Veřejná správa, státní správa, samospráva: jaký je mezi nimi rozdíl?

Veřejná správa

Veřejná správa zahrnuje soubor činností, které vykonávají státní orgány, samosprávné orgány obcí a krajů, a další veřejnoprávní subjekty. Těmito činnostmi se zajišťuje správné fungování veřejného sektoru a plnění veřejných funkcí.

Veřejná správa se tak zabývá veškerými činnostmi, které jsou v obecném zájmu a vykonávají se prostřednictvím veřejných institucí. Patří sem např. správa veřejných financí, vydávání rozhodnutí, ochrana životního prostředí, poskytování veřejných služeb apod. Jde tedy o zajištění fungování (nejen) státu ve vztahu k veřejnosti a v jejím zájmu.

Funkce veřejné správy

Veřejná správa plní hned několik základních funkcí:

• Mocenská funkce: Veřejná správa vykonává svoji moc prostřednictvím právního řádu a působením státního zřízení. To zahrnuje vydávání právních předpisů, rozhodování ve správních a soudních věcech, a prosazování zákonnosti v celém státním aparátu.
• Ochranná funkce: Povinností veřejné správy je zajistit a organizovat vnitřní a vnější bezpečnost a pořádek státu. To zahrnuje ochranu ústavního pořádku, ochranu před vnitřními a vnějšími hrozbami, správu policie, záchranných sborů apod.
• Organizační funkce: Veřejná správa organizuje záležitosti státu, institucí a občanů. To zahrnuje administrativní činnosti jako je např. správa veřejných financí, personální a organizační záležitosti státních úřadů a samosprávných orgánů, a koordinaci činností v rámci veřejného sektoru.
• Regulační funkce: Prosazuje systém založený na politickém pluralismu, solidaritě a toleranci prostřednictvím právních norem a regulací. To zahrnuje regulaci ekonomických a sociálních vztahů, ochranu práv a svobod občanů a boj proti diskriminaci.
• Služba veřejnosti: Provádí činnosti ve veřejném zájmu, které zahrnují služby a podporu občanům. Sem spadá např. poskytování zdravotní péče, školství, sociálních služeb, infrastruktury či kultury.

Subjekty veřejné správy

Mezi subjekty veřejné správy patří:

• Stát: Stát vykonává veřejnou správu prostřednictvím státních institucí, jako jsou ministerstva, úřady, soudy, a další orgány státní správy.
• Územní samospráva: Územní samospráva je realizována samotnými občany a nepřímo volenými představiteli prostřednictvím veřejnoprávních korporací, jako jsou obce a kraje. Ty vykonávají jak samosprávné pravomoci (např. obecní policie, dotace), tak i státní správní funkce (např. vydávání stavebních povolení, správa matrik).
• Jiné subjekty veřejné správy: Mezi další subjekty veřejné správy patří profesní komory, vysoké školy, veřejné fondy a další organizace, které mají za úkol plnit specifické veřejné funkce definované zákonem. Profesní komory například dohlížejí na dodržování etických a profesních standardů v daném oboru (např. u lékařů či advokátů), vysoké školy zajišťují vzdělání a vědecký výzkum ve veřejném zájmu.
• Ostatní veřejná správa: Tato kategorie zahrnuje instituce se specifickou právní subjektivitou, jako jsou veřejné zdravotní pojišťovny, Česká národní banka, Česká televize (ČT) a další, které plní specifické veřejné funkce ve svých oblastech (např. zajištění zdravotní péče, finanční regulace, veřejný informační servis).

Dělení veřejné správy

Základním dělením veřejné správy je rozdělení na státní správu a samosprávu. My se nyní na toto dělení podíváme zblízka:

Státní správa

Státní správa vykonává správu státních záležitostí na celostátní úrovni. Vykonávají ji buď státní úřady nebo úřady veřejnoprávních korporací v rámci přenesené působnosti. Jejím hlavním úkolem je realizovat státní politiku a zajistit dodržování právních předpisů ve všech oblastech života v zemi. Státní správa je hierarchicky uspořádaná a podléhá centrální koordinaci.

