Duševní stav blízké osoby někdy vede příbuzné k nutnosti omezení její svéprávnosti. Jak přitom postupovat? Lze někoho zbavit svéprávnosti zcela? A věděli jste, že zákon nabízí i jiné formy ochrany, třeba smlouvu o nápomoci, nebo zastoupení členem domácnosti?
Když někoho vám blízkého postihne duševní porucha, je vždy těžké se s tím vyrovnat. Kromě soustředění se na nemoc, zmírňování jejich dopadů a pomoc vašemu blízkému, je však potřeba myslet i na praktické věci. Je schopen vyřídit si své záležitosti na úřadě, nakoupit v obchodě či pochopit a podepsat souhlas se zákrokem v nemocnici? Pokud v těchto věcech váš příbuzný není samostatný, je potřeba mu pomoci a také ho ochránit před tím, aby si neuškodil třeba podpisem nevýhodné půjčky. Řešení existuje více, například nápomoc při rozhodování či zastupování členem domácnosti. Je třeba vždy postupovat od nejjednodušší a nejméně omezující varianty k těm, které mají zásadnější dopad do práv vašeho blízkého.
Tip: Co je to svéprávnost a co v praxi obnáší, když jí omezíme, jsme rozebírali v samostatném článku.
Pomůžeme vám ochránit bezpečí, majetek či jiné zájmy osoby, která již nadále není schopna sama plně právně jednat. Ochráníme i vás samotné, pokud se někdo bezdůvodně snaží omezit vaši svéprávnost. Obraťte se na nás a my s vámi probereme, jaké jsou možnosti pomoci.
Omezení svéprávnosti je považováno skutečně za krajní variantu řešení uvedené problematiky. Mělo by přijít v úvahu až ve chvíli, kdy by jiné zmíněné formy pomoci nestačily, nebo by váš potřebný příbuzný ani nebyl schopen pochopit jejich smysl. O omezení svéprávnosti musí vždy rozhodnout soud, přičemž k efektivnímu vyřešení celé situace je třeba absolvovat dvojí soudní řízení, a to řízení o zbavení svéprávnosti a řízení opatrovnické. Postup se přitom řídí zákonem o zvláštních řízeních soudních.
Nejprve je potřeba podat návrh – nejčastěji to činí někdo z rodiny (např. rodiče u mentálně postižených dětí, kterým již bylo 18 let, či naopak děti u starších rodičů s počínající Alzheimerovou nemocí apod.), případně i zařízení, kde se nemocný člověk nachází. Pro řízení je příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se rozhoduje. Pokud by byla tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu, pak je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav.
Návrh musí splňovat zákonem stanovené náležitosti a je potřeba v něm přesně popsat, z jakých skutkových a právních důvodů je považován za důvodný a proč nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření, tedy jaké případně hrozí nebezpečí. Je vhodné také přiložit lékařské zprávy či jiné důkazy. Soud může případně vyzvat k doplnění návrhu či důkazů.
Tip: Nejčastější diagnózou, pro níž soud sahá k omezení svéprávnosti, jsou různé typy demence (vaskulární demence, demence spojená s Alzheimerovou osobou apod.), dále schizofrenie a různé stupně mentální retardace. Výjimkou nebývá ani omezování svéprávnosti v souvislosti s duševními poruchami způsobenými užíváním alkoholu či drog.
Soud pak ustanoví znalce. Stěžejní je znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem z oboru psychiatrie. Ten by měl shrnout, zda vyšetřovaný trpí duševní poruchou, zda je přechodná či trvalá, a zda může ovlivňovat jeho volní a rozpoznávací schopností. Dále posoudí, zda a v jakém rozsahu je vyšetřovaný schopen nakládat se svým majetkem a činit rozhodnutí.
Následně by měl soudce zajistit výslech posuzované osoby. Sám přitom posoudí, zda výslech lze provést bez jakékoliv újmy pro posuzovanou osobu. Pokud by výslech nešlo provést vůbec, musí soudce posuzovaného alespoň shlédnout. Výslech by měl následovat vždy, když o to posuzovaný sám požádá.
Podle okolností může vyslechnout též ošetřujícího lékaře posuzovaného, případně jeho opatrovníka a případně provést další vhodné důkazy. Pakliže by soudce po provedení důkazů naznal, že postačují mírnější a méně omezující opatření než byla navrhována, může v průběhu řízení rozhodnout zejména o schválení smlouvy o nápomoci, schválení zastoupení členem domácnosti nebo jmenování opatrovníka.
Není-li tomu tak, pak rozhodne jak a v čem se svéprávnost omezuje, tedy především vymezí rozsah, v jakém svéprávnost posuzovaného omezil, a popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají. V rozsudku by tak mělo být podrobně vyjmenováno, v čem se dotyčný omezuje – např. možnost uzavírat smlouvy, jednat s institucemi jako banka, pošta apod., nakládat s hotovostí nad 500 Kč, volit a být volen, rozhodovat o své léčbě atd. V běžných věcech bude za opatrovaného jednat jeho opatrovník. K některým závažnějším rozhodnutím (např. ohledně větších finančních částek) bude ale potřebovat povolení soudu.
Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost. Jestliže však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu šesti měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nepřísluší.
Úplně zbavit člověka svéprávnosti dnes není možné. Nový občanský zákoník tuto možnost zrušil a stanoví, že omezit něčí svéprávnost je možné maximálně na tři roky. Pokud je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let. Pak je vždy potřeba podat nový návrh a nechat soud, aby znovu věc posoudil a rozhodl, zda a jak případně omezení nechá dál platit.
Tip: Soud může naopak přiznat plnou svéprávnost nezletilé osobě, které dosáhla věku šestnácti let a prokázala schopnost sama se živit a obstarat si své záležitosti. Učiní tak na návrh této osoby a se souhlasem zákonného zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
Pokud dojde k omezení svéprávnosti, zahajuje následně soud druhé řízení, a to řízení opatrovnické. Místně příslušný je v tomto případě soud, který vede řízení o svéprávnosti. Obě řízení mohou být a většinou bývají spojena do jednoho. Po ustanovení opatrovníka soud dohlíží, zda opatrovník řádně plní své povinnosti.
Funkci opatrovníka v uvedených případech nejčastěji vykonávali rodinní příslušníci a jiné blízké osoby. Hovoříme o takzvaných soukromých opatrovnících, kterých je přibližně 80 %. Doplňují je veřejní opatrovníci, kdy se opatrovnictví ujímá například obec, domovy pro seniory, jiné typy domovů (pro osoby s mentální retardací apod.). Ti tvoří asi 20 % všech opatrovníků.
Tip: Pojmy opatrovník a opatrovnictví mohou být někdy zaměňovány například s pojmem pěstoun či adoptivní rodič. Určitá podobnost zde existuje, ovšem základní princip je odlišný. V čem přesně opatrovnictví spočívá a jak se lze opatrovníkem stát jsme přiblížili v samostatném článku.
Pomůžeme vám ochránit bezpečí, majetek či jiné zájmy blízké osoby, která již nadále není schopna sama plně právně jednat prostřednictvím návrhu na omezení svéprávnosti. Ochráníme i vás samotné, pokud se někdo bezdůvodně snaží omezit vaši svéprávnost.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
