Lidé, kteří celý život budovali a zhodnocovali svůj majetek, často chtějí mít určitou kontrolu i nad tím, co se s ním stane po jejich smrti. Toho nejsnáze docílí sepsáním závěti. Jak má závěť vypadat, co má být jejím obsahem a jaké může mít formy?
Lidé, kteří celý život budovali a zhodnocovali svůj majetek, často chtějí mít určitou kontrolu i nad tím, co se s ním stane po jejich smrti. Toho nejsnáze docílí sepsáním závěti. Jak má závěť vypadat, co má být jejím obsahem a jaké může mít formy?
Dědické právo je zaručeno výslovně již v samotné Ústavě. Častým „nástrojem“, jak aktivně vypořádat svůj majetek ještě za života, je klasická závěť. Jde vlastně o jednostrannou „poslední vůli“, tedy instrukci, jak má být s majetkem naloženo.
Je možné ji sepsat jednak vlastní rukou s podpisem, či se svědky. Nejjistější je však sepsat závěť formou veřejné listiny. Taková závěť se totiž ani „neztratí“, neb ji notář vede ve speciálním rejstříku. V závěti dotyčný, v právní mluvě označovaný jako „zůstavitel“, označí dědice a určí jejich podíly.
Dovětkem je možné stanovit také podmínku, třeba že vnuk musí dostudovat, aby získal dědova veterána, kterého si vždy přál. Nelze však uložit podmínku, která by byla v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Není tedy možné dědictví např. podmínit zákazem oženit se nebo vdát. Dědici je možné uložit i nějakou povinnost příkazem, například, že musí sekat louku, kterou zdědí.
Vlastníte družstevní byt, který je předmětem vaší závěti? Přečtete si, zda lze zdědit družstevní byt a jak probíhá převod.
Uzavřít lze také dědickou smlouvu. Ta je ale spíš kuriozitou. Jde o poměrně nový institut uplatňovaný teprve od roku 2014. V podstatě tak lze uzavřít s dědicem smlouvu a v ní přesně určit, co zdědí. Často za to dědic také něco zaplatí.
Tento nový způsob se však v praxi příliš nevyužívá. Už proto, že nejsme nijak omezeni v nakládání s majetkem za svého života. Můžeme tedy majetek úplatně či bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než smluvního dědice.
Když nedojde k dědění na základě dědické smlouvy nebo podle závěti, přichází na řadu tzv. dědictví ze zákona. Občanský zákoník zde stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí manžel a děti. Pokud nejsou, pak majetek přejde na jejich potomky. Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni „praprarodiče“ nebo sestřenice a bratranci.
Častou praxí je rozdělení majetku mezi jednotlivé dědice. S tím se následně pojí vznik spoluvlastnictví. Jaké má spoluvlastnictví výhody a nevýhody? To se dozvíte v našem dalším článku.
Pokud zesnulý nemá žádné příbuzné, připadne dědictví státu jako tzv. „odúmrť“. V případě, kdy by měl zemřelý třeba jednu nemovitost a vedle toho nějaké finanční prostředky, bylo by určitě škoda dělit nemovitost mezi pozůstalé. Máme bohaté zkušenosti s tím, jak podobné situace končí. Pokud to jde, je vhodnější nemovitost zanechat jen jednomu a ostatní vyplatit. Dosáhnout dohody po smrti „patriarchy“ rodiny totiž může být nemožné. Zejména v situacích, kdy část rodiny v domě, který je předmětem dědictví, bydlí a část ho vnímá jen jako zdroj příjmů a nechce do jeho zvelebení investovat.
U dědiců, kteří dědí ze zákona nebo ze závěti, nastává „univerzální sukcese“. To znamená, že dědí vše v určitém podílu, přičemž existují tzv. nepominutelní dědicové. Ti mají právo na povinný podíl z dědictví nehledě na závěť či odkaz. To činí problémy typicky právě v situaci, kdy dominantním majetkem zůstavitele je nemovitost a zbytek vlastně za moc nestojí. Nepominutelnými dědici jsou děti, a pokud nedědí, tak jejich potomci. Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Zletilý má právo na jednu čtvrtinu.
Pojďme si to vysvětlit na příkladu:
Zůstavitel má manželku, jednoho syna ve věku 22 let a druhého ve věku 17 let. Hodnota pozůstalosti, kterou tvoří jeden dům ve výlučném vlastnictví zůstavitele, činí 3.600.000 korun. Podle závěti má vše připadnout manželce. Díky povinným dílům ale nebude možné podle závěti postupovat důsledně. Manželka a děti se nacházejí v první dědické třídě a dědí rovným dílem. V našem případě by tak každý ze zákona obdržel 1/3 pozůstalosti, což činí 1 200.000 korun. Povinný díl nezletilého syna činí 3/4 zákonného podílu, tedy podílu na pozůstalosti. To dělá 900.000 korun. U zletilého, jak jsme již řekli, jde o ¼ zákonného podílu, v tomto případě tedy 300.000 korun. Matka by obdržela zbývajících 2 400.000.
Nespoléhejte se na vzory poslední vůle dostupné zdarma na internetu. Bývají plné chyb a mohou vést až k celkové neplatnosti. V Dostupném advokátovi pro vás připravíme závěť přesně dle vašich požadavků a současně dle platných předpisů tak, aby byla nenapadnutelná. To vše do pěti pracovních dnů a za předem stanovenou cenu.
Pokud zůstavitel chce, aby dědicové nezískali ani povinný díl, musí je vydědit. Vydědění je však možné pouze ze zákonem stanovených důvodů. Pro neposkytnutí pomoci, pokud potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, pokud byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností, které svědčí o jeho zvrhlé povaze, nebo pokud vede trvale nezřízený život. Zvláštním důvodem je pak vydědění potomka pro velké zadlužení, ale také marnotratnost. Tady je ale zapotřebí, aby zůstavitel zároveň odkázal to, co by náleželo jeho marnotratnému synovi či dceři, přímo jejich potomkům, tedy svým vnoučatům. V praxi jde však o skutečně extrémní chování, typicky propadnutí drogám.
Více o tom, jak na vydědění potomka si můžete přečíst v dalším článku.
Nejen zůstavitel by však při řešení dědictví měl být opatrný. Pozůstalost, i když na první pohled může obsahovat třeba i více hodnotných nemovitostí, může být ve skutečnosti předlužena. To znamená, že souhrn dluhů převyšuje hodnotu majetku.
Dědictví lze pochopitelně odmítnout. Což se děje zpravidla právě z důvodu jeho předlužení. Dědictví pak připadne ostatním dědicům v poměru, v jakém dědí oni. Pozor ale na to, že odmítnutí již nelze vzít zpět.
Dědictví se lze také vzdát nebo se zřeknout dědického práva. Vzdání se dědictví lze provést jen ve prospěch někoho jiného. Zřeknutí se dědického práva je možné učinit smlouvou za života zůstavitele.
S řešením pozůstalosti se bohužel také pojí spousta problémů. Co se zděděným dluhem? Je možné se tomu bránit? A co když takový dluh zdědí například dvouleté děti? Více se dozvíte v našem článku.
Tento článek jsme připravili pro Seriál Lidových novin „Právo & bydlení“. Podívejte se i na další články ze seriálu:
Chcete rozhodnout o tom, kdo po vás bude dědit? Odkázat konkrétní část majetku konkrétní osobě? Mít jistotu, že bude vaše poslední vůle skutečně respektována? Sepíšeme pro vás závěť podle vašich požadavků. To vše do 5 dní od objednávky služby.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
