Odkup pohledávky (postoupení pohledávky) znamená, že původní věřitel prodá svůj nárok na zaplacení dluhu třetí osobě, která jej následně vymáhá místo něj; souhlas dlužníka obvykle není potřeba, musí však být o změně věřitele informován, ledaže smlouva postoupení zakazuje. Pohledávky se většinou prodávají za méně než jejich nominální hodnotu, protože cena závisí na vymahatelnosti, kvalitě důkazů, stáří dluhu a majetkové situaci dlužníka. Mezi hlavní rizika patří zákaz postoupení, promlčení, spornost či nedostatečné doložení dluhu a špatně nastavená smluvní odpovědnost.
Co přesně znamená prodej pohledávek
V právní řeči je odkup pohledávek nejčastěji postoupení pohledávky. Důležité je, že nejde o žádné „vymáhání na objednávku“, ale o skutečnou změnu věřitele: pohledávka přejde z původního věřitele na nového. Původní věřitel se tím zpravidla zbaví starostí s dalším vymáháním, nový věřitel naopak přebírá šanci, že dluh vymůže a vydělá na rozdílu mezi kupní cenou a tím, co se mu podaří získat od dlužníka.
Prakticky to vypadá třeba takto: Jste dodavatel a vystavili jste fakturu na 120 000 Kč. Odběratel nezaplatil ani po urgencích a vy už nechcete trávit čas soudem, exekucí, telefonáty a nejistotou. Najdete si tedy kupce, který vám nabídne například 70 000 Kč hned. Vy získáte okamžitou hotovost, kupec se stane novým věřitelem a bude dluh řešit dál.
Odkup pohledávek však neznamená, že automaticky dostanete celou dlužnou částku. Pokud je dlužník dlouhodobě bez majetku, je v insolvenci nebo proti němu běží více exekucí, je pravděpodobnost skutečného vymožení peněz nízká. Kupující s tím při stanovení ceny počítá – čím vyšší riziko, že se dluh nepodaří vymoci, tím nižší částku nabídne. Proto se při prodeji pohledávek běžně prodává dluh jen za část jeho původní hodnoty.
Je potřeba souhlas dlužníka?
Obecně platí, že souhlas dlužníka s postoupením pohledávky není potřeba. Neplatí to ale bez výjimek: postoupit nelze pohledávku, která zaniká smrtí, nebo takovou, u níž by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil její obsah. V běžných obchodních vztazích však dlužníkovi typicky opravdu „je jedno“, komu zaplatí – jen musí vědět, komu má nově plnit.
Konkrétní příklad: Marketingová agentura uzavře smlouvu se zákazníkem, ve které je věta „Poskytovatel není oprávněn postoupit pohledávku bez předchozího písemného souhlasu objednatele.“ Agentura pak prodá nezaplacenou fakturu inkasní společnosti, ale zákazník namítne, že postoupení bylo v rozporu se smlouvou. Výsledek může být velmi nepříjemný: Kupující bude chtít po agentuře vrátit peníze nebo se s ní bude soudit o odpovědnost, protože koupil něco, co nemohl bezpečně nabýt.
Z praxe je vidět, že zákaz postoupení se objevuje častěji, než si lidé myslí – a často je schovaný v obchodních podmínkách. Právě proto se vyplatí před prodejem pohledávky nechat dokumenty zkontrolovat právníkem.
Související služba
Poradíme vám, zda pohledávku prodat
Každá pohledávka je jiná. Univerzální rada neexistuje – rozhodují detaily vaší smlouvy, důkazy, chování dlužníka i jeho majetková situace. Proto vám nenabídneme obecnou šablonu, ale právní řešení na míru. Nejprve vaši pohledávku prověříme – zkontrolujeme smlouvy, promlčení, případný zákaz postoupení i reálnou vymahatelnost. Na základě toho vám jasně a srozumitelně doporučíme nejvýhodnější postup: zda pohledávku prodat, začít s mimosoudním vymáháním, nebo rovnou podat návrh k soudu.
Více informací
- Při objednání služby přesně víte, co dostanete a kolik vás to bude stát.
- Vše zvládneme on-line nebo osobně v jedné z našich 6 kanceláří.
