Správce pozůstalosti: kdo to je a co dělá

Rychlý přehled

Správce pozůstalosti je osoba, kterou může zůstavitel povolat ke správě celé pozůstalosti nebo jen její části. Musí to udělat formou veřejné listiny, tedy typicky notářským zápisem. Správce se ujme správy, jakmile se dozví o smrti zůstavitele, a pozůstalost spravuje až do potvrzení nabytí dědictví. Vykonává především prostou správu, ale v určitých případech může se souhlasem dědiců nebo soudu jednat i nad její rámec. Pokud správce zůstavitel neurčí, spravuje pozůstalost vykonavatel závěti, a není-li ani ten, pak dědicové.

Co je vlastně pozůstalost

Pozůstalost netvoří jen majetek, ale celé pozůstalostní jmění, tedy soubor práv a povinností, které po smrti zůstavitele přecházejí na dědice, pokud jejich povaha nevylučuje přechod na jinou osobu. Z praktického hlediska to znamená, že správce pozůstalosti může být potřeba nejen u nemovitostí nebo firmy, ale i tam, kde je nutné po smrti zůstavitele aktivně řešit závazky, nájmy, provoz podniku nebo jiné majetkové vztahy.

Správce pozůstalosti dává smysl hlavně tam, kde se majetek nesmí „nechat ležet“, než se dědické řízení dokončí.

Kdo je správce pozůstalosti

Správce pozůstalosti je osoba, kterou zůstavitel povolá ke správě pozůstalosti nebo její části. Může jím být fyzická i právnická osoba. Zákon zároveň výslovně umožňuje, aby zůstavitel určil i to, jaké má mít správce povinnosti a zda a jak bude odměňován. Povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny.

Správce může být velmi užitečný například u podnikatele. Je ale potřeba dodat, že správce pozůstalosti není automaticky totéž co vykonavatel závěti a že oba instituty mají vlastní právní režim. Pokud jsou povoláni oba, správce pozůstalosti se řídí pokyny vykonavatele závěti a jejich vzájemná práva a povinnosti se posuzují podle ustanovení o příkazu.

Kdy se správce ujímá funkce

Správce pozůstalosti se správy ujme, jakmile se dozví o smrti zůstavitele, pokud ví, že byl povolán. Pokud to vyjde najevo až v řízení o pozůstalosti, vyrozumí ho o tom soud. To je prakticky důležité zejména tehdy, když je potřeba jednat rychle – například zajistit chod firmy, uzavřít provozovnu, řešit zaměstnance nebo zabránit znehodnocení majetku.

Co správce pozůstalosti skutečně dělá

Zákon říká, že ten, kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu. Současně z ní poskytuje splátky na zaopatření osobám, které na ně mají právo, a doručuje odkazovníkům zprávu o odkazech, které jim připadly. Dospělé odkazy vyrovná, schválí-li to soud.

Prakticky to znamená zejména tyto oblasti:

Zajištění a ochrana majetku

To je základní role správce. U nemovitostí může jít o zajištění domu, úhradu nutných plateb, vyřízení havárie nebo péči o pozemky. U firmy může jít o udržení základního provozu, komunikaci s účetní, zaměstnanci nebo obchodními partnery. Je potřeba si připomenout, že správce není „náhradní dědic“ ani neomezený manažer. I při správě firmy se stále pohybuje v rámci správy pozůstalosti.

Typický příklad z praxe: zůstavitel provozoval menší rodinnou firmu se zaměstnanci a pravidelnými zakázkami. Bez určeného správce by po jeho smrti mohlo dojít ke zmatkům, neuhrazeným mzdám a odlivu klientů. Správce pozůstalosti může pomoci překlenout období do skončení dědického řízení tak, aby hodnota firmy neklesla.

Splátky na zaopatření

Správce může z pozůstalosti poskytovat splátky na zaopatření osobám, které na ně mají právo. Smyslem je překlenout období, kdy dědické řízení ještě neskončilo, ale některé osoby už potřebují základní prostředky k životu. Příkladem může být situace nezaopatřené manželky, i když vždy záleží na konkrétním právním důvodu takového nároku.

Odkazy

Pokud zůstavitel zanechal odkazy, má správce povinnost odkazovníkům oznámit, co jim připadlo. Samotné vyrovnání dospělých odkazů pak podléhá schválení soudu. To je důležité zejména tam, kde zůstavitel v závěti vyčlenil konkrétní věci nebo částky pro osoby, které nejsou dědici.

Prodej, pronájem nebo zatížení majetku

Tohle je velmi citlivá oblast. Ze zákona platí, že při správě lze z pozůstalosti něco zcizit nebo použít jako jistotu, vyžaduje-li to zájem na zachování hodnoty nebo podstaty spravovaného majetku, jinak za protiplnění. To platí i tehdy, když má být změněn účel spravovaného majetku. Zcizením v tomto případě nemyslíme odcizení ve smyslu krádeže. Jde o právní termín označující dobrovolné smluvní převedení vlastnického práva z dosavadního vlastníka (zbyvatele) na novou osobu (nabyvatele). Typicky se jedná o prodej nebo darování.

