Odmítnutí dědictví

Jak probíhá dědické řízení?

Úmrtím osoby (tzv. zůstavitele) vzniká dědické právo a je zahájeno řízení o pozůstalosti, často označované jako dědické řízení. Jeho účelem je rozhodnout o dědicích a jejich podílu z majetku zůstavitele. Hned v úvodu je třeba zmínit, že předmětem dědického řízení není jen majetek, ale také všechny případné dluhy.

Dědické řízení zahajuje příslušný soud, a to na základě úmrtního listu, jehož kopii mu automaticky předává místně příslušný matriční úřad. Soud následně vybere notáře, který je pověřený vedením celého řízení. Notáře si tak nikdy nevolí sami pozůstalí, a to především z důvodu zachování nestrannosti. Přidělený notář je spolu se svými kontaktními údaji zveřejněn na stránkách Notářské komory České republiky. Není ovšem vůbec nutné se na něj aktivně obracet.

Prvním úkonem notáře je provedení předběžného šetření. Za tímto účelem si notář předvolá nejčastěji toho, kdo se staral o vypravení pohřbu. Cílem je zjistit co nejvíce informací o majetku, dluzích, dědicích a případné existenci závěti nebo dalších dokumentů, mezi které může patřit například dědická smlouva. Veškeré zjištěné údaje si poté notář kontroluje, a to především ve spolupráci s dědici a dalšími blízkými osobami. Dále si prochází mimo jiné bankovní instituce, pojišťovny a v neposlední řadě i evidenci Notářské komory, kde jsou uloženy závěti a další dokumenty vytvořené ve spolupráci s notáři.

Jakmile má notář k dispozici potřebné informace a dokumenty, svolá tzv. konečné jednání, na které se dostaví pozůstalí, kteří mají nárok na část pozůstalosti.

Soupis pozůstalosti

V rámci konečného jednání se sestavuje přehled pozůstalosti, tedy veškerého majetku i případných dluhů, a to konkrétně k datu úmrtí. U majetku se zjišťuje jeho hodnota. V případě nemovitosti, pozemků, vozidel a dalších hodnotnějších věcí je požadován znalecký posudek (znalce volí notář, a to opět z důvodu zachování nestrannosti), u ostatního majetku bohatě postačí shoda ohledně hodnoty mezi dědici.

Pokud se dědici na všem shodnou, vytvoří se jednoduchý seznam majetku a podepíše se souhlasné prohlášení dědiců. Pokud ovšem panují neshody, je třeba připravit tzv. soupis pozůstalosti. To lze doporučit hlavně v situaci, kdy není jasné, zda je pozůstalost předlužená či nikoliv, tj. zda jsou větší statky, či dluhy.

Soupis připravuje notář ve spolupráci se soudním znalcem, který v takovém případě odhadne cenu veškerého majetku, nejen toho hodnotnějšího. Soupis pozůstalosti je potřeba také v případech, kdy se nepřihlásí žádný z dědiců nebo kdy závěť obsahuje právní chyby, a není tedy možné se podle ní jednoznačně řídit.

Výhrada soupisu pozůstalosti

V případě možných zděděných dluhů je třeba mít se na pozoru. Dědici totiž odpovídají za dluhy zůstavitele i nad míru ceny dědictví, které získali. Bránit se tomu můžete pomocí výhrady soupisu pozůstalosti. Tím dojde k omezení rozsahu vaší odpovědnosti za dědicovy dluhy. Budete tak nadále povinni hradit dluhy společně a nerozdílně s ostatními dědici (pokud vás dědí víc), ale věřitel po vás může požadovat plnění jen do výše ceny nabytého dědictví.

Co byste si měli zapamatovat ohledně práva vyhradit soupis pozůstalosti:

• Dědici náleží, pokud ho řádně uplatní v jednoměsíční lhůtě.
• Lhůta začíná běžet ode dne, kdy soud dědice o jeho právu vyrozuměl.
• Dá se uplatnit prohlášením před soudem – ústně, nebo písemně.
• Pokud není výhrada soupisu pozůstalosti uplatněna včas, nebo dědic před soudem prohlásí, že ji neuplatňuje, není možné to následné změnit.
• V případě neuplatnění odpovídá za dluhy zůstavitele v plném rozsahu.

