Kapitoly článku:
Dědické řízení má za cíl stanovit, jaký majetek patřil zemřelé osobě a komu by měl připadnout či jakým způsobem by se měl rozdělit. Začíná poté, kdy dojde informace o úmrtí na soud, který následně zahajuje pozůstalostní řízení. A je to právě soud, kdo určí příslušného notáře a vedením řízení ho pověří. Dědicové jej tedy nemohou vybírat sami.
Zjišťování velikosti dědictví
Notář následně provádí šetření týkající se velikosti a obsahu majetku zůstavitele. Sám přitom kontaktuje osoby, se kterými potřebuje jednat, není nutné jej aktivně vyhledávat. Zásadní informací pro něj je, zda byla sepsána závěť , dědická smlouva či například listina o vydědění některého z dědiců. Proto také vždy nahlíží do Centrální evidence závětí kterou spravuje Notářská komora. Nemusí zde ale závěť najít ani v případě, že byla platně sepsána, neboť pro ni zákon nevyžaduje notářský zápis ani jinou obdobnou formu.
Další údaje může notář zjistit kontaktováním bankovních domů a pojišťoven, nahlédnutím do katastru nemovitostí, obchodního či živnostenského rejstříku a dalších obdobných evidencí. Toto šetření se může značně protáhnout za situace, kdy se nachází majetek zčásti v zahraničí. V takovém případě se z běžných několika měsíců dědického řízení může stát klidně rok nebo i více let. K prodloužení jeho délky může přispět i to, když je některý z dědiců nezletilý, neboť jeho úkony musí schvalovat opatrovnický soud.
Jak na neshody mezi dědici
V rámci řízení se zjišťuje cena majetku a také výše dluhů. Pokud je ale zřejmé, že majetek nedosahuje vysokých hodnot a mezi dědici panuje shoda, pak stačí, pokud se na ceně majetku shodnou. Hodnota děděného majetku se totiž primárně stanovuje ze společného prohlášení dědiců.
Panují-li ale mezi dědici naprosto odlišné představy o ceně majetku a ke shodě nelze dospět (případně pokud se shodnou na zjevně nesprávné hodnotě), přichází na řadu znalecké posudky od znalce vybraného notářem, kdy se provádí cenový odhad nemovitostí, ale i větších věcí movitých a dalších věcí spadajících do dědictví.
V rámci řízení o pozůstalosti mohou ale vyvstat i jiné sporné skutečnosti, které je nejprve třeba rozhodnout (např. pravost pohledávky, která by spadala do dědictví). V takovém případě ale notáři nepřísluší, aby v řízení o pozůstalosti zjišťoval a posuzoval skutkový stav, a proto se věc řeší v rámci samostatného řízení u soudu.
Zkomplikovat situaci v dědickém řízení mohou i významné dary, kterými zůstavitel v posledních třech letech před smrtí obdaroval některé dědice. Pak může dojít k tzv. kolaci, tedy spravedlivému rozdělení hodnot rozdaných za zůstavitelova života.
Tip: Komplikacím v dědickém řízení a speciálně kolaci jsme se věnovali v samostatném článku.
Předejděte sporům s ostatními dědici
Pokud panují mezi dědici neshody týkající se výše a rozdělení dědictví, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení s odborníkem a předejít tak konfliktům v rodině.
Zjistit, jak nejlépe postupovat
Závěrečné jednání
V závěru řízení se koná konečné jednání, na něž jsou pozváni všichni potencionální dědicové. Zde se čte případná závěť a soupis majetku. Pokud by se nějaký majetek objevil až později, projedná se v dodatečném řízení.
Dohoda o vypořádání dědictví
I v případě, že došlo na znalecké posudky, nebrání to uzavření dohody o rozdělení dědictví. Nezaměňujte ji ale s dědickou smlouvou, kterou uzavírá zůstavitel s dědicem. V tomto případě jde ovšem o dohodu dědiců na tom, jak se dědictví rozdělí. Rozhodně se jedná o rychlejší a lepší řešení než čekat na rozdělení dědictví dle podílů a následně se dohadovat na vzájemném vyplacení.
Majetek lze v dohodě konkrétně vymezit a rozdělit jednotlivým dědicům. Stejně tak zde lze určit, kdo dědictví odmítá. Pokud takto nelze majetek spravedlivě rozdělit, může zde být určeno, že dědic majetku hodnotnějšího než určuje jeho podíl, vyplatí v určité lhůtě své sourozence či jiné dědice a je zde stanovena částka, kterou jim vyplatí.
Aby byla dohoda o vypořádání dědictví platná, je třeba ji uzavřít před notářem nebo před soudem a je k ní nezbytný souhlas všech dědiců. Musí být vázána k celému majetku zůstavitele.
Usesení o rozdělení dědictví
Jestliže se však dědici nejsou schopni dohodnout, vydává notář usnesení o rozdělení dědictví dle zákonných podílů jednotlivých dědiců. Tím dědické řízení končí.
Když se dědí dluhy
Jistá míra dluhů se v rámci dědictví vyskytuje často a i o ně se dědicové dělí. Nedoplacený spotřebitelský úvěr či hypotéka nemusí být na překážku, pokud hodnota majetku zůstavitele dluhy převyšuje. Dědicové ovšem nejsou povinni dědictví přijmout (ať už s dluhy či bez). V zásadě se jim nabízí tři varianty takového postupu.
