Vše o osvojení a adopci

Co je to adopce a jak se liší od pěstounské péče?

Pokud zvažujete péči o cizí dítě, občanský zákoník zná několik variant. Ta, která se nejvíce podobá biologickému rodičovství, je právě osvojení (adopce). Adoptivní rodič má vůči osvojenému dítěti stejná práva a povinnosti jako rodič vlastní. Tyto vztahy přetrvávají i po dosažení zletilosti či dokončení studií. Osvojené dítě získává příbuzenské vazby i k dalším osobám (k novým prarodičům či například sourozencům). Právní následky se týkají například i dědictví a dalších právních institutů.

Narozdíl od toho je pěstounství spíše faktická péče, kdy může vzniknout velmi pevný i pěkný vztah mezi pěstounem a dítětem, právně ale dítě není volné. To znamená, že pěstouni nepřebírají rodičovská práva a o některých věcech musí rozhodovat soud či biologičtí rodiče.

Jaké jsou podmínky osvojení?

Podmínky a důsledky osvojení nezletilého dítěte dnes komplexně upravuje Občanský zákoník, který říká že osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

Zákon přitom stanovuje podmínky jak na straně osvojitelů, tak také na straně dítěte a rovněž podmínky týkající se jejich vzájemného vztahu.

Osvojitelem může být zletilá a svéprávná osoba, která by měla zaručit svým způsobem života i svými vlastnostmi, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Nejčastěji jsou děti svěřovány do péče manželů, aby byl opravdu co nejvěrněji respektován klasický rodinný model. Velmi výjimečně se může stát rodičem i samoživitel/ka. Zákon zatím nepřiznává právo osvojení osobám v registrovaném partnerství a nehovoří ani o partnerství muže a ženy (v takovém případě ale může zkusit žádat o osvojení jeden z páru). Za zmínku stojí také zkoumání zdravotního stavu osvojitele. Záměrem samozřejmě není diskriminovat nemocné osoby, nicméně v zájmu dítěte je, aby dostávalo co možná nejlepší péči, s čímž by se patrně velmi vážný zdravotní stav osvojitelů neslučoval. Proto je stanoveno, že zdravotní stav osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

Co se týče dítěte, tady jsou u běžného typu osvojení požadavky především na jeho nezletilost a právní volnost. Osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

Co se týče právní volnosti, té jde dosáhnout jednak souhlasem biologického rodiče s osvojením, případně může nastat u biologického rodiče některá z těchto variant:

• byl zbaven rodičovské odpovědnosti a tím zároveň i práva dát souhlas k osvojení,
• není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, nebo
• zdržuje se na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti.

Souhlas rodičů s osvojením dítěte může být zpravidla odvolán ve lhůtě 3 měsíců od jeho udělení.

Souhlas dítěte

O dítěti se samozřejmě nerozhoduje bez jeho souhlasu. U větších dětí, které již dosáhly 12 let se předpokládá jejich vlastní souhlas. V případě menších dětí dává souhlas opatrovník a je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje.

Zákon umožňuje osvojit i zletilého člověka, není-li to v rozporu dobrými mravy. O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojí zletilý, který má být osvojen.

Vztah dítěte a adoptivních rodičů

Předpokladem pro osvojení je tak existence určitého pevného a stálého vztahu mezi osvojitelem a osvojencem, který standardně existuje mezi rodičem a dítětem – nebo alespoň základy takovéhoto vztahu.

Předpokládá se, že mezi osvojitelem a adoptovaným dítětem je přiměřený (minimálně 16letý) věkový rozdíl, který odpovídá věku rodiče a dítěte.

Postup předcházející osvojení dítěte

Budoucí adoptivní rodiče mohou kontaktovat některou ze společností, která se přímo náhradní rodinnou péčí zabývá. Ta jim dodá informace o celém procesu a nabídne do budoucna možnost přípravných kurzů. Nepředstavujte si ale obdobu kurzů pro nastávající maminky, kde by se rodiče učili, jak dítě přebalit a obstarat. Specifikem přípravy pro adoptivní rodiče je především pochopit speciální potřeby dětí s potenciálně narušenou citovou vazbou a znát takzvané zásady terapeutického rodičovství.

Následně kontaktují oddělení náhradní rodinné péče (nebo příslušnou pracovnici OSPOD) v obci s rozšířenou působností podle trvalého bydliště. Zde se dozví veškeré administrativní náležitosti a postup adopce. Úřad může požadovat například o doklad o zdravotním stavu, příjmu apod. Pracovnice OSPOD si také domlouvá návštěvu v domácnosti rodičů. Zajímá se o dispozice bytu s ohledem na budoucí bydlení dítěte.

Rodiče následně procházejí posouzením ze strany krajského úřadu. Přitom podstupují také psychologické vyšetření a absolvují výše zmíněné přípravné kurzy. Poté, co krajský úřad vydá kladné hodnocení, hledá se pro pár nejvhodnější dítě. Při tom se zohledňují i jejich preference, které v žádosti uvedli.

Péče před osvojením

Samotnému aktu osvojení zpravidla předchází tzv. péče před osvojením, která trvá po dobu, po kterou je možné posoudit, jestli se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil potřebný vztah, a dá se proto očekávat, že osvojení naplní svůj účel a bude úspěšné.
Jelikož osvojením se v podstatě do určité míry napodobuje biologické rodičovství, měl by být vztah mezi osvojencem a osvojitelem po osvojení pokud možno trvalý a stálý, ačkoliv ne vždy se to podaří.

Právní následky osvojení

Zásadním a hlavním právním následkem osvojení je zánik příbuzenského vztahu mezi dítětem a jeho původní rodinou, spolu se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z tohoto vztahu. Současně se osvojené dítě stává potomkem osvojitele a ten se také zapisuje do matriky jako jeho rodič. Vůči dítěti nabývá tzv. rodičovskou odpovědnost, jenž spočívá především v povinnosti osvojitele pečovat o zdraví dítěte, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, osobně se o dítě starat a stýkat se s ním, zajišťovat jeho řádnou výchovu a vzdělání, zastupovat jej nebo spravovat jeho jmění. Zpravidla také dítě získává příjmení osvojitele.

Přestože by to mělo být pouze výjimečné, a jsou-li k tomu dány zvlášť závažné důvody, může soud osvojení (buď na návrh osvojitele, nebo osvojence) zrušit. Osvojení ovšem nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. Zrušením osvojení se obnovuje původní příbuzenský poměr s biologickými rodiči.

Právní komplikace provázející osvojení

Jak je z předchozího textu patrné, do procesu osvojení vstupuje poměrně velké množství osob i faktorů, které jej ovlivňují. Zejména složité mohou být vztahy s biologickými rodiči, kteří například fakticky vůbec nejeví o dítě řadu let zájem, ale odmítají jeho právní odpoutání, případně po udělení souhlasu jej opět odvolají. Komplikace mohou nastat také, pokud ze závažných důvodů osvojitel či dítě žádá o zrušení osvojení. To vše jsou situace právně i emočně velmi komplikované a je vhodné se poradit se zkušeným právníkem, neboť jde opravdu o hodně. Odborník v oblasti rodinného práva přitom situaci řeší rychle a citlivě s ohledem na zájmy a potřeby dítěte. Nemusíte se tedy bát jakékoliv eskalace sporu.

Přiosvojení dítěte

Doposud jsme zmiňovali případy dětí, které jsou například v ústavní péči a biologičtí rodiče o ně nepečují. Nicméně poměrně často nastává situace, kdy se například matka samoživitelka (a obdobně také otec) seznámí s novým partnerem, který si vytvoří vztah k jejím dětem a následně uvažuje o osvojení dětí své nové manželky či partnerky.

Také v takovém případě je osvojení možné, ale klíčovou roli samozřejmě hraje vztah dětí k jejich druhému biologickému rodiči. Základní podmínkou je souhlas druhého rodiče (je-li uveden v rodném listě dítěte) s osvojením, který udělí do protokolu před soudem. Může nastat situace, kdy rodič nejeví o dítě žádný zájem, nemusí být ani známo místo jeho pobytu. V takovém případě by se souhlas nevyžadoval, musí být však splněny další podmínky. Další možnou variantou je, že druhý rodič dítěte již nežije.

Obdobně jako u osvojení dítěte z ústavní či dočasné pěstounské péče je i zde nutná péče před osvojením. Ta trvá po dobu alespoň 6 měsíců a musí o ní být rozhodnuto soudem. Není přitom podstatné, zda dítě fakticky žilo v rodině budoucího osvojitele na jeho náklad již dříve, pokud o tom nebylo rozhodnuto soudem. Také souhlas dítěte, o jehož osvojení se jedná, se získává.