Svéprávnost je schopnost nabývat různá práva či povinnosti, a to vlastním jednáním. V omezené míře ji mají i děti, v plném rozsahu se nabývá zletilostí. V některých případech však ani zletilého člověka nelze nechat v jeho vlastním zájmu plně o sobě a svých záležitostech rozhodovat. O jaké situace se jedná a jakým způsobem je lze řešit?
Občanský zákoník říká, že svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tedy právně jednat). Plnou svéprávnost získáváme v den 18. narozenin, kdy jsme zletilí a tedy schopni uzavírat jakékoliv smlouvy, nabývat nejrůznější práva a brát na sebe povinnosti. Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti jeho věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá jejím přiznáním soudem. Když se například sedmnáctiletý teenager rozhodne podnikat a navrhne soudu, aby mu přiznal svéprávnost, stačí, když prokáže schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti. Pokud s návrhem souhlasí i jeho zákonný zástupce, může soud svéprávnost přiznat.
Pomůžeme vám ochránit bezpečí, majetek či jiné zájmy osoby, která již nadále není schopna sama plně právně jednat. Ochráníme i vás samotné, pokud se někdo bezdůvodně snaží omezit vaši svéprávnost. Obraťte se na nás a my s vámi probereme, jaké jsou možnosti pomoci.
V životě některých dospělých však nastávají situace, kdy nejsou schopni domyslet následky svého právního jednání a vůbec porozumět tomu, co obnáší běžná komunikace na úřadě či v obchodě. Jednou z možností ochrany těchto lidí je omezení svéprávnosti v některých oblastech, kdy za ně jedná ustanovený opatrovník. Úplné zbavení svéprávnosti dnes není možné a i omezení musí být vždy jen dočasné a má svá jasná pravidla.
Když se u vaší babičky objeví první známky demence, není potřeba hned omezovat svéprávnost. Pokud je babička soběstačná a běžnou komunikaci zvládá a chápe její smysl, může postačit, aby třeba s někým z rodiny uzavřela smlouvu o nápomoci. Tím získá podpůrce, který jí bude v obtížných situacích radit a se souhlasem babičky bude přítomen právním jednáním – například v bance, při jednání o nájmu bytu, při změně dodavatele energií. Babička při tom nebude omezena ve svéprávnosti. Takových podpůrců může být i více. Smlouvu o nápomoci musí schválit soud. Nabývá účinnosti dnem, kdy jí soud schválí. Pokud by odporovala zájmům nemocné osoby, pak jí soud neschválí. Soud také může podpůrce odvolat. Podpůrce by nikdy neměl ohrozit zájmy podporovaného nevhodným ovlivňováním, ani se na jeho úkor bezdůvodně obohatit.
Další možností pomoci člověku, který není zcela soběstačný, je zastoupení členem domácnosti. Na rozdíl od nápomoci při rozhodování zde někdo z příbuzných neradí, ale přímo dotyčného zastupuje. Zástupce ale nemůže za dotyčného udělat cokoliv, zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, nemůže však třeba za zastoupeného odsouhlasit některé závažnější lékařské zákroky jako operace apod., nebo zacházet s větším finančním obnosem. Peníze zastoupeného může použít k obstarání jeho záležitostí, ale s financemi na účtu může hospodařit maximálně do výše životního minima (nyní 4 620 Kč) za měsíc. Zastoupení musí rovněž schválit soud.
Zástupcem smí být podle zákona potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky.
Institut zastoupení je ovšem ze strany zastoupeného vždy dobrovolná záležitost. Měl by dostat vysvětlení o tom, kdo by jej zastupoval a jakým způsobem. Pokud to ovšem odmítne, pak zastoupení nemůže vzniknout. Soud má přitom povinnost názor zastoupeného vždy zjišťovat.
Omezení svéprávnosti je považováno skutečně za krajní variantu řešení uvedené problematiky. Mělo by přijít v úvahu až ve chvíli, kdy by jiné zmíněné formy pomoci nestačily.
