V konkrétním případě matka žádala, aby soud otci – který s dětmi nežije – nařídil širší styk během školních prázdnin. Argumentovala tím, že péče v těchto dnech dopadá výhradně na ni a je náročná jak časově, tak finančně. Otec se soudnímu určení styku bránil s odkazem na pracovní závazky a s obavami, že by v případě nedodržení termínu čelil výkonu rozhodnutí.
Ústavní soud zdůraznil, že rodičovská odpovědnost není jen o právech, ale i o povinnostech. Rodič, který dítě nepřevezme, může být sankcionován – například pokutou nebo odpovědností za újmu pečujícímu rodiči. Ač soud nakonec návrhu matky nevyhověl kvůli procesním důvodům, jasně deklaroval, že styk s dítětem může být nejen právem, ale i vynutitelnou povinností. Celé znění nálezu je k dispozici pod spisovou značkou sp. zn. II. ÚS 2423/24.