Nejste jako spotřebitel diskriminováni?

Co je diskriminace a jak ji rozpoznat?

Diskriminací se rozumí nerovné zacházení na základě zakázaných důvodů, jako je například rasa, národnost, pohlaví, věk, zdravotní postižení nebo sexuální orientace. V oblasti ochrany spotřebitele je klíčové, aby měl každý přístup ke zboží a službám za stejných podmínek. Diskriminace může být přímá nebo nepřímá.

Střetnutí dvou skupin práv

Chystáme-li se vstoupit do určitého smluvního vztahu, například poskytnout pronájem či uskutečnit prodej, uplatňuje se obecně autonomie vůle, včetně svobodného výběru smluvního partnera. Současně nám ale zákon o ochraně spotřebitele stanovuje zákaz diskriminace spotřebitele, dle kterého prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Také antidiskriminační zákon zakazuje diskriminaci mimo jiné i ve věcech přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování, s tím, že fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.

Dochází-li ke střetu dvou různých práv, pak je třeba je nějakým způsobem vzájemně poměřit, které z nich upřednostnit. Především je třeba zkoumat, zda má daná osoba nějaký objektivní důvod pro rozdílné zacházení s různými subjekty a mělo by dojít k porovnání závažnosti základních práv stojících v kolizi. Nutno říci, že se výsledek může případ od případu dle okolností výrazně lišit.

Jak se zmíněné dva principy proti sobě uplatňují?

Pojďme si nejprve definovat, co je to diskriminace spotřebitele. Chápeme ji jako obchodní praktiky, které při obdobných obchodech či poskytovaných službách nedůvodně zvýhodňují některé spotřebitele před jinými – cílem zákazu diskriminace v oblasti ochrany spotřebitele je tedy uzavírání shodných smluv za stejných podmínek.

Teorie přitom rozlišuje dva typy diskriminace – přímou diskriminaci a nepřímou diskriminaci.

• Přímá diskriminace nastává, když je s někým zacházeno méně výhodným způsobem než s jinou osobou ve stejné situaci na základě nepřijatelných důvodů. Příkladem je situace, kdy je spotřebiteli odmítnut vstup do restaurace kvůli jeho etnickému původu.
• Nepřímá diskriminace je obtížnější na odhalení. Jedná se o situace, kdy na první pohled neutrální pravidlo, praxe nebo opatření způsobí znevýhodnění určité skupiny osob. Například zavedení pravidla, že zákazníci musí mluvit plynně česky, může nepřímo diskriminovat cizince, i když nebylo zjevně zamýšleno.

Diskriminace spotřebitelů v praxi

Podle závěrů a pravidelných průzkumů České obchodní inspekce stále k případům diskriminace dochází, byť zjištěné a prokázané případy se pohybují každoročně v jednotkách či malých desítkách případů. Je ale zřejmé, že zdaleka vše se neodhalí a problém je tak ve skutečnosti podstatně větší. Problémem je zejména diskriminační jednání, kterého se dopouštějí někteří prodávající vůči zahraničním návštěvníkům. Stále se objevují případy diskriminace spotřebitelů romského etnika, k nimž v některých lokalitách stále dochází. Podle závěrů ČOI docházelo rovněž ke stanovení různých cen za stejné služby nebo diskriminaci z důvodu věku.

Diskriminace spotřebitelů se projevuje různými formami. Mezi nejčastější patří:

• Dvojí ceny – různé cenové podmínky pro místní obyvatele a turisty.
• Servisní přirážky – zvláštní poplatky uplatňované vůči zahraničním zákazníkům.
• Etnická diskriminace – odmítnutí obsluhy nebo přístupu na základě příslušnosti k etnické menšině.

Právě z důvodu těchto praktik provádí Česká obchodní inspekce pravidelné kontroly. Ačkoliv počet odhalených případů zůstává nízký, je pravděpodobné, že skutečný rozsah problému je mnohem větší.

Ochrana spotřebitelů

Pokud jste byli diskriminováni, máte právo domáhat se nápravy. Můžete požadovat:

• Upuštění od diskriminačního jednání – čili aby druhá strana s diskriminací přestala.
• Odstranění následků diskriminace.
• Přiměřené zadostiučinění, například omluvu nebo finanční kompenzaci.

Každý případ posuzuje soud, který zohledňuje, co je ještě v mezích práva a co již představuje diskriminační jednání.

Svou troškou do mlýna v definici toho, co je či není diskriminace spotřebitele, přispěl také Ústavní soud v kontroverzním případu Brioni. Rozhodnutím České obchodní inspekce i řady soudů, včetně Nejvyššího soudu bylo tehdy shledáno, že se jistý provozovatel hotelu dopustil diskriminace, když požadoval po ruských občanech podepsání prohlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu jako podmínku pro ubytování v hotelu. Ústavní soud se tehdy v poměrně kontroverzním nálezu stěžovatele zastal. Poukazoval přitom jak na autonomii vůle, tak také na to, že obsah jednotlivých práv se může v určitých situacích lišit. Ve svém odůvodnění mimo jiné využil i literární odkaz na doktora Galéna z Bílé nemoci od Karla Čapka (Galén odmítal poskytnout svůj lék lidem, kteří mohou zastavit válku a uplatňoval tak dvojí metr). Nález byl přijat velmi nejednoznačně a vzbudil rozhořčené ohlasy jak ze strany neodborné veřejnosti, tak také z právnické obce.

Obdobné vášně vzbuzuje také možnost uplatnění svobodné vůle ve chvíli, kdy chceme uzavřít nájemní smlouvu jako vlastník bytu. Názory státních institucí se v tomto směru mohou lišit. Některá rozhodnutí soudů stanovila, že soukromý vlastník má mnohem méně limitů autonomie vůle a smí si například rozhodnout, zda (ne)uzavře smlouvu s příslušníkem určité skupiny lidí (invalidy, Romy, homosexuály). Dovodil to třeba litoměřický soud ve svém rozsudku z roku 2015. Jedním dechem ale dodával, že například na realitního makléře jsou v tomto směru uplatňována zcela jiná kritéria. Ten by takovou volbu již činit nesměl. O hotelech nemluvě.

Nutno dodat, že bývalá ombudsmanka a posléze zástupkyně ombudsmana, Anna Šabatová, v tomto ohledu tak benevolentní zdaleka nebyla. Podle ní je jednoznačně nemožné odmítnout někomu přístup k bydlení jen proto, že náleží k určitému etniku.

Shrnutí

Diskriminace spotřebitelů představuje nerovné zacházení na základě zakázaných důvodů, jako je rasa, národnost či věk, a může být přímá (např. odmítnutí obsluhy kvůli etnickému původu) nebo nepřímá (pravidla nepřímo znevýhodňující určité skupiny). Česká obchodní inspekce pravidelně monitoruje diskriminační praktiky, jako jsou dvojí ceny, etnické přirážky nebo věková diskriminace, přičemž jejich skutečný rozsah zůstává neodhalen. Spotřebitelé mají právo domáhat se nápravy, včetně omluvy či finanční kompenzace. Případy, jako kontroverzní rozhodnutí Ústavního soudu ohledně diskriminace ruských občanů, ukazují na střet autonomie vůle podnikatelů a zákazu diskriminace, přičemž soudy posuzují každý případ individuálně.