Dědické řízení má za cíl stanovit, jaký majetek patřil zemřelé osobě a komu by měla pozůstalost připadnout či jakým způsobem by se měl majetek rozdělit. Začíná poté, kdy dojde informace o úmrtí na soud, který následně zahajuje pozůstalostní řízení. A je to právě soud, kdo určí příslušného notáře a vedením řízení ho pověří. Dědicové jej tedy nemohou vybírat sami, jen si můžete následně zjistit, který notář vyřizuje dědictví.
Zjišťování velikosti dědictví
Notář následně provádí šetření týkající se velikosti a obsahu majetku zůstavitele. Sám přitom kontaktuje osoby, se kterými potřebuje jednat, není nutné jej aktivně vyhledávat. Zásadní informací pro něj je, zda byla sepsána závěť , dědická smlouva či například listina o vydědění některého z dědiců. Proto také vždy nahlíží do Centrální evidence závětí kterou spravuje Notářská komora. Nemusí zde ale závěť najít ani v případě, že byla platně sepsána, neboť pro ni zákon nevyžaduje notářský zápis ani jinou obdobnou formu. Odkaz v závěti je přitom důležitým faktorem, který může ovlivnit, jak dlouho trvá dědické řízení.
Další údaje může notář zjistit kontaktováním bankovních domů a pojišťoven, nahlédnutím do katastru nemovitostí, obchodního či živnostenského rejstříku a dalších obdobných evidencí. Toto šetření se může značně protáhnout za situace, kdy se nachází majetek zčásti v zahraničí. V takovém případě se z běžných několika měsíců dědického řízení může stát klidně rok nebo i více let. K prodloužení jeho délky může přispět i to, když je některý z dědiců nezletilý, neboť jeho úkony musí schvalovat opatrovnický soud.
Jak na neshody mezi dědici
V rámci řízení se zjišťuje cena majetku a také výše dluhů. Pokud je ale zřejmé, že majetek nedosahuje vysokých hodnot a mezi dědici panuje shoda, pak stačí, když se na ceně majetku shodnou. Hodnota děděného majetku se totiž primárně stanovuje ze společného prohlášení dědiců.
Panují-li ale mezi dědici naprosto odlišné představy o ceně majetku a ke shodě nelze dospět (případně pokud se shodnou na zjevně nesprávné hodnotě), přichází na řadu znalecké posudky od znalce vybraného notářem, kdy se provádí cenový odhad nemovitostí, ale i větších věcí movitých a dalších věcí spadajících do dědictví.
V rámci řízení o pozůstalosti mohou ale vyvstat i jiné sporné skutečnosti, které je nejprve třeba rozhodnout (např. pravost pohledávky, která by spadala do dědictví). Nejde-li o spory čistě právní, ale skutkové, pak notáři nepřísluší, aby v řízení o pozůstalosti zjišťoval a posuzoval skutkový stav, a proto se věc řeší v rámci samostatného řízení u soudu.
Zkomplikovat situaci v dědickém řízení mohou i významné dary, kterými zůstavitel v posledních třech letech před smrtí obdaroval některé dědice. Pak může dojít k tzv. kolaci, tedy spravedlivému rozdělení hodnot rozdaných za zůstavitelova života.
Tip na článek
Tip: Komplikacím v dědickém řízení a speciálně kolaci jsme se věnovali v samostatném článku.
Související služba
Předejděte sporům s ostatními dědici
Pokud panují mezi dědici neshody týkající se výše a rozdělení dědictví, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení s odborníkem a předejít tak konfliktům v rodině.
Zjistit, jak nejlépe postupovat
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 6 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Závěrečné jednání
V závěru řízení se koná konečné jednání, na něž jsou pozváni všichni potencionální dědicové. Zde se čte případná závěť a soupis majetku. Pokud by se nějaký majetek objevil až později, projedná se v dodatečném řízení.
Dohoda o vypořádání dědictví
I v případě, že došlo na znalecké posudky, nebrání to uzavření dohody o rozdělení dědictví. Nezaměňujte ji ale s dědickou smlouvou, kterou uzavírá zůstavitel s dědicem. V tomto případě jde ovšem o dohodu dědiců na tom, jak se dědictví rozdělí. Rozhodně se jedná o rychlejší a lepší řešení než čekat na rozdělení dědictví dle podílů a následně se dohadovat na vzájemném vyplacení.
