Každé dítě potřebuje někoho, kdo za ním stojí, chrání jeho práva a rozhoduje v situacích, kdy si samo neví rady nebo mu zákon neumožňuje jednat. Kdo jsou osoby, které mohou hájit zájmy dítěte v jeho běžném životě a kdo je tím, kdo je zastupuje například před soudem, nebo když se rodiče neshodnou?
Přirozenými zákonnými zástupci dítěte jsou jeho rodiče. Platí, že zastupují dítě společně, ale to samozřejmě neznamená, že by dítě museli stále oba doprovázet. V běžných záležitostech, jako je návštěva lékaře nebo vyřizování školních formalit, jedná běžně pouze jeden z nich. V takových situacích se má za to, že jedná s tichým souhlasem druhého rodiče. Ze zákona mají rodiče povinnost jednat vždy v nejlepším zájmu dítěte a zajistit jeho bezpečnost, zdraví a rozvoj.
Existují však také rozhodnutí, která přesahují běžnou správu, například volba školy, změna trvalého pobytu nebo podepisování smluv. V těchto případech se od rodičů očekává, že se na rozhodnutí dohodnou. Často jsou v podobných případech na dokumentech vyžadovány podpisy obou rodičů. Pokud k dohodě nedojde, může na návrh jednoho z rodičů rozhodnout soud.
Právo zastupovat dítě trvají do jeho zletilosti, pokud není rodič této odpovědnosti zbaven nebo není soudně omezen v jejím výkonu.
Tip: Ústavní soud se zabýval případem, kdy se matka dítě odstěhovala stovky kilometrů a otci tím fakticky znemožnila jeho dítě vídat. Podle Ústavního soudu je třeba takový krok v úpravě péče o dítě zohlednit s tím, že překážky s odstěhováním spojené by měly ležet spíše na straně rodiče, který tento krok učinil.
Pokud je dítě účastníkem soudního řízení, například v dědickém, rodinném nebo opatrovnickém řízení, nemůže jednat samostatně. Rodiče jako zákonní zástupci jsou povinni dítě zastupovat a chránit jeho práva. Často v takových situacích ale hrozí střet zájmů mezi dítětem a rodiči. Typickým příkladem je dědické řízení, kdy rodič i dítě dědí po stejném zůstaviteli, nebo opatrovnické spory mezi rodiči, kde je potřeba nezávislé zastoupení dítěte. V těchto případech soud jmenuje nezávislého opatrovníka, tzv. kolizního opatrovníka, jehož hlavním úkolem je hájit výhradně zájmy dítěte. Není přitom podstatné, zda má soud podezření, že chce skutečně rodič proti zájmům dítěte jednat či ne.
Soud má při jmenování kolizního opatrovníka povinnost zajistit, že jde o osobu schopnou profesionálně hájit zájmy dítěte. Kolizním opatrovníkem bývá nejčastěji orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Opatrovník má za povinnost objektivně posoudit situaci, před každým zásadním rozhodnutím získat názor dítěte (pokud to jeho věk a rozumová vyspělost dovolují) a zajistit, aby bylo v řízení rozhodováno v jeho nejlepším zájmu.
Dítě je v řízení chráněno i dalšími mechanismy. Soud má povinnost zajišťovat, aby jakékoliv rozhodnutí bylo učiněno v jeho nejlepším zájmu. Například v dědickém řízení musí soud posoudit, zda přijetí dědictví neohrozí majetkovou situaci dítěte.
Při komplikovanějších řízeních, jako jsou spory o péči nebo majetek, může soud nařídit zapojení dalších odborníků, například psychologů nebo sociálních pracovníků, kteří pomohou stanovit, co je pro dítě skutečně nejlepší.
Provedeme pečlivou analýzu případu a následně postaráme o přípravu předžalobní výzvy, žaloby, odvolání nebo rovnou o zastupování u soudu, kde budeme tvrdě vymáhat vaše práva.
Jedním z nejčastějších případů, kdy je dítě zastupováno jinou osobou než vlastním rodičem, je rozvod rodičů. Rodiče jsou i po rozvodu nadále zákonnými zástupci dítěte, ale zájmy jejich dítěte musí být ošetřeny. .
I v případě, kdy se rodiče dokáží na všem dohodnout a sepíší dohodu týkající se péče o dítě, je třeba, aby v řízení opatrovník figuroval. V takové situaci zpravidla do řízení nijak výrazně nezasahuje.
Pokud se však rodiče nedokáží dohodnout, role kolizního opatrovníka nabývá na větším významu. Zpravidla navštíví obě domácnosti rodičů, aby zjistil, zda jsou prostředí vhodná pro dítě. Sleduje hygienické podmínky, prostorové možnosti, přítomnost základního vybavení (např. místo na spaní a hru). Vyslechne si i názor dítěte a často působí mezi rodiči v roli mediátora, resp. může mediaci zprostředkovat. Vypracovává zprávu pro soud a event. může navrhovat potřebu zpracování znaleckého posudku, například psychologem. Opatrovník zajistí, že dítě bude mít nestranné zastoupení a že jeho názory budou vyslyšeny, pokud je dítě dostatečně vyspělé.
