Pojmy opatrovník a opatrovnictví mohou být někdy zaměňovány například s pojmem pěstoun či adoptivní rodič. Určitá podobnost zde existuje, ovšem základní princip je odlišný. Pojďme si přiblížit, v čem přesně opatrovnictví spočívá a jak se lze opatrovníkem stát.
Opatrovnictví je jednou z forem zastoupení, která slouží k hájení zájmů opatrovaného. O opatrovnictví rozhoduje soud, a to buď pro zastupování obecné či pro konkrétní řízení. Nejčastěji se setkáváme s opatrovnictvím dětí, ale může se stejně tak týkat i dospělých osob.
Opatrovníka soud ustanovuje ve chvíli, kdy si opatrovaná osoba není schopna sama zajistit určité záležitosti, například z důvodu mentálního či duševního postižení. Stejně tak se může ustanovit opatrovník dítěti, které nedosáhlo určité úrovně rozumové vyspělosti, se efektivně mohlo například hájit své zájmy u soudu či spravovat majetek. V takovém případě ale zdaleka nemluvíme jen o dětech, které nemají svého zákonného zástupce. Často se jedná naopak o situaci, kdy by se jednání zákonného zástupce mohlo dostat do střetu zájmů. V tomto případě se jedná o tzv. kolizního opatrovníka, který se typicky stanovuje pro účely rozvodového řízení či řízení o výchově a výživě.
Opatrovník se může rovněž stanovit dítěti po smrti jeho rodičů. Ostatně když se malého Bruce Wayna (alias Batmana) ujal komorník Alfréd, jednalo se přesně o tuto formu vztahu.
Napište nám a my pro vás sestavíme řešení na míru. Návrh a kalkulaci vám naši odborníci zašlou do 24 hodin. Pokud využijete k řešení svého problému našich služeb vrátíme vám poplatek zpět.
Podrobnosti o tomto typu opatrovnictví upravuje Občanský zákoník. Ten říká, že je dítěti jmenován opatrovník v následujících případech:
Soud vždy uvádí, proč opatrovníka jmenuje, jakým způsobem jsou vymezena jeho práva a povinnosti a na jak dlouhou dobu je jmenován. Dále rozhoduje také o tom, zda je třeba podávat zprávy soudu a zda má právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.
Tip: Nejčastější formou řízení, při kterém se dítěti stanovuje opatrovník, je řízení o rozvodu. Jak při něm postupovat, se dočtete v našem článku.
V případě dítěte se jedná většinou o pracovníka OSPOD (orgánu sociálně právní ochrany dítěte), lidově řečeno o úředníka či úřednici ze sociálky. Ten se potom například účastní soudních jednání a účast dítěte tak již zpravidla není nutná.
Opatrovník by měl před jakýmikoliv právními kroky v prvé řadě zjistit stanovisko dítěte, za podmínky, že je to možné. Pokud je to vhodné, tak zjišťuje i stanovisko dalších osob, tedy například rodičů, případně poručníka.
Je-li opatrovník ustanoven pro správu jmění dítěte, je mu soudem také vymezen rozsah majetku a zpravidla také jakým způsobem má s jednotlivými částmi majetku nakládat a jaké jednání se mu zapovídá. Ve své roli podléhá takový opatrovník dozoru soudu, zejména v tom ohledu, zda nepodstupuje nepřiměřená rizika a nepřekračuje své pravomoci. Některá svá jednání musí nechat schválit soudem.
Při správě jmění má opatrovník právo si odečíst z výnosu jmění dítěte potřebné náklady související se správou jeho jmění. Rovněž má právo na přiměřenou odměnu, jejíž výši rovněž určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění dítěte.
Jak jsme již na začátku zmiňovali, netýká se opatrovnictví pouze dětí. Také v případě, že dospělá osoba ztratila způsobilost právně jednat (je takzvaně nesvéprávná), případně je nezvěstná, ustanovuje soud opatrovníka. Při jeho výběru přihlédne soud k přáním opatrovance a k jeho potřebám.
V rámci soudního řízení o omezení svéprávnosti musí soud především posoudit, v jakém rozsahu je daná osoba schopna sama právně jednat. To následně zohlední v rámci svého rozhodnutí. Opatrovnictví se naopak vymezuje pouze v tom rozsahu, v jakém opatrovaná osoba právního jednání není schopna.
Omezení bývá dáno typicky výší částky, s níž může opatrovaná osoba nakládat. Nadále si tak může například kupovat běžné drobnosti, potraviny a podobně, ale nesmí například sama nabývat či prodávat nemovitosti. Obdobně se také může omezit rozhodování o poskytování zdravotních služeb.
Časový limit pro omezení svéprávnosti je dán zákonem na nejdéle tři roky. Výjimku tvoří situace, kdy je zjevné, že se stav opatrovance nezlepší za tři roky, pak může být tato doba prodloužena až na pět let. Soud může rozhodnout o prodloužení doby omezení svéprávnosti v rámci nového řízení o prodloužení doby omezení.
Tip: Detailně jsme se postupem při omezení svéprávnosti zabývali v našem článku.
Pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti, musí soud obdržet návrh na omezení svéprávnosti. Návrh se podává na okresní soud dle bydliště posuzované osoby. Návrh může podat rodinný příslušník, případně zdravotní ústav.
V návrhu se identifikuje navrhovatel a opatrovanec, u něhož se současně popíší důvody, proč není schopen sám právně jednat a přiloží se patřičný důkaz – např. lékařská zpráva. Součástí je i samotný návrh opatrovníka.
Soud nařídí jednání a posuzovanému jmenuje opatrovníka. Pokud opatrovanec vyjádřil přání, kdo má být opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží. Pokud nesepsal předběžné prohlášení, soud opatrovníka jmenuje, sleduje při tom nejlepší zájmy opatrovance. Opatrovníkem nemusí být pouze osoba blízká, existuje také institut veřejného opatrovníka.
Pomůžeme vám ochránit bezpečí, majetek či jiné zájmy blízké osoby, která již nadále není schopna sama plně právně jednat prostřednictvím návrhu na omezení svéprávnosti. Ochráníme i vás samotné, pokud se někdo bezdůvodně snaží omezit vaši svéprávnost.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