Přeloženo do běžné řeči: správce může například pronajmout pole, aby nezůstalo ladem, nebo prodat rychle se kazící zásoby v provozovně. Nemůže ale jen z pohodlnosti rozprodat pozůstalost bez vazby na zájem její řádné správy.

Typický příklad z praxe: po zemřelém zůstane zemědělský pozemek, který by bez obhospodařování ztrácel hodnotu a působil další škody. Pronájem místnímu zemědělci může být správným krokem, pokud směřuje k zachování hodnoty majetku.

Jednání nad rámec prosté správy

Pokud má správce nebo vykonavatel závěti učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, potřebuje souhlas dědiců. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu. To je podstatná korekce vůči původnímu textu: správce nemá volnou ruku jednat „mimo běžnou správu“ podle vlastního uvážení, ale jen při splnění zákonných podmínek.

V srpnu 2024 Nejvyšší soud rozhodoval o případu, kdy byla jedna z dědiček ustanovena správkyní celé pozůstalosti. Soud potvrdil, že správa pozůstalosti může být svěřena dědici, jemuž dědické právo prokazatelně svědčí, a to i v případě sporu o platnost závěti.

Jak správce pozůstalosti určit

Zůstavitel může správce pozůstalosti určit veřejnou listinou. Nejčastěji půjde o notářský zápis. V této listině může rovnou určit, zda správce bude spravovat celou pozůstalost, nebo jen její část, jaké budou jeho povinnosti a zda mu bude náležet odměna. Projev vůle, kterým byl správce povolán, lze zrušit stejným způsobem, jakým se zrušuje závěť.

To je v praxi užitečné hlavně u složitějších majetkových poměrů. U běžného majetku to často není potřeba. U rodinné firmy, rozsáhlých pronájmů nebo například většího investičního portfolia ale určení správce dává dobrý smysl.

Může správce odstoupit?

Ano. Správce pozůstalosti může z funkce kdykoli odstoupit. Odstoupení je účinné, dojde-li soudu. To je prakticky důležité, protože ne každý správce dokáže nebo chce funkci vykonávat až do konce řízení.

Kdy může být správce odvolán

Soud správce pozůstalosti odvolá i bez návrhu, pokud závažně poruší své povinnosti, není schopen své povinnosti řádně plnit nebo je tu jiný vážný důvod. To je oproti původnímu textu důležité zpřesnění: zákon mluví přímo o odvolání soudem i bez návrhu, nejde tedy jen o možnost účastníků podat návrh.

Prakticky může jít například o situaci, kdy správce majetek zanedbává, jedná ve střetu zájmů, dlouhodobě nekomunikuje nebo svou nečinností ohrožuje hodnotu pozůstalosti.

Kdo spravuje pozůstalost, když správce určen není

Tady je zákon poměrně jasný. Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Je-li pro to vážný důvod, může soud nařídit jiné opatření.

To je důležité i pro praxi: správce pozůstalosti není povinný. Pokud ho zůstavitel neurčí, neznamená to, že se s majetkem „nedá nic dělat“. Jen se správa přesune na jiné osoby podle zákonného pořadí.

Kdy se správce pozůstalosti opravdu vyplatí

U běžné rodiny, kde po zůstaviteli zůstane standardní byt, účet a několik movitých věcí, správce pozůstalosti často potřeba nebude. O to víc ale dává smysl v těchto situacích:

• zůstavitel vlastnil firmu nebo podíl ve společnosti,
• pozůstalost zahrnuje majetek, který potřebuje průběžnou odbornou správu,
• je potřeba rychle zajistit chod provozu nebo ochranu hodnoty majetku,
• mezi dědici lze čekat spor a zůstavitel chce předejít chaosu,
• součástí pozůstalosti je specifický majetek, například rozsáhlé investice, lesy, pole nebo nájemní portfolio.

Shrnutí

Správce pozůstalosti je osoba, kterou může zůstavitel určit k tomu, aby po jeho smrti spravovala celou pozůstalost nebo její část až do potvrzení nabytí dědictví. Musí být povolán veřejnou listinou a může mít přesně stanovené povinnosti i odměnu. Jeho role spočívá hlavně v prosté správě majetku, v poskytování splátek na zaopatření oprávněným osobám, v informování odkazovníků a v ochraně hodnoty pozůstalosti. Nad rámec běžné správy může jednat jen se souhlasem dědiců nebo soudu. Pokud správce určen není, spravuje pozůstalost vykonavatel závěti, případně dědicové. U běžného majetku často není potřeba, ale u firmy nebo složitého majetku může být velmi užitečný.