Soudy a tedy potenciálně i kolizní opatrovníci vstupují do hry i v situacích, kdy mají rodiče mezi sebou zásadní spory týkající se například volby školy, zdravotní péče nebo jiných podstatných otázek. V takovém případě může jeden z nich podat návrh na soud, aby spor rozhodl.
Manželé Honza a Petra procházeli klidným a nesporným rozvodem. Oba se shodli na rozdělení majetku i péči o jejich sedmiletého syna Adama. Dohodli se na střídavé péči s tím, že Adam bude u každého z rodičů týden a oba se budou podílet stejnou měrou na oblečení a pomůckách pro syna. Součástí dohody bylo také výživné, kdy se Jan zavázal přispívat na Adama částkou 6 000 Kč měsíčně.
Na první pohled šlo vše hladce. Jan byl vysoce postaveným manažerem s měsíčním příjmem přes 250 000 Kč, zatímco Petra, učitelka na základní škole, si vydělávala 35 000 Kč měsíčně. S dohodou o výživném oba rodiče souhlasili. Pracovnice OSPOD ale konstatovala, že navržené výživné neodpovídá Janovým vysokým příjmům ani potřebám Adama. Malý Adam měl zájmy, které vyžadovaly finanční podporu – navštěvoval sportovní kroužky, angličtinu a začal se věnovat hře na klavír. Rodiče chtěli hradit vše napůl, což by pro matku bylo zbytečně finančně náročné.
OSPOD proto podal návrh na zvýšení výživného k soudu, přičemž zdůraznil, že výživné má nejen pokrývat základní potřeby dítěte, ale také reflektovat životní úroveň rodiče s vyššími příjmy. Soud následně rozhodl, že částka 6 000 Kč je skutečně neadekvátní. Přihlédl k Janovým vysokým příjmům, potřebám malého Adama a rozdílné finanční situaci obou rodičů.
Pokud dítě nemůže být vychováváno svými rodiči, například z důvodů ohrožení bezpečí dítěte či z důvodu závažných sociálních problémů rodičů, může být svěřeno do pěstounské péče nebo pod poručenství. Tyto formy péče mají odlišná pravidla pro zastupování dítěte a výkon práv.
Pěstouni se starají o dítě na základě rozhodnutí soudu, ale nemají vůči němu rodičovskou odpovědnost. Ta zůstává rodičům dítěte nebo poručníkovi, pokud rodiče nejsou způsobilí ji vykonávat. Pěstouni tedy nezastupují dítě v právních otázkách, pokud k tomu nejsou výslovně pověřeni soudem, ale jejich role zahrnuje každodenní péči o dítě a zajištění jeho potřeb.
Poručenství je naopak institut, kdy soud jmenuje poručníka, pokud rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo nejsou schopni ji vykonávat. Poručník zastupuje dítě v právních záležitostech, spravuje jeho majetek a dbá na jeho zájmy. Nemusí však být současně osobou, která o dítě pečuje. Samotné poručenství neznamená vůči dítěti vyživovací povinnost, ačkoliv někdy je poručníkem jmenován např. prarodič.
Další významnou situací, při níž je klíčová role opatrovníka, je odnětí dítěte z péče rodičů. Jde o jeden z nejzávažnějších zásahů do rodinných vztahů, který má zajistit ochranu dítěte v situacích, kdy jeho bezpečnost, zdraví nebo vývoj jsou ohroženy. Tento krok může být proveden pouze rozhodnutím soudu, a to zpravidla na základě návrhu příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo jiného oprávněného subjektu.
Soud v dané situaci posuzuje, zda existuje jiná cesta či podpůrná opatření, jako je odborné poradenství nebo sociální pomoc, nebo zda je odnětí z péče nezbytné. Po odnětí je dítě umístěno do náhradní péče, například k příbuzným, do pěstounské péče, nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Pojem OSPOD jsme zmínili již několikrát. Jeho úkolem je zasahovat v případech, kdy je dítě ohroženo, a zajistit mu potřebnou ochranu a péči. OSPOD může vstupovat do rodinných situací, pokud existuje podezření na zanedbávání, zneužívání nebo jinou formu ohrožení dítěte.
OSPOD také poskytuje rodinám poradenství a podporu, aby předešel vážnějším zásahům, jako je umístění dítěte do náhradní péče. Může pomáhat s řešením rodinných konfliktů, zprostředkovat odbornou pomoc nebo navrhovat opatření, která zlepší situaci dítěte.
V roli kolizního opatrovníka OSPOD zastupuje dítě v soudních řízeních, například při rozvodových sporech, určování péče o dítě, dědických řízeních nebo v případech odnětí dítěte z péče rodičů.
Existuje řada dalších situací, kdy rodiče nemohou své nezletilé dítě zastoupit. Jedná se například o:
Potřebujete pomoci s podáním žaloby nebo zastoupením u soudu? Ať spor teprve začíná, nebo už je řízení dávno rozjeté, rádi vám se vším pomůžeme. Provedeme důkladnou analýzu, posoudíme vaše reálné šance a navrhneme další postup. To vše do 48 hodin od objednávky služeb.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
