Dědická smlouva: jaká má pravidla a jak ji sepsat

Dědická smlouva – nejsilnější dědický titul

Dědická smlouva je jedním ze tří dědických titulů, což je právní důvod, na jehož základě dochází k dědění majetku po zemřelé osobě (zůstaviteli). Kromě dědické smlouvy existuje ještě závěť a dědění ze zákona, které jsou hierarchicky podřízené dědické smlouvě. To znamená, že pokud zůstavitel zanechal dědickou smlouvu i závěť, bude se dědit primárně podle dědické smlouvy. Až v případě vyčerpání nebo absence těchto dvou právních titulů dochází k dědění ze zákona.

Dědická smlouva a závěť bývají často zaměňovány, ale podstatně se od sebe liší:

• Právní povaha: Dědická smlouva je oboustranným právním aktem mezi zůstavitelem a dědicem a její změna vyžaduje souhlas obou stran. X Závěť je jednostranným právním aktem a zůstavitel ji může kdykoliv změnit nebo zrušit.
• Rozsah: Dědická smlouva se může týkat maximálně tří čtvrtin majetku, zbylou čtvrtinu musí zůstavitel ponechat volnou pro jiný titul (např. závěť nebo zákonné dědění). X Závěť sice může zahrnout celý majetek, ale zůstavitel musí respektovat právo nepominutelných dědiců (dětí).
• Formální náležitosti: Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny (notářský zápis). X Závěť může být sepsána vlastní rukou zůstavitele, ve formě notářského zápisu nebo s dvěma svědky (různé formy závěti).

Třetí a nejslabší forma dědění ze zákona se pak řídí zákonnými pravidly, které určují kdo jsou zákonní dědicové a jakým způsobem se majetek rozdělí. Dědění ze zákona se opírá o tzv. dědické třídy, které určují pořadí dědiců podle příbuzenských vazeb.

Podmínky dědické smlouvy

Podmínky pro podobu dědické smlouvy jsou přísnější než u závěti a v případě jejich nedodržení by mohla být smlouva považována za neplatnou. Tyto základní podmínky zahrnují:

• Dobrovolnost: Dědická smlouva musí být uzavřena dobrovolně a na základě oboustranného souhlasu. Je nutné, aby žádná ze stran nebyla k uzavření smlouvy donucena (např. nátlakem či vyhrožováním). V opačném případě by byla smlouva neplatná.
• Musí se jednat o veřejnou listinu: Forma dědické smlouvy musí být veřejná listina, což znamená, že smlouva musí být sepsána ve formě notářského zápisu. Notář nejen ověřuje totožnost smluvních stran, ale zajišťuje také, že je smlouva v souladu se zákonem a že ji strany uzavřely dobrovolně. Dědická smlouva bez notářského zápisu by byla neplatná.
• Čtvrtina dědictví musí být ponechána volně: Dědickou smlouvou může zůstavitel odkázat maximálně tři čtvrtiny svého majetku. Zbylou čtvrtinu musí zůstavitel ponechat volnou. Zbylý majetek však může odkázat druhé straně sepsáním závěti. Toto omezení slouží k tomu, aby zůstavitel nebyl plně omezen v tom, jak naloží se svým majetkem, a měl možnost se rozhodnout o části majetku v budoucnosti.
• Obě strany musí být plnoleté a svéprávné: Smluvní strany dědické smlouvy musí být plnoleté a svéprávné osoby. To znamená, že zůstavitel i budoucí dědic musí být v době uzavření smlouvy starší 18 let a nesmí být omezeni ve svéprávnosti.
• Smlouva nesmí jít proti nepominutelným dědicům: Nepominutelní dědici jsou osoby, které mají ze zákona právo na určitou část dědictví, i když by byli v závěti nebo dědické smlouvě opomenuti. V praxi se jedná o děti zůstavitele a jejich případné potomky. Pokud tedy dědická smlouva opomene nepominutelné dědice nebo jim přidělí méně, než jim náleží, smlouva nebude v této části platná.

