Opatrovnictví je forma právního zastoupení určená k ochraně zájmů opatrovance. O opatrovnictví rozhoduje soud, a to buď pro zastupování obecné či pro konkrétní řízení. Nejčastěji se setkáváme s opatrovnictvím dětí, ale může se stejně tak týkat i dospělých osob.
Proč se stanovuje opatrovník?
Opatrovníka soud ustanovuje ve chvíli, kdy si opatrovaná osoba není schopna sama zajistit určité záležitosti, například z důvodu mentálního či duševního postižení. Stejně tak se může ustanovit opatrovník dítěti, které nedosáhlo určité úrovně rozumové vyspělosti, se efektivně mohlo například hájit své zájmy u soudu či spravovat majetek. V takovém případě ale zdaleka nemluvíme jen o dětech, které nemají svého zákonného zástupce. Často se jedná naopak o situaci, kdy by se jednání zákonného zástupce mohlo dostat do střetu zájmů. V tomto případě se jedná o tzv. kolizního opatrovníka, který se typicky stanovuje pro účely rozvodového řízení či řízení o výchově a výživě.
Opatrovník se může rovněž stanovit dítěti po smrti jeho rodičů. Ostatně když se malého Bruce Wayna (alias Batmana) ujal komorník Alfréd, jednalo se přesně o tuto formu vztahu.
Související služba
Řešíte právní problém v souvislosti s opatrovnictvi?
Napište nám a my pro vás sestavíme řešení na míru. Návrh a kalkulaci vám naši odborníci zašlou do 24 hodin. Pokud využijete k řešení svého problému našich služeb vrátíme vám poplatek zpět.
Chci najít řešení na míru
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 5 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Opatrovnictví dítěte
Podrobnosti o tomto typu opatrovnictví upravuje Občanský zákoník. Ten říká, že je dítěti jmenován opatrovník v následujících případech:
- hrozí střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé,
- zákonný zástupce nehájí dostatečně zájmy dítěte,
- je to v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu,
- stanoví-li tak zákon.
Soud vždy uvádí, proč opatrovníka jmenuje, jakým způsobem jsou vymezena jeho práva a povinnosti a na jak dlouhou dobu je jmenován. Dále rozhoduje také o tom, zda je třeba podávat zprávy soudu a zda má právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.
Tip na článek
Tip: Nejčastější formou řízení, při kterém se dítěti stanovuje opatrovník, je řízení o rozvodu. Jak při něm postupovat, se dočtete v našem článku.
Kdo může být ustanoven opatrovníkem?
V případě dítěte se jedná většinou o pracovníka OSPOD (orgánu sociálně právní ochrany dítěte), lidově řečeno o úředníka či úřednici ze sociálky. Ten se potom například účastní soudních jednání a účast dítěte tak již zpravidla není nutná.
Jak opatrovník postupuje?
Opatrovník by měl před jakýmkoli právním krokem zjistit názor dítěte, pokud je to možné. Pokud je to vhodné, tak zjišťuje i stanovisko dalších osob, tedy například rodičů, případně poručníka.
Opatrovník pro správu jmění
Je-li opatrovník ustanoven pro správu jmění dítěte, je mu soudem také vymezen rozsah majetku a zpravidla také jakým způsobem má s jednotlivými částmi majetku nakládat a jaké jednání se mu zapovídá. Ve své roli podléhá takový opatrovník dozoru soudu, zejména v tom ohledu, zda nepodstupuje nepřiměřená rizika a nepřekračuje své pravomoci. Zejména nesmí nakládat s majetkem opatrovance svévolně a u zásadních rozhodnutí (např. prodej nemovitosti) potřebuje souhlas soudu.
Opatrovník má právo si odečíst z výnosu jmění dítěte potřebné náklady související se správou jeho jmění. Rovněž má právo na přiměřenou odměnu, jejíž výši rovněž určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění dítěte.
Opatrovnictví dospělých
Jak jsme již na začátku zmiňovali, netýká se opatrovnictví pouze dětí. Také v případě, že dospělá osoba má omezenou způsobilost právně jednat, případně je nezvěstná, ustanovuje soud opatrovníka. Při jeho výběru přihlédne soud k přáním opatrovance a k jeho potřebám.
Omezená svéprávnost
V rámci soudního řízení o omezení svéprávnosti musí soud především posoudit, v jakém rozsahu je daná osoba schopna sama právně jednat. Soud nesmí omezit svéprávnost více, než je nezbytné, a musí vždy zvážit, zda nestačí mírnější opatření, například podpůrná opatření při narušení svéprávnosti. To následně zohlední v rámci svého rozhodnutí. Opatrovnictví se naopak vymezuje pouze v tom rozsahu, v jakém opatrovaná osoba právního jednání není schopna.
Omezení se často vztahuje na maximální částku, se kterou může opatrovanec disponovat. Nadále si tak může například kupovat běžné drobnosti, potraviny a podobně, ale nesmí například sama nabývat či prodávat nemovitosti. Obdobně se také může omezit rozhodování o poskytování zdravotních služeb.
Časový limit pro omezení svéprávnosti je dán zákonem na nejdéle tři roky. Výjimku tvoří situace, kdy je zjevné, že se stav opatrovance nezlepší za tři roky, pak může být tato doba prodloužena až na pět let. Soud může v novém řízení rozhodnout o prodloužení omezení svéprávnosti.
Návrh na ustanovení opatrovníka
Pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti, musí soud obdržet návrh na omezení svéprávnosti. Návrh se podává na okresní soud dle bydliště posuzované osoby. Návrh může podat rodinný příslušník, případně zdravotní ústav.
V návrhu se identifikuje navrhovatel a opatrovanec, u něhož se současně popíší důvody, proč není schopen sám právně jednat a přiloží se patřičný důkaz – např. lékařská zpráva. Součástí je i samotný návrh opatrovníka.
Soud nařídí jednání a posuzovanému jmenuje opatrovníka. Pokud opatrovanec vyjádřil přání, kdo má být opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží. Pokud opatrovanec nesepsal předběžné prohlášení, soud jmenuje opatrovníka s ohledem na jeho nejlepší zájmy. Opatrovníkem nemusí být pouze osoba blízká, existuje také institut veřejného opatrovníka. Pokud se nenajde vhodná osoba mezi blízkými, může být opatrovníkem obec nebo jiná právnická osoba, která plní funkci veřejného opatrovníka.
Shrnutí
Opatrovnictví slouží k ochraně práv a zájmů osob, které nejsou schopny samostatně právně jednat, ať už se jedná o děti, nebo dospělé s omezenou svéprávností. Opatrovníka jmenuje soud, přičemž upřednostňuje blízké osoby opatrovance, případně ustanoví veřejného opatrovníka, například obec. Opatrovník má povinnost jednat v nejlepším zájmu opatrovance, chránit jeho majetek a respektovat jeho vůli. Soud může opatrovnictví změnit nebo zrušit, pokud se zdravotní stav opatrovance zlepší. Při výkonu funkce opatrovníka je klíčová odpovědnost a transparentnost, zejména při správě financí a majetku opatrovance.