Tip: V případě rizikového dědictví doporučujeme uplatnit právo na výhradu soupisu pozůstalosti nebo se poradit s právníkem.

Odmítnutí dědictví ze strany dědice – kdy a jak k němu dochází?

Každý dědic má právo dědictví odmítnout. Nejčastěji k takovému rozhodnutí dochází v případě, že dluhy zůstavitele převyšují jeho majetek. Existují hned čtyři způsoby, jak své dědické právo odmítnout. Ty se liší nejen způsobem provedení, ale také svým načasováním.

Zřeknutí se dědického práva

Pokud byste se chtěli zříct svého dědického práva, je nutné učinit tak ještě během života zůstavitele. Společně podepíšete notářsky ověřenou smlouvu, na jejímž základě jste vyjmuti z následného dědického řízení. Smlouvu je v případě potřeby možné zrušit, opět však pouze písemně, a to ve formě veřejné listiny – je tak nutné, aby i zrušení smlouvy proběhlo ještě za života zůstavitele.

Zřeknutí se dědického práva se vztahu i na potomky dědice, který se zřekl svého dědického práva, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného.

Tento institut se příliš nepoužívá, ale může být praktický např. pro zůstavitele, který má tři dcery a jedné z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohla s manželem postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s obdarovanou dcerou danou smlouvu o zřeknutí se dědictví a tak jí z dalšího dědění vyloučit.

Odmítnutí dědictví

Dědictví je možné odmítnout i po smrti zůstavitele. Výslovné prohlášení je nutné adresovat příslušnému soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic o tomto právu vyrozuměn (u dědiců žijících v zahraničí se lhůta prodlužuje na tři měsíce). Zpravidla dochází k odmítnutí rovnou v rámci soudního jednání, je ovšem možné adresovat jej soudu i mimo tuto událost. Odmítnutí dědictví je nevratné, a pokud dědic svůj podíl odmítne, ztrácí svou možnost na odvolání. Dědictví nelze odmítnout jen částečně – vždy dochází k odmítnutí celého podílu.

Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu

Nepominutelný dědic (potomek zůstavitele) se na rozdíl od jiného dědice nemůže vzdát celého dědictví. Vždy mu náleží tzv. povinný díl, který je tvořen čtvrtinou dílu, který by mu náležel za normálních okolností (pokud by dědictví neodmítl). Tento díl je zbaven všech dluhů a vypočítává se z hodnoty majetku.

Vzdání se dědictví

Čtvrtou a poslední variantou, jak se dědic může „zbavit“ svého podílu nebo alespoň jeho části, je vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice. Vzdání se dědictví probíhá v rámci soudního jednání a je u něj vyžadován souhlas druhého dědice, v jehož prospěch se dědic svého dědictví vzdává. Je možné se vzdát nejen celého dědictví, ale také jeho části.

Náklady na dědické řízení

A jak je to u dědického řízení s poplatky? Ačkoli dědická daň byla v minulosti zrušena a dědici jsou osvobozeni i od daně z příjmu, přesto dědické řízení něco stojí. Je totiž nutné zaplatit služby notáře. Odměna, kterou upravuje přímo jedna z vyhlášek, se odvozuje od hodnoty majetku a započítány jsou i případné další náklady, které byly s přípravou dědického řízení spojeny. Od roku 2021 došlo ke zvýšení odměny notáře na následující hodnoty:

• Z prvních 500 000 Kč získává notář 2 % (nejméně pak 2 000 Kč).
• Z přebývající částky do 500 000 Kč 1,2 %.
• Z přebývající částky do 1 000 000 Kč 0,9 %.
• Z přebývající částky do 3 000 000 Kč 0,5 %.
• Z přebývající částky do 20 000 000 Kč 0,1 %.

Finální částka se rozpočítává mezi jednotlivé dědice, a to poměrně, podle výše jejich dědictví.