Sepsání závěti a vypořádání dědictví

Dědické právo je zaručeno výslovně již v samotné Ústavě. Častým “nástrojem”, jak aktivně vypořádat svůj majetek ještě za života, je klasická závěť. Jde vlastně o jednostrannou “poslední vůli”, tedy instrukci, jak má být s majetkem naloženo.

Je možné ji sepsat jednak vlastní rukou s podpisem, či se svědky. Nejjistější je však sepsat závěť formou veřejné listiny. Taková závěť se totiž ani “neztratí”, neb ji notář vede ve speciálním rejstříku. V závěti dotyčný, v právní mluvě označovaný jako „zůstavitel“, označí dědice a určí jejich podíly.

Dovětkem je možné stanovit také podmínku, třeba že vnuk musí dostudovat, aby získal dědova veterána, kterého si vždy přál. Nelze však uložit podmínku, která by byla v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Není tedy možné dědictví např. podmínit zákazem oženit se nebo vdát. Dědici je možné uložit i nějakou povinnost příkazem, například, že musí sekat louku, kterou zdědí.

Uzavřít lze také dědickou smlouvu. Ta je ale spíš kuriozitou. Jde o poměrně nový institut uplatňovaný teprve od roku 2014. V podstatě tak lze uzavřít s dědicem smlouvu a v ní přesně určit, co zdědí. Často za to dědic také něco zaplatí.

Tento nový způsob se však v praxi příliš nevyužívá. Už proto, že nejsme nijak omezeni v nakládání s majetkem za svého života. Můžeme tedy majetek úplatně či bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než smluvního dědice.

Když nedojde k dědění na základě dědické smlouvy nebo podle závěti, dědí se tzv. ze zákona. Občanský zákoník zde stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí manžel a děti. Pokud nejsou, pak majetek přejde na jejich potomky. Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni „praprarodiče“ nebo sestřenice a bratranci.

Pokud zesnulý nemá žádné příbuzné, připadne dědictví státu jako tzv. „odúmrť“. V případě, kdy by měl zemřelý třeba jednu nemovitost a vedle toho nějaké finanční prostředky, bylo by určitě škoda dělit nemovitost mezi pozůstalé. Máme bohaté zkušenosti s tím, jak podobné situace končí. Pokud to jde, je vhodnější nemovitost zanechat jen jednomu a ostatní vyplatit. Dosáhnout dohody po smrti “patriarchy” rodiny totiž může být nemožné. Zejména v situacích, kdy část rodiny v domě, který je předmětem dědictví, bydlí a část ho vnímá jen jako zdroj příjmů a nechce do jeho zvelebení investovat.

U dědiců, kteří dědí ze zákona nebo ze závěti, nastává „univerzální sukcese“. To znamená, že dědí vše v určitém podílu, přičemž existují tzv. nepominutelní dědicové. Ti mají právo na určitý podíl z dědictví nehledě na závěť či odkaz. To činí problémy typicky právě v situaci, kdy dominantním majetkem zůstavitele je nemovitost a zbytek vlastně za moc nestojí. Nepominutelnými dědici jsou děti, a pokud nedědí, tak jejich potomci. Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Zletilý má právo na jednu čtvrtinu. Pojďme si to vysvětlit na příkladu.

Zůstavitel má manželku, jednoho syna ve věku 22 let a druhého ve věku 17 let. Hodnota pozůstalosti, kterou tvoří jeden dům ve výlučném vlastnictví zůstavitele, činí 3.600.000 Kč. Podle závěti má vše připadnout manželce. Díky povinným dílům ale nebude možné podle závěti postupovat důsledně. Manželka a děti se nacházejí v první dědické třídě a dědí rovným dílem. V našem případě by tak každý ze zákona obdržel 1/3 pozůstalosti, což činí 1 200.000,- Kč. Povinný díl nezletilého syna činí 3/4 zákonného podílu, tedy podílu na pozůstalosti. To dělá 900.000 Kč. U zletilého, jak jsme již řekli, jde o ¼ zákonného podílu, v tomto případě tedy 300.000 Kč. Matka by obdržela zbývajících 2 400.000.

Sepsání závěti

Chcete rozhodnout o tom, kdo po vás bude dědit? Odkázat konkrétní část majetku konkrétní osobě? Mít jistotu, že bude vaše poslední vůle skutečně respektována? Sepíšeme pro vás závěť podle vašich požadavků. To vše do 5 dní od objednávky služby.

Chci pomoct

Vydědění

Pokud zůstavitel chce, aby dědicové nezískali ani povinný díl, musí je vydědit. Vydědění je však možné pouze ze zákonem stanovených důvodů. Pro neposkytnutí pomoci, pokud potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, pokud byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností, které svědčí o jeho zvrhlé povaze, nebo pokud vede trvale nezřízený život. Zvláštním důvodem je pak vydědění potomka pro velké zadlužení, ale také marnotratnost. Tady je ale zapotřebí, aby zůstavitel zároveň odkázal to, co by náleželo jeho marnotratnému synovi či dceři, přímo jejich potomkům, tedy svým vnoučatům. V praxi jde však o skutečně extrémní chování, typicky propadnutí drogám.

Nejen zůstavitel by však při řešení dědictví měl být opatrný. Pozůstalost, i když na první pohled může obsahovat třeba i více hodnotných nemovitostí, může být ve skutečnosti předlužena. To znamená, že souhrn dluhů převyšuje hodnotu majetku.

Dědictví lze pochopitelně odmítnout. Což se děje zpravidla právě z důvodu jeho předlužení. Dědictví pak připadne ostatním dědicům v poměru, v jakém dědí oni. Pozor ale na to, že odmítnutí již nelze vzít zpět.

Dědictví se lze také vzdát nebo se zřeknout dědického práva. Vzdání se dědictví lze provést jen ve prospěch někoho jiného. Zřeknutí se dědického práva je možné učinit smlouvou za života zůstavitele.

Tento článek jsme připravili pro Seriál Lidových novin „Právo & bydlení“. Podívejte se i na další články ze seriálu:

Řešíte obdobný problém?

Tým online právníků Dostupný advokát vám jej vyřeší.