Dělení státní správy

Orgány vykonávající státní správu v České republice můžeme rozdělit do dvou základních kategorií podle jejich rolí a pravomocí:

• Ústřední orgány státní správy: Patří sem veškerá ministerstva (např. Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, Ministerstvo školství), která mají za úkol řídit a koordinovat specifickou oblast státní politiky a správy veřejných záležitostí. Dále sem patří také orgány, které mají specifické pravomoci v určitých oblastech (například Úřad pro ochranu osobních údajů).
• Územní orgány státní správy: Od ústředních orgánů se liší tím, že působí jen na specificky daném území. Jedná se zejména o úřady fungující v rámci obcí či krajů (např. místní matriky či stavební úřady).

Dále sem pak patří ostatní státní orgány, jako jsou např. státní fondy a další oprávněné orgány, jako je např. veřejná stráž.

Samospráva

Samospráva je princip, podle kterého jsou určité pravomoci a odpovědnosti veřejné správy přeneseny z centrální úrovně (státní správy) na místní úroveň (obce a kraje či zájmové samosprávné organizace). Je to způsob organizace a správy, který umožňuje občanům a jejich zástupcům (zastupitelstvům) řídit a rozhodovat o záležitostech v místním a regionálním kontextu.

Samospráva se dělí na územní samosprávu a zájmovou samosprávu:

Územní samospráva

Územní samospráva funguje na základě principu samostatnosti obcí a krajů, které mají přidělené určité pravomoci a odpovědnosti v rámci svého územního působení. V čele obcí a krajů stojí zastupitelstva, což jsou volení zástupci, kteří rozhodují o místních záležitostech, schvalují rozpočet, rozhodují o investicích, vydávají obecně závazné vyhlášky atd.

Obce a kraje rozhodují v rámci samosprávy v řadě oblastí – spravují obecní policii, rozhodují o místních dotacích apod. Obce i kraje mají vlastní majetek, který spravují a odpovídají za místní rozvoj, infrastrukturu a správu komunálních služeb (např. odpadové hospodářství). Dále také do určité míry poskytují místní sociální služby, spravují místní školství a kulturní vyžití.

Na některé obce je přenesena také část výkonu státní správy. Tyto obce se pak nazývají obce s přenesenou působností. Přenesenou působnost má na starosti obvykle obecní úřad. Spadá sem např. pravomoc vytvářet zásady územního rozvoje a územní plány, rozhodovat o vydávání stavebních povolení nebo vést matriční knihy a zapisovat občany do evidence obyvatel. Můžeme si to představit jako služby, které by měl vykonávat stát, ale z důvodu hospodárnosti si je “objednává” od místního úřadu na obci.

Zájmová samospráva

Zájmová samosprávy působí v oblastech, které jsou specifické pro určitou profesi, průmyslové odvětví nebo zájmovou skupinu. Zastupují tedy specifické zájmy svých členů před státními orgány, legislativou a dalšími institucemi. Například profesní komory (např. Česká lékařská komora) zastupují zájmy svých členů a celého odvětví, tedy např. lékařů a samotného zdravotnictví.

Obvykle také stanovují pravidla a normy pro své členy, které mají za cíl regulovat chování a standardy v jejich oblasti a poskytují jim vzdělávací příležitosti a celkovou podporu.

Shrnutí

Veřejná správa je klíčovým pilířem fungování státu, zajišťuje plnění veřejných funkcí a poskytování služeb, které jsou v zájmu společnosti. Rozdělení na státní správu a samosprávu umožňuje efektivní řízení státních i místních záležitostí.

Státní správa představuje správu státních záležitostí, která je vykonávána na celostátní úrovni. Její hlavní úlohou je realizovat státní politiku a zajistit dodržování právních předpisů ve všech oblastech života v zemi.

Samospráva je založena na principu autonomie obcí, krajů a dalších zájmových organizací, kterým jsou přeneseny určité pravomoci a odpovědnosti. Samospráva umožňuje místním subjektům spravovat záležitosti na místní úrovni.