Rodiče přeji zpravidla svým dětem to nejlepší. Chtějí je zabezpečit a zajistit, umožnit jim snadné bydlení či možnost vzít si hypotéku. V této snaze ale leckdy zapomínají na sebe. Věnují jim dům, rozdají svůj majetek a na stará kolena třeba nemají kde a za co bydlet. Zejména, pokud se vztahy pokazí.
Co doporučuje Dostupný advokát? Nedat dětem nic a myslet hlavně na sebe? To nemusí být jediná cesta. Existují totiž právní instituty, které vám umožní být ke svým dětem štědrý, ale současně nepřijít na mizinu. Některé pak naopak chrání majetek jako takový, aby ho děti nemohly hned “rozfofrovat.” Pojďme se podívat, které to jsou.
Pokud takzvaně darujeme s příkazem, pak současně s darem uložíme obdarovanému povinnost, aby něco konal, opomenul nebo strpěl. Například aby něco dal třetí osobě. Nesplnění příkazu je právně vynutitelné.
Při tomto typu darování si můžete stanovit účel, pro který darování činíte. Například darujete peníze, aby si za ně dotyčný zaplatil školné (či auto). V tomto případě ale není stanovení účelu právně závazné. Jde tedy spíše o závazek morální. li.
Tip: Rodiče se často rozhodnou věnovat svůj dům či byt dětem. Bohužel se však setkáváme i s případy, které nejdou hladce – darování nemovitosti někdy zjitří již napnuté vztahy a dárce neví, jak z toho ven. Jaké jsou tedy stinné stránky darování nemovitosti a co by měla dobrá smlouva obsahovat? Na to jsme se zaměřili v našem samostatném článku.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Darování může být vázáno i na podmínku. Ta by měla být pro obdarovaného splnitelná a subjektivně či objektivně možná. Zamýšlené právní účinky nebudou mít ovšem podmínky nemravné, šikanózní, či odporující veřejnému zájmu.
I budoucí obsah dědictví se často stává předmětem různých smluv a podmínek. Zůstavitel třeba celý život střádal určitý majetek a rozhodně si nepředstavuje, že ho potomek během roku utratí za drahá auta a cestu kolem světa. I v tomto případě právo umožňuje stanovovat různé závazky.
V českém právním systému se jedná stále o poměrně nový institut. Jde o dvoustranné jednání, kdy zůstavitel uzavírá s dědicem smlouvu a v ní přesně určí, co zdědí. Naopak dědic svou roli přijímá a pro obě strany je smlouva zavazující.
Někdy se v rámci smlouvy domlouvá současně i nějaké protiplnění dědice, například úplata. Lze si představit třeba situaci, kdy zůstavitel slíbí určité osobě, že zdědí jeho dům v hodnotě několika milionů, pokud mu na oplátku nyní poskytne několik set tisíc na zajištění důstojného stáří. Pro obě osoby to může výhodná situace: zůstavitel aktuálně potřebuje finance, ale nechce prodávat střechu nad hlavou, budoucí dědic může přijít relativně levně k nemovitosti. Očekávané dědictví na základě dědické smlouvy navíc poskytuje mnohem větší jistotu než závěť, neboť na rozdíl od ní nelze dědickou smlouvu jednostranně zrušit či odvolat. Zároveň je ale nutno podotknout, že zůstavitel může s majetkem upraveným dědickou smlouvou i nadále za svého života nakládat. Může se tak stát, že nakonec slíbený dům prodá a z dědictví nezbyde takřka nic. Naopak ale osoba, která je smlouvou povolaná za dědice nemůže své právo (tedy právo zdědit nemovitost) převést na někoho jiného, pokud tak není ve smlouvě výslovně stanoveno.
Dědická smlouva musí mít vždy podobu notářského zápisu, tedy veřejné listiny. Nelze ji tedy sepsat a uzavřít doma. Na rozdíl od závěti jí také nelze rozhodovat o celém majetku, ale pouze o jeho třech čtvrtinách. Čtvrtina musí zůstat volná. Nic ale nebrání tomu, aby pro tuto část majetku zůstavitel sepsal závěť a odkázal tak veškerý majetek, třeba i stejné osobě.
V čem nám může pomoci dovětek?
Samostatným právním institutem je takzvaný dovětek (kodicil). Na rozdíl od závěti se jím neustanovuje přímo dědic, ale lze jím vyjádřit či učinit jiná opatření – například uložit dědici či odkazovníkovi podmínku či příkaz. Dovětek se přitom pořizuje buď se závětí, případně i samostatně. Platí pro něj pak obdobné náležitosti jako pro závěť.
Jako příklad uveďme situaci, kdy si bohatá dáma usmyslí, že její dům i s veškerým vybavením, nábytkem i cennostmi zdědí její dcera. Proto jí ho odkáže závětí. V dovětku pak stanoví, že cennou sbírku mincí zdědí její vnuk ve chvíli, kdy dokončí studia medicíny. Poté, co je podmínka naplněna, je matka povinna jej dceři vydat.