Speciality dědické smlouvy

Dědická smlouva může mít různé podoby. Mezi specifické případy pak patří negativní obsah dědické smlouvy, podmínky pro dědictví a dědická smlouva mezi manžely:

Negativní obsah

Dědická smlouva může obsahovat ustanovení, kterým se dědic dobrovolně zříká svého nároku na dědictví. Často se k této možnosti přistupuje v případě, že dojde k rozdělení majetku mezi dědice ještě za zůstavitelova života.

Konkrétně si tuto situaci můžeme vysvětlit na příkladu: Rodiče mají tři děti a vlastní dům, který s společně s nimi obývá i nejmladší z dětí. Rodiče se společně se všemi svými dětmi dohodnou na tom, že jejich dům připadne nejmladšímu ze sourozenců s tím, že ten je z domu takzvaně vyplatí. Podepíšou proto dědickou smlouvu, ve které se dva nejstarší sourozenci vzdávají práva na dědictví domu.

Podmínění dědictví

Dědická smlouva může obsahovat podmínky, které musí být splněny, aby dědic mohl majetek zdědit. Zůstavitel může vyžadovat, aby dědic splnil určité požadavky nebo dosáhl určitého stavu, jinak na dědictví ztratí nárok. Tyto podmínky ale nesmí porušovat morální zásady či veřejný pořádek.

Dědická smlouva tak může stanovit například to, že dědic získá dědictví pouze v případě, že dokončí vysokou školu nebo, že se po smrti zůstavitele postará o jeho milovaného psa.

Dědická smlouva mezi manželi

Specifickým typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manžely, případně snoubenci pro případ vzniku manželství. V tomto případě může jeden z manželů označit toho druhého jako dědice nebo se tak označují vzájemně. V případě snoubenců pak tato dědická smlouva vstupuje v platnost až po svatbě.

V tomto případě je ale třeba počítat s tím, že případný rozvod tuto dědickou smlouvu nezruší. Automatický zánik dědické smlouvy s rozvodem manželství je ale možné zanést přímo do dědické smlouvy. V opačném případě je jí třeba zrušit klasickým způsobem. Zrušení je možné se po rozvodu domáhat také soudně, ale pouze v případě, že k rozvodu došlo kvůli činům druhého z manželů.

Změna a zrušení dědické smlouvy

Závěť lze jednoduše změnit či zrušit jejím přepsáním nebo napsáním nové závěti. Dědická smlouva je ale dvoustranným aktem, a proto je ke zrušení či změně potřeba souhlas obou stran (tedy dědice a zůstavitele). Platí také, že jakékoliv změny či zrušení dědické smlouvy musí být opět provedeny formou veřejné listiny.

Kdy je dědická smlouva neplatná

Dědická smlouva může být prohlášena za neplatnou z různých důvodů, které se týkají jak formálních, tak i obsahových požadavků:

• Nesplnění formálních náležitostí: Dědická smlouva je neplatná v případě, že nesplňuje formální náležitosti. Typicky se tedy nebude jednat o dědickou smlouvu, pokud nemá formu veřejné listiny. Stále však může mít platnost jako závěť. V tomto případě je však potřeba, aby splňovala formální náležitosti závěti.
• Nezletilost nebo nesvéprávnost: Neplatná bude rovněž v případě, že je jednou z jejích stran nezletilá nebo nesvéprávná osoba.
• Nedobrovolnost: Dědická smlouva nebude platná, pokud byla uzavřena pod nátlakem, výhrůžkou nebo donucením. Pro platnost dědické smlouvy je totiž nezbytné, aby všechny strany jednaly svobodně a dobrovolně.
• Porušení práv nepominutelných dědiců: Určité části nebo i celá dědická smlouva nebude platná i v případě, že nerespektuje práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný podíl
• Nesoulad s dobrými mravy: Dědická smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy a dobrými mravy. Zůstavitel tak nemůže po dědici chtít, aby pro nabytí dědictví vykonal nezákonnou činnost nebo se např. oženil.
• Neurčitost: Pokud není majetek, který má být předmětem dědictví, jasně a konkrétně definován, může být smlouva neplatná z důvodu neurčitosti.
• Překročení podílu: Zůstavitel může smlouvou odkázat pouze tři čtvrtiny svého majetku. Pokud smlouva zahrnuje více než tři čtvrtiny majetku, může být tato část smlouvy prohlášena za neplatnou. Překročená část by poté připadla k dědění podle závěti nebo zákona.

