Kontaktoval vás notář ohledně dědického řízení, ale místo nabytého jmění z pozůstalosti očekáváte problémy s dluhy? Poradíme vám, jak v takové situaci postupovat a zda je nejvhodnějším řešením dědictví úplně odmítnout.
Kontaktoval vás notář ohledně dědického řízení, ale místo nabytého jmění z pozůstalosti očekáváte problémy s dluhy? Poradíme vám, jak v takové situaci postupovat a zda je nejvhodnějším řešením dědictví úplně odmítnout.
Úmrtím osoby (tzv. zůstavitele) vzniká dědické právo a je zahájeno řízení o pozůstalosti, často označované jako dědické řízení. Jeho účelem je rozhodnout o dědicích a jejich podílu z majetku zůstavitele. Hned v úvodu je třeba zmínit, že předmětem dědického řízení z pozůstalosti není jen majetek, ale také všechny případné dluhy. Zároveň je těžké určit, jak dlouho trvá dědické řízení, jelikož do něj vstupuje spousta proměnných.
Dědické řízení zahajuje příslušný soud, a to na základě úmrtního listu, jehož kopii mu automaticky předává místně příslušný matriční úřad. Soud následně vybere notáře, který je pověřený vedením celého řízení. Notáře si tak nikdy nevolí sami pozůstalí, a to především z důvodu zachování nestrannosti. Přidělený notář je spolu se svými kontaktními údaji zveřejněn na stránkách Notářské komory České republiky. Není ovšem vůbec nutné se na něj aktivně obracet, leda byste si chtěli sami předem zjistit, který notář vyřizuje dědictví.
Prvním úkonem notáře je provedení předběžného šetření. Za tímto účelem si notář předvolá nejčastěji toho, kdo se staral o vypravení pohřbu. Cílem je zjistit co nejvíce informací o majetku, dluzích, dědicích a případné existenci závěti nebo dalších dokumentů, mezi které může patřit například dědická smlouva. Veškeré zjištěné údaje a odkaz v závěti si poté notář kontroluje, a to především ve spolupráci s dědici a dalšími blízkými osobami. Dále si prochází mimo jiné bankovní instituce, pojišťovny a v neposlední řadě i evidenci Notářské komory, kde jsou uloženy závěti a další dokumenty vytvořené ve spolupráci s notáři.
Jakmile má notář k dispozici potřebné informace a dokumenty, svolá tzv. konečné jednání, na které se dostaví pozůstalí, kteří mají nárok na část pozůstalosti.
Než dědictví odmítnete, poraďte se o důsledcích s advokátem. Do 48 hodin budete mít jasno v tom, jaký další krok bude nejlepší učinit a zda je vzdání se dědictví pro vás vhodné.
Zjistit, co je nejlepší udělat
V rámci konečného jednání se sestavuje přehled pozůstalosti, tedy veškerého majetku i případných dluhů, a to konkrétně k datu úmrtí. U majetku se zjišťuje jeho hodnota. V případě nemovitosti, pozemků, vozidel a dalších hodnotnějších věcí je požadován znalecký posudek (znalce volí notář, a to opět z důvodu zachování nestrannosti), u ostatního majetku bohatě postačí shoda ohledně hodnoty mezi dědici.
Pokud se dědici na všem shodnou, vytvoří se jednoduchý seznam majetku a podepíše se souhlasné prohlášení dědiců. Pokud ovšem panují neshody, je třeba připravit tzv. soupis pozůstalosti. To lze doporučit hlavně v situaci, kdy není jasné, zda je pozůstalost předlužená či nikoliv, tj. zda jsou větší statky, či dluhy.
Soupis připravuje notář ve spolupráci se soudním znalcem, který v takovém případě odhadne cenu veškerého majetku, nejen toho hodnotnějšího. Soupis pozůstalosti je potřeba také v případech, kdy se nepřihlásí žádný z dědiců nebo kdy závěť obsahuje právní chyby, a není tedy možné se podle ní jednoznačně řídit.
V případě možných zděděných dluhů je třeba mít se na pozoru. Dědici totiž odpovídají za dluhy zůstavitele i nad míru ceny dědictví, které získali. Bránit se tomu můžete pomocí výhrady soupisu pozůstalosti. Tím dojde k omezení rozsahu vaší odpovědnosti za dědicovy dluhy. Budete tak nadále povinni hradit dluhy společně a nerozdílně s ostatními dědici (pokud vás dědí víc), ale věřitel po vás může požadovat plnění jen do výše ceny nabytého dědictví.
