datem. Pokud se na obalu objeví více různých dat (například datum výroby, šarže, balení a k tomu ještě trvanlivost), měl by být vždy srozumitelně uveden význam každého z nich. Jestliže na obalu vidíte několik dat a není zřejmé, které z nich je datum trvanlivosti, případně chybí slovní dovysvětlení, může takové označení působit zavádějícím dojmem.

Proč jsou podmínky skladování tak důležité

Podmínky skladování hrají u trvanlivosti potravin zásadní roli. Datum trvanlivosti platí pouze tehdy, pokud jsou dodrženy skladovací podmínky uvedené na obalu, například „uchovávejte při teplotě 0–4 °C“ nebo „chraňte před přímým sluncem“. Jakmile se od těchto podmínek odchýlíme, může být potravina nebezpečná i dlouho před tím, než vyprší datum uvedené na obalu.

Typickým příkladem je situace, kdy obchod potraviny nesprávně chladí, nebo když si doma necháte celý nákup několik hodin v rozpáleném autě. V takových případech nejde o chybu v datu, ale o porušení správného skladování – u prodejce může jít o porušení jeho zákonných povinností, u vás doma pak o rizikové zacházení s potravinou, za které už odpovídáte vy.

Podobně důležité je vnímat i to, co se s potravinou stane po otevření obalu. Mnoho výrobků má kromě samotného data trvanlivosti ještě doplňující údaj, například „po otevření spotřebujte do 3 dnů“ nebo „po otevření uchovávejte v chladničce“. Tato je zásadní zejména u konzerv, paštik, džusů a dalších trvanlivých potravin: jakmile obal otevřete, dostane se dovnitř vzduch a mikroorganismy a skutečná bezpečná doba používání se výrazně zkrátí.

Prodej zboží po uplynutí minimální trvanlivosti: kdy je to legální

Právě u otázky, co se smí a nesmí po uplynutí data na obalu, se rozdíl mezi „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“ projeví nejvíce. Zatímco u potravin s údajem „spotřebujte do“ je právní úprava velmi přísná a jednoznačná, u potravin s minimální trvanlivostí dává zákon prodejcům o něco větší prostor – ovšem za přesně stanovených podmínek.

U potravin označených „spotřebujte do“ platí, že jakmile tento den uplyne, potravina už nesmí být vůbec uváděna na trh. Prodejce ji musí vyřadit z prodeje a je povinen s ní naložit jako s nevyhovující potravinou. Nesmí ji tedy legálně prodávat ani formou výprodeje nebo s výraznou slevou. Stejně tak ji nesmí v rámci běžné distribuce nabízet spotřebitelům zdarma. Z pohledu práva prostě a jednoduše nemá co dělat v rukou běžného zákazníka, protože se u ní předpokládá vyšší riziko pro zdraví. Pokud by obchod takovou potravinu i přesto prodával, porušuje tím zákon a vystavuje se nejen možnosti pokuty od dozorového orgánu, ale také odpovědnosti vůči zákazníkům, kteří si zboží koupí.

Úplně jinak vypadá situace u potravin označených „minimální trvanlivost do“. Tady zákon vychází z toho, že po uplynutí tohoto data je potravina nadále bezpečná, pouze už nemusí splňovat původní nároky na kvalitu. Proto právní úprava umožňuje, aby obchod potraviny po minimální trvanlivosti dál prodával, ovšem jen tehdy, když splní několik podmínek:

1. Zboží musí být zřetelně označeno: Zákazník musí na první pohled vědět, že kupuje výrobek, u něhož již uplynulo datum minimální trvanlivosti. Obchod může použít například formulaci „výrobek po datu minimální trvanlivosti“ nebo jiné jasné upozornění.
2. Výrobky musí být oddělené od běžného zboží: Typicky ve zvláštním regálu, ve speciálně vyznačené části prodejny nebo v jasně označené výprodejové zóně. Cílem je, aby je zákazník nemohl snadno zaměnit za běžné, neprošlé zboží.
3. I po datu minimální trvanlivosti musí být potravina stále bezpečná: nesmí být plesnivá, nafouknutá, zapáchající nebo jinak jevit známky zkažení. Prodejce za to nese plnou odpovědnost.

Pokud obchod tyto podmínky nesplní (například zboží po minimální trvanlivosti neoznačí, nechá ho v běžném regálu mezi ostatními potravinami nebo bude prodávat výrobky, které už jsou zjevně zkažené) dopouští se protiprávního jednání. Z pohledu kupujícího jde zároveň o vadu zboží. Jestliže jste například v dobré víře koupili sušenky v běžném regálu a až doma zjistíte, že minimální trvanlivost už uplynula a obchod na to nijak neupozornil, můžete se oprávněně domáhat nápravy: požadovat vrácení peněz, výměnu zboží nebo jinou formu kompenzace.

Z pohledu prodejce se proto vyplatí mít pro práci s prošlými potravinami s minimální trvanlivostí jasná interní pravidla: pravidelné kontroly dat, přesun do zvláštního, dobře označeného místa, vedení alespoň základní evidence a školení zaměstnanců. Chrání tím nejen zdraví a práva svých zákazníků, ale i sebe.

Interní pravidla prodejen pro prošlé potraviny

Právo přímo nenařizuje, jak přesně mají vypadat interní procesy prodejny, ale vyžaduje, aby prodejce prokazatelně zajišťoval bezpečnost potravin. Typickým příkladem, kdy se interní pravidla stávají nezbytností, je porcování a přebalování potravin. Pokud prodejna rozbaluje velkou šunku, sýr nebo jiné balené zboží kvůli prodeji po menších kusech, automaticky tím mění podmínky, za nichž výrobce určil trvanlivost. V takovém případě nestačí „od oka“ odhadnout, že to ještě týden vydrží. Prodejce musí jasně stanovit, o kolik se tím zkrátí minimální trvanlivost nebo datum použitelnosti a za jakých podmínek se má přebalený výrobek dál uchovávat – například jaká teplota musí být ve vitríně, jak dlouho smí být výrobek vystavený, kdy se má neprodané zboží vyřadit. To vše by přitom mělo být zachycené v interních, písemných postupech, které vycházejí ze zásad systému HACCP.

HACCP je zkratka z angličtiny pro „Hazard Analysis and Critical Control Points“, česky se běžně používá výraz „analýza nebezpečí a kritické kontrolní body“. Jedná se o systém, podle kterého si provozovatel (např. obchod, restaurace, jídelna) zmapuje celý proces nakládání s potravinami – od příjmu zboží, přes skladování, přípravu až po výdej.

Rozumně nastavená interní pravidla obvykle zahrnují několik navazujících kroků. V praxi to začíná průběžnou kontrolou dat trvanlivosti – zaměstnanci mají určeno, jak často a jakým způsobem mají procházet regály, chladicí boxy a sklady a hledat zboží, kterému se blíží datum „spotřebujte do“ nebo „minimální trvanlivost do“. U výrobků, kde se blíží konec minimální trvanlivosti, si prodejna může předem nastavit, že je v určitém předstihu přesune do viditelně označené výprodejové zóny, kde zákazník jasně uvidí, že jde o zboží po trvanlivosti, prodávané například se slevou. Součástí těchto pravidel by měly být i zápisy o tom, kdy bylo zboží do této zóny přemístěno, jaké mělo původní datum minimální trvanlivosti a do kdy se má doprodat. Tak má prodejce v ruce důkaz, že situaci skutečně hlídá a že mu v regálu neleží prošlé potraviny.

Na co si dát pozor u e-shopů s potravinami

Internetový prodej potravin je právem považován za prodej na dálku, ale z pohledu bezpečnosti platí stejná pravidla jako v kamenném obchodě – tedy zákaz prodeje po datu použitelnosti a přísná pravidla pro zboží po minimální trvanlivosti.

Při prodeji na dálku musí být veškeré povinné informace k potravině dostupné před uzavřením koupě, s výjimkou právě údaje o datu minimální trvanlivosti a datu použitelnosti. Ten musí být nejpozději k dispozici v okamžiku dodání.

Pokud vám e-shop doručí zboží po datu použitelnosti nebo zjevně zkažené ještě před tímto datem, můžete postupovat stejně jako v kamenném obchodě: reklamace, případně podnět dozorovým orgánům.

Jaké nároky má kupující: vada kvality vs. nebezpečná potravina

U potravin se vaše práva jako kupujícího řídí stejnými základními pravidly jako u jakéhokoliv jiného zboží: prodávající odpovídá za to, že zboží při převzetí nemá vady a má vlastnosti, které je možné rozumně očekávat, tedy ty, které byly slíbené v popisu, na obalu nebo jsou pro daný výrobek obvyklé. Rozdíl je v tom, že potraviny jsou zboží, které se rychle kazí, mohou ovlivnit vaše zdraví a mají omezenou trvanlivost. Proto se u nich některá pravidla uplatňují praktičtěji a v kratších lhůtách.

Když si v obchodě koupíte potravinu, která je plesnivá, zapáchá, má nafouknutou konzervu, změněnou barvu, zvláštní slizký povrch nebo v ní najdete cizí předmět, jedná se o vadu jakosti. Stejně tak je vadou, pokud složení výrobku neodpovídá tomu, co je napsáno na obalu – například je v něm jiný druh tuku, menší podíl masa nebo alergenní složka, o které jste se nedozvěděli.

Za vadu se považuje také prodej po datu použitelnosti („spotřebujte do“) a prodej po datu minimální trvanlivosti, pokud o tom nejste jasně a předem informováni. Pokud jste si například koupili sušenky v běžném regálu a až doma zjistíte, že minimální trvanlivost vypršela před měsícem a obchod to nikde neuvedl, máte plné právo bránit se.

U potravin je ale důležitá jedna praktická odlišnost: nemá smysl uplatňovat „dvouletou záruku“ v tom klasickém slova smyslu. Zákon sice obecně počítá s tím, že spotřebitel může vady vytknout v rámci dvou let, ale u potravin by to nedávalo smysl – jejich povaha je jiná, rychle se kazí a mají přesně určenou dobu použitelnosti či minimální trvanlivosti. Proto je vady u potravin je nutné reklamovat bez zbytečného odkladu, nejpozději však do konce data použitelnosti nebo minimální trvanlivosti.

Co můžete požadovat?

Pokud zjistíte vadu, máte právo požadovat nápravu, typicky výměnu výrobku za bezvadný kus nebo vrácení kupní ceny. Někdy může dávat smysl i přiměřená sleva, zejména ve chvíli, kdy vada sice existuje, ale nebrání vám v použití zboží (typickým příkladem je kosmeticky poškozený obal, který je zmáčknutý, natržený nebo špinavý, ale samotná potravina v něm je bezpečná a nepoškozená). V takovém případě můžete namísto výměny či vrácení peněz souhlasit s tím, že vám obchod poskytne slevu.

Zkažené potraviny a újma na zdraví

Pokud už nejde jen o prošlý jogurt za pár desítek korun, ale o poškození zdraví, dostává se celá situace na úplně jinou úroveň. Typicky to může být případ, kdy se u vás po konzumaci konkrétní potraviny projeví otrava jídlem, silné žaludeční potíže, alergická reakce, případně i nutnost hospitalizace. V takové chvíli už nejde jen o reklamaci vadného zboží, ale o náhradu škody a újmy na zdraví.

Co je potřeba prokázat

Aby bylo možné po prodejci (případně výrobci nebo dodavateli) něco vymáhat, je potřeba prokázat několik věcí: že porušil svou povinnost (například prodal nebezpečnou potravinu, špatně ji skladoval, ponechal zboží po datu spotřeby v prodeji), že vám vznikla konkrétní újma na zdraví (například diagnóza otravy jídlem, hospitalizace, pracovní neschopnost) a že mezi tím existuje příčinná souvislost – tedy že vaše potíže opravdu způsobil daný výrobek, ne něco úplně jiného.

Právě proto jsou tak důležité lékařské zprávy, laboratorní rozbory, výsledky hygienických či inspekčních kontrol a někdy i posudky soudních znalců.

Jak takové případy v praxi vypadají

V praxi to obvykle vypadá tak, že lékař ve zdravotnické dokumentaci zaznamená podezření na konkrétní potravinu, hygienická stanice či SZPI může odebrat vzorky a provést rozbor a vy sami byste si měli schovat účtenku, obal výrobku a případné fotografie.

Na základě těchto podkladů pak můžete po odpovědném subjektu žádat nejen proplacení samotné potraviny, ale i náhradu nákladů na léčení, léky, cestu k lékaři, ušlý výdělek, bolestné či další nemajetkovou újmu spojenou například s hospitalizací nebo dlouhodobými následky. U závažnější újmy na zdraví může jít už o částky v řádu desítek či stovek tisíc korun.

Proč jsou tyto spory složitější

Tyto spory bývají složité hlavně důkazně. Prodejce či výrobce se může bránit tím, že vaše obtíže mají jinou příčinu, že potravina byla nevhodně skladovaná až u vás doma, nebo že nelze spolehlivě doložit souvislost mezi výrobkem a vzniklou újmou. Právě tady se velmi vyplatí vzít si na pomoc advokáta.

Zkušený právník vám pomůže správně sepsat nároky, shromáždit a uspořádat důkazy, komunikovat s prodejcem, výrobcem či jejich pojišťovnou a v krajním případě i se soudem. Bez právní pomoci je snadné na něco zapomenout, podcenit výši nároku nebo se nechat přemluvit k nevýhodnému smíru.

Shrnutí

Platí jednoduché pravidlo: „spotřebujte do“ souvisí především s bezpečností, „minimální trvanlivost do“ hlavně s kvalitou. Potraviny se značkou „spotřebujte do“ po uplynutí data nesmí být vůbec prodávány ani používány jako surovina, a pokud je takový výrobek v prodeji, jde o porušení zákona i vadu zboží vůči vám. U potravin s „minimální trvanlivostí“ je po uplynutí data za splnění zákonných podmínek možný další prodej, protože se předpokládá, že jsou stále bezpečné, i když už nemusí mít ideální chuť či vůni. Vždy ale rozhoduje i správné skladování a vaše vlastní smysly: co zapáchá, mění barvu, je nafouknuté nebo plesnivé, patří do koše bez ohledu na datum.

Podobná logika platí i u kosmetiky, kde se sleduje buď datum minimální trvanlivosti, nebo doba použitelnosti po otevření. I tady výrobce garantuje bezpečnost a funkčnost jen do určité doby, po jejímž uplynutí roste riziko podráždění či nefunkčnosti výrobku.

Ať už jde o potraviny nebo kosmetiku, jako kupující máte právo na bezpečné, správně označené zboží. Prodej po datu použitelnosti, neoznačený prodej po minimální trvanlivosti, zjevně zkažené výrobky nebo matoucí údaje na obale představují vadu, kterou můžete reklamovat, případně řešit s dozorovými orgány. Pokud vám vadný či nebezpečný výrobek způsobí zdravotní potíže, můžete vedle vrácení peněz žádat i náhradu nákladů na léčení, ušlého výdělku či bolestného.