Výhody a nevýhody dědické smlouvy

Dědická smlouva nabízí několik výhod, ale i určitá omezení, která je důležité před jejím uzavřením zvážit:

Výhody

• Právní jistota pro dědice: Dědická smlouva poskytuje dědicům jistotu, že po smrti zůstavitele obdrží majetek dle dohodnutých podmínek, protože smlouvu nelze jednostranně změnit. To může být výhodné zejména pro případy, kdy se chce zůstavitel ujistit, že určitý dědic bude mít právně vymahatelné právo na majetek.
• Závaznost pro zůstavitele: Na rozdíl od závěti nemůže zůstavitel smlouvu jednostranně změnit nebo zrušit. Tím si zajistí, že jeho rozhodnutí o dědictví zůstane pevně stanoveno, a zabrání tak případným budoucím změnám pod tlakem nebo vlivem okolností.
• Možnost zahrnout podmínky: Dědická smlouva může obsahovat různé podmínky, které dědic musí splnit, aby dědictví obdržel. Díky tomu může zůstavitel stanovit specifické požadavky, například požadavek na dokončení vzdělání, zajištění péče nebo správu majetku.
• Ochrana před spory: Díky závaznosti smlouvy a jasnému vymezení podmínek dokáže dědická smlouva minimalizovat riziko sporů mezi dědici po smrti zůstavitele. Pokud jsou podmínky jasně specifikovány a schváleny notářem, je smlouva obtížně napadnutelná.
• Kombinace s jinými nástroji dědictví: Dědická smlouva umožňuje zůstaviteli rozdělit až tři čtvrtiny svého majetku, zbytek může být volně odkázán závětí nebo podle zákona. To umožňuje flexibilitu při rozdělování majetku.

Nevýhody

• Omezená možnost změny: Hlavní nevýhodou je, že jakmile je smlouva uzavřena, nelze ji jednostranně změnit nebo zrušit. Jakékoli změny totiž vyžadují souhlas dědice, což může být v některých situacích omezující.
• Omezení na tři čtvrtiny majetku: Zůstavitel může dědickou smlouvou odkázat maximálně tři čtvrtiny svého majetku, což znamená, že není možné touto smlouvou rozdělit celý majetek. Tento podíl musí být volně k dispozici pro jiné způsoby dědictví.
• Potřeba notářského zápisu a vyšší náklady: Dědická smlouva musí být sepsána formou notářského zápisu, což s sebou nese vyšší náklady spojené s odměnou notáře. Tento proces může být také časově náročnější a vyžaduje osobní účast zůstavitele i dědice.
• Nezbytnost respektovat práva nepominutelných dědiců: I když je smlouva závazná, nepominutelní dědicové mají ze zákona právo na určitý podíl na majetku. Pokud smlouva jejich práva nerespektuje, může být z části neplatná, což může vést k soudním sporům a dalším komplikacím.

Shrnutí

Dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem, který má přednost před závětí a děděním ze zákona. Dědická smlouva je dvoustranným právním aktem mezi zůstavitelem a dědicem, a změna či zrušení vyžaduje souhlas obou stran. Smlouva se může vztahovat na maximálně tři čtvrtiny majetku, přičemž zbytek zůstává k dispozici pro jiné formy dědictví. Dědická smlouva musí mít formu veřejné listiny a musí respektovat práva nepominutelných dědiců.