- 8 z 10 požadavků vyřešíme do 2 pracovních dnů.
- Pro každý právní obor máme specialistu.
Jak probíhá odkup pohledávek krok za krokem
Celý proces se dá popsat jednoduše, ale detaily rozhodují o tom, jestli se z prodeje pohledávek stane rychlé řešení, nebo průšvih.
Nejdřív se zkoumá, co přesně prodáváte. Pohledávka totiž není pocit, že vám někdo dluží. Musí být jasné, z čeho vznikla, kdy byla splatná, zda byla řádně vyúčtovaná a jestli existují důkazy. Kupující typicky chce vidět smlouvu, objednávku, fakturu, předávací protokol, e-mailovou komunikaci, upomínky, případně uznání dluhu. Pokud prodáváte pohledávku ze služby, bude chtít i důkaz, že služba byla poskytnuta v rozsahu, který fakturujete.
Příklad: OSVČ – grafik vyfakturoval 35 000 Kč za tvorbu loga a manuálu. Má jen fakturu, ale nemá podepsanou objednávku ani potvrzení o převzetí, komunikace probíhala přes Instagram a část zadání se měnila v chatu. Taková pohledávka je pro kupujícího riziková, protože pokud by dlužník začal tvrdit, že se s grafikem nikdy nedohodl na ceně nebo výstup nebyl odpovídající, bude se to dokazovat těžko. Takže kupující buď nekoupí vůbec, nebo nabídne velmi nízkou cenu.
Potom přichází na řadu ocenění. Cena se téměř nikdy nerovná nominální hodnotě. Počítá se s rizikem, náklady a časem. Kupující obvykle zvažuje, jak rychle a s jakou pravděpodobností se dají peníze získat. Velký rozdíl je mezi pohledávkou, u které máte uznání dluhu a dlužník má majetek, a mezi pohledávkou po někom, kdo má tři exekuce a je v insolvenci.
Konkrétní scénář tedy může vypadat tak, že pronajímatel má dlužné nájemné 60 000 Kč za posledních 5 měsíců. Dlužník se odstěhoval, nevyzvedává si poštu, v registru exekucí má další řízení. Kupující (pokud vůbec) nabídne pronajímateli třeba 10–15 tisíc, protože šance vymožení je nízká a vymáhání bude dlouhé.
Jakmile se s kupujícím na odkupu pohledávky dohodnete, uzavírá se smlouva o postoupení pohledávky. V této fázi se dělá nejvíc chyb. Tou nejčastější je, že kupující s původním věřitelem uzavřou smlouvu podle nějaké šablony z internetu, která neřeší konkrétní situaci: třeba jak přesně je pohledávka vymezena, co všechno se s ní převádí (zpravidla včetně příslušenství a případného zajištění) a jak bude řešeno příslušenství v praxi – například jaké úroky z prodlení si strany potvrzují, zda je uplatňována smluvní pokuta a v jaké výši, a jaké podklady se k tomu předávají.
U úplatného postoupení je klíčové, jak nastavíte odpovědnost prodávajícího. Zákon vychází z toho, že postupitel odpovídá (typicky do výše přijaté kupní ceny) za to, že pohledávka v době postoupení skutečně trvala, a za určitých okolností i za její dobytnost – přičemž záleží i na tom, zda kupující už při koupi věděl, že jde o pohledávku nejistou nebo nedobytnou. Právě tady vám může advokát ušetřit peníze: Nastaví smlouvu tak, aby odpovědnost odpovídala realitě, důkazům a riziku.
Další krok je oznámení dlužníkovi. I když dlužník nemusel dát souhlas, musí vědět, komu má nově platit. Když to neví a zaplatí původnímu věřiteli, může být jeho platba platná. V praxi to může dopadnout nepříjemně: nový věřitel bude chtít peníze znovu, dlužník bude tvrdit, že už zaplatil, a původní věřitel může být mezi mlýnskými kameny.
Pro dlužníka je zároveň důležité vědět, že samotným postoupením se z dluhu nestává „něco nového“: dlužníkovi zůstávají zachované námitky, které měl proti pohledávce už dříve (například že služba nebyla dodána, že je částka špatně vyúčtovaná nebo že dluh už zaplatil).
Pokud například firma postoupí pohledávku 200 000 Kč, ale dlužník se o tom nedozví a pošle platbu na původní účet, může nastat problém. Původní věřitel je v platební tísni a peníze použije na provoz. Nový věřitel pak požaduje vydání plnění a hrozí soudem. To je přesně situace, kterou je potřeba mít smluvně i organizačně ošetřenou.
Nakonec probíhá předání dokumentace. Bez dokumentů je pro kupujícího vymáhání výrazně těžší. V dobře napsané smlouvě je proto jasně uvedeno, co se předává, v jaké formě a do kdy. U větších balíků pohledávek se řeší i evidence, seznamy, spisové značky, stav vymáhání a podobně.
Uvažujete o prodeji pohledávky? Nechte si předem zkontrolovat smlouvu a vymahatelnost – často to rozhodne o ceně i o tom, jestli se z obchodu nestane spor.
Jak se stanovuje cena při odkupu pohledávek
Kupní cena je v praxi kompromis mezi tím, co chce dostat prodávající, a tím, co je kupující ochoten riskovat. Kupující obvykle počítá: kolik ho bude stát právní práce, soud, exekuce, čas, interní náklady a jaká je pravděpodobnost, že skutečně něco vymůže.
Výrazně dražší (tedy pro prodávajícího výhodnější) bývají pohledávky, které jsou „čisté“: Máte smlouvu, plnění bylo prokazatelně dodáno, pohledávka není promlčená, dlužník komunikuje nebo alespoň není zcela nemajetný. Naopak levné jsou pohledávky sporné, staré, bez dokumentů nebo proti dlužníkům v insolvenci.
Příklad pro srovnání si představte dvě pohledávky, obě 100 000 Kč. První je faktura po splatnosti 45 dní, dlužník je stabilní firma, jen se dostala do dočasného cashflow problému. Pokud kupující věří, že se dá dluh rychle vymoci, nabídne třeba 70–85 tisíc. Druhá je faktura po splatnosti 2 roky, dlužník je OSVČ se čtyřmi exekucemi. Tady nabídka může být 5–15 tisíc, protože šance reálného vymožení je malá.
U některých obchodů se setkáte s tím, že kupní cena není „pevná“, ale obsahuje i motivační složku: Část dostanete hned a část až podle toho, co se podaří vymoci. To může být zajímavé řešení, pokud nechcete jít s cenou příliš nízko, ale zároveň chcete přenést část rizika na kupujícího.
Nejčastější rizika pro prodávajícího (a jak se jim vyhnout)
Největší riziko je, že prodáte pohledávku „na volno“, bez kontroly, a později se ukáže, že kupující má vůči vám nároky. Typicky se to stane, když je pohledávka ve skutečnosti sporná (dlužník reklamuje plnění), už byla částečně zaplacená, je promlčená nebo ji nebylo možné postoupit.
Druhé velké riziko je procesní – špatně oznámené postoupení a následné platby. Když dlužník zaplatí původnímu věřiteli a nový věřitel požaduje plnění znovu, může vzniknout nepříjemný spor. Správný postup oznámení a nastavení smlouvy to výrazně snižuje.
Třetí oblast jsou u podnikatelů účetní a daňové souvislosti. Prodej pohledávky může být účetně ztrátový, což je někdy naopak záměr (daňově), ale je potřeba vědět, co děláte. U větších částek se vyplatí koordinovat právní a účetní stránku.
Tip na článek
Tip: Představte si, že někomu dodáte zboží, vykonáte službu nebo půjčíte peníze, ale on vám nezaplatí a peníze nevrátí. Ve většině případů se dá taková situace vždy řešit. Pokud však nejde o nedobytnou pohledávku. U té je vymáhání poněkud složitější. Více se dozvíte v našem článku.
Kdy je lepší pohledávku prodat a kdy raději vymáhat po svém?
Prodej pohledávek dává největší smysl tehdy, když pro vás má hodnotu čas a jistota. Typicky když potřebujete rychle peníze do podnikání, nechcete se věnovat soudům nebo je pro vás vymáhání nákladné (časově i psychicky). Hodí se i pro situace, kdy máte více menších pohledávek a jejich individuální vymáhání by bylo neefektivní.
Naopak vlastní vymáhání se vyplatí, když je dlužník solventní, dluh je dobře doložený a částka je vyšší. V takovém případě může být ekonomicky výhodnější poslat předžalobní výzvu, podat návrh na platební rozkaz a případně jít do exekuce. Často se dluh podaří vymoci už ve chvíli, kdy dlužník dostane kvalitně napsanou výzvu od advokáta.
Advokáta se vyplatí zapojit ve chvíli, kdy nejde jen o „papír“, ale o skutečné riziko. Typicky když je částka vyšší, dokumentace není úplně čistá, existují obchodní podmínky se zákazem postoupení, nebo když kupujete/prodáváte balík pohledávek.
V praxi advokát pomůže hlavně tím, že:
- prověří vymahatelnost a promlčení,
- zkontroluje, zda je postoupení vůbec možné,
- připraví smlouvu tak, aby odpovědnost prodávajícího byla férová a bezpečná,
- nastaví správné oznámení dlužníkovi a předání dokumentů.
A hlavně: často už při první kontrole vyjde najevo, že pohledávka má slabé místo (například nedoložené plnění), které výrazně snižuje cenu. Když se to doplní nebo se zvolí jiný postup (např. předžalobní výzva), může být výsledek pro věřitele finančně lepší než okamžitý odkup.
Chcete prodat pohledávku bezpečně nebo uvažujete o odkupu? Napište nám. Připravíme vám smlouvu o postoupení, prověříme rizika a doporučíme nejvýhodnější postup.
Shrnutí
Odkup pohledávek (tedy prodej pohledávek třetí osobě) znamená, že původní věřitel převede svůj nárok na zaplacení dluhu na nového věřitele, který jej následně vymáhá místo něj, přičemž jde o legální institut postoupení pohledávky podle občanského zákoníku a souhlas dlužníka obvykle není potřeba, pokud smlouva nestanoví jinak; celý proces spočívá v prověření existence a vymahatelnosti dluhu, ocenění podle rizikovosti (stáří, důkazy, majetkové poměry dlužníka, insolvence či exekuce), uzavření kvalitní smlouvy o postoupení, oznámení změny věřitele dlužníkovi a předání dokumentace, přičemž kupní cena bývá nižší než nominální hodnota, protože kupující zohledňuje riziko a náklady vymáhání; největší rizika spočívají v zákazu postoupení ve smlouvě, sporné či promlčené pohledávce, nedostatečné dokumentaci nebo špatně nastavené odpovědnosti prodávajícího, a proto se vyplatí zvážit, zda je výhodnější pohledávku prodat (například kvůli rychlé hotovosti a úspoře času), nebo ji vymáhat vlastní cestou, a u vyšších částek či složitějších případů zapojit advokáta, který prověří právní stav, nastaví bezpečnou smlouvu a minimalizuje budoucí spory.
Často kladené dotazy
Musím dlužníkovi říct, že jsem pohledávku prodal?
Ano, je to velmi důležité. Dlužník musí vědět, komu má platit. Pokud by zaplatil původnímu věřiteli, může to způsobit komplikace.
Můžu prodat i pohledávku, kterou dlužník popírá?
Můžete, ale bude levnější a kupující bude chtít vidět důkazy. U sporné pohledávky je často výhodnější nejdřív právně vyjasnit nárok (např. výzvou nebo soudem).
Co když je pohledávka promlčená?
Prodat se dá, ale kupující bude cenu výrazně snižovat. Promlčení navíc zhoršuje vymahatelnost, pokud dlužník v řízení uplatní námitku.
Jak rychle proběhne odkup pohledávek?
U „čisté“ pohledávky s dokumenty klidně v řádu dní. U složitějších případů to trvá déle, protože se prověřují smlouvy, důkazy a rizika.
Kdy se mi vyplatí spíš vymáhat než prodávat?
Když je dlužník solventní a máte silné důkazy. Často stačí dobře napsaná předžalobní výzva a hrozba platebního rozkazu.