- Odmínutí dědictví – dědicové se mohou dědictví zřeknout, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy je soud o dědickém řízení vyrozuměl. Odmítnutí je ale následně nevratné.
- Vzdání se dědictví ve prospěch třetí osoby – ta s takovou situací samozřejmě musí souhlasit.
- Uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti – jedná se tedy o mírnější variantu než je plné zřeknutí se dědictví. Dědic, který tuto výhradu soupisu uplatnil, má povinnost hradit dluhy společně s ostatními dědici, avšak věřitel po něm může požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Jakkoliv jde o na první pohled vstřícnou variantu pro dědice, vyplatí se ji uplatnit pouze, pokud předpokládáme opravdu enormní výši dluhů. Soupis pozůstalosti totiž také přináší určité náklady a za určitých okolností je celé může hradit právě dědic, který výhradu soupisu uplatnil.
Tip: Detailně jsme problematiku odmítnutí dědictví rozebírali v našem dřívějším článku.
Náklady spojené s dědictvím
Základní výdaj spojený s úmrtím nějakého člověka jsou výdaje na pohřeb. Dědicové by se o ně měli podělit v takovém poměru v jakém si rozdělili dědictví.
Dále je třeba počítat s odměnou pro notáře. Ta se stanovuje procentuálně, odvíjí se z hodnoty majetku zemřelého a stanovuje ji vyhláška. Nejnižší poplatek stanovuje vyhláška na 2000 Kč, resp. 1000 Kč v případě žádného či nepatrného majetku.
Odměna notáře vychází z hodnoty dědictví:
- Z prvních 500 000 Kč se platí poplatek 2 % (minimálně 2000 Kč)
- Z částky nad 500 000 Kč do 1 000 000 Kč se platí 0,9 %
- Z částky nad 1 000 000 Kč do 3 000 000 Kč se platí 0,5 %
- Z částky nad 3 000 000 Kč do 20 000 000 Kč se platí 0,1 %
- Z částky nad 20 milionů korun se už nic dalšího neplatí.
Mimo to má notář nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prováděním svých úkonů (např. telefony, opisy, fotokopie, poštovné atd.) ve výši 300 Kč.
Hodně nejasností stále panuje ohledně daně v rámci dědického řízení. S tou je to opravdu prosté, neboť dědická daň z nemovitostí i movitých věcí byla již před mnoha lety zrušena. A nabyté dědictví je u fyzických osob osvobozeno i od daně z příjmu.
Dědění nemovitostí
Některé části dědictví nečiní notáři ani dědicům žádné problémy. V případě finančního zůstatku na účtu stačí znát dědice a jejich podíly a rozdělení je snadné. Vrásky na čele přibývají zúčastněným často až s děděním nemovitostí. Je nutné nemovitost prodat a rozdělit se o zisk z prodeje, nebo ji snad společně sdílejí? A jak je to s dědictvím družstevního bytu? To jsou dotazy, které na které se často ptáte.
Byty v osobním vlastnictví
U dědictví bytu v osobním vlastnictví situace nebývá příliš komplikovaná. Je třeba mít hlavně správný cenový odhad nemovitosti a musí být vyjasněno, zda byt spadal do společného jmění manželů, či ne. Poté již probíhá řízení stejným způsobem jako u jiného majetku.
Družstevní byty
U družstevních bytů bývá situace složitější, protože jeho vlastníkem je bytové družstvo a dědí se tedy jen družstevní podíl. Ideální stav je, pokud měl zůstavitel jen jednoho dědice. Na něj přechází družstevní podíl a tedy právo nájmu.
Situace se komplikuje, pokud je dědiců více a je třeba určit pouze jednoho, kdo bude členem družstva, neboť stanovy družstva jich více neuznávají. Přednost má opět dohoda. Má-li jeden z dědiců o byt větší zájem a ostatní se spokojí s jiným majetkem z pozůstalosti či vyplacením, mohou v tomto smyslu uzavřít dohodu.
Pokud taková dohoda není možná např. proto, že žádný jiný majetek v pozůstalosti není a nikdo z dědiců nemá dostatečné prostředky k vyplacení ostatních, lze se dohodnout v tom smyslu, že jeden z dědiců se stane nabyvatelem podílu a ostatní dědice vyplatí v určité lhůtě, během které svůj družstevní podíl prodá.
Další variantou je, pokud byl družstevní podíl ve společném jmění manželů. V takovém případě se podíl v pozůstalostním řízení se přímo neprojednává a přechází rovnou na druhého manžela. Jsou-li zde ještě jiní dědicové, projednává se tzv. „pohledávka za pozůstalým manželem z titulu společného členství v bytovém družstvu“, která činí jednu polovinu tržní hodnoty předmětného družstevního bytu.
Dědického řízení se nemusíte bát. Notář vás celým řízením provází a snaží se vést dědice k dohodě. Pokud byste ale měli pocit, že je pro vás dohoda nevýhodná a budete zkráceni na svých právech nebo některým situacím přece jen nerozumíte, neváhejte se zavčasu poradit.