Dovětkem nelze však uložit podmínku, která by byla v rozporu s dobrými mravy. Není tedy možné dědictví např. podmínit zákazem oženit se nebo vdát (ne, že by byly vdavky v rozporu s dobrými mravy, nemravné je ale do nich někoho tímto způsobem nutit). Stejně tak nelze ukládat podmínku, jež je v rozporu s veřejným pořádkem, případně je nemožná. Zákon zná podmínky odkládací, kdy k nabytí dědictví dochází až po splnění určité podmínky. Do té doby se dědicem daného majetku může stát někdo jiný. Naopak u podmínky rozvazovací se daná osoba stává dědicem ihned, ale naplní-li danou podmínku, dědictví pozbyde.
Dědici je dále možné uložit i nějakou povinnost příkazem, například, že musí sekat louku, kterou zdědí. V takovém případě se příkaz rovněž posuzuje jako rozvazovací podmínka a nebude-li příkaz proveden (či prováděn), ustanovení dědicem se ruší.
Dovětek lze stejně jako závěť jednostranně zrušit či měnit.
Odkaz není samostatným typem posledního pořízení. Pro odkaz lze některý z nich (typicky závěť) využít. Odkazem se nerozděluje dědictví, ale naopak se určitá věc z dědictví vyjímá a přenechává se třeba i osobě mimo okruh dědiců. V rámci závěti je pak dědici (či jinému odkazovníku) stanovena povinnost danou věc odkazovníkovi vydat.
Daná osoba je do značné míry ve výhodném postavení, neboť nejde o dědice a netýkají se jí tedy ustanovení o dědění dluhů apod. Odkazem lze ale zatížit maximálně tři čtvrtiny dědictví. Jedna čtvrtina musí zůstat dědicům nezatížená.
Předmětem odkazu může být takřka cokoliv, ať už se jedná o nemovitosti, peníze, pohledávky či movité věci. Dědicové jsou sice povinni věci vydat. Na druhou stranu je také zákon chrání tím, že mají právo odkazy poměrně krátit, pokud by se týkaly převážné části pozůstalosti.
Rodiče se často rozhodnou věnovat svůj dům či byt dětem. Vyjde to levněji, než kolik by stálo vyřízení pozůstalosti v dědickém řízení. Navíc mají rozdělení svého majetku mezi ratolesti pod kontrolou, a mohou tak předejít hádkám o majetek. Dárce ovšem často nemá jiný dům či byt, než který na své děti převádí. Chce v něm tedy důstojně žít i nadále. Tato situace se snadno vyřeší tím, že do samotné darovací smlouvy zakotví i věcné břemeno, resp. služebnost dožití dárce a tu nechá zapsat do katastru nemovitostí současně s novým vlastníkem.
Někdy jsou služebnosti a jejich podmínky i poměrně komplikované, ale smysl je jasný – nikdo pak nemůže dárce z bytu či domku proti jeho vůli vystěhovat, i když už není vlastníkem. Je však nutné si uvědomit, že zápis služebnosti do katastru snižuje hodnotu nemovitosti. Nelze jí pak prakticky zastavit u banky a prodat ji můžete jedině hodně pod cenou.
V novém občanském zákoníku došlo k rozkošatění právní úpravy u věcného břemene, které se nově dělí právě na služebnosti a reálná břemena.
Služebnost je povinnost vlastníka věci, aby zůstal ve vymezených případech vůči oprávněnému ze služebnosti pasivní. Jinými slovy, aby strpěl nebo se zdržel určité činnosti, kterou by bez existence služebnosti tolerovat nemusel.
Můžeme si to ilustrovat na příkladu, kdy pan Dvořák vlastní pozemek, po kterém vede příjezdová cesta k domu paní Vrbové. Tento pozemek pana Dvořáka je zatížen služebností cesty ve prospěch pozemku, na kterém dům paní Jelínkové stojí. Výsledkem je, že má paní Vrbová právo průjezdu ke svému domu přes pozemek pana Dvořáka a pan Dvořák musí strpět, že tudy paní Vrbová jezdí. To samé lze upravit k přívodu vody, elektřiny nebo třeba práva pastvy stáda ovcí.
Výslovně zákon zná i tyto služebnosti: opora cizí stavby, služebnost okapu, právo na svod dešťové vody, právo na vodu, služebnost rozlivu, služebnost stezky atd. Je však možné si zřídit i služebnosti jiné, které zákon nepopisuje. Nesmí to však být se zákonem v rozporu, a tedy i s dobrými mravy a veřejným pořádkem.
Reálné břemeno je pak vlastně taková služebnost naruby. Obsah reálného břemene spočívá v tom, že vlastník určité věci musí něco aktivně dát nebo konat. Jako příklad reálného břemene se často uvádí tzv. výměnek, kdy povinná osoba poskytuje oprávněné osobě bydlení, ale také jí poskytne výživu nebo osobní péči. To je také případ některých darovacích smluv.
Když se vrátíme k našemu příkladu s paní Vrbovou a panem Dvořákem, bude to vypadat asi následovně: Paní Vrbová daruje svému synovi Jirkovi byt. Ve smlouvě si vymíní, že ji Jirka musí do konce života pomáhat s úklidem, nakupovat a až bude nemohoucí, tak se o ni i postarat.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