Co byste si měli zapamatovat ohledně práva vyhradit soupis pozůstalosti:
Tip: V případě rizikového dědictví doporučujeme uplatnit právo na výhradu soupisu pozůstalosti nebo se poradit s právníkem.
Každý dědic má právo dědictví odmítnout. Nejčastěji k takovému rozhodnutí dochází v případě, že dluhy zůstavitele převyšují jeho majetek. Existují hned čtyři způsoby, jak své dědické právo odmítnout. Ty se liší nejen způsobem provedení, ale také svým načasováním.
Pokud byste se chtěli zříct svého dědického práva, je nutné učinit tak ještě během života zůstavitele. Společně podepíšete notářsky ověřenou smlouvu, na jejímž základě jste vyjmuti z následného dědického řízení. Smlouvu je v případě potřeby možné zrušit, opět však pouze písemně, a to ve formě veřejné listiny – je tak nutné, aby i zrušení smlouvy proběhlo ještě za života zůstavitele.
Zřeknutí se dědického práva se vztahu i na potomky dědice, který se zřekl svého dědického práva, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného.
Tento institut se příliš nepoužívá, ale může být praktický např. pro zůstavitele, který má tři dcery a jedné z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohla s manželem postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s obdarovanou dcerou danou smlouvu o zřeknutí se dědictví a tak jí z dalšího dědění vyloučit.
Dědictví je možné odmítnout i po smrti zůstavitele. Výslovné prohlášení je nutné adresovat příslušnému soudu, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic o tomto právu vyrozuměn (u dědiců žijících v zahraničí se lhůta prodlužuje na tři měsíce). Zpravidla dochází k odmítnutí rovnou v rámci soudního jednání, je ovšem možné adresovat jej soudu i mimo tuto událost. Odmítnutí dědictví je nevratné, a pokud dědic svůj podíl odmítne, ztrácí svou možnost na odvolání. Dědictví nelze odmítnout jen částečně – vždy dochází k odmítnutí celého podílu.
Nepominutelný dědic (potomek zůstavitele) se může stejně jako jiný dědic vzdát celého dědictví, tedy včetně tzv. povinného dílu, který je tvořen u zletilých dědiců čtvrtinou dílu, který by mu náležel za normálních okolností (pokud by dědictví neodmítl).
Zákon mu umožňuje ale rovněž odmítnutí s výhradou povinného dílu, tedy jedné čtvrtiny jeho zákonného dílu. Tento díl je zbaven všech dluhů a vypočítává se z hodnoty majetku.
Jinou variantou, jak se dědic může „zbavit“ svého podílu nebo alespoň jeho části, je vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice. Vzdání se dědictví probíhá v rámci soudního jednání a je u něj vyžadován souhlas druhého dědice, v jehož prospěch se dědic svého dědictví vzdává. Je možné se vzdát nejen celého dědictví, ale také jeho části.
Relativní novinkou v českém právu je možnost zcizení dědictví. Zcizení dědictví spočívá ve dvoustranném, popř. vícestranném projevu vůle dědice a nabyvatele dědictví ve formě veřejné listiny. Nese tedy obdobné rysy jako vzdání se dědictví s tím rozdílem, že druhou osobou smlouvy může být kdokoliv, nikoliv pouze osoba určená závětí či zákonem za dědice.
Tip: S řešením pozůstalosti se bohužel také pojí spousta problémů. Co se zděděným dluhem? Je možné se tomu bránit? A co když takový dluh zdědí například dvouleté děti? Více se dozvíte v našem článku.
A jak je to u dědického řízení s poplatky? Ačkoli dědická daň byla v minulosti zrušena a dědici jsou osvobozeni i od daně z příjmu, přesto dědické řízení něco stojí. Je totiž nutné zaplatit služby notáře. Odměna, kterou upravuje přímo jedna z vyhlášek, se odvozuje od hodnoty majetku a započítány jsou i případné další náklady, které byly s přípravou dědického řízení spojeny. Od roku 2021 došlo ke zvýšení odměny notáře na následující hodnoty:
Finální částka se rozpočítává mezi jednotlivé dědice, a to poměrně, podle výše jejich dědictví.
Tip: Právní úprava dědictví je jednou z pěti nejčastěji užívaných částí občanského zákoníku. Přečtěte si také o zbylých čtyřech.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.