I zde je nezbytné rozhodnutí soudu. Soud musí vzít v úvahu rozsah a stupeň neschopnosti postarat se o vlastní záležitosti. Měl by se tedy zaobírat celou životní situací dané osoby, jaký má majetek a zda je třeba jeho aktivní spravování, zda chodí do práce, jaké má potřeby, jaká řízení či úkony běžně absolvuje.
Vždy je třeba posoudit celou záležitost z vícero úhlů pohledu, především zjistit názor znalce a člověka o jehož svéprávnosti se rozhoduje a použít k tomu takový způsob dorozumívání, jaký si daná osoba zvolí. Osoba má tedy právo zvolit si typ komunikace, jaký užívá, například za pomoci tzv. jednoduchého čtení, pomůcek, obrázků apod. Má právo se kdykoli zeptat na to, čemu nerozumí a požádat o vysvětlení.
Naopak ale pouhá skutečnost, že daná osoba má omezení v komunikaci, či potíže se dorozumět, nemůže být důvodem pro omezení svéprávnosti.
Z advokátní praxe:
Na naši advokátní kancelář se obrátila paní Adriana s obavami o svou nemocnou maminku, která ve svém pokročilém věku trpěla začínající stařeckou demencí. Byla sice schopná si zaopatřit svůj běžný život, hygienu i stravování, ale horší to již bylo se složitějšími právními úkony. Maminka paní Adriany s ní sice bydlela v jednom domě, ale měla samostatný zvonek i vchod, a tak stala se občas “obětí” nejrůznějších podomních nabízečů. Zhoršený duševní stav byl sice na staré paní již znát, to ovšem nezabránilo nejrůznějším distributorům energií, telefonních tarifů a jiným poskytovatelům služeb, aby s ní uzavírali nevýhodné smlouvy. Rodina se tak zpětně dozvídala z různých výzev, složenek a upomínek, k čemu novému jsou zavázáni. Stará paní už si uzavření další smlouvy většinou nepamatovala. Vzhledem k tomu, že bylo nutné, aby podobné závazky paní nemohla vůbec činit, resp. aby nebyly platné, dohodli jsme se na návrh na omezení svéprávnosti. S touto možností koneckonců souhlasila i dotyčnápaní, kterou samotnou trápilo, že své rodině i sobě občas působí starosti. Navrhované řešení jí nijak neomezilo v běžném životě, naopak si oddechla, že už může všechny distributory a poskytovatele rovnou odkazovat na dceru. Také u soudu po doložení příslušných lékařských zpráv a vyslechnutí zúčastněných, nebyl s navrhovaným řešením situace žádný problém.
Soud může v rozsudku stanovil, že smí tato paní nakládat pouze s penězi a majetkovými hodnotami nepřesahujícími částku 600 Kč. To zcela postačilo na drobné nákupy, vše ve větším rozsahu pak zařídila rodina.
Omezení svéprávnosti je vždy časově omezené a po uplynutí dané lhůty se znovu přezkoumává. I před jejím uplynutím lze rozhodnutí přezkoumat na návrh osoby, jíž byla svéprávnost omezena.
Tip: Jak je to dnes s omezením svéprávnosti? Lze někoho zbavit svéprávnosti zcela? A jak přesně probíhá soudní řízení o omezení svéprávnosti? Těmito otázkami jsme se zabývali v našem samostatném článku.
Občanský zákoník pamatuje i na tuto možnost a říká, že ten, kdo očekává, že se stane nezpůsobilým právně jednat – například z důvodu postupující duševní nemoci – může předem stanovit, jak se mají jeho záležitosti spravovat, nebo kdo by měl být jeho opatrovníkem, až to bude potřeba. Takové prohlášení můžete sepsat buď u notáře ve formě notářského zápisu, nebo alespoň nechat potvrdit dvěma svědky.
Tip: Pojmy opatrovník a opatrovnictví mohou být někdy zaměňovány například s pojmem pěstoun či adoptivní rodič. Určitá podobnost zde existuje, ovšem základní princip je odlišný. V čem přesně opatrovnictví spočívá a jak se lze opatrovníkem stát jsme přiblížili v samostatném článku.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