Majetek lze v dohodě konkrétně vymezit a rozdělit jednotlivým dědicům. Stejně tak zde lze určit, kdo dědictví odmítá. Pokud takto nelze majetek spravedlivě rozdělit, může zde být určeno, že dědic majetku hodnotnějšího než určuje jeho podíl, vyplatí v určité lhůtě své sourozence či jiné dědice a je zde stanovena částka, kterou jim vyplatí.
Aby byla dohoda o vypořádání dědictví platná, je třeba ji uzavřít před notářem nebo před soudem a je k ní nezbytný souhlas všech dědiců. Musí být vázána k celému majetku zůstavitele.
Usesení o rozdělení dědictví
Jestliže se však dědici nejsou schopni dohodnout, vydává notář usnesení o rozdělení dědictví dle zákonných podílů jednotlivých dědiců. Tím dědické řízení končí.
Když se dědí dluhy
Jistá míra dluhů se v rámci dědictví vyskytuje často a i o ně se dědicové dělí. Nedoplacený spotřebitelský úvěr či hypotéka nemusí být na překážku, pokud hodnota majetku zůstavitele dluhy převyšuje. Dědicové ovšem nejsou povinni dědictví přijmout (ať už s dluhy či bez) a mají právo na vzdání se dědictví. V zásadě se jim nabízí tři varianty takového postupu.
- Odmínutí dědictví – dědicové se mohou dědictví zřeknout, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy je soud o dědickém řízení vyrozuměl. Odmítnutí je ale následně nevratné.
- Vzdání se dědictví ve prospěch třetí osoby – ta s takovou situací samozřejmě musí souhlasit.
- Uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti – jedná se tedy o mírnější variantu než je plné zřeknutí se dědictví. Dědic, který tuto výhradu soupisu uplatnil, má povinnost hradit dluhy společně s ostatními dědici, avšak věřitel po něm může požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Jakkoliv jde o na první pohled vstřícnou variantu pro dědice, vyplatí se ji uplatnit pouze, pokud předpokládáme opravdu enormní výši dluhů. Soupis pozůstalosti totiž také přináší určité náklady a za určitých okolností je celé může hradit právě dědic, který výhradu soupisu uplatnil.
Dědictví se lze rovněž zřeknout ještě za život zůstavitele.
Tip na článek
Tip: Detailně jsme problematiku odmítnutí dědictví rozebírali v našem dřívějším článku.
Náklady spojené s dědictvím
Základní výdaj spojený s úmrtím nějakého člověka jsou výdaje na pohřeb. Dědicové by se o ně měli podělit v takovém poměru v jakém si rozdělili dědictví.
Dále je třeba počítat s odměnou pro notáře. Ta se stanovuje procentuálně, odvíjí se z hodnoty majetku zemřelého a stanovuje ji vyhláška. Nejnižší poplatek stanovuje vyhláška na 2000 Kč, resp. 1000 Kč v případě žádného či nepatrného majetku.
Odměna notáře vychází z hodnoty dědictví. V roce 2023 došlo k jejímu navýšení:
- Z prvních 500 000 Kč se platí poplatek 2 % (minimálně 2000 Kč)
- Z částky nad 500 000 Kč do 1 000 000 Kč se platí 0,9 %
- Z částky nad 1 000 000 Kč do 3 000 000 Kč se platí 0,5 %
- Z částky nad 3 000 000 Kč do 30 000 000 Kč se platí 0,1 %
- Z částky nad 30 000 000 Kč do 100 000 000 Kč se platí 0,05 %
- Z částky nad 100 milionů korun se už nic dalšího neplatí.
Mimo to má notář nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prováděním svých úkonů (např. telefony, opisy, fotokopie, poštovné atd.) ve výši 300 Kč.
Hodně nejasností stále panuje ohledně daně v rámci dědického řízení. S tou je to opravdu prosté, neboť dědická daň z nemovitostí i movitých věcí byla již před mnoha lety zrušena. A nabyté dědictví je u fyzických osob osvobozeno i od daně z příjmu.
Dědění nemovitostí
Některé části dědictví nečiní notáři ani dědicům žádné problémy. V případě finančního zůstatku na účtu stačí znát dědice a jejich podíly a rozdělení je snadné. Vrásky na čele přibývají zúčastněným často až s děděním nemovitostí. Je nutné nemovitost prodat a rozdělit se o zisk z prodeje, nebo ji snad společně sdílejí? A jak je to s dědictvím družstevního bytu? To jsou dotazy, které na které se často ptáte.
Nemovitosti v osobním vlastnictví
U dědictví bytu či jiné nemovitosti v osobním vlastnictví zůstavitele bývá situace méně komplikovaná. Je třeba mít hlavně správný cenový odhad nemovitosti a musí být vyjasněno, zda byt spadal do společného jmění manželů, či ne. U dědictví nemovitosti v osobním vlastnictví bývá situace zpravidla méně komplikovaná, nicméně i zde hraje klíčovou roli správný odhad nemovitosti dědictví. Bez něj může dojít ke zpochybnění hodnoty majetku, což často vede ke sporům mezi dědici. Odhad nemovitosti dědictví provádí znalec, kterého obvykle přizve notář, a ten určí tržní hodnotu podle aktuální situace na trhu. Pokud se jedná o společné jmění manželů, je třeba posoudit, jaká část nemovitosti spadá skutečně do dědictví.
Odhad nemovitosti dědictví je pak podkladem pro spravedlivé rozdělení majetku nebo pro výpočet částek k vyplacení ostatních dědiců v případě, že si nemovitost ponechá jen jeden z nich. K ocenění nemovitosti bývá přizván znalec. Poté již probíhá řízení stejným způsobem jako u jiného majetku. Nemovitost může získat do svého vlastnictví jeden z dědiců s tím, že ostatní získávají majetek v adekvátní hodnotě (dělí-li se stejným dílem), případně se dědic zaváže k vyplacení ostatních dědiců. Další a relativně častou možností je nabytí nemovitosti několika dědici do spoluvlastnictví.
Po právní moci konečného rozhodnutí notář rovněž zajišťuje zápis dědice jakožto nového vlastníka do katastru nemovitosti. Platí přitom, že dědic se stane majitelem nemovitosti již v okamžiku právní moci rozhodnutí a nikoliv samotným zápisem do katastru.
Družstevní byty
U družstevních bytů bývá situace složitější, protože jeho vlastníkem je bytové družstvo a dědí se tedy jen družstevní podíl. Ideální stav je, pokud měl zůstavitel jen jednoho dědice. Na něj přechází družstevní podíl a tedy právo nájmu.
Situace se komplikuje, pokud je dědiců více a je třeba určit pouze jednoho, kdo bude členem družstva, neboť stanovy družstva jich více neuznávají. Přednost má opět dohoda. Má-li jeden z dědiců o byt větší zájem a ostatní se spokojí s jiným majetkem z pozůstalosti či vyplacením, mohou v tomto smyslu uzavřít dohodu.
Pokud taková dohoda není možná např. proto, že žádný jiný majetek v pozůstalosti není a nikdo z dědiců nemá dostatečné prostředky k vyplacení ostatních, lze se dohodnout v tom smyslu, že jeden z dědiců se stane nabyvatelem podílu a ostatní dědice vyplatí v určité lhůtě, během které svůj družstevní podíl prodá.
Další variantou je, pokud byl družstevní podíl ve společném jmění manželů. V takovém případě se podíl v pozůstalostním řízení se přímo neprojednává a přechází rovnou na druhého manžela. Jsou-li zde ještě jiní dědicové, projednává se tzv. „pohledávka za pozůstalým manželem z titulu společného členství v bytovém družstvu“, která činí jednu polovinu tržní hodnoty předmětného družstevního bytu.
Dědického řízení se nemusíte bát. Notář vás celým řízením provází a snaží se vést dědice k dohodě. Pokud byste ale měli pocit, že je pro vás dohoda nevýhodná a budete zkráceni na svých právech nebo některým situacím přece jen nerozumíte, neváhejte se zavčasu poradit.
Shrnutí
Dědické řízení probíhá pod vedením notáře určeného soudem a jeho cílem je spravedlivě rozdělit majetek zůstavitele mezi dědice. Klíčové je zjištění rozsahu majetku (včetně jeho ocenění, např. formou odhadu nemovitosti dědictví) a případných dluhů. Dědictví lze přijmout, odmítnout nebo přijmout s výhradou soupisu. Dědici se mohou dohodnout na rozdělení dědictví, nebo v případě sporu rozhodne notář dle zákonných podílů. Nemovitosti, včetně družstevních bytů, podléhají specifickému režimu a často vedou ke spoluvlastnictví. Odměna notáře se stanovuje procentem z hodnoty majetku a náklady na řízení se dělí podle podílů. Dědická daň zůstává i nadále zrušená. Včasná dohoda dědiců a právní konzultace mohou výrazně usnadnit celý proces.
