Přečtěte i následující dva díly:
Ve druhé části se podíváme na našeho souseda Rakousko, které láká tisíce českých pracovníků. Podíváme se ale také na Spojené státy a jejich prakticky neexistující práva zaměstnanců. Nakonec vám poradíme, na co si dát při hledání práce v zahraničí pozor.
Ve třetí části se zaměříme na dvě evropské země – na Slovensko a Švýcarsko. Na závěr se pak podíváme na to, které země nabízí nejvyšší a naopak nejnižší mzdu na světě.
Kapitoly článku
Účel a výše minimální mzdy
Minimální mzda je minimální částka, kterou by měl dostat za svou práci každý pracující. Tuto částku zavádí stát a musí ji dodržovat každý zaměstnavatel. Ne všechny státy však mají stanovenou minimální mzdu. Zejména státy s kapitalisticky založenou ekonomikou a velmi volným trhem nechávají “neviditelnou ruku trhu“ bez větších omezení, a to i včetně minimální mzdy.
Minimální mzda je tedy způsobem ochrany pracujících. Má jim totiž zajistit to, že z ní pokryjí základní výdaje, jako jsou náklady na bydlení, stravu apod. Zároveň má ale také motivační funkci – má motivovat lidi k práci, protože za práci dostanou více než by dostali, pokud by pobírali různé dávky sociální pomoci.
V České republice, ale i v mnoha dalších zemích se minimální mzda stanovuje jako ekvivalent pro čtyřicetihodinovou pracovní dobu. Také se pravidelně mění (zvyšuje) tak, aby lépe odpovídala nákladům na živobytí a celkové situaci na trhu. V roce 2024 je česká minimální měsíční mzda stanovena na 18 900 korun a hodinová mzda na 112,50 korun.
S jakými dalšími právy zaměstnanců se můžeme setkat
Kromě minimální mzdy se můžete setkat i s dalšími právy pracujících, a to jak u nás, tak i za hranicemi. Tato práva se však budou zemi od země často výrazně lišit. Opět platí, že s omezenějšími právy se setkáte v kapitalistických volných ekonomikách, zatímco ve více sociálně založených státech budou práva lepší. Možná ale jen zdánlivě. Jedna věc je totiž zákon, druhá pak praxe. V některých zemích jsou totiž sociální práva zakotvena spíše v kolektivních smlouvách než v právních normách. Je tedy potřeba v detailu nesrovnávat jen povrchně. Zde však přinášíme přehled toho viditelného.
Mezi nejběžnější práva zaměstnanců patří:
- Stanovení maximální pracovní doby a přesčasy: Obvykle se setkáte s omezením délky pracovní doby. Např. na maximálně 12 hodin denně. S tím souvisí také regulace přesčasů – ty je obvykle možné požadovat pouze z vážných důvodů, musí být placené a často i s přirážkou.
- Placená dovolená: Sociální státy mívají povinnou placenou dovolenou pro zaměstnance. Ať už se jedná o klasickou každoroční dovolenou (u nás 4 týdny), mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou nebo jiný typ dovolené.
- Zastupování zaměstnanců: Zákony sociálních států mohou vyžadovat také přítomnost různých zaměstnaneckých rad nebo odborů k zastupování zájmů zaměstnanců při jednání se zaměstnavateli.
- Předpisy o ochraně zdraví a bezpečnosti: S těmito pravidly se můžete setkat téměř všude. Jedná se o různé předpisy, které mají za cíl zajistit, že jsou pracoviště bezpečná. Mohou sem spadat různá povinná bezpečností školení (jako je naše BOZP), různé normy pro pracovní náčiní, ventilaci či manipulaci s nebezpečnými materiály.
Související služba
Zajímáte se o podmínky práce v rámci EU nebo za hranicemi?
Zeptejte se Dostupného advokáta. Jsme připraveni zodpovědět libovolný právní dotaz. V našem týmu jsou specialisté na všechny oblasti práva, takže můžeme garantovat opravdu vysokou kvalitu poskytnuté právní rady. Navíc vám ji zvládneme udělit online a do dvou pracovních dnů.
Mám otázku
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 5 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
- Jistota zaměstnání: Zákony obvykle chrání zaměstnance před svévolným propouštěním. Často je tak zaměstnance možné propustit jenom ze zákonem daných důvodů, případně bývá stanoveno také odstupné.
- Rovné příležitosti a nediskriminace: Zákony mnoha státu zakazují diskriminaci na základě faktorů, jako je pohlaví, rasa, náboženství, sexuální orientace nebo zdravotní postižení, a prosazují rovné příležitosti pro všechny pracovníky.
- Sociální pojištění: Sociální státy mívají velmi robustní systémy sociálního pojištění. Zaměstnanci tak mají různé druhy podpory v nepříznivých životních situacích jako je podpora v nezaměstnanosti, starobní a invalidní důchody apod.
- Školící a vzdělávací programy: Některé sociální státy investují také do programů na zlepšení dovedností a vzdělání pracovníků.
Minimální mzda – EU
I přesto, že si to spousta lidí myslí, EU nestanovuje povinnou minimální mzdu. Můžete se tak setkat se členskými státy, které vůbec minimální mzdu nemají, jako je např. Itálie či Dánsko. Minimální mzda v Evropě je ale obecně poměrně pevně zavedeným principem a většina státu ji má povinně stanovenou. Stejně tak i v žebříčku nejvyšších minimálních mezd vedou evropské státy.
To, že v EU není zavedena povinná minimální mzda, ještě neznamená, že nejsou stanovena jiná práva pracovníků. Evropské pracovní právo upravuje pracovní podmínky a právo na informování pracovníků a projednávání otázek. Pokud pracujete v rámci států EU, máte právo na:
- placenou dovolenou v délce minimálně čtyř týdnů za rok;
- omezenou délku pracovní doby na 48 hodin týdně;
- 14 týdnů mateřské dovolené a 4 měsíce rodičovské dovolené pro každého z rodičů;
- povinné pracovní přestávky a další úpravy pro speciální druhy práce (jako je práce na směny nebo práce v noci).
Součástí evropského pracovního práva jsou také požadavky na standarty bezpečnosti práce a ochranu zranitelných skupin zaměstnanců (jako jsou těhotné ženy, děti apod.). Velkým tématem je také rovnoprávnost a rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, rasu, sexuální orientaci či náboženství. Důraz se klade také na mobilitu pracovní síly mezi státy EU.
Tip na článek
Tip: Setkali jste se s diskriminací na pracovišti? Chcete podat žalobu a nejste si jisti, zda vyhrajete? Posoudíme vaše šance na úspěch u soudu a navrhneme takové řešení, které povede k požadovanému výsledku.
Minimální mzda – Německo
Německo má ze zákona stanovenou minimální mzdu. Jedná se ale o celkem novou věc, která byla zavedena až v roce 2015. Stejně jako u nás je pravidelně zvyšována s ohledem na inflaci a náklady na běžné živobytí. K navýšení došlo 1. ledna 2024 a v současnosti je tak minimální hodinová mzda v Německu stanovena na 12,41 eur. To za měsíc činí 2 151 eur při čtyřiceti hodinovém pracovním týdnu.
Minimální mzda v německu platí jak pro německé obyvatele, tak pro zahraniční pracovníky. Existují zde ale výjimky ve formě stážistů, učňů, dlouhodobě nezaměstnaných a určitých sektorů, kde je na základě kolektivních smluv stanovena vyšší minimální mzda.
Další práva zaměstnanců
Kromě minimální mzdy má Německo stanovené také příplatky za práci přesčas, které by měly odpovídat jeden a půl násobku klasické mzdy. Příplatek nebo náhradní volno náleží také lidem pracujícím v noci. Za práci v noci je v Německu považována práce mezi 11. až 6. hodinou. Na druhou stranu, v Německu není povinné poskytovat příplatky za práci o víkendech a o svátcích. Co však povinné je, je náhradní den volna.
Maximální doba práce je stanovena na 48 hodin týdně. Ve většině případů se ale setkáte se čtyřiceti hodinovou pracovní dobou. Každý má ze zákona nárok na 24 dní placeného volna, častou praxí firem je však nabízet 30 dní. Rodiče mají nárok až na tři roky trvající rodičovskou dovolenou. Co se týče zkušební doby, ta je stanovena na 3-6 měsíců, dle charakteru práce. Během této doby může být zaměstnanec propuštěn s dvoutýdenní výpovědní lhůtou.
Tip na článek
Tip: Dostali jste výpověď z práce? Zajistíme, že obdržíte vše, na co máte nárok. Pomůžeme vám bránit se proti zaměstnavateli. Řešení nabídneme už do dvou dnů, v rámci celého Česka.
Jak je to s prací v Německu
Díky tomu, že je Německo součástí EU, platí zde volnost pohybu a pracovní síly. Abyste zde mohli pracovat, nepotřebujete žádná víza ani povolení. Velkou výhodou je také to, že většina získaných kvalifikací (např. absolvované vzdělání, rekvalifikace apod.) jsou v Německu přijímány.
Přečtěte i následující dva díly:
Ve druhé části se podíváme na našeho souseda Rakousko, které láká tisíce českých pracovníků. Podíváme se ale také na Spojené státy a jejich prakticky neexistující práva zaměstnanců. Nakonec vám poradíme, na co si dát při hledání práce v zahraničí pozor.
Ve třetí části se zaměříme na dvě evropské země – na Slovensko a Švýcarsko. Na závěr se pak podíváme na to, které země nabízí nejvyšší a naopak nejnižší